Primář Erbrt: Green Deal nás zničí, chci bránit Česko před novým socialismem

Primář Erbrt: Green Deal nás zničí, chci bránit Česko před novým socialismem

V nedávném rozhovoru pro pořad Xaver Live představil Miroslav Erbrt, primář invazivní a intervenční kardiologie a kandidát do Senátu za stranu Svobodní, své názory na klíčové otázky současné doby. Erbrt, který kandiduje v obvodu Praha 8, se zaměřil na dvě hlavní témata – zdravotnictví a politiku. Ať už mluvil o prevenci kardiovaskulárních onemocnění, nebo o své nespokojenosti s aktuálním politickým směrem, jeho názory byly jasné a přesvědčivé.

Erbrt a zdravotnictví: O zdraví srdce a prevenci

Zkušený kardiolog Erbrt, který se ve své profesi věnuje diagnostice a léčbě srdečních onemocnění, upozorňuje na význam prevence. V rozhovoru vysvětlil, že dnešní populace čelí vzestupu koronární nemoci srdeční, což je jedno z nejčastějších a nejzávažnějších onemocnění kardiovaskulárního systému. „Největším rizikovým faktorem je kouření,“ zdůraznil Erbrt a zároveň vyvrátil některé rozšířené mýty o stresu: „Stres jako rizikový faktor už dnes nebereme, protože jsme ve stresu neustále. Má to smysl jen při nadměrné chronické zátěži.“

Jedním z témat, které se často probírá ve spojitosti se zdravím srdce, je také pití kávy. Zde Erbrt nabídl pragmatický pohled: „Pokud pijete kávu střídmě, například 3–4 šálky denně, není důvod se obávat,“ prohlásil a dodal, že by se lidé měli více zaměřit na eliminaci kouření a kontrolu váhy. Obezita, cukrovka a vysoký krevní tlak podle něj představují pro srdce mnohem větší riziko než kofein.

Erbrt také připomněl důležitost pravidelných prohlídek u lékaře a správné identifikace příznaků srdečních potíží. „Pokud pociťujete pálivou bolest za hrudní kostí, bušení srdce nebo dušnost, zvláště při fyzické námaze, vyhledejte lékaře,“ upozornil. Tyto symptomy mohou být varovnými signály srdečního onemocnění, které může bez včasné léčby vést k vážnějším problémům včetně infarktu.

Erbrt rovněž zdůraznil, že srdeční infarkt je z velké části „nemoc moderní doby“. „Lidé se dnes dožívají vyššího věku, a srdeční infarkt tak souvisí s prodlužováním lidského života. Dříve se lidé s tímto onemocněním nesetkávali, protože se ho zkrátka nedožili,“ vysvětlil s nadhledem.

Ostrá kritika Green Dealu a varování před socialismem

Zatímco Erbrtova lékařská kariéra je úctyhodná, jeho vstup do politiky je veden hlubokou nespokojeností se směrem, kterým se Česká republika a Evropská unie ubírají. „Mám pocit, že žijeme v době, kdy je téměř vše špatně. Vše se obrací naruby,“ prohlásil s odkazem na současnou politickou situaci, kterou označil za návrat k socialismu. Erbrt se vymezuje proti tomu, co označuje jako „nový socialismus“, který podle něj přichází v podobě environmentální politiky a nadměrné regulace ze strany Evropské unie.

Jedním z hlavních cílů jeho kritiky je Green Deal, plán Evropské unie na snížení emisí a dosažení uhlíkové neutrality. „Green Deal je sebevražedný. Znamená likvidaci evropského průmyslu a vede nás k tomu, abychom se stali bezprůmyslovým skanzenem pro čínské turisty,“ varoval. Podle něj tento plán ohrožuje nejen českou ekonomiku, ale i samotnou stabilitu celé Evropy.

Erbrt, který otevřeně přiznává, že vyrůstal v socialistickém Československu, vidí v současné politice EU paralely s minulým režimem. „V roce 1989 jsme si mysleli, že jsme opustili socialismus a vstoupili do svobodného kapitalistického světa. Místo toho jsme se ocitli v ještě horším socialismu, který je podbarvený zelenou ideologií,“ uvedl.

Ve své kritice Evropské unie jde ještě dále, když upozorňuje na problémy spojené s migrační politikou. „Politika multikulturalismu a migrace napáchala nesmírné škody. Ty důsledky budeme ještě dlouho řešit a já nevidím cestu, jak z toho ven,“ řekl Erbrt. Vyjádřil obavy, že západní Evropa již směřuje do hluboké krize, ze které bude těžké se vymanit. „Západní Evropa je těžce nemocný pacient utopickým socialismem. Vidíme centrální ekonomiku, dotace a kvóty. To jsou základní rysy socialismu,“ varuje Erbrt.

Vize pro Senát: Ochrana českých zájmů a zdravý rozum

Miroslav Erbrt kandiduje do Senátu s jasnou vizí chránit české národní zájmy a usilovat o změny ve směřování české i evropské politiky. Jeho kandidatura však není pouze o kritice stávající situace, ale také o naději na zlepšení. Erbrt věří, že Senát může být místem, kde budou prosazovány zájmy občanů, a nikoliv zahraničních vlivů. „Chci, aby Česká republika byla místem, kde se lidem bude dobře žít. A k tomu potřebujeme zdravý rozum a návrat k normálu,“ říká.

Zároveň se však Erbrt nevyhýbá přiznání, že jako senátor nebude mít možnost změnit vše sám. „Samotná osoba v Senátu nic nezmůže. Je potřeba najít lidi se stejným smýšlením, kteří budou tvořit silnou politickou sílu schopnou dosáhnout změn,“ vysvětlil. Jeho cílem je spojit síly s dalšími konzervativními a svobodomyslnými politiky, aby společně usilovali o skutečné změny.

Jedním z hlavních bodů, za který by v Senátu bojoval, je odmítnutí nových emisních povolenek, které by podle něj vedly k dramatickému zdražení pohonných hmot a dalších komodit. „Nechci, aby stál litr benzínu 60 korun. To by byla další rána pro české domácnosti a podniky,“ varuje Erbrt. Zdražení pohonných hmot by podle něj mělo dalekosáhlé důsledky pro celou ekonomiku, což by se promítlo do cen zboží i služeb.

Lékař s vizí a politik s odvahou

Miroslav Erbrt se v rozhovoru pro Xaver Live představil nejen jako uznávaný odborník na kardiologii, ale i jako politik s jasným programem a odvahou říkat nepříjemné pravdy. Jeho postoj ke Green Dealu a socialismu v Evropě je zcela jednoznačný – odmítá jakýkoli návrat k politice, která by znamenala větší zásahy státu do životů občanů a likvidaci volného trhu.

Jeho kandidatura do Senátu za Svobodné nabízí voličům v Praze 8 možnost zvolit zástupce, který bude bojovat za zachování národních zájmů a zdravého rozumu. „Nechci, aby nám někdo v Bruselu říkal, jak máme žít. Chci, abychom si to rozhodovali sami, tady v České republice,“ uzavřel Erbrt.

Zdroj: parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Primar-Erbrt-Green-Deal-nas-znici-chci-branit-Cesko-pred-novym-socialismem-761728

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

MUDr. Miroslav Erbrt

MUDr. Miroslav Erbrt

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

MUDr. Miroslav Erbrt

MUDr. Miroslav Erbrt

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31