Hejduk: Potřebujeme biometrické cestovní doklady?

Hejduk: Potřebujeme biometrické cestovní doklady?

Cestovní doklady

Cestovním dokladem rozumíme veřejnou listinu, na základě které dochází k ověřování identity osoby, která je držitelem takového dokladu. Hovoříme-li tedy o cestovních dokladech, je cestovní pas historicky nejstarším a nejrozšířenějším cestovním dokladem. Historie vydávání cestovního pasu spadá do období 13. století, kdy v Anglii umožňoval svému nositeli překračovat hranice a rovněž vstupovat do přístavů. Postupně docházelo k vydávání cestovních pasů i v dalších zemích. Cestovní pas tehdy nesloužil pouze k překračování hranic, ale rovněž i k prokazování totožnosti a k identifikaci národnosti. Po skončení první světové války docházelo k migraci velké části obyvatel, a tudíž stoupl nárok na určení identity osob. V souvislosti s mezinárodní mírovou konferencí v roce 1920 dostaly cestovní pasy finální podobu a začaly se vydávat tak, jak je prakticky známe dnes. Přesto tehdejší úprava cestovních dokladů nebyla dostatečná, takže postupně byl kladen větší důraz na technologické využívání bezpečnostních prvků. Cílem postupného využívání bezpečnostních prvků na cestovních dokladech bylo zajištění většího zabezpečení údajů v nich uvedených a znemožnění či ztížení jejich padělání.

Z hlediska ústavního práva je každému občanovi ČR zaručena svoboda pohybu a pobytu. Každý, tj. občan, kdo se oprávněně zdržuje na území ČR, má právo ji svobodně opustit a zároveň však žádný občan k tomu nemůže být nucen. Stejně tak má právo každý občan na svobodný vstup.

Základním právním předpisem na úseku cestovních dokladů je zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů. Technické podmínky a postupy ohledně pořizování a zpracovávání biometrických údajů stanovuje vyhláška č. 415/2006 Sb.

Cestovním dokladem se dle tohoto zákona rozumí veřejná listina, která opravňuje občana k překračování státních hranic ČR přes hraniční přechod, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, jíž je ČR vázána.  Z uvedeného tedy vyplývá, že oprávnění překročit hranice má pouze občan, který je držitelem platného cestovního dokladu. V případech překračování hranic s členským státem EU je možné jako cestovní doklad též použít občanský průkaz.

Druhy cestovních dokladů, jež zákon upravuje, jsou cestovní pas, diplomatický pas, služební pas, cestovní průkaz, náhradní cestovní doklad EU a jiný cestovní doklad na základě mezinárodní smlouvy.  Pro účely této práce se budu zabývat pouze cestovními pasy.

Biometrické údaje

Samotný pojem biometrika má svůj původ ve dvou řeckých slovech bios (život) a metron (měřit, měření). V přeneseném slova smyslu znamená biometrika měření a rozpoznávání určitých charakteristik člověka. Metody, které využívají biometrické údaje, tedy slouží k zjištění či ověření identity člověka.  V praxi jsou všechny biometrické ověřovací systémy obvykle kombinací fyziologických a behaviorálních charakteristik, podle módu interakce mezi uživatelem a systémem, který ověří jeho znaky s uloženými charakteristikami.

Biometrické údaje řadíme mezi citlivé osobní údaje, které podléhají ochraně dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Na základě biometrických údajů dochází k přímé identifikaci či autentizaci daného subjektu údajů.  Rozvoj využití biometrických údajů jak pro kriminalistické či bezpečnostní aplikace a systémy mohl nastat až ve chvíli, kdy došlo k možnosti jejich automatizovaného zpracování moderními technickými prostředky. Jedním z přelomových okamžiků, od kdy se začal klást větší důraz na využívání biometrických prvků v dokladech, nastal po teroristických útocích 11. září 2001 ve Spojených státech amerických. Po této události celá řada států ve snaze zabránit podobným útokům a ve snaze zajistit větší bezpečnost obyvatel, se snažila prosazovat pořizování biometrických údajů do cestovních dokladů.

Biometrické údaje v cestovních dokladech byly v ČR zavedeny na základě požadavku zajištění zvýšené bezpečnosti a boje s terorismem a to konkrétně nařízením Rady EU č. 2252/2004, o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy. Všechny členské státy EU vydávají od 1. září 2006 cestovní pasy s použitím biometrických prvků. Cestovní pasy jsou tedy v ČR vydávány se strojově čitelnými a biometrickými údaji, jimiž jsou digitální zpracování fotografie občana a také jeho podpis a dále rovněž od 1. 4. 2009 také otisk prstu.

