Liana Janáčková burcuje proti diktátu Bruselu. Chce hájit suverenitu Česka a ochranu tradičních hodnot

Liana Janáčková burcuje proti diktátu Bruselu. Chce hájit suverenitu Česka a ochranu tradičních hodnot

Liana Janáčková, bývalá senátorka a dlouholetá starostka Mariánských Hor a Hulváků v Ostravě, se opět zapojuje do vysoké politiky jako kandidátka do Senátu za stranu Svobodní. V nedávném rozhovoru pro pořad „Aby bylo jasno“, moderovaný Janou Bobošíkovou, odhalila své pevné postoje k řadě aktuálních témat, včetně situace na Slovensku, migrace a evropské integrace. Janáčková se postavila za české národní zájmy, přičemž se důrazně vymezila proti některým krokům Evropské unie a současné vládní politiky.

Jedním z klíčových témat rozhovoru byla situace na Slovensku, kde Brusel zvažuje blokování fondů kvůli změnám v trestním právu. Janáčková neskrývala svůj nesouhlas s touto hrozbou ze strany EU. „Je to naprosto neuvěřitelné,“ vyjádřila se ostře k tomu, jak může Evropská unie vyvíjet tlak na své členské státy tím, že zadržuje finanční prostředky. „Pokud bych byla v Senátu, rozhodně bych hlasovala proti takovému postupu.“ Tím jasně deklarovala svou podporu suverenitě členských států a kritiku současného přístupu Evropské unie k vynucování jednoty.

Dalším důležitým bodem byla otázka nelegální migrace a obnovení hraničních kontrol Německem. Janáčková upozornila na možné důsledky pro Českou republiku, zejména co se týče vracení migrantů z Německa zpět na české území. „Nemůžeme si je tady nechat, nemáme na to ani prostředky,“ varovala před hrozbou, že by Česko mohlo být nuceno čelit dalším problémům spojeným s migrační krizí. Podtrhla potřebu jasné strategie a rozdělení kompetencí mezi vládou a místními samosprávami, což podle ní v současnosti chybí.

Janáčková získala podporu bývalého prezidenta Václava Klause, který ocenil její práci a politické postoje. Společně kritizovali současnou dominanci levicového progresivismu v českých klíčových institucích. Janáčková zdůraznila, že by se v Senátu pokusila změnit poměr sil, aby opoziční hlasy měly větší váhu. „Lidé si možná ještě neuvědomují, jak hluboký propad hospodaření nás čeká,“ varovala, když mluvila o důsledcích současného politického kurzu.

Jednou z dalších priorit, které chce Janáčková v Senátu prosazovat, je zrušení nedávno schválené korespondenční volby, kterou považuje za nebezpečnou pro demokratický proces. „Jsem naprosto proti korespondenční volbě, protože může být zneužitelná, jak se to ukázalo třeba v Americe,“ řekla. Taktéž varovala před šířením genderové ideologie ve školách, kterou považuje za ohrožení pro českou mládež. „Je to něco, co může zničit naše děti,“ uvedla rozhodně.

Janáčková se rovněž dotkla otázky cenzury a omezování svobody projevu v souvislosti s nedávnými případy, kdy byli občané postihováni za své názory na sociálních sítích. „Vláda reaguje nálepkováním, lidé mají strach něco říct,“ popsala situaci, kterou přirovnala k době před rokem 1989. Podle ní je nezbytné, aby se politici zastali občanů, kteří se bojí veřejně vyjádřit své názory, a odmítla současný přístup vlády, která podle ní podporuje cenzuru.

Liana Janáčková vstupuje do předvolebního boje s jasným programem – obhajoba národní suverenity, odpor proti diktátu Bruselu a ochrana tradičních hodnot. Její kandidatura za Svobodné představuje příslib, že v Senátu bude hájit české zájmy, bránit se proti vnucovaným evropským politikám a usilovat o změnu současného politického kurzu.

Janáčková uzavírá svůj rozhovor s vizí silné, suverénní České republiky, která se nenechá ovládat vnějšími vlivy a ochrání své občany. Její odhodlání a dlouholeté zkušenosti jí poskytují silnou platformu pro nadcházející volby do Senátu.

Zdroj: parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Liana-Janackova-burcuje-proti-diktatu-Bruselu-Chce-hajit-suverenitu-Ceska-a-ochranu-tradicnich-hodnot-761688

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. arch. Liana Janáčková

Ing. arch. Liana Janáčková

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Ing. arch. Liana Janáčková

Ing. arch. Liana Janáčková

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31