Hrubý: Zavádějící propagace EU na univerzitách je nepřípustná

Hrubý: Zavádějící propagace EU na univerzitách je nepřípustná

Hospodářské noviny přinesly 1. dubna informaci o tom, že se představitelé českých univerzit bojí odchodu Česka z EU a plánují proto kampaň, která bude zdůrazňovat výhody členství. A bohužel se nejedná o aprílový žert.

Zastánci svobodné společnosti by měli dát jasně najevo, že snahy propagovat partikulární politické názory jménem veřejné instituce a za použití veřejných prostředků není v demokratickém právním státě přijatelná.

S iniciativou přišel rektor Univerzity Palackého v Olomouci, profesor historie Jaroslav Miller. Tomu údajně vadí především mýty o EU, jinými slovy takzvané „fake news“ nebo také lži. K Millerově iniciativě se připojilo 20 dalších vysokých škol včetně těch státních.

Pokud má pan profesor zájem veřejně se angažovat, třeba ve prospěch členství ČR v EU, jistě mu v tom nikdo nemůže (a nemá) bránit. Stejně jako kdokoliv může i profesor Miller využít své vědomosti, dosažené postavení a vážnost, ale také svůj volný čas a své prostředky k přesvědčování veřejnosti o čemkoliv, o čem bude chtít.

V žádném případě ovšem není možné, aby se při své občanské a politické angažovanosti zaštiťoval jménem respektované instituce, kterou vede a která je většinově financována z veřejných prostředků. A to samé platí samozřejmě i pro další akademiky. Zrovna v souvislosti s členstvím v EU, akademickou půdou a fake news je navíc nutné uvědomit si dvě zásadní věci.

Zaprvé – členy akademické obce jsou vedle pedagogů studenti. Ti dnešní (pokud nastoupili na vysokou školu typicky po maturitě a nikoliv v pozdějším věku) mimochodem o vstupu do EU v roce 2004 z důvodu věku vůbec nemohli hlasovat. Ale co je důležitější, z mé (nutně dílčí a omezené) empirické zkušenosti (ex)studenta dvou fakult Univerzity Karlovy jasně plyne, že se většina studentů vyslovuje proti současné podobě členství v EU. Obecně řečeno, žádný akademik (ani rektor) nemůže v partikulárních politických tématech mluvit za všechny členy akademické obce.

A zadruhé – lidé, kteří používají lži, se najdou v diskuzi o EU v obou táborech. Zprávy příznivců vystoupení o tom, že chce Evropská komise zakázat písmeno „Ř“, jsou nepochybně nepravdivé. Stejně nepravdivá jsou ovšem ničím nepodložená tvrzení, že Czexit by pro Českou republiku znamenal ekonomický armagedon nebo extrémní příklon k východu. Tato tvrzení mimochodem v určité podobě vypouští i sám profesor Miller. I on tedy šíří mýty, které podle svých slov hodlá vyvracet, akorát jde o mýty ve prospěch opačného postoje.

Podle mého názoru bylo jednoznačně a opakovaně prokázáno, že členství v EU České republice neprospívá. Její nesmyslné regulace připraví Čechy o přibližně 200 miliard Kč ročně, což je kupříkladu přibližně celkový roční výnos daně z příjmu fyzických osob a dokonce dvakrát více než celkové roční výdaje státu na stavbu a opravy dopravní infrastruktury.

Možné řešení tohoto stavu se jeví být pouze jedno – vzhledem k pravděpodobné nemožnosti EU reformovat zbývá pouze z ní vystoupit, „odejít bez placení“, a usadit se v Evropském společenství volného obchodu (EFTA). Tento názor ovšem hodlám prosazovat sám, případně s pomocí dalších stejně smýšlejících lidí, rozhodně však ne jménem instituce placené daňovými poplatníky…

 

Dominik Hrubý

člen strany Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31