MACH: Ústavní soud se zbláznil

MACH: Ústavní soud se zbláznil

Ústavní soud v pátek 16. dubna 2010 rozhodl, že občan, jemuž stát podle zákona přiznal invalidní důchod ve výši 13 346 korun, byl zkrácen na svých právech. Politikům Ústavní soud uložil do 30. září 2011 změnit zákon o důchodovém pojištění. Podle Ústavního soudu je nepřijatelné, že občan, který měl mzdu 60 tisíc, má důchod jen o pár tisícikorun vyšší než občan, který měl mzdu 15 tisíc.

Žalobce se odvolal na článek 30 Listiny základních práv a svobod, podle kterého „občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci.“ Dosud jsme si mysleli, že slovo „přiměřené“ je jen jedním z mnoha vágních neškodných výrazů v českém ústavním pořádku. Dnes se soudci rozhodli, že mají právo určovat, co je přiměřené.

Lidé s nadprůměrnými příjmy se nejspíš radují. Kromě mě.

Já rozhodnutí Ústavního soudu považuji za absurdní. Vím, že mi teď budou všichni antiparoubkovci nadávat, ale nemůžu si pomoct: Dnešní rozhodnutí Ústavního soudu mě vede k obavám, nakolik jsou ústavní soudci kompetentní a k otázce, zda existuje cesta, jak ústavní soudce odvolat.

Upozorňuji všechny čtenáře, že se nyní nepřu o podstatu důchodového systému. Přu se o to, zda to má být Ústavní soud, nebo parlament, kdo určuje zákony, kdo určuje povahu důchodového systému. Aby bylo jasno: Důchodový systém v České republice považuji za špatný, drahý a nespravedlivý. Ale změnit ho musí politici, kteří se zodpovídají voličům, ne ústavní soudci, kteří se nikomu nezodpovídají.

Dosud jsme si mysleli, že je věc politiky a demokratického rozhodování ve volbách, jaký budeme mít důchodový systém. Tato volba je nyní nepřípustná. Místo demokracie máme ode dneška soudcokracii. Politici nyní vlastně nesmějí ve volbách obhajovat stávající důchodový systém, nebo jeho drobné změny. Obhajovali by protiústavní zákon.

Někdo by možná řekl, že jako pravičák bych dnešní rozsudek měl vítat…  Ale souhlasit s Ústavním soudem jen pro to, že se mi to zrovna hodí do krámu, to je zahrávání si s ohněm. Listina základních práv a svobod totiž skýtá mnoho příležitostí pro další aktivismus Ústavního soudu.

Jak vyhovět Ústavnímu soudu? Možná snížením důchodů lidem, kteří měli podprůměrné příjmy. To by pak asi bylo v souladu s verdiktem soudu. Nebo zvýšit důchody lidem, kteří měli nadprůměrné příjmy. Kde se na to ale vezmou peníze? Zvýší se daně? Komu? A bude to „přiměřené“? Zeptáme se raději dopředu Ústavního soudu, jaké smíme mít daně? Otázek je mnoho. Ústavní soud si na sebe vzal velký úkol. Ode dneška nevládne parlament, ale patnáctičlenná rada starších…

Loni Ústavní soud zrušil volby – prý byl na svých právech platu zkrácen poslanec-přeběhlík Melčák. Pak soud rozhodl, že Lisabonská smlouva je v pořádku. Co rozhodne Ústavní soud příště? A nezajímají se stárnoucí soudci především o své vlastní důchody?

Chci zásadní změnu důchodového systému, ale chci s ní uspět ve volbách. Preferuji demokracii při všech jejích nedokonalostech.

Petr Mach je předsedou Strany svobodných občanů. Vyšlo na blogu ihed.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.

Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.

Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.

Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.

Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.

Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.

Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31