Zvykli jsme si na sudová vína, jejichž kvalita se stala v konkurenčním prostředí jistým měřítkem přežití vinoték. Tuto možnost ale listopadová legislativa z roku 2016 výrazně omezuje. Podle ní totiž smějí prodávat sudová vína pouze výrobci nebo dovozci ve svých provozovnách. Současným vinotékám tak zbývá jen několik málo možností, jak nově nastalý stav řešit.
První možností je pronajmutí své provozovny nebo její části výrobci nebo dovozci. Je zřejmé, že jen málokterý vinotékař předá s radostí zaběhnutý podnik podniku velkému.
Druhou možností je stát se výrobcem. Objednat ale výrobu vína u vinaře na rok dopředu, přičemž nelze v tak dlouhém časovém horizontu odhadnout spotřebu, je samo o sobě vysokým rizikem. A protože už z vlastní podstaty víno přináší rizika další, odráží se tato skutečnost v nutnosti uzavření relativně komplikovaných smluv.
Možností třetí je používání maximálně 20 litrových balení „bag in box“. Ty však přinášejí řadu nevýhod. Bagy jsou náchylné k protržení, nedají se vyčerpat bez ztrát, stáčení z nich je pomalé a přechod na tato balení přináší vinotékařům další náklady. Zařízení je totiž třeba doplnit o nová čerpadla, která se pohybují cca 3000 korun za kus. Z hlediska ekologie představuje tento druh balení také nemalou zátěž. Všechny tyto komplikace povedou zákonitě k navýšení ceny vína.
Uváděným důvodem pro uzákoněné opatření je údajná snaha o zabránění pančování vína. Tento důvod je ale jen zástupný a troufám si říct, že lživý. Každé sudové víno má své průvodní doklady a kontroly se provádějí v míře více než hojné. Naopak byla zjištěna mnohá provinění u vín lahvových, těch se ale současná legislativa nedotýká.
Smutek vinoték, radost obřích řetězců
Dnes fungují vinotéky jen díky výjimce, která jim umožňuje do konce roku 2017 doprodávat sudová vína za původních podmínek. Vinotékaři sice objevili škvíru v zákoně a plánovali fungovat pod statusem „stáčírna“, ale i toto řešení bylo na hraně a stále nad nimi visel otazník, jak se k němu postaví Česká zemědělská a potravinářská inspekce. A nevypadalo to příliš nadějně.
Novou informací je fakt, že zřejmě pod mediálním tlakem i pod hrozbou hromadných žalob, které na svou obranu vinotékaři, jimž nová legislativa může pohřbít mnohaletou snahu a práci, chystají, přichází naděje, že jim bude skutečně statut stáčíren udělen.
Ať už celá situace dopadne jakkoliv, a pevně doufám, že pro vinotéky a jejich majitele dobře, je naprosto nepřípustné, aby stát tak nehorázným způsobem ohrožoval podnikání a práci lidí. Změny v legislativě, které pohřbívají živnostníky i podnikatele, aniž by si situaci způsobili sami, jsou obrovským a nepřijatelným zásahem. Věnovat veškerý čas, nést finanční rizika a budovat podnik, který následně bez náhrady zlikviduje stát, je stavem, který do svobodné společnosti nepatří.
Každé takové snahy ničí konkurenční prostředí a ženou obyvatele do velkých obchodních řetězců a marketů, kde kvalitu malých a rodinných podniků budeme hledat jen velmi obtížně. Ale možná právě to je skutečným cílem, jak se zdá.
Ivana Burešová Marková,
členka Republikového výboru Svobodných a kandidátka do Sněmovny ve Středočeském kraji
