Hošek: Třídění odpadů z trochu jiného pohledu

Hošek: Třídění odpadů z trochu jiného pohledu

Každý, kdo se v oblasti nakládání s odpady pohybuje, si musí uvědomit, že se jedná o sociálně inženýrský projekt (třídění odpadů v Česku je financováno z daně (poplatku) a jejím výběrem byla pověřena společnost Ekokom), ta zároveň vybrané finance distribuje tak, aby byly splněny stanovené cílové parametry třídění. Více jak deset let to fungovalo a do loňského roku vše probíhalo na první pohled smysluplně. V současné době zejména v oblasti třídění plastů dostává smysluplnost „pěkný políček“. Skutečnost, že se uplatní ve výrobě jen 30 až 40 % vytříděné hmoty, zatím nikoho neznepokuje, asi je to tak správně. No, ale někteří sociální inženýři „větří průšvih“, tak „jdou do boje“. Podle hesla, že nejlepší obrana je útok a útočí na nás dalšími a dalšími regulacemi, vyjímám:

  • je zde snaha vytvořit tzv. konkurenční prostředí vytvořením další autorizované obalové společnosti (divím se, že tyto sociální inženýry nenapadlo vytvořit několik finančních úřadů),
  • zákazy výroby některých plastů (např. úsměvný zákaz výroby brček, uchošťourů apod.)
  • vytváření byrokratických bariér pro distribuci plastových výrobků (zpoplatnění distribuce některých plastových obalů),

Proto se objevují srdceryvné zprávy, jak plasty naplňují žaludky vodních živočichů apod. Aby se obhájila tato činnost sociálních inženýrů. Že vítr vane z Bruselu a z neziskovek a že nachází v Česku hodně naslouchajících, je nasnadě. Skutečnost, že sociálně inženýrské pokusy skoro vždy takto dopadnou, nikoho neodrazuje, naopak je to pro ně nová příležitost.

Současný systém třídění bych nazval třiďme, ať to stojí, co to stojí. Pochopitelně svozové odpadářské společnosti jsou rády, protože stavění hladových zdí v odpadovém hospodářství rozšiřuje jejich byznys, přináší jim více zakázek a více obratu.

Starší čtenáři, nepřipomíná vám to něco, co už tady bylo? Ano, je zde socialismus jako vyšitý. Společnost postupně odchází od racionálních řešení postavených na produktivitě práce a nabídce a poptávce k direktivnímu řízení na bázi bývalé Státní plánovací komise. Nejhorší na této skutečnosti je stav, že i zcela normální lidé, kteří se dostanou do Bruselu, na MŽP, po čase „Brusel apod. semele“ a převezmou tuto rétoriku a dokonce ji začnou prosazovat.

Vladimír Hošek,
člen Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Vladimír Hošek

Vladimír Hošek

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Vladimír Hošek

Vladimír Hošek

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31