Semín: Ještě jste nečetli Lisabonskou smlouvu? Tak si ji přijďte poslechnout!

Semín: Ještě jste nečetli Lisabonskou smlouvu? Tak si ji přijďte poslechnout!

Že je Lisabonská smlouva jen překabátěnou verzí původně odmítnuté „Evropské ústavy“, už nepopírají ani její zastánci. Byla to sama Anděla Merkelová, která v lednu 2007 zaslala představitelům členských států dopis, v němž se jich tázala, zda jim nebude vadit, když dojde ke změně ve struktuře textu a terminologii, ovšem za současného zachování právní podstaty původní ústavní smlouvy. Cílem těchto změn je, jak vyslepičil bývalý italský premiér Gulio Amato, učinit text smlouvy natolik nepřehledný, aby se nemohl stát předmětem referenda v členských státech Evropské unie.

Že alespoň v něčem dodržují eurokrati slovo, se může přesvědčit každý, kdo si v textu Lisabonské smlouvy alespoň chvíli listoval. Nepředpokládám, že by si ji někdo, s výjimkou jejích autorů a korektorů, také celou četl (což platí i pro naše poslance, kteří pro ní zvedli ruku). A to ani během pomalu se uzavírající postní doby, kdy od nás Hospodin očekává větší ochotu k sebezáporům a zřeknutí se povrchní zábavy. I tak ovšem platí, že skutky odříkání mají mít hlubší smysl, neboť nejsou samoúčelné, ale slouží jako prostředek k vyššímu dobru. Sebepoškozování k nim rozhodně nepatří.
No posuďte sami:
Článek 118 se zrušuje. Vkládá se nový článek 118a tohoto znění:
a) jeho odstavec 1 přebírá znění dosavadního čl. 123 odst. 3 s tím, že slova „této smlouvy“ se zrušují;
b) jeho odstavec 2 přebírá znění dosavadních prvních pěti odrážek čl. 117 odst. 2 se změnami uvedenými níže, přičemž se slovesný tvar převádí do třetí osoby jednotného čísla přítomného času činného rodu a vkládá se před ně nové návětí, které zní: „Po dobu existence členských států, na které se vztahuje výjimka, Evropská centrální banka ve vztahu k těmto členským státům“.

Ovšem pozor – za určitých okolností se i jinak morbidní činnost může stát vcelku roztomilou legrací. O jedné takové proměně jsem se dočetl v prohlášení Strany svobodných občanů. Zde je podstatná část jejího sdělení:

TŘI ČTVRTINY ČECHŮ NEVÍ NIC O LISABONSKÉ SMLOUVĚ
Aktuální průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) prokázal, že jen 5% Čechů ví velmi dobře, co je to Lisabonská smlouva. Naopak 19% lidí neví o dokumentu vůbec nic. Téměř polovina (49%!) lidí nad 15 let svou znalost označila za „velmi povrchní“.
Senát má o Lisabonské smlouvě hlasovat začátkem května. Její schválení horní komorou Parlamentu ČR si přitom přeje jen 38% občanů, čtvrtina si myslí opak a 37% nemá na toto žádný názor.

Svobodní se rozhodli, že české veřejnosti pomohou s poznáním Lisabonské smlouvy (LS), kterou kategoricky odmítají. „Za obzvlášť nebezpečný projev nedemokratických trendů v Evropské unii pokládáme tlak na její přijetí. Jde o hrubé porušení i vlastních pravidel EU, podle nichž smlouva odmítnutá jedním státem (viz irské referendum) nemůže vstoupit v platnost,“ upozorňuje předseda Svobodných Petr Mach.

„Chceme občany seznámit se zněním onoho nesrozumitelného dokumentu, a to formou veřejného čtení – hapenningu pod názvem Čteme za Vás Lisabonskou smlouvu. Cílem je upozornit veřejnost na nevýhodnost Lisabonské smlouvy před jejím schvalováním v Senátu,“ přiblížil leader eurokandidátky Svobodných Jiří Payne.

Svobodní budou LS veřejně číst v neděli 19. dubna na nám. Republiky v Praze. V celodenním řetězovém čtení se vystřídají VIP osobnosti, členové i příznivci Svobodných.

„Je to skvělý nápad číst ty naprosto nesrozumitelné věty veřejně,“ reagoval houslový virtuos Václav Hudeček, který jako jeden z prvních projevil zájem se čtení LS aktivně zúčastnit. Bohužel ale v uvedeném termínu má koncert v Německu. „Je nám to líto a moc vám držíme palce,“ řekl nám i za svou ženu Mistr Hudeček.

Autor: Michal Semín,
kandidát Svobodných do Evropského parlamentu

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31