Je zkušeným lékařem, zakladatelem české pediatrie, ale také hlasitým kritikem nejen poměrů v českém zdravotnictví, ale také vládních představitelů. I to vedlo před časem Miroslava Havrdu k tomu, že založil Paralelní lékařskou komoru. A přestože pandemii Covidu-19 máme za sebou, Česká republika je podle jeho slov ve žhavém epicentru svých chronických problémů. „Lidé platící zdravotní daň, která se nesmyslně nazývá pojištěním, nedostávají v mnoha případech řádnou zdravotní péči, na kterou mají podle platných zákonů nárok. Někteří dokonce vůbec nenaleznou dostupného praktika či stomatologa majícího smlouvu s jeho zdravotní pojišťovnou. Není to vina lékařů, ale špatně nastaveného pseudosocialistického a přeