- ČR prý dostává z EU dotace. Toto tvrzení není úplně pravdivé. Je to polopravda, a ta je někdy horší než čistá lež. Peníze totiž nedostává ČR do rozpočtu, peníze z Unie dostávají některé konkrétní subjekty. Dostává je například někdo, kdo staví cyklostezky. Někdo, kdo si nechá proškolit zaměstnance. Někdo, kdo je miliardář a chce si udělat radost například něčím jako je ptačí hnízdo. Někdo, kdo dostane příspěvek na stroj do své firmy nebo někdo kdo umí správně vyplnit formuláře a zajistit cestu jiným subjektům k unijním penězům. Většina občanů žádné dotace z Unie nedostává. Pokud použiju silnici nebo cyklostezku opravenou za dotace, tak v reálu jedu po předražené silnici. Bez dotací by to bylo jednodušší a levnější.
- Unijní peníze se netvoří v Bruselu. ČR musí denně poslat do EU asi 100 milionů korun. (Přesně 122 milionů v roce 2016) Platíme všichni, platí bezdomovec, když si koupí krabici vína, platí každý důchodce, když si koupí rohlík. K tomu pak musí něco přihodit například zaměstnanec z Belgie nebo důchodce z Německa. Do Bruselu jde i většina peněz, které se u nás vyberou jako cloza zemí mimo Unii. Jde o nemalou částku tvořící cca 10 % rozpočtu unie.
- Za dotace si ani vybrané subjekty nemůžou koupit co potřebují! Slovy ekonoma, nemůžou alokovat prostředky tím nejlepším možným způsobem. Kam můžou jít unijní peníze je dané operačními programy, které musí být v souladu s požadavky Unie. Toto je vážný problém. Toto byl důvod, proč hospodářství v dobách socialismu nedokázalo zajistit toaletní papír. Toto je důvod, proč Venezuela krachuje navzdory obrovským zásobám ropy.
- Alokace zdrojů zní vědecky, ale je to prosté. Úředník z Bruselu neví, že potřebujete opravit střechu, ale přispěje vám například na ekologické topení. Vy si tak koupíte předražený certifikovaný kotel s příspěvkem Unie, bude vám na něj ale kapat děravou střechou voda.
- Zdá se, že problémem je špatně alokovaných více než 100 milionů Kč denně. Je to ale ještě horší. Každé financování z unie vyžaduje kofinancování. Takže z těch 100 milionů denně může být najednou i dvojnásobek.
- S bodem 3 úzce souvisí plýtvání lidskými zdroji. Dotazníky a vybavováním dotací se zabývají úředníci státu i soukromé firmy. Získat dotaci je heslem doby. Tito lidé nedělají žádnou skutečnou, užitečnou práci. A tito lidé chybějí ve firmách, které musí dovážet lidi ze zahraničí.
- A bude hůř! Dnes jsme čistým příjemcem dotací! Demagogicky se dá tvrdit, že se dotace „vyplácejí“. Jenomže i tato zdánlivá výhoda za pár let končí a ČR se staneme čistým plátcem.
- V posledních letech a měsících se taky ukazuje skutečná povaha unijních dotací. Dotace jsou používané k nátlaku a vydírání neposlušných zemí. Nechcete ilegální migranty, nedostanete dotace a podobně.
Jsou zde i další problémy jako hrozba vracení dotací, když přijde po letech důkladná kontrola. Nebo to, jak nám budou dotace předhazovány při případném vystoupení z Unie.
Pokud se nám zdá, že těch 100 milionů denně není moc, tak například Liberec má příjmy přes 2 miliardy ročně. Pokud by dostal alikvotní část ze 100 milionů Liberec místo Bruselu, dostal by navíc ročně 360 milionů do rozpočtu a to není málo.
A navíc jsou „zlé“ jazyky, které tvrdí, že ČR byla ve výsledku vždy v pozici čistého plátce.
František Petrík,
člen Republikového výboru Svobodných
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.