Šamonil: LGBT propaganda v mainstreamových médiích

Šamonil: LGBT propaganda v mainstreamových médiích

Každý totalitní režim potřebuje ovládat média. A každá ideologie potřebuje propagandu. Když se KSČ v Československu dostala v roce 1948 k moci, absolutní prioritou nově jmenovaného ministra informací Václava Kopeckého se stalo co nejrychlejší obsazení klíčových postů v rozhlasovém, televizním i tiskovém zpravodajství spolehlivými komunistickými kádry. Samotná svoboda tisku byla následně tvrdě potlačena a bolševická ideologie úplně ovládla celou mediální sféru, včetně literatury, filmu či výtvarného umění. Srovnávat v tomto ohledu současnou Fialovu progresivistickou vládu s druhou Gottwaldovou vládou by bylo stále ještě přespříliš troufalé. Faktem nicméně zůstává, že se v mainstreamových médiích opět pevně usadil jediný narativ zcela nezpochybnitelné všeobecné pravdy. Jedinec vystupující proti tomuto jedinému správnému světonázoru je pak mainstreamovými novináři do omrzení označován roztodivnými hanlivými nálepkami, majícími ho vyloučit ze společnosti jediných správných demokratů. Tyto nálepky pak přebírají masy diváků a posluchačů mainstreamových médií. Nechcete africké a arabské migranty – jste rasista a islamofob, nejste očkován – jste antivaxer a konspirátor, odmítáte manželství jinosexuálů – jste tmář a homofob. Takovou moc mají média.

A stejně jako sovětská propagandistická mašinérie ve 30. letech vytvořila prototyp člověka hodného následování, stejně tak činí i současná mainstreamová média naladěná na progresivní vlnu. Potíž je v tom, že vylhaným ideálem sovětského člověka byl stachanovec – tvrdě pracující horník, dělník či rolník. Ideálem soudobých progresivních médií je „kriticky“ myslící bezpohlavní absolvent bůhvíjaké sociální pavědy zaměstnaný v neziskovce bezmezně adorující Evropskou unii, Green Deal a v neposlední řadě i LGBT ideologii. A právě články na tato témata je mainstream zahlcován od rána do večera. Cílem této neutuchající mediální masáže není nic jiného než přesvědčit širokou veřejnost, aby modré (EU), zelené (Green deal) a duhové (LGBT) zrůdnosti přijala jako nový normál.

Česká mainstreamová média s šířením LGBT propagandy po vzoru svých západních kolegů v nejmenším neotálejí. LGBT agenda je pro české mainstreamové novináře natolik důležitá a počet článků na toto téma je již tak vysoký, že LGBT problematice vyhrazují nejčtenější české internetové noviny samostatné zpravodajské sekce. Že propagandistická LGBT mašinérie pracuje na plné obrátky se pokusím dokázat na příkladech pěti mainstreamových médií.

Nejnavštěvovanějšími zpravodajskými weby v roce 2022 byly Seznam zprávy a Novinky spadající pod platformu Seznam. Jen za poslední měsíc přinesly Seznam zprávy například reportáž o „krajně pravicové“ americké antitrans organizaci, která se údajně snažila ovlivnit volby a zaměřovala svou pozornost proti transgender osobám. Informaci o zmaření pokusu muslimských teroristů o útok na duhový pride ve Vídni předcházely tři články o brněnském Pride weeku a autorském čtení drag queen Ivory Divine. Netřeba dodávat, že odpůrce tohoto autorského čtení neopomněly Seznam zprávy označit mimo jiné jako radikální příznivce PRO a SPD. Slovenský překladatel Samo Marec pak 2. června publikoval pro Seznam zprávy článek se srdceryvným titulkem „Varování ze Slovenska: Jak jsme prohráli debatu o LGBT+“. O dva dny dříve kritizovaly Seznam zprávy Rusko kvůli rozhodnutí ruských poslanců zakázat změny pohlaví. Neodpustím si osobní poznámku, že v tomto ohledu má ruský stát moji plnou podporu. S neméně truchlivou novinkou přišly Seznam zprávy 29. května, kdy informovaly o tom, že ugandský parlament zákonem posvětil doživotní vězení za gay sex. „Pozitivnější“ zpráva přišla předcházející den – redaktorka Martina Machová tehdy informovala čtenáře o tom, že evangeličtí faráři mohou požehnat svazkům homosexuálních párů. Devět článků kritizující zlé konzervativní poslance českého parlamentu odmítající podpořit ve sněmovně manželství pro jinosexuály ještě doplnily články o zřízení Pride Bussiness Forum, mající pomáhat v boji proti genderovým předsudkům a stereotypům na pracovištích a zamyšlení redaktora Michala Komárka nad otázkou, proč česká společnost toleruje homofobii.

