Vláda se rozhodla odložit projednání zákona o odpadech. Co to ale znamená není tak jednoduché zjistit. Ale lecos si můžeme domyslet. Pan Manhart (roky hlavní garant tohoto zákona) odešel nebo za sebou práskl dveřmi. To zatím my (veřejnost) nevíme ale, že je zde (v ČR) něco velmi nezdravého v nakládání s odpady, to ano.
Armáda prosazovatelů absurdních řešení velmi dobře tlačí na společnost, aby se řešení neprovádělo racionálně a logicky. Technologická dokonalost nyní postavených spaloven (pardon dnes se musí říkat správně Zařízení pro energetické využívání odpadů) je úžasná a směsný komunální odpad plně dokáže nahradit hnědé uhlí.
Pracovníci MŽP a neziskovek nás nutí tvářit se tak, že plast je sklo nebo kov. Sice je to v rozporu s chemickými i fyzikálními procesy, ale tvrdí nám, že je třeba recyklovat plast tak, že jedině „správné je“ z plastového obalu vytvořit opět stejný plastový obal. I za cenu, že to bude stát majlant a riskujeme hygienické problémy a ještě několik podobných zhůvěřilostí. Přitom je to tak jednoduché, odpad spálit, respektive jej využít k výrobě tepla a elektřiny. No a pokud se podaří např. z plastového obalu vytvořit, oděv, potom z něj vytvořit nějaký tapecírung a pak jej spálit, tak to považuji za velmi sofistikovanou cirkulární ekonomiku. Ale takto to nesmí fungovat. Sociální inženýři převážně vzdělaní v humanitních oborech nám diktují, že to musí být tak, jak oni nalinkují a pokud je to jinak, tak je to špatně, navzdory chemickým a fyzikálním zákonům.
Takže proto zde máme zákaz výroby plastových brček a podobných výrobků, to je stejný způsob myšlení potažmo řízení. Skoro si myslím, že tato skupina občanů zkouší nebo dokonce soutěží kolik společnost je schopna vydržet absurdních nařízení.
K vyřešení stávajícího stavu nakládání se směsným komunálním odpadem by stačilo v ČR postavit cca 4 spalovny, ale taková informace společností „neprosakuje“. Ale jsme dnes a denně „informováni“ o prý velmi potřebném zavedení zálohového systému výkupu PET lahví. Tento špás by nás přišel na cca 5 miliard (což je částka za kterou lze postavit dvě spalovny). Sice by výkup plastových lahví vůbec nic nevyřešil, ale to mediím a výzkumníkům vůbec nevadí. Zatímco po realizaci dvou spaloven by bylo 50% procent problému vyřešeno.
Takže místo, aby se úsilí společnosti soustředilo na skutečnost, aby směsný komunální odpad neobsahoval nespalitelné části a úsilí v propagaci třídění v tomto směru směřovat, tak nás legislativa nutí snižovat energetický obsah odpadu. Utápíme se ve slepých uličkách a do jisté míry mě to připomíná socialismus v 70. a 80. letech, tak si kladu otázku, kam jsme to dospěli a kam se řítíme?
Vladimír Hošek
místopředseda olomouckého krajského sdružení Svobodní