Biometrické údaje tedy slouží k identifikaci či autentizaci dané osoby. Identifikace (někdy označovaná také jako metoda „One-To-Many“) je postup, při němž je sejmutý biometrický vzorek porovnáván s referenčními šablonami uloženými v příslušném seznamu a následně je zjišťováno, která referenční šablona (je-li v seznamu obsažena) danému vzorku odpovídá. Biometrický systém je schopen rozpoznat totožnost uživatele bez nutnosti jejího předchozího zadání.  Identifikace tedy odpovídá na otázku „kdo to je“?

Naproti tomu verifikace (někdy též „autentifikace“ nebo metoda „One-To-One“) je metoda, která spočívá v postupu komparace sejmutého biometrického vzorku s jednou referenční šablonou uživatele, jehož totožnost byla zadána. Tento postup pak vede k zjištění, zda sejmutý vzorek této totožnosti odpovídá.  Jinými slovy jde o ověření, zda daná osoba je tou osobou, za kterou se vydává. Dochází tedy k potvrzení či vyvrácení identity dané osoby.  Verifikace odpovídá na otázku „je to opravdu ta osoba, za kterou se sama vydává“?

Identifikace se od verifikace odlišuje hlavně tím, že identita jedince není známa. Proces identifikace je tedy náročnější na výkon celého systému než u verifikace.

Biometrické prvky obsažené v e-pasech

E-pasy s biometrickými údaji jsou opatřeny plastovou stránkou, která kromě digitálně zpracované černobílé fotografie obličeje též obsahuje elektronicky zpracovaný podpis a rovněž také čip, na kterém jsou uloženy elektronické a biometrické údaje (barevná fotografie a otisky prstů).

(Obrázek č. 1 – vzor biometrického e-pasu).

(Obrázek č. 2 – umístění čipu a antény uvnitř datové stránky).

 

Tvář (face) – geometrie obličeje

(Obrázek č. 3 – geometrie obličeje).

Při měření obličejových částí dochází k určování pozic určitých částí obličeje, jakými jsou např. nos, ústa, oči, atd. a zároveň je určující měření vzdáleností mezi těmito částmi obličeje. Při používání této metody se z těchto poměrně snadno rozlišitelných prvků vytvoří číselný vektor, který následně uchovává naměřené hodnoty.

V cestovním pase je fotografie tváře povinnou součástí. Fotografie je v cestovním pase uložena v černobílém digitálním provedení a rovněž je uložena v barevném provedení v čipu.

Otisky prstů (fingerprints)

Problematika otisků prstů patří k zajímavým a zároveň ožehavým tématům, které se vztahují k cestovním dokladům – e-pasům, a to především proto, že otisk prstu je jedinečný pro každého z nás a představuje tudíž velmi osobní citlivý údaj. Identifikace osob v oblasti daktyloskopie vychází z existence papilárních linií, které jsou vytvořeny na některých částech povrchu lidského těla (vnitřní strana prstů a dlaně obou rukou a prsty a chodidla obou nohou).

(Obrázek č. 4 – otisky prstů).

Klasifikace papilárních linií nám umožňuje rozdělení otisků prstů do podskupin. Identifikace osoby je pak prováděna na základě nalezení a porovnání takzvaných markantů, které papilární linie vytvářejí.

Podpis (signature)

V e-pasu je rovněž veden elektronicky zpracovaný podpis držitele. Podpis osoby je porovnáván s uloženým podpisovým vzorem. Podpis v sobě obsahuje podrobnosti o tom, jakým způsobem byl podpis vytvořen. Základem tedy není podobnost tvaru písmem, ale dynamika podpisu, provedení tahů, síla, kterou bylo tlačeno na podložku, rychlost psaní a další jednoznačné charakteristiky podpisu.

(Obrázek č. 5 – podpis).

Důvody zavádění biometriky do cestovních pasů

Primárním záměrem zavedení cestovních pasů s biometrickými údaji byla jednoznačná identifikace držitele cestovního pasu s tímto dokladem. Společně se zavedením principu vlastnictví cestovního pasu pro každého člověka osobně včetně dětí (osob mladších 15 let), by mělo přispět k eliminaci trestné činnosti páchané na základě padělaných cestovních pasů, k eliminaci nežádoucí migrace osob a rovněž k eliminaci obchodování s lidmi.