Zpravodajský server Idnes patřící do Babišova mediálního domu Mafra přinesl 18. června kromě zprávy o útoku na vídeňský Pride i článek s titulkem: „Červen je duhový měsíc. Slavní ho vítají, zákazníky některých firem pobuřuje.“ Den předtím neopomněli redaktoři pohanit Turecko, které zakázalo celou řadu LGBT průvodů a akcí. 14. června se čtenáři dočetli o trans aktivistce a influencerce Rose Montoyové, která se odhalila v Bílém domě. Této zprávě předcházely například články o tom, že americké divadelní ceny Tony získali poprvé v historii nebinární herci, že se nebinární český model Maty Moore cítí výhružkami kvůli své sexualitě ohrožen na životě, analýza proč musí firmy podporovat sexuální menšiny, zamyšlení kdo může v Hollywoodu hrát ve filmech gaye a lesby, zpráva o tom, že ústecký podnikatel s partnerem našli náhradní matku dvojčat v USA či zpráva hanící ruské hokejisty odmítající podílet se v NHL na šíření LGBT propagandy. Velký poprask vzbudily zprávy o kolekci ženských plavek firmy Adidas, které veřejnosti mimo jiné předváděl černošský muž a americkém pivu Bud Light, které pro změnu propagoval trans influencer Dylan Mulvaney.

Server Aktualne.cz informoval 18. června o uzákonění manželství stejnopohlavních párů v Estonsku. Této zprávě předcházel rozhovor s katoličkou Lenkou Maredovou z Prahy, která v článku vyjádřila silnou podporu zákonu o manželství jinosexuálů. Jakožto praktikující katolík se cítím na tomto místě povinen upozornit na to, že křesťanství západního ritu, tedy katolictví, nejde s podporou manželství jinosexuálů dohromady v žádném ohledu. O několik dní dříve zveřejnil server Aktualne.cz informaci, že Škoda Auto předvede model Enyaq Coupé v duhových barvách na podporu Prague Pride a LGBT. Článkům odsuzujícím Rumunsko za neumožnění žádné formy LGBT svazků a naopak vyzdvihujícím progresivní maďarskou prezidentku, která vetovala zákon o nahlašování stejnopohlavních párů vychovávajících děti předcházel „dojemný“ příběh mladého polského konzervativního katolíka, který se v životě rozhodl pro radikální změnu. Vykročil totiž ze své sociální bubliny, konzervatismus, křesťanství a církev hodil za hlavu a dnes je pravidelným návštěvníkem gay barů a duhových akcí.

