Ve Francii probíhají násilné protesty spojené s výrazným růstem ceny pohonných hmot. Průměrná cena nafty ve Francii vzrostla za poslední rok na částku €1.51 (39,1 Kč), což je nárůst o 23%. Cena PHM ale roste celosvětově, proč je zrovna Francie tak výjimečná?
Vraťme se společně do roku 2017, kdy USA prostřednictvím svého prezidenta, Donalda Trumpa, odstoupily od Pařížské dohody. Státy, které Pařížskou dohodu podepsaly, se zavázaly omezovat emise skleníkových plynů v návaznosti na snížení dopadů globálního oteplování. Hlavním vyjednavačem byl toho času franzouzský ministr zahraničí, Laurent Fabius a Francie měla být vlajkovou lodí v boji proti globálnímu oteplování. Emmanuel Macron dokonce po odstoupení USA pozval americké klimatology do Francie a prezentoval se kampaní „Make Our Planet Great Again“, která měla propagovat boj proti globálnímu oteplování s Francií v čele po celém světě.
Všemi těmito kroky se Macron dostal pod velký tlak jak veřejnosti, tak i spolupracovníků, kteří očekávali výsledky. I přes to, že francouzská vláda každoročně zvyšuje zdanění uhlíkových plynů, které by z původních $35/tunu mělo v roce 2022 vzrůst na $98.50/tunu a snaží se také bonusy podporovat výměnu dieselových aut za přírodě šetrnější vozy, stále to nestačí. Jakákoliv varianta dieselovému autu je pro běžného Francouze zkrátka moc drahá a cíl, který předpokládal zákaz prodeje aut se spalovacím motorem do roku 2040 a dokonce tzv. uhlíkovou neutralitu Francie do roku 2050, se Macronovi nepříjemně vzdaluje. Tento cíl, který Evropské Unii poctivě naplánoval sám Jean-Claude Juncker, Francie samozřejmě vyhlásila ambiciózně ještě dříve.
Kdo tedy dnes ve Francii protestuje? Tzv. hnutí žlutých vest je podle všech dostupných informací spontánně vzniklá skupina živnostníků, podnikatelů a zaměstnanců, kterých se kroky vlády a prezidenta Macrona přímo dotýkají. Nejedná se o skupinu spojenou s žádnou politickou stranou, odbory, nebo organizací a její členy bychom nalezli napříč všemi příjmovými a věkovými skupinami. Hnutí vzniklo mimo hlavní město a na jejich transparentech se objevují hesla jako „Nelikvidujte nás daněmi“, nebo také „Smrt daním“. Zelená politika je drahá a vyhnala do ulic i ty, kteří do teď zůstávali doma a masových protestů, které jsou v Paříži ve srovnání například s našimi městy daleko obvyklejší, se vyhýbali. Hlavní část „Žlutých vest“ tvoří živnostníci společně s menšími a středními podnikateli. Právě tyto skupiny jsou výrazně znevýhodněny současným systémem, kdy jim stát bere více než polovinu mzdy a zpět jim vrací pouze zlomek toho, co v benefitech běžným zaměstnancům. Nejsou to ale pouze podnikatelé, společně s nimi vyšli do ulic i zaměstnanci, kteří mají také vysokých daní a neefektivního nakládání se společnými penězi dost. Nepleťme si ale hnutí žlutých vest s obhájci kapitalismu a plošného snižování daní. Dle posledných zpráv patří mezi jejich požadavky zvýšení daňové progrese a vyšší zdanění korporací, určitá část hnutí dokonce volá po zvýšení minimální mzdy. Ne všem jde o odmítnutí zelené politiky. Naopak jde o to, kdo to zaplatí. Záchrana planety je skvělá věc, pouze ovšem tehdy, když to nemá jít z vlastní kapsy.
Dalším důvodem je to, že Francouzi přestávají věřit ve schopnost státu řešit klimatickou změnu. Často zmiňovaným příkladem je kauza Autolib. Autolib byl projekt, který měl za úkol snížil počet používaných automobilů se spalovacími motory na území Paříže a nahradit je elektromobily. I přes mohutnou podporu, kdy projekt 103 radnic pařížské aglomerace ročně dotovalo 63 miliony eur, byl dlouhodobě ztrátový projekt v době svého zániku ve ztrátě přes 293 milionů eur, tedy zhruba 7,6 miliardy korun a je považován za jedno z největších selhání velké bojovnice proti znečištěnému ovzduší, pařížské starostky, Anny Hidalgové.
I přes to, že je zelená politika momentálně v současnosti v Evropě velice oblíbená a Macronovi se rozhodně vybudování image bojovníka proti klimatické změně vyplatilo, je také velice drahá. Nákladům na pořízení a provoz tradičního automobilu se spalovacím motorem se elektromobily prostě a jednoduše dnes nemůžou rovnat. Jediným způsobem, jak dnes umí Francie zatraktivnit zelená řešení, je zdražit ta „nezelená“, a to pomocí regulací, restrikcí, diktátu automobilkám, kvótám a také zvyšováním daní na paliva a také na automobily se spalovacím motorem.
Všechna tato opatření dopadnou nejvíce na nižší příjmové skupiny, které jsou už dnes tak jako tak velmi vysoce zdaněny. Jak si může běžný občan dovolit koupit elektromobil, když mu stát sebere polovinu platu na daních a ještě mu zdraží provoz jeho dosavadního automobilu?
Obloukem se opět vracíme ke Pařížské klimatické dohodě. Ambiciózní vznešené cíle jsou pouze maskou, za kterou se schovávají další restrikce, zvyšování daní, regulace, státní podpora soukromých „zelených“ projektů a s tím spojená korupce. I přes to, že je kolem klimatické změny spoustu dohadů, protichůdných názorů, průzkumů a výzkumů, vědci se shodují na jedné věci. Planeta se otepluje. Vzniklé masové hysterie se šikovně podařilo využít hrstce podnikatelů a politiků, kteří se bojem proti oteplování zviditelňují a snaží se naši zemi spasit. Macron je jedním z nich a jeho destruktivní politika už pomalu u Francouzů naráží.
Já bych si přál to, aby se Francie opravdu stala vlajkovou lodí boji proti globálnímu oteplování a na jejím příkladu svět uviděl, kam až můžou radikální, ukvapené návrhy a neúměrné zvyšování daňového zatížení vést. Stejně jako komunismus zní agenda Macrona na první poslech moc hezky. Stejně jako komunismus vede k chudobě a ke zhoršení životních podmínek. Stejně jako komunismus si ji bohužel bude muset lidstvo napřed vyzkoušet, než důsledky této politiky plně pochopí. To je, zdá se, náš úděl.
Zelená politika má totiž spoustu dalších vedlejších efektů. My v České Republice o tom víme své, jeden náš politik celkem slušně zbohatl (a stále bohatne) na povinném přidávání biopaliv do benzinu a nafty. Dokonce tak moc, že už je dnes premiérem. Ale o tom zase jindy.
Tomáš Pajonk
Předseda Svobodných a zastupitel Zlínského kraje
