Javůrek: Nemějte strach z propadlého hlasu

Javůrek: Nemějte strach z propadlého hlasu

Volby jsou za dveřmi a opět tu jsou statisíce voličů, kteří se bojí „propadlého hlasu“. Obrovská masa voličů, která by mohla do Poslanecké sněmovny dostat bez problémů jakoukoli stranu, kterou by chtěla, stačí, aby se toho propadlého hlasu přestala bát.

Částečně tomu rozumím. Člověk je raději, když jeho volba je ta vítězná. Ale jak moc je racionální a výhodné jenom kvůli tomu strachu z prohry volit někoho jiného? Podle mě to příliš racionální není a zde shrnuji zásadní argumenty, proč se strachem z propadlého hlasu neřídit.

  1. Lidé, kteří volí velkou stranu ze strachu z propadlého hlasu, jí přinesou maximálně pár poslanců. Nic, co by nějak zásadně změnilo politickou situaci, nic, co by ji dostalo do vedení, aby mohla sestavovat vládu, nic, co zachrání pravici. Ty strany mají své místo jisté i bez vašeho hlasu, tudíž můžete bezpečně volit jinou stranu.
  2. Volbou Svobodných při překročení 5% hranice by to přineslo rovnou nějakých 6-12 poslanců, možnost prezentovat své myšlenky a návrhy, obrovský prostor v médiích, šanci se ukázat i dalším voličům a možnost prosadit některé body z našeho programu.
  3. Strach z propadlého hlasu šíří velké strany. Proč asi? Samozřejmě chtějí co nejvíce hlasů pro sebe. Nic více v tom není. Není to žádná šlechetná snaha o silnou pravici nebo něco takového.
  4. Žádné hlasy se nepřerozdělují, nedostávají je velké strany. Pokud vám někdo tvrdí, že ano, tak lže. Strana dostane přesně tolik hlasů, kolik voličů ji volilo.
  5. Předvolení průzkumy nás dlouhodobé podhodnocují, což se ukázalo například ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014. Svobodní mají tedy jistě více voličů, než kolik prezentují průzkumy.
  6. Volit Svobodné bude několik procent lidí, kteří kašlou na strach z propadnutého hlasu. Pokud se bojíte propadnutého hlasu, měli byste se bát o hlasy těchto lidí, aby nepropadly. A volit s nimi, aby se tak nestalo.
  7. Kdyby Svobodné volili všichni ti, kteří by Svobodné chtěli volit, ale bojí se propadnutého hlasu, s přehledem by se Svobodní dostali do Sněmovny v každých volbách a mohli by mít bez problémů dvouciferný výsledek.
  8. Jakmile voliči dostanou Svobodné do Sněmovny, už žádný hlas pro ně nepropadne. Žádný, všechny budou plně využity, nejen ten Váš jeden, ale i hlasy dalších několik stovek tisíc lidí.

Osobně nechápu, proč má strach z propadlého hlasu takový negativní efekt na voliče. Představoval bych si, že by měl být přesně opačný. Mělo by to aktivizovat voliče, aby se semknuli a společně svými hlasy dostali Svobodné do Sněmovny jednou provždy.

Martin Javůrek,
člen Svobodných a kandidát ve Středočeském kraji

 

 

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31