Veřejnoprávní Český rozhlas kromě výše zmíněných událostí informoval 18. června o duhovém pochodu v Polsku, který byl letos zaměřený na podporu trans lidí. Účastníkům Prideu bylo v článku věnováno cca 95% prostoru. Netřeba dodávat, že se autorka článku o účastnících Prideu vyjadřovala zásadně v pozitivním duchu, zatímco o odpůrcích se čtenář na dvou řádcích posledního odstavce dozvěděl jen to, že to jsou homofobové. 4. června přinesl ČRo rozhovor s lektorkou primární prevence v organizaci Magdaléna. Ta v rozhovoru vyjádřila pohoršení nad stereotypy rodičů, žijících v zastaralé představě, že jednou povedou dceru k oltáři, že syn bude mít rád pistole a adrenalinové sporty a on si místo toho lakuje nehty a nosí perly. Tyto stereotypy vnímání tradičních rolí jsou podle ní důvodem, který tvoří propast mezi generacemi. O dva dny dříve převzal ČRo článek redaktora amerického deníku NY Times. Obsahem článku nebylo nic než vykreslení Republikánské strany v tom nejhorším světle kvůli tomu, že v některých republikány ovládaných státech nechtějí povolit například uznání třetího pohlaví v občanských průkazech nebo že údajně šlapou po právech trans lidí. Do floridských republikánů vymezujícím se proti woke culture si koncem května neopomněly v dalším článku kopnout redaktorky ČRo Aneta Martinková a Hana Řičicová. Obsáhlý rozhovor s Lenkou Královou, aktivistkou bojující za práva trans lidí v Česku, udělala několik dní předtím jiná redaktorka ČRo Lucie Vopálenská. Jakkoliv absurdně to může znít, veřejnoprávní médium dokázalo téma LGBT spojit i s tématem války na Ukrajině, když informovalo o tom, že v Kyjevě existuje protiletecký kryt speciálně vyhrazený pro jinosexuály.

Deník N přinesl 14. června ústy redaktora Tobiáše Pospíchala „radostnou“ zprávu o tom, že podpora manželství jinosexuálů je v Česku na historickém maximu. Ve stejný den uveřejnil tento mainstreamový deník rozhovor s ruským LGBT aktivistou Kočetkovem. Ten si postěžoval, že homofobie a transfobie jsou zlem, o kterém je třeba hlasitě mluvit. Redaktorka Deníku N Anna Kyselicová vydala několik dní předtím obsáhlou analýzu stereotypů šířených o LGBT komunitě, redaktor Vítek Svoboda pak oblažil čtenáře Deníku N zamyšlením na téma, jak se české nemocnice staví k trans lidem. Redaktorka Jana Patočková uveřejnila 24. května článek s titulkem „Všechno, co jste kdy chtěli vědět o drag (a báli jste se zeptat a v bulváru to nepsali.)“ Srdceryvnému rozhovoru se slovenským queer příslušníkem cikánské menšiny Vojtěchem Klincem uveřejněnému 20. května předcházela v Deníku N například debata na téma: „O homofobní učitelce a dětech co se nedaly.“

Výše zmíněné mainstreamové reportáže, články, rozhovory a zprávy mají jedno společné. Všechny do jednoho vykreslují LGBT komunitu, jako utlačovanou skupinu lidí, které chce někdo upírat práva, která jí od přirozenosti náleží. Lidem náležícím do LGBT komunity, kteří LGBT agendu bezvýhradně podporují, věnují mainstreamová média ve zpravodajství a publicistice prakticky veškerý prostor. Opoziční názor zastávající konzervativní hodnoty v mainstreamu prostor jednoduše nedostává. Mainstreamová média zároveň velmi sofistikovaně vykreslují ty, kteří se proti šíření LGBT propagandy vymezují, jako zlé, bílé, heterosexuální, v nejhorším případě ještě věřící konzervativce. Myšlení takových jedinců se podle mainstreamového narativu zaseklo v polovině předminulého století a do moderní eurounijní západní společnosti směřující k duhovým progresivním zítřkům v nejmenším nepatří.

LGBT propaganda masově šířená všemi mainstreamovými médii je pro národ a občanskou společnost navýsost nebezpečná. Je tomu tak i proto, že zástupy zaměstnanců progresivistických neziskovek placení z našich daní pronikají do škol a představují dětem jinou sexuální orientaci člověka nikoliv jako něco, co je typické pro 4% populace a tím pádem naprosto přirozené, ale jako něco, co je cool, trendy, cute či georgeous. Průzkum americké agentury Gallup uveřejněný loni v deníku USA Today ukázal, že 19,7% lidí narozených v letech 1997 – 2004 se identifikuje jako LGBT. Průzkum rovněž konstatoval, že podíl jinosexuálů v americké populaci v nejbližší době velmi rychle poroste.

