Pilc: Pokrytectví unijních dotačníků

Pilc: Pokrytectví unijních dotačníků

Je skutečně zábavné, že unijním soudruhům vadí dotace od čínských soudruhů, přitom EU je na dotacích založena a etatisté neustále glorifikují unijní i národní dotace. Je vůbec pravdivé neustále mediálně omílané tvrzení o čínských „dotacích“? Nejsou čínské „dotace“, „subvence“ a „dumping“ často jen absence zničujících evropských daní a regulací?

O takovýchto vládnoucích „dobrodincích“, kteří sami sebe označují za „ochránce“ (protekcionisty), Herbert Spencer psal, že by měli být správně označováni jako agresionisté. Protože pod rouškou ochrany se ve skutečnosti skrývá agrese. Agrese proti svobodnému rozhodování a jednání lidí. Pokud prodejce A chce ochránit a zamezit spotřebiteli B, aby si zboží zakoupil od prodejce C (například ho sankcionovat finančně prostřednictvím cla), tak to znamená agresi proti spotřebiteli B a prodejci C. „Aby mohl jeden výrobce získat, musí být oškubáno deset spotřebitelů.“

Jak dlouho ještě si spotřebitelé tuto agresi nechají líbit?

Odpůrci svobodného obchodu předstírají, že chrání svobodný obchod a jistě namítnou, že cla chrání výrobce A před tou prvotní agresí směřující proti výrobci A, což byla údajná dotace čínskému výrobci. Tato dotace je agresí také proti čínskému daňovému poplatníkovi. Reagovat na cizí dotační politiku stejnou dotační politikou (clo je také formou dotace) znamená dělat stejnou chybu. Někteří si skutečně myslí, že budeme znevýhodněni, když na cizí chybnou socialistickou politiku nebudeme reagovat vlastní chybnou socialistickou politikou. Všimněte si, že obhájci tzv. ochranných cel obvykle nebývají příznivci kapitalismu. I v případě, že je clem zatíženo dotované zboží, nic to nemění na tom, že se jedná o agresi proti spotřebiteli, který se ničím neprovinil. Mám snad já nějaké právo finančně trestat svého spoluobčana za to, že si koupí dotovaný zahraniční výrobek? Pokud žádné takové právo nemám, jak bych ho mohl delegovat na svého demokraticky zvoleného zástupce?

Může nám být jedno, proč je nějaké zahraniční zboží levné, bez ohledu na to, jestli je nebo není dotované. Pokud nám dávají něco (částečně) zadarmo, proč ne. Soustřeďme se na efektivní nedotované oblasti. Oni nebudou dotovat všechno, protože to by je zničilo. Budeme si snad stěžovat, že je na jihu teplo a proto se odtamtud mohou dovážet levné banány a budeme dovoz zatěžovat cly a dotacemi podporovat pěstování banánů ve vytápěných sklenících u nás? To nedává smysl. (Banánová soběstačnost! Sen potravinových nacionalistů!) Frédéric Bastiat psal o fiktivní petici výrobců svíček k vládcům, aby je ochránili před zahraniční konkurencí: slunečním světlem. EU v minulosti evropské výrobce svíček chránila uvalením cel na dovoz čínských svíček (výroba svíček, to bude asi ten průmysl 4.0).. Výroba svíček v EU byla zachráněna, spotřebitelé si připlatili a zbylo jim méně peněz na zakoupení výrobků z jiných oblastí ekonomiky, které v důsledku toho o něco poklesly.

Dotační socialismus znamená změnu struktury ekonomiky a menší hospodářský růst. Dotovaná méně efektivní odvětví jsou zvýhodněna oproti nedotovaným efektivnějším odvětvím. Narůstá podíl dotovaných méně efektivních, klesá podíl nedotovaných efektivnějších. Zdá se, že lidé většinou ekonomii nebo filosofii moc neřeší, prostě se jenom chtějí mít dobře. Jenže socialismus právě vede k tomu, že se nebudou mít tak dobře, jak by se měli ve svobodné společnosti. Nadřazenost kapitalistického ekonomického systému nad socialistickým byla potvrzena teorií i praxí. I ti nejchudší se mají lépe v ekonomicky svobodnějších zemích.

Antikapitalistická EU nedůvěřuje svobodnému rozhodování a jednání dospělých svéprávných lidí a chce proto rozhodovat za ně. To je typické pro jakékoli socialisty, internacionální i nacionální. Chtějí svobodnou vůli ostatních lidí nahradit svou vlastní vůlí, svým vlastním rozhodnutím. Pošlapávají tím lidskou důstojnost, o které tak rádi mluví.

