Mít dobré sousedské vztahy neznamená být servilní. A už vůnec ne vůči dnešnímu Německu, ovládanému ekologickým radikalismem. Představy Petra Fialy (ODS) jsou proto podle Luboše Záloma, místopředsedy Svobodných a kandidáta formace Trikolóra Svobodní Soukromníci ve Středočeském kraji, zcela naivní.
V neděli proběhly parlamentní volby v Německu, což je nejvlivnější člen EU a náš velký soused, jehož rozhodnutí se nás zásadně dotýkají. Co říkáte na výsledky voleb, zejména na silnou pozici tamních Zelených, bez nichž nepůjde sestavit vládu? Nemáte obavy, že teď ještě více posílí tendence k budování „zeleného údělu“?
Já se domnívám, že úspěch německých Zelených nehraje příliš velkou roli. Prakticky všechny politické strany, a to se netýká zdaleka jen Německa, zelenou politiku přijaly za svou a liší se pouze v dílčích parametrech. Zelení už nemají monopol na ekologistický radikalismus. To koneckonců vidíme i u nás, kde tuhle agendu velmi zručně převzali Piráti. Ať bude německá vláda se Zelenými, nebo bez nich, Green Deal je pro nás obrovské nebezpečí a my musíme nasadit veškeré síly, abychom se mu nějakým způsobem postavili.
Zda budeme čelit jen zeleným byrokratům z Bruselu, nebo zda na nás budou křičet i němečtí politici? Možná snad jen, že křik Němců může zase určitou část naší veřejnosti probudit a udělat z nich příznivce našeho vystoupení z EU. Protože s Němci máme svoji historickou zkušenost – a pokud zelený diktát z Bruselu bude zároveň německým diktátem, věřím, že to česká veřejnost neskousne.
Petr Fiala minulý týden ve velkém rozhovoru pro Lidové noviny uvedl, že česká zahraniční politika by se měla zaměřit mnohem více právě na dobré vztahy s Německem, které by podle něj měly být ještě výrazně bližší, než dnes. Je to právě v dnešní době, kdy Německo razí takto radikální politiku, dobrý nápad?
Petr Fiala je naivní, pokud takto skutečně přemýšlí. V zahraniční politice první, co musíme mít na paměti, jsou naše vlastní národní zájmy. A ty se nemohou odvíjet od ničeho jiného, než od zájmu jednotlivců. Základním zájmem jednotlivce musí být svoboda. Takže i naše zahraniční politika se musí především orientovat na to, aby byla svoboda našich občanů maximalizována a nebyla ohrožována zvenčí, a zároveň abychom si uhájili maximální suverenitu.
Je samozřejmě výhodné mít se všemi sousedy dobré vztahy. Ale to neznamená být za každou cenu servilní a ponížený. Zvláště k zemím jako je Německo nebo Rusko se poníženost nevyplácí. S Německem musíme mít dobré vztahy, ale zároveň musíme vystupovat sebevědomě, nikoliv jako říšský leník. Říkám zcela jasně, že je naším zájmem ubránit se zelené politice. A tedy i Německu musíme dávat najevo, že s takovou politikou nesouhlasíme a nenecháme si ji vnutit.
Obávám se ale, že takto sebevědomě není valná většina našich politiků schopna vystupovat. Mají mentalitu vazalů. Mít dobré zahraniční vztahy podle nich znamená mlčet, neozývat se, a hlavně nebýt za potížisty. To je nepřijatelné.
Už teď se ale začíná hovořit o dramatickém nárůstu cen energií a ministr Havlíček začíná mluvit o kompenzacích pro nejchudší rodiny, pro které výrazně vyšší účet za elektřinu může být velký problém. Jaké řešení byste navrhoval vy jako místopředseda Svobodných?
O tom, že se budou politici pokoušet řešit růst cen energií právě takto, se mluví už dlouho. Je jasné, že politici jako Babiš či Havlíček se pokusí uplatit svoje voliče, hlavně aby nepoznali, jak jim klesla životní úroveň. Problém to samozřejmě nevyřeší, tato země bude chudnout, pouze někteří to ve svých peněženkách poznají dříve a jiní později.
První otázka je, zda můžeme jako stát ovlivnit ceny energií, které se odvíjejí od situace na energetické burze. Tam jsou státní páky omezené, a vlastně pokud by ceny byly skutečně přirozené a tržní, nebyl by to problém. Tržní samozřejmě nejsou, všemožné regulace vychylují ceny z přirozené rovnováhy a zelená politika bude tento chaos dále prohlubovat.
Já se domnívám, že znakem prosperující ekonomiky je pozvolný pokles cen běžných statků a zboží, včetně energie. Jak ekonomika roste a zvyšuje svoji produktivitu, koupíte si za své vydělané peníze víc. Každý státní zásah někde ceny vychyluje, takže i za předpokladu, že nelze ovlivnit cenu odvíjející se od energetické burzy, masivní deregulace v celé ekonomice se zákonitě musí v peněženkách občanů projevit.