Jednou z primárních příčin pádu antického Říma byl i všeobecný morální úpadek. Fakt, že značná část římské společnosti postupně propadla zálibám v roztodivných sexuálních deviacích měl za následek pokles porodnosti, u mužů pokles hladiny testosteronu, nedostatek lidí v armádě a snížení celkové úrovně bezpečnosti ve státě. Rostoucí neschopnost a neochota dekadencí zhýralých římských občanů bránit rodinu, stát, národ a vlast vyvrcholila vypálením Říma Vandaly v roce 455. Současný západní svět včetně Česka se z historie nepoučil a dopouští se totožných pochybení. Co s tím? Pro začátek je třeba podpořit ve volbách stranu, která šíření LGBT ideologie neziskovkami a veřejnoprávními médii za veřejné peníze urychleně zarazí.

Stranu Svobodných.

Filip Šamonil

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Pozn. autora: Citace uvedené v textu, stejně jako veškeré další faktografické údaje o daném tématu pocházejí z veřejně dostupných informací na webech zmíněných v textu.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Filip Šamonil

Filip Šamonil

Novinky

Nejnovější video

Poslanec Libor Vondráček ze Svobodných vystoupil v pondělí 13. dubna v pořadu Interview ČT24, aby komentoval historický volební zvrat v Maďarsku. Porazil jej Péter Magyar se stranou Tisza, která získala dokonce ústavní většinu 138 ze 199 křesel. Po šestnácti letech Orbánovy vlády přichází do Budapešti nová éra – a Vondráček k ní zaujal promyšlený, suverénní postoj, který nenechal nikoho na pochybách o tom, kde stojí česká konzervativní pravice.

Gratulace bez naivity

Vondráček přivítal Magyarovo vítězství otevřeně a bez výhrad. Na sociálních sítích ihned po volbách napsal: „Sláva vítězům, čest poraženým. Petr Magyar porazil téměř neporazitelného Viktora Orbána a patří mu upřímná gratulace.“ Zároveň však dodal, že Maďarsko funguje jinak a my je nemáme soudit ani s jedním, ani s druhým lídrem. Tato věta vystihuje podstatu jeho přístupu: respekt k demokratickému výsledku, ale odmítání vnucovat jiným státům vlastní politické měřítko. Vondráček také ocenil, že Orbán porážku uznal elegantně a moc předá poklidně což v dnešní době rozhodně není samozřejmost.

Obrana suverenity: Brusel není soudce

Největší část rozhovoru se točila kolem otázky, zda by maďarská politická kultura měla odpovídat unijním normám. Vondráček zde ukázal svou právnickou zdatnost a politickou konzistentnost. Připomněl, že Evropská unie, do níž Česká republika vstoupila referendem v roce 2003, byla původně postavena na ekonomické spolupráci – nikoli na vzájemném přehlasování v kulturně a politicky citlivých otázkách. Když moderátor opakovaně citoval článek 2 Lisabonské smlouvy, Vondráček klidně kontroval: „Lisabonská smlouva šla za hranu toho, kde je žádoucí si uchovat evropskou spolupráci.“ Nejde o popírání demokracie, ale o odmítnutí dvojího metru – a příklad si Vondráček nenechal ujít: zatímco Tuskově vládě v Polsku přeobsazování ústavního soudu Brusel prominul, Kaczyńskému to stejné vyčítal.

