Pilc: Socialismus má na triku další mrtvé, tentokrát ve Francii

Pilc: Socialismus má na triku další mrtvé, tentokrát ve Francii

Francie je v dlouhé řadě zemí, ve kterých si agresionismus alias socialismus vyžádal oběti na lidských životech.

Ve Francii probíhá soud s vedoucími telekomunikační společnosti. Dohnali prý desítky zaměstnanců k sebevraždě.

Státní telekomunikační společnost měla vážné problémy. Nedokázala pružně reagovat na změny na trhu, jak to u státních podniků bývá. Stát se proto rozhodl firmu privatizovat. Firma však byla velmi zadlužená a vedoucí potřebovali propustit mnoho zaměstnanců, aby firmu zachránili. Nikoho však propustit nesměli, systém zaměstnance „chránil“ proti propuštění. Ten samý systém, který způsobuje vysokou nezaměstnanost.

Vedení firmy se tedy pokusilo znepříjemnit zaměstnancům práci takovým způsobem, aby raději sami odešli. Například jim opakovaně přesouvalo pracovní pozici, aby se museli stále stěhovat. Došlo však k tomu, že desítky zaměstnanců ze zoufalství spáchaly sebevraždu. Obávali se totiž, že nezískají jinou práci.

Když systém „chrání“ zaměstnance před propouštěním, znamená to taky, že nevzniká mnoho nových pracovních míst. Každý si totiž velmi rozmyslí někoho dalšího zaměstnat, když ho pak nesmí propustit. Proto je také v ekonomice trpící státními intervencemi vyšší nezaměstnanost.

Práce je nekonečně mnoho, protože lidé pořád něco chtějí a to něco musí někdo vyrobit. Ve zdravé svobodné ekonomice proto není problém najít práci. Pokud není práce a je vysoká nezaměstnanost, je to důsledek státních intervencí do ekonomiky.
Státní „ochrana“ ‒ ve skutečnosti však pod rouškou ochrany prováděná státní agrese proti lidem na trhu ‒ škodí.

Kdyby se protispolečenský (antisociální) „sociální“ systém nesnažil zaměstnance takto „chránit“, k této tragédii by vůbec nemuselo dojít.

Někteří zaměstnanci spáchali sebevraždu ze zoufalství, že nenajdou jinou práci. Firma však nemůže za to, že je vysoká nezaměstnanost. Viníkem je socialistická agrese (tzv. regulace) proti svobodnému trhu.

Tyto zaměstnance nezabila firma ani její vedoucí. Zabil je socialismus. Socialistický systém však nechce soudit sám sebe, raději si najde nějakého obětního beránka a bude soudit nevinné.

Socialisté útočí proti kapitalismu a zisku a navrhují větší „společenskou odpovědnost“ firem. Přitom současné problémy už jsou důsledkem této jejich politiky. Socialisté tedy opět navrhují medicínu, která tyto problémy způsobila.

Tento jeden příklad také ukazuje, proč je unifikace právních systémů nebezpečná a proč je lepší konkurence různých právních řádů mezi státy. Rozmanitost nám umožňuje vidět rozdíly, poučit se z toho dobrého i špatného a neopakovat cizí chyby. Socialistům se samozřejmě taková konkurence právních systémů nelíbí a snaží se ji potlačovat unifikací, protože jejich socialismus by ve srovnání se svobodnějším systémem neobstál.

 

Jindřich Pilc

Člen strany Svobodní

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31