Takže řešení Svobodných v této věci je vlastně stejné, jak chceme řešit jakékoliv ekonomické otázky: nechat fungovat trh v celém systému a snažit se do něj nezasahovat.
Ředitel státní společnosti ČEPS natvrdo hovoří o tom, že při důsledném naplnění představ zeleného údělu „energetika, jak ji známe, vymizí. Budeme muset daleko přesněji zvažovat, kdy si jaký spotřebič zapneme. Budeme se chovat daleko šetrněji, zvažovat, jestli budeme péct nebo prát v době špiček. Přijdou dynamické tarify, v nichž bude elektřina v době špiček dražší.“ Máte obavy, že nás opět čeká rozhlasové hlášení energetického regulačního stupně (stanovujícího, jak má být odebírána elektřina, aby nedošlo k výpadku) tak jako před Listopadem 1989 a hospodyňky se budou muset rozhodovat, zda budou péct nebo prát?
To je docela možné, pokud půjdeme dále stejným směrem. Možná se dočkáme i vypínání proudu v noci. Nebo povolenek na koupi pračky. Možná nás chtějí donutit k sdíleným ledničkám a pračkám. Já tedy v něčem takovém žít nechci.
Když si uvědomíme, že vlastně valná část 20. století byla namířena k jakési víře v technologicky orientovanou, velmi vyspělou společnost, tak současná politika nás nasměrovala někam zpátky do chatrčí či jeskyní. A ne pouze politika, ale celá kultura, která politiku ovlivňuje. Z představ o technologicky vyspělé společnosti se vracíme k nějaké dystopické či postapokalyptické vizi. Můžeme jen doufat, že lidé si to včas uvědomí a vzepřou se.
Je potřeba si uvědomit, že zastánci zelené politiky skutečně chtějí škodit lidem. Nechtějí pomáhat přírodě, měřítko jejich úspěchu je co největší újma co největšího počtu lidí. Je to filozofie cíleného nuceného nedostatku. Oni nejsou hloupí, tedy alespoň velká část z nich. Uvědomují si morální rozměr toho, o co se snaží. O naplnění morálky sebeobětování. O to, aby lidé strádali. Když pochopíme, o co tady jde, pak zelenou politiku nelze nazvat jinak než zločinem. Zločinem proti lidskosti. A my ho můžeme odmítnout.
Nové politické zastoupení, které vzejde z těchto voleb, tento zločin může odmítnout. Lépe řečeno – musí ho odmítnout! Stačí prostě neuposlechnout to, k čemu nás Evropská unie zavazuje. Oznámit do Bruselu, že žádné stanovené cíle nebudeme plnit, protože jsme poznali, že je to zločin. Jsem stále více přesvědčen, že pokud tuto dějinnou kapitolu přežijeme, tak politici, kteří budou zelené politice napomáhat a prosazovat ji, by měli být hnáni k trestní odpovědnosti za zločin proti lidskosti.
Jako jeden z hlavních důvodů problémů s cenou energií je uváděno selhání systému emisních povolenek. Je to podle vás spíše selhání trhu, nebo selhání regulace?
Přiznám se, že nemám zcela nastudovaný technický mechanismus emisních povolenek, takže odpovím jen obecně, jako filozof. Systém emisních povolenek přece není výsledkem trhu. Na svobodném trhu by nikdy nic tak perverzního nemohlo vzniknout. Je to výsledek přání politiků – nikoliv obchodníků, podnikatelů a zákazníků. Je to důsledek regulací. A všechna selhání, která systém povolenek provázejí, pak jdou opět jen na vrub politiků a na vrub regulací.
Ono by se chtělo říct, chtěli to udělat co nejlépe, ale dopadlo to jako vždycky. Vždyť vlastně každý krok v rámci zelené politiky dopadl katastrofou. Pěstování řepky, podpora solárních panelů, emisní povolenky… Ale jak jsem řekl dříve, cílem není pomoci planetě a přírodě – cílem je donutit co nejvíce lidí k oběti. V tomto smyslu to funguje dokonale.
A ještě bych rád doplnil, že slovní spojení „selhání trhu“ nedává smysl. Trh nemůže selhat. Trh je výsledkem dobrovolného vztahu jednotlivců. Je to dobrovolná směna hodnot. A ta buď proběhne, nebo neproběhne, ale nemůže selhat.
Myslíte si, že Evropská unie se dokáže ze situace na energetickém trhu poučit a korigovat trochu svou politiku?
Znovu musím jen zopakovat, že cílem není dosáhnout něčeho pozitivního, ale způsobit oběť co největšího počtu lidí. Pokud by věci zašly tak daleko, že budou lidé v Evropě umírat hlady a zimou – a nemysleme si, že se toho nemůžeme ještě dožít – ručím vám za to, že se v rámci evropské politiky najdou lidé, kteří budou tvrdit, že je to vykoupení za naše klimatické hříchy. Včera se prý vyjádřil premiér Boris Johnson na adresu Grety Thunbergové, že aktivisté mají plné právo být rozzlobeni. Jedna z nejviditelnějších figur světové politiky dává zeleným aktivistům morální posvěcení. A je to o to více alarmující, že jde o politika, který je řazen na pravici, ke konzervativní pravici, která je v zoufalé menšině. Jak se asi budou vyjadřovat skutečně ortodoxní socialisté? Morálku zelené politiky přijali úplně všichni.
