Od roku 2012 vzešla v platnost regulace z Bruselu o použití klasických žárovek; v rámci boje proti klimatickým změnám. Cílem návrhu je úspora peněz v důsledku menší spotřeby energie a větší výdrži úsporných žárovek. Měli bychom být díky této regulaci ekologičtější a ekonomičtější. Otázkou zůstává, zda jsme?
Rozhodně nejsme svobodnější. Každá regulace má za následek nemožnost správné alokace zdrojů. Regulace deformují trh, čímž znesnadňují zákazníkům skrze peníze předávat podnikatelům informace o svých potřebách, neboť jsou nuceni kupovat si věci, o které nestojí. Chcete klasickou žárovku raději než zářivku? Nejjednodušší způsob, jak předat tuto informaci výrobci, je, že si daný typ žárovky koupíte. Pokud však tuto transakci znemožní regulace, využití omezených zdrojů najednou neřídíte vy, ale úředníci z Bruselu. Peníze se potom nedostávají k podnikatelům vytvářejícím produkty, které chcete a jsou pro vás výhodné, nýbrž k těm, jimž nahrává Bruselská politika.
Jak probíhala adaptace na tuto regulaci?
V roce 2009 byly z trhu staženy některý typy klasických žárovek. Měli jste tak na výběr, zda si vybrat blikající LED žárovky, kterým rychle klesá svítivost, nebo úsporné žárovky obsahující rtuť. Pokud jste ve svém domě kompletně vyměnili klasické žárovky za úsporné, stálo vás to (při výměně cca 30 kusů) kolem 13 000 Kč.
Jednou z deklarovaných priorit EU je ekologie. Některé typy osvětlení, které dle diktátu EU nahradily žárovky, však poškozují lidské zdraví. Od problikávání neviditelného lidským okem až po nevhodné barevné spektrum. Následné zdravotní komplikace (jako například deprese a poruchy spánku či soustředění) jsou cenami žárovek nebo ušetřenými penězi jen těžko omluvitelné.
Jsme tedy ekologičtější a ekonomičtější? Ne. Každý člověk je jiný a potřeba umělého osvětlení, využití osvětlení a reakce na různé druhy osvětlení je jiná. Každý by tedy měl uvážit, zda je jeho prioritou stránka ekologická, ekonomická nebo zdravotní. Případně kombinace těchto variant. Centrální autorita ve formě EU se tak zase snaží vychovávat svoje občany, zužuje jim výběr a deformuje informace předané pomocí peněz a cen.
Lucie Komárková, místopředsedkyně Svobodných v Olomouckém kraji
Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.
Konzistence místo pokrytectví
Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.
Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.
Obrana podnikatelů a trhu
Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.
Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.
Polsko jako lepší model
Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.
Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.
Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.
Veřejnoprávní média a právo veta
Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.
Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.