Moderátorovi, který se snažil obhajovat Brusel jako nestranného arbitra právního státu, Vondráček nepokrytě odpověděl: „Mám pocit, že ten vágní obecný pojem je tam proto, aby existoval nějaký bič, který Brusel používá na neposlušné státy.“ Tato formulace je přesná, výstižná a opírá se o konkrétní zkušenost z práce ve Výboru pro evropské záležitosti, kde Vondráček aktivně sleduje bruselské legislativní tlaky na Českou republiku.

Ústavní soud, demokracie a zdravý rozum

Debata se dotkla i citlivé otázky maďarského Ústavního soudu a způsobu, jakým Fidesz obcházel jeho rozhodnutí přijímáním ústavních zákonů. Vondráček zde nepopřel, že jde o věc hodnou diskuze, ale zároveň jasně uvedl: parlament je v parlamentní demokracii nejvyšší zákonodárný orgán a ústavu formuluje zákonodárce, nikoli soud. „Ústavní soud tady není od toho, aby formuloval ústavu,“ řekl. Příkladem poukázal na Švýcarsko zemi se špičkovou demokracií, která nemá Ústavní soud vůbec, a přesto funguje jako vzor přímé demokracie pro celý svět.

Vondráček rovněž trefně připomněl, že Velká Británie – obvykle kladená za vzor právního státu posílá stovky lidí měsíčně do vězení za příspěvky na sociálních sítích. „To rozhodně není ta liberální demokracie, kdy menšina má právo se svobodně projevit,“ řekl. Argument zasáhl přesně tam, kde byl moderátor nejzranitelnější.

Půjčka Ukrajině: Suverenita nad solidaritou

K otázce odblokování evropské půjčky Ukrajině ve výši 90 miliard eur zaujal Vondráček jasný a konzistentní postoj. Státy, které se k půjčce nechtějí připojit Maďarsko a Slovensko mají na to plné právo. Evropská unie není dlužní unie a nemá přehlasovávat suverénní státy v otázkách, kde si samy nesou odpovědnost za svůj postoj. „Pokud státy, které chtějí půjčit, půjčí, je to v pořádku. Ale nemyslím si, že by měly být jiné státy přehlasovány,“ řekl. Připomněl také, že EU si v roce 2020 po covidu půjčila 750 miliard eur a otázka splácení dosud není jasně zodpovězena.

Benešovy dekrety a Visegrád: Věcnost místo paniky

Téma Benešových dekretů, které v maďarské předvolební kampani otevřel sám Magyar, Vondráček nezametal pod koberec, ale zasadil ho do historického a politického kontextu. Ukázal, že politici v opozici mívají k tomuto tématu daleko hlasitější projevy než v okamžiku, kdy převezmou odpovědnost za vládnutí. „Věřím tomu, že Petr Maďar v pozici vládnoucího přestane tolik akcentovat otázku Benešových dekretů,“ řekl Vondráček, a poukázal na to, že i Orbánův Fidesz nakonec ve vládě toto téma utlumoval. Vondráček také upozornil, že podobné výzvy zaznívají opakovaně z řad Alternativy pro Německo a bude správné reagovat stejně důsledně, odkud přijdou.

Co se týče budoucnosti Visegrádské čtyřky, Vondráček vyjádřil reálný optimismus: Magyar avizoval první zahraniční cestu do Polska a zájem o rozšíření V4 třeba o Rakousko. „Nás opravdu spojují podobné pohledy na věc a musíme proti diktátu Bruselu vystupovat společně,“ uzavřel Vondráček. Státy střední Evropy mají příliš mnoho společného – historii, problémy i výzvy, aby jim volba jednoho premiéra toto pouto přetrhla.

Vondráček v Interview ČT24 vystoupil jako politik s jasně zakotveným světonázorem, který se nenechá tlačit do jednoduchých odpovědí na složité otázky. Respektoval demokratický výsledek maďarských voleb, odmítl bruselský dvojí metr a zároveň naznačil, že spolupráce zemí střední Evropy má pevný základ, který přestojí i výměnu vlády v Budapešti.

Oblíbené štítky

Filip Šamonil

Filip Šamonil

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31