Jediné, co snad dává naději, je odpor veřejnosti. Přes všechna morální ujišťování, že všeobecné strádání je vykoupení za klimatické hříchy lidstva, která budou znít z úst mnoha politiků a především kulturních a intelektuálních autorit, lidem se pravděpodobně nebude chtít strádat. Možná budou schopni přijmout radikální pokles životní úrovně, když jim to kulturní a intelektuální autority, zpěváci, herci, profesoři vysvětlí, že je to vlastně správné. Ale to může podle mě fungovat jen do určité míry. Ostatně demonstrace žlutých vest ve Francii před pár lety vlastně byla reakce na zelenou politiku, na zvýšení cen pohonných hmot. A je potřeba říct, že francouzští politici v této oblasti zařadili opatrnou zpátečku.
Takže určitá naděje tady je, ale musí vzejít odspodu, od nespokojených občanů, a ti občané musí najít morální jistotu k odporu. Ta morální jistota jim musí říct: Máme právo žít v blahobytu, samozřejmě pokud si na něj vyděláme. Máme právo využívat naši planetu. Nehodláme se obětovat pro nějaké zelené ideály.
Impulsem k přehození výhybky rozhodně nebude současná energetická situace. Ta vrcholné politiky trápit nebude. Mnoho z nich ji v hloubi duše vítá a budou nám z televizních obrazovek vykládat, že je správné se uskrovnit.
Kromě cen elektřiny a plynu roste také inflace. Premiér Babiš ale tvrdí, že k nám byla „dovezena“ ze zahraničí. V kterých věcech nejvíce selhala česká vláda, že jsme se dostali do současné situace?
Já si nejsem úplně jistý, zda lze situaci skutečně nazvat inflací. Inflace je růst peněžní nabídky v závislosti na vypouštění nových peněz do oběhu. Růst cen je nevyhnutelným efektem. Pokud teď rostou ceny, vinil bych z toho spíš všemožné regulace a státní zásahy, co systém totálně vyhodilo z kolejí. Ani už nelze říct, který faktor se podílí jak velkou měrou.
Babiš je samozřejmě pokrytec. Na růstu cen má valný podíl on sám, i když globální faktory zde hrají roli také. Byl to přece on, kdo začal do ekonomiky pumpovat peníze ze státního rozpočtu. Vlastně peníze, které ani nemá. Nikoliv pomocí rotaček centrální banky, ale pomocí dluhu. Zadlužil stát nebývalou měrou. Rozdal peníze státním zaměstnancům, penzistům. Ti začali utrácet a obchodníci logicky zvedli ceny, a poptávka se nesnížila. Tak proč by nezkusili ceny zvedat dále, že?
Mimochodem, Česká národní banka zareagovala správně, když ve čtvrtek zvedla úrokové sazby.
Nedávno jste ve Svobodných vedli panelovou diskusi na téma „nedáme Bruseli vaše auta“. Jaký byl závěr této debaty o budoucnosti automobilismu?
Asi je příliš honosné nazývat to panelovou diskusí. Šlo o naše pravidelné vysílání na Facebooku z cyklu Svobodná hospoda. Tyto hovory jsme začali dělat na začátku tohoto roku, v reakci na zavřené hospody. A v hospodě se u nás vždy diskutuje o politice. Takže jsme každé pondělí začali pořádat hovory přes platformu Zoom, do nichž se může kdokoliv svobodně přihlásit, připojit se k tématu, a k tomu si dát něco k pití, jako v hospodě.
Po rozvolnění a znovuotevření hospod to trochu přestalo mít smysl, ale v těchto streamech pokračujeme a sledujících není zrovna málo. „Nedáme Bruseli vaše auta“ je jedno z našich volebních hesel, a jeho poselství je jasné. Odmítáme zelenou politiku. Odmítáme násilný přechod na elektromobilitu. Uvědomujeme si, že zákaz aut se spalovacími motory bude znamenat, že automobil se stane luxusem. Mnoho těch, pro které je nyní samozřejmostí být mobilní a užívat si tento důležitý aspekt osobní svobody, si elektromobil nebude moci dovolit. Tím se valnou měrou sníží jejich životní možnosti, od pracovního života až po rekreaci a zábavu.
Představa, že lze osobní dopravu automobily plnohodnotně nahradit hromadnou dopravou nebo cyklistikou, je projevem šílené domýšlivosti politiků naprosto odtržených od běžného života. Ale zcela to zapadá do celkového záměru – donutit co nejvíce lidí k co největší oběti. To, co považujeme za samozřejmé, se stane luxusem, protože je prý správné obětovat se pro naši planetu. Od praček až po automobily.
My to zásadně odmítáme.
Zdroj: Parlamentní listy
