Mezitím, co socialističtí populisté (neobyčejní lidé) nabízejí v předvolební kampani své služby ″obyčejným″ lidem, došlo k dalšímu zdokonalení tohoto dělení – k jeho kvantifikaci. Někteří ″neobyčejní″ již dokáží svou neobyčejnost nejen deklarovat, ale i vyčíslit.
O čem je řeč? O Lékařském odborovém klubu. Jeho šéfíci už umí vypočítat, že absolvent medicíny je jedenapůlkrát lepší či důležitější, než je průměrný jedinec. To je úctyhodný výkon, sám bych si na to netroufl. Umějí také vypočítat i koeficient nadprůměrnosti podle délky praxe. Takže máme vytáhnout peněženky a zaplatit. Jaká je protihodnota? Dotyční nadprůměrní nepodají výpověď; budeme tedy oblažováni lékařskou péčí na stejné úrovni jako dosud. A to už přece stojí za to prásknout se přes kapsu, ne? Jen mně překvapuje, že to prohlášení přichází až teď, protože jak ze svých vlastních nečetných zkušeností, tak z informací od ostatních jsem nabyl dojmu, že valná část personálu již buď výpověď podala, nebo permanentně stávkuje, protože i při objednání na konkrétní datum a čas je čekací doba v řádu hodin.
A teď vážně, já bych ten experiment podstoupil. Může přinést pouze pozitiva. Ukázal by, kolik lékařské péče je nadbytečné a je účelově prováděna pouze proto, aby byla vykázána pojišťovně. Poté, co by se protestující nadprůměrní ocitli bez zaměstnání, mohl by se znatelně rozšířit soukromý sektor na úkor státního. A tam se musí pracovat, na podobné skopičiny jako stávky a vyčíslování své nadprůměrnosti není čas. Na ostatní by zůstalo více peněz. Klesla by potřeba – či spíše spotřeba – jednak techiky, jednak nadbytečně poskytovaných léčiv. Lidé by se museli o svůj zdravotní stav začít více zajímat. A třeba by větší část veřejnosti prohlédla a pochopila, co jsou odbory vlastně zač.
Ale to je všechno jen hra; samozřejmě k žádným hromadným výpovědím nedojde; na to vyděrači nemají dost odvahy. Jsou zvyklí na své místečko a neumím si představit takovou náhlou změnu mentality, která by je vedla k hromadné migraci za obživou. Je to hra odborářských šéfů, kteří musí zorganizovat aspoň jednu větší akci ročně, aby nějak obhájili své právo na existenci. Úlohu prosťáčků a poskoků pak hrají lidé, kteří byť s vyskoškolským diplomem, neumí používat aritmetiku ze základní školy. Peníze, získané vydíráním a nepodložené žádným zvýšením žádné hodnoty jsou peníze inflační a nula od nuly pojde.
Je tu i precedens – Margaret Tchatcherová svůj souboj s vyděrači vyhrála; zkusme to také.
Marek Salaquarda je členem Strany svobodných občanů