Dalším důvodem pro zavedení biometrických údajů do cestovních pasů bylo zajistit, aby při vyhoštění cizince nedocházelo k její zpětné migraci. Bez biometrických údajů v cestovním pase se nelegální cizinci opět vraceli na území ČR s jinými jmény a tudíž jinými doklady. Bohužel tehdy neexistovaly žádné důkazní materiály, podle kterých by byl daný cizinec usvědčen. To se se zavedením biometrických údajů v cestovním pase podařilo změnit.

Další využití biometrických údajů v cestovním pase je v případě ztráty či odcizení cestovního pasu. Při ztrátě či odcizení biometrického pasu je tento doklad pro případného pachatele, který by měl v úmyslu tento doklad zneužít, zcela k ničemu. Biometrický pas totiž obsahuje fotografii, která již není lepená, ale vypalovaná laserem ve vrstvách, tudíž je zcela prakticky vyloučené, aby došlo k její podstatné změně. Dále je rovněž fotografie uložena v digitální podobě na čipu RFID příslušného pasu.  Cestovní pas obsahuje celou řadu ochranných prvků, které je při použití běžně dostupných technologií velmi obtížné napodobit. Mezi klasické ochranné prvky patří vodoznak, ochranný proužek, speciální barvy, čip RFID, mikrotisk, ale také prvky viditelné pouze pod ultrafialovým světlem.

V neposlední řadě je využívání biometrických údajů v cestovních pasech spojeno se stále sílící vlnou terorismu a nelegální migrace. I v tomto ohledu mají biometrické údaje v cestovních pasech nezastupitelnou úlohu při zajišťování bezpečnosti na území ČR.

Mezi nevýhody zavádění biometriky do cestovních pasů můžeme zařadit vysoké náklady na zavedení patřičné technologie (na straně vydávání elektronických pasů i jejich následné kontroly) a dále otázky týkající se ochrany soukromí a zabezpečení ochrany osobních údajů.

Marek Hejduk,
člen Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Marek Hejduk

Marek Hejduk

Novinky

Nejnovější video

Republikáni v amerických volbách do Kongresu ztratili obě komory a v pořadu 360° na CNN Prima News se řešilo, co porážka Donalda Trumpa znamená pro Ukrajinu, Írán a Česko. Libor Vondráček v ní vidí lekci: Američané potrestali prezidenta za válku, kterou neměl začínat. Za největší problém Evropy ale dál považuje její vlastní zelenou politiku.

Moderátor Jakub Kokoška pozval k debatě ministra životního prostředí Igora Červeného (Motoristé sobě), poslance Jana Papajanovského (STAN), místopředsedu TOP 09 Matěje Ondřeje Havla a předsedu Svobodných Libora Vondráčka, zvoleného za SPD. Zatímco opozice mluvila o zhrouceném kultu Donalda Trumpa a ministr Červený hájil úder na Írán jako nutnou cenu za bezpečnost, Vondráček nabídl třetí pohled. Ne obhajobu Trumpa, ale výklad jeho porážky.

Volili mírotvorce, dostali válku

Český politik se podle Vondráčka musí na americké volby dívat optikou českých zájmů, a tou je především konflikt kolem Hormuzského průlivu. Doufá, že výsledek bude pro Trumpa vzkazem. Lidé ho před dvěma lety volili jako muže, který bude války ukončovat. Trump dlouhodobě kritizoval politiku intervencí, která podle Vondráčka přinesla zpackaný odchod z Afghánistánu a návrat islamistických hnutí, proti nimž se v regionu původně bojovalo. Na této kritice postavil i kampaň.

Slib ukončit válku na Ukrajině do čtyřiadvaceti hodin podle Vondráčka nesplnil. „Na druhou stranu udělal pro to rozhodně nejvíc ze všech státníků, protože všichni ostatní nedělali vůbec nic, jenom vymýšleli nejrůznější balíčky sankcí, které tu válku nijak nepřibližovaly ke konci,“ řekl. Upozornil ale i na stinnou stránku: vítězství demokratů povzbudí íránský režim, který teď bude stupňovat podmínky příměří. Trumpova vyjednávací pozice je dnes podle něj horší, než by byla před měsícem.

Moderátor se ptal, zda by Česko mělo po amerických volbách změnit zahraniční politiku. Podle Vondráčka nemůže: musí dál hájit své zájmy, a v českém zájmu nebylo a není, aby konflikt pokračoval a Hormuz zůstal zablokovaný. Přímý byl i ve věci Íránu. „Nikdo není světový policajt,“ prohlásil. Fanouškem íránského režimu není a v Íránu by se narodit nechtěl, voliči ale podle něj intervenci vnímali jako zradu myšlenek, s nimiž Trump do voleb šel. „Jsem bytostně přesvědčený, že kdyby to neudělal, tak by volby neprohrál takovým způsobem. Možná by si i udržel většinu,“ řekl. Pro Česko je podle něj útěchou, že po takové lekci od Trumpa další podobný konflikt nečeká.

