Když se Miloš Zeman v roce 2003 po prohrané prezidentské volbě odporoučel zadními dveřmi z Vladislavského sálu, zrodil se mu v hlavě plán pomsty. Pomsty za to, že ho někteří poslanci ČSSD v samotné volbě nevolili. Miloš Zeman je dobrý stratég a umí si na svou pomstu počkat. Od roku 2003 čekal na své první zvolení v přímé volbě prezidenta celých 10 let, během nichž okopával ČSSD kotníky při každé příležitosti, která se mu jen naskytla.
Při pádu Nečasovy vlády si Zeman vychutnával moment, který přispěl k rozvratu české pravice. Jeho následné jmenování úřednické vlády, aniž by její složení konzultoval s parlamentními stranami, vedlo k nezískání důvěry a následnému rozpuštění Sněmovny a předčasným volbám. Ale ani výsledky parlamentních voleb se Zemanovi nelíbily a než pověřil Bohuslava Sobotku sestavením nové vlády, svolal na Hradě tajnou/netajnou schůzku (lánský puč) a pokusil se ho v rámci strany svrhnout. Nepovedlo se.
Po dalších pěti letech jsme svědky toho, jak ČSSD utrpěla v loňských volbách nejhorší volební výsledek v polistopadové éře a jak dal Zeman Babišovi do ruky bianko šek na sestavení vlády. Zeman si přeje vládu ANO s ČSSD a podporou komunistů. V cestě stál ale Sobotka a možná i Chovanec. Po dnešním Sobotkově ohlášeném odchodu se Zemanovo dílo může zrodit.
Říká se, že „pomsta bude sladká“… Jak pro koho. Na Hradě bezesporu mohou slavit. Ovšem já, jako občan této země, mám hořkou pachuť na jazyku. Křiví se mi ústa, když vidím, že necelých 30 let po sametové revoluci jsou komunisti opět u moci. A tím nemyslím jen členy KSČM. Kávu si celý život nesladím. Asi budu muset začít.
Lenka Brčková,
předsedkyně Svobodných v Plzeňském kraji
Články vyjadřují pouze osobní názor autorů a nejsou oficiálním stanoviskem Svobodných, pokud není uvedeno jinak.
