Trnem v oku této organizace jsou závěry, které Mons. prof. Piťha vyvodil z tzv. Istanbulské úmluvy, dokumentu Rady Evropy, resp. její důvodové zprávy. Netroufám si v žádném případě hodnotit, zda byla slova Mons. prof. Piťhy fakticky správná, ačkoliv sám v tzv. Istanbulské úmluvě a dostupné důvodové zprávě nenacházím nic, co by mě vedlo k jím prezentovaným závěrům a mé výhrady jsou v podstatě pouze dílčí.
Nicméně je zde několik sporných míst, které především otevírají prostor pro ovlivňování domácí legislativy. Přesto to nejméně sporné, co se dá o Úmluvě konstatovat, je, že je v našich podmínkách nadbytečná a opět odebírá kompetence národním státům[2]. V psaných textech na dané téma se Mons. prof. Piťha ostatně hojně odkazuje na celou řadu jiných dokumentů, které v předmětném kázání opomenul. Mons. prof. Piťha vystupuje na ochranu tradiční rodiny již delší dobu a při porovnání jeho ostatních dostupných výstupů se zdá být jeho „Svatováclavské“ kázaní skutečně poněkud zjednodušující. Toto zjednodušení lze přičítat samozřejmě zlému úmyslu, omylu, ale zejména danému formátu promluvy (předpokladem je však jeho alespoň povrchní znalost), která svým obvyklým rozsahem neumožňuje složitou tématiku přednést jinak, než stručně a zjednodušeně. V každém případě se dá předmětným slovům Mons. prof. Piťhy možná ledacos vytknout.
Je velice vhodné vést v takovém případě polemiky, psát články, otevřít obecnou společenskou i odbornou diskuzi nejen o předmětném kázání, ale i o stanoviscích ČBK. Naopak je naprosto nepřijatelné snažit se názory a závěry kteréhokoliv člověka kriminalizovat. Mons., prof. Piťha ve svém kázání nevyzval k jakémukoliv násilí, diskriminaci nebo k porušování platné legislativy. Vyjadřuje pouze svůj názor na Istanbulskou úmluvu a na společenské směřování. Případné faktické chyby v jeho promluvě, jakož i nonkomforní názor na vývoj vnímání rodiny a postavení mužů i žen, nemohou být důvodem ke snahám o jeho postih, kriminalizaci a umlčení. Rovněž komentování probíhajícího procesu schvalování legislativy nesmí být kriminalizováno.
Jako politik a člen Svobodných, jakož i křesťan a katolík jsem zděšen snahou kriminalizovat kněze za obsah jeho kázání, byť s jeho obsahem nutně nemusím souhlasit. Co je přípustné, aby zaznívalo v kázáních, stanovuje katechismus, učení církve, mešní řád, kanonické právo.
Dnešní doba obecně přináší nárůst snah kriminalizovat a umlčovat nepohodlné či odlišné názory. S velikou nelibostí vnímám přehlížení svobody slova a její potlačování ve jménu „správných informací“, potlačení tzv. „hejtování“ a „falešných zpráv“. Svobodu projevu považuji za naprosto zásadní předpoklad svobody jednotlivce. A její ztrátu, či omezování považuji za mnohem závažnější problém, než negativní jevy, které nám bohužel v dnešní době přináší. Z tohoto důvodu má moji podporu i Mons. prof. Petr Piťha, který je pro mne velice respektovanou osobností veřejného života, aniž bych tím nutně vyjadřoval pochopení jeho slov v předmětném kázání.
Jan Děd,
člen Republikového výboru Svobodných
[1] Organizace sdružující další organizace. A to je prima. Nikdo totiž nemůže zjistit, za kolik lidí vlastně mluví. V každém případě žije z dotací ve výši 2758000kč (dle Výroční zprávy), přičemž členské příspěvky tvoří (ohromných) 4,3% příjmů. Nikoho asi nepřekvapí, že dotace pocházejí pouze od EU, z vládních Programů a ambasády USA (žádný soukromý dárce není ve výroční zprávě k nalezení). Za náhodu nelze považovat ani vřelé vztahy s paní Jourovou a panem Babišem.
[2] Například (nicméně nejen) vznik orgánu GREVIO, nebo Kapitola XI. pojednávající o dodatcích. O nadbytečnosti pak celkem obsáhle přesvědčuje zpráva RIA, která je k nalezení zde: https://zakonyprolidi.cz/media2/file/1806/File23972.pdf?attachment-filename=6106408-2018-01-31-duvodova-zprava-6230438.pdf
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