Jelikož neúspěšný projekt EU se doufejme snad už chýlí ke konci (další krize by mohla s dluhovou unií pěkně zamávat, budeme doufat), vyvarujme se nahrazení současného unijního internacionálního socialismu socialismem nacionálním. Odmítněme socialismus úplně!

Jindřich Pilc

Vyšlo i na osobním blogu autora.

Články vyjadřují pouze osobní názor autorů a nejsou oficiálním stanoviskem Svobodných, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Deváté vydání živého pořadu Libora Vondráčka „Proč, jak a co“ ukázalo, že přímý kontakt s diváky je politika lepší než vydávání tiskových zpráv. Předseda Svobodných a místopředseda ústavně-právního výboru odpovídal ve čtvrtek ráno na dotazy v přímém přenosu, bez cenzurovaných otázek, bez připravených karet, a výsledek byl překvapivě věcný.

Na první dotaz, jak zabránit dlužníkům v účelovém převádění majetku, aby se vyhnuli splácení, Vondráček nenabídl populistické heslo o vězení, ale rozumnou právní úvahu. Připomněl, že český právní řád už dnes umožňuje napadnout účelové převody majetku jako neplatné, a že klíčové je, aby se toho lidé nebáli využívat a šli soudní cestou. Pak ale přišel s konkrétním návrhem, který v podobných diskusích slýchá málokdo: zrušit DPH na odměnu exekutorů. Vondráček spočítal, že jde o 21 procent, o které se zdražuje vymáhání dluhu, tedy o pětinu méně peněz na splacení pro věřitele i dlužníka. Otevřeně přiznal, že Evropská unie takovou výjimku zakazuje, což použil jako přirozený můstek k širší kritice bruselských pravidel, ale zároveň dodal, že by se to mělo řešit bez ohledu na to, co si o tom myslí Brusel.

Druhý dotaz na „tajné nákupy vakcín“ a nemožnost ovlivnit Evropskou komisi dal Vondráčkovi příležitost vysvětlit, proč Svobodní od svého vzniku odmítají Lisabonskou smlouvu a proč věří v odchod z EU do EFTA. Místo prázdného anti-evropanství předložil konkrétní srovnání: Švýcarsko, Norsko, Island a Lichtenštejnsko mají volný obchod, sdílí schengenský prostor, a přesto si zachovávají suverenitu, kterou Česká republika po Lisabonské smlouvě ztratila v otázkách, jako je migrační politika. Připomněl i aktuální hlasování o takzvaném Chat Control z 9. července, kde k zablokování sledování soukromé komunikace je nutná absolutní většina 361 europoslanců, zatímco k jeho schválení stačí, aby se dost lidí nedostavilo k hlasování.

Na tvrdý dotaz, proč bude schodek rozpočtu pro rok 2027 vyšší než letos, Vondráček neuhýbal. Otevřeně přiznal, že odpovědnost za nový rozpočet leží na současné koalici, a poctivě dodal, že se Svobodní s jedním mandátem nemohou prosadit tolik, kolik by chtěli. Zároveň ukázal, že dluh vytvořený Fialovou vládou za čtyři roky, 1200 miliard korun, byl vyšší nominálně i vůči HDP než dluh 800 miliard za předchozí vlády Andreje Babiše. Konkrétní úspory pojmenoval bez vytáček: zrušení zabetonovaného služebního zákona, slučování agentur jako CzechTrade a CzechInvest, a především omezení zelené agendy, kterou podle propočtů Národní rozpočtové rady stojí českou ekonomiku přes 200 miliard korun ročně.

Zajímavý byl i moment, kdy se Vondráček bránil obvinění, že je vládní koalice „vlastizrádná“. Připomněl, že vláda odmítla plán Marka Rutteho na půjčky Ukrajině ve výši 0,25 procenta HDP, tedy přes 20 miliard korun ročně z českého rozpočtu, a že odmítá i federalizaci EU, kterou podle něj hájí Petr Pavel, Danuše Nerudová nebo Jan Farský.

Vondráček prokázal i lidskost tam, kde to nikdo nečekal. Na dotaz ke kontroverznímu videu mladé členky mládežnické organizace nezaútočil, ale ocenil, že autor rozhovoru na její žádost video stáhl, a připomněl, že každý má právo se v mládí vyjádřit nešikovně a později se od toho distancovat. A na dotaz o vojenských certifikátech konečného uživatele upřímně přiznal, že tématu nerozumí dost dobře na to, aby odpovídal, což je v politice vzácnější ctnost, než by se zdálo.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31