Spravedlivý mír určí Ukrajinci

K jednání zástupců Ruska a Ukrajiny v Bílém domě připomněl slova mluvčí ukrajinského prezidenta, že nejlepší čas na mír je teď, ideálně už dříve. Pokud má Evropa vyslat vlastního vyjednavače, neměl by podle Vondráčka sehrát roli, jakou kdysi sehrál Boris Johnson. Mír má být spravedlivý, o tom, co je spravedlivé, ale nemají rozhodovat Češi. Rozhodnout to musí ukrajinský lid. Ne všichni Ukrajinci, s nimiž mluví v Česku, podle něj vnímají, že Volodymyr Zelenskyj má po tolika letech od voleb legitimitu mluvit za ně.

Na otázku, proč premiér Andrej Babiš dosud nebyl v Oválné pracovně, odpověděl věcně. Babiš je premiérem necelý rok a Trumpův program je nabitý. Na jiných úrovních, od ministra zahraničí po Trumpovu inauguraci, hráli čeští politici z frakce Patriotů důstojnou roli. Česko podle něj reprezentuje podobné racionální hodnoty jako současná Amerika, ať jde o Green Deal, svobodu slova, nebo migraci.

Nezávislost není soběstačnost

Když Andrej Babiš mluvil o paralýze, Vondráček krotil emoce. Shutdown má v Americe jiný význam než české rozpočtové provizorium, protože federální instituce opravdu zavírají. Trump si ho ale zažil už v prvním mandátu, kdy většinu v Kongresu neměl. Voliči podle něj mají tendenci moc vyvažovat, a obě strany se nakonec vždy nějak dohodnou.

Nejostřeji se Vondráček ozval, když Jan Papajanovský vyzval k evropské soběstačnosti. „Pokud chceme být soběstační, tak přestaňme tady ideologicky ztěžovat výrobu takových automobilů, které vyrábět umíme. Přestaňme zavírat uhelné elektrárny, když uhlí máme na našem území,“ odpověděl. Baterie do elektromobilů i solární panely podle něj vyrábí Čína, takže jedna závislost by se jen vyměnila za druhou. Na námitku, že ropu Evropa netěží, odpověděl rozlišením, které se v debatě často ztrácí: ropu lze dovážet z mnoha částí světa, a nezávislost tedy neznamená soběstačnost.

Opravil i výklad celní války. Nezačal ji podle něj Donald Trump, ale Evropská unie, když schválila uhlíková cla. Trump na to reagoval. „Chybu chybou opravit nelze,“ dodal. Netvrdí tedy, že Trump postupoval správně, jen že první krok udělal Brusel.

Green Deal, nebo rozpad

V závěru debaty se Vondráček vrátil ke svému hlavnímu tématu. Po finanční krizi v letech 2007 a 2008 byly podle něj ekonomiky Spojených států a Evropské unie bez Británie zhruba vyrovnané. Lisabonská strategie dokonce slibovala, že Evropa Ameriku předběhne. Místo toho americké HDP podle Vondráčka rostlo zhruba o 35 procent rychleji, bez emisních povolenek, které vymyslel Brusel. Na Havlův příklad Škody, která podle něj dobře zvládá přechod k elektromobilům, odpověděl otázkou, kolik takových aut si lidé kupují sami a kolik díky dotacím.

Papajanovský namítl, že kvalita života nejsou jen statistiky HDP, ale i délka dožití či kvalita zdravotní péče. Vondráček souhlasil, že má mnoho rozměrů. Ekonomické trendy jsou ale podle něj prostě špatné. „Buďto se rozpadne Evropská unie, nebo se Evropská unie vykašle na Green Deal, anebo tady bude na úbytě svoboda slova a základní práva,“ shrnul. Ani v tom podle něj Evropa za Amerikou nevede: svoboda slova tam není potlačovaná tak jako tady.

Vondráček tak z amerických voleb vyvodil závěr pro obě strany Atlantiku. Trumpovi vzkázal, že voliči netolerují zradu mírového programu, Evropě, že ji neohrožují americká cla, ale její vlastní ideologie.

Oblíbené štítky

Marek Hejduk

Marek Hejduk

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31