Mach: Obecní daň místo přerozdělování daní

Štítky: daně, komunální politika, obec, prosperita

Cílem plánu je učinit daňovou správu úspornější a dát obcím větší samostatnost a nezávislost v určování svých vlastních daňových příjmů. Obce by měly mít právo stanovovat svoji vlastní obecní daň.

Podstatou návrhu je zrušení daně z nemovitosti, zrušení systému rozpočtového určení daní ve prospěch obcí u daně z příjmu fyzických osob a nahrazení těchto příjmů „obecní daní“, která by byla vlastním příjmem obcí a technicky by byla součástí – složkou – daně z příjmu.[1]

Obce mají mít větší daňovou samostatnost

Ve volebním programu Svobodní říkají:

„Prosazujeme, aby se města a obce spoléhaly především na své vlastní daňové příjmy, místo aby všechny daně vybíral stát a jejich část pak byla přes ministerstva nebo EU přerozdělována formou nespravedlivých dotací. Obce by měly mít právo na vlastní sazbu obecní daně a byly by tak vystaveny vzájemné daňové konkurenci. V obcích s nižší obecní sazbou by tak lidé platili nižší daň z příjmu. Zároveň zrušíme daň z nemovitosti.“[2]

Daň z nemovitosti je jedinou daní, která jde přímo do rozpočtu obce, v jejímž katastru se nachází, a jejíž výši také obec ve vlastní kompetenci stanovuje. Celkový výběr této daně činí 10 miliard korun ročně. Daň je ale administrativně nákladná, státní správa na její výběr spotřebuje až 17 procent vybrané částky,[3] což z ní činí velmi neefektivní daň. Další náklady nesou daňoví poplatníci při jejím přiznávání. Daň je také nespravedlivým daněním majetku, který si lidé pořídili za již jednou zdaněný příjem, jde tedy o neefektivní „druhé zdanění“. Proto jsou Svobodní pro její zrušení.

Vedle daně z nemovitosti jsou dalšími daňovými příjmy obcí podíly na dani z přidané hodnoty (DPH), dani z příjmu právnických osob (DPPO) a dani z příjmu fyzických osob (DPFO) rozdělované podle zákona o Rozpočtovém určení daní. Stát takto obcím přerozděluje 21,4 procenta celostátního výnosu DPH a 23,58 procenta daně z příjmu právnických osob a daně z příjmu fyzických osob,[4] přičemž jednotlivým obcím jsou tyto daně přerozděleny podle složitého vzorečku, který bere v úvahu zejména velikost obce a počet obyvatel. Obce na těchto přerozdělovaných daních získávají ročně 148 miliard korun, z toho na dani z příjmu fyzických osob 39 miliard korun (viz tabulka).

Svobodní navrhují posílit daňovou autonomii obcí, konkrétně aby místo daně z nemovitosti a místo přerozdělovaného podílu na DPFO měla obec přímo část daně z příjmu od poplatníka, který v obci žije. (DPPO a DPH by dál podléhaly přerozdělování.)

Výsledkem by byla obecní daň jako složka daně z příjmu, která obcím přinese dostatečné příjmy pro jejich výdaje.

Obecní daň by nahradila jak přerozdělovanou část DPFO (39 miliard korun[5]) tak daň z nemovitosti (10 miliard korun). Celkově by tato daň zajišťovala 49 miliard z celkových 158 miliard korun, které dnes obce na daních získávají. Naopak by nenahrazovala podíl obcí na DPPO a DPH a příjmy obcí by tak zůstaly diverzifikované.

Zdroj: Státní závěrečný účet za rok 2015 (http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/Statni-zaverecny-ucet_2015_Priloha-F.pdf)

Sazba obecní daně

Celková sazba daně z příjmu by se skládala z obecní daně a z celostátní daně.

Konkrétně, když máme dnes daň z příjmu fyzických osob ve výši 15 % ze superhrubé mzdy, skládala by se celostátní daň ve výši 15 % z obecní daně 5 % a státní složky 10 %,[6] aby obce jako celek na novém systému neprodělaly.

Obec by měla navíc pravomoc svoji sazbu snížit. Pokud by např. některá obec vystačila se sazbou 4 procenta místo 5 procent, celková daň poplatníka by činila jen 14 procent místo 15 procent, z čehož by šlo 10 procent státu a zbylá 4 procenta obci, kde poplatník žije.

Obec by neměla s výběrem daně žádné starosti, ministerstvo financí by každé obci převedlo její díl, podobně jako dnes pro obce vybírá daň z nemovitosti. Celý odbor daně z nemovitosti by se mohl zrušit a daňová správa by byla levnější.

Daň bude příjmem obce, ve které poplatník žije. Díky tomu si obce budou svých občanů, kteří platí daně, vážit a budou se snažit, aby jejich občané v obci zůstali.

I obec, která má málo lidí platících daň z příjmu, by stále měla značné příjmy z přerozdělované DPH a daně z příjmu právnických osob. Navíc by mohla k sobě lákat nové obyvatele na nižší sazbu daně.

Kdyby došlo na spojení odvodů

V jiné části svého Volebního programu Svobodní navrhují spojit sazbu DPFO (která dnes činí 15 % superhrubé neboli 20,1 % z hrubé mzdy) a sazbu sociálního pojištění placeného na straně zaměstnance (6,5 % hrubé mzdy) do jediného odvodu ve výši 26,6 procenta hrubé mzdy[7].

Aby obce měly dál svých 49 miliard, které mají dnes z daně z nemovitosti a přerozdělované DPFO, rozdělila by se celková sazba 26,6 procenta na obecní daň 6,5 procenta a státní složku 20,1 procenta.

K tomuto výpočtu se došlo následovně:

Na sociálním pojištění stát vybírá 400 miliard korun ročně.[8] Sazby pojistného jsou 6,5 % na straně zaměstnance a 25 % na straně zaměstnavatele. Na straně zaměstnanců se tedy vybírá 20,6 procenta výnosu (6,5/(6,5+25), tedy 20,6 % ze 400 miliard, tedy 82,5 miliardy. Na DPFO dnes stát vybírá 172 miliard korun[9]. Celkový výnos na kombinovaném obvodu, který by vznikl sloučením DPFO a sociálního pojištění na straně zaměstnance by byl 254,5 miliardy (82,5 + 172). Protože Svobodní chtějí tento výnos snížit o dalších 54 miliard formou zvýšení slevy na dani[10], byl by výnos 200 miliard korun.

Z toho obcím má náležet 49 miliard, neboli 24,5 procenta celkového výnosu. Z celkové kombinované sazby 26,6 % by tak 24,5 procenta, tedy 6,5 procentního bodu mělo náležet obcím, zatímco zbytek sazby, neboli 20,1 procentního bodu mělo náležet státu (a krajům).

Obec by mohla svoji sazbu snížit. Kdyby např. obec vystačila se sazbou 5,5 procenta, platil by poplatník jen 25,6 procenta (5,5 procenta své obci a 20,1 procenta státu).

Kdyby došlo na zrušení krajů, opět by se podíly příslušným způsobem přepočítaly.

Petr Mach,
předseda Svobodných, ekonom, europoslanec

[1] Podobně to funguje např. ve Švýcarsku. Každá obec si určuje svoji sazbu daně z příjmu, poplatník ale vyplňuje jedno daňové přiznání, platí daň jednou platbou a daňová správa pak pošle obci příslušnou částku. Obce si určují svoji sazbu jako procento kantonální daně. Např. v kantonu Ženeva nejnižší sazbu má město Genthod (25 % kantonální sazby) a nejvyšší obec Chancy (51 % kantonální daně). Ve městě Ženeva mají sazbu 45,5 % kantonální daně. Kantonální daň činí podle výše příjmu 0-19 procent. Federální daň činí 0-11,5 procenta. (http://taxsummaries.pwc.com/ID/Switzerland-Individual-Taxes-on-personal-income)

[2] https://svobodni.cz/clanky/volebni-program-svobodnych-2017/

[3] Podle studie tvoří přímé administrativní náklady daně na straně státní daňové správy 17,3 procenta (Pudil, Vybíral, Vítek, Pavel a kol.: Efektivnost a zdanění, str. 38, Eurolex Bohemia, Praha 2004.

[4] V případě OSVČ šla až do loňska třetina výnosu daně přímo obci, kde měl živnostník bydliště a obec tak měla přímou motivaci poplatníka v obci udržet. To bylo od roku 2017 zrušeno.

[5] Údaje uvedené v miliardách korun vycházejí ze státního závěrečného účtu za rok 2015.

[6] Kdyby obecní daň měla přesně nahradit stávající výnosy daně z nemovitosti (10 miliard) a obecní podíl na DPFO (39 miliard), činila by ze současné sazby 15 procent, která na DPFO vybírá celkově 172 miliard korun, obecní daň 4,3 procenta ( a zbytek, 10,7 procenta ( , by byla státní složka daně. Po zaokrouhlení sazby pro obec směrem nahoru a pro stát směrem dolů by obecní sazby byla 5 procent a státní sazba 10 procent.

[7] https://tisicovka.svobodni.cz/

[8] http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/Statni-zaverecny-ucet_2015_Priloha-C.pdf

[9] http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/vladni_fin_stat/download/vlad_fin_stat_inkasa_dani_cs.xls

[10] https://tisicovka.svobodni.cz/assets/tiskovka-tisicovka.pdf

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Další články autora >

Novinky

Zlín není skanzen. Rozhodněme, jak bude naše město vypadat dál

7. 10. 2026

Praha 1 potřebuje rozumnou správu majetku: Zpět k řemeslům, jasným pravidlům a podpoře živnostníků

7. 10. 2026

Miliardová Sandra

7. 10. 2026

„Ne Praha, ne sekretariát.“ Ušatý chce v Senátu hájit korunu a obce. A odmítá větrníky

6. 10. 2026

Zelenější Praha 11 začíná před domem

5. 10. 2026

Svobodní Praha 1

30. 9. 2026

Svobodní Praha 11

29. 9. 2026

Nejnovější video

Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.

Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.

Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.

K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.

Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.

U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.

K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.

Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.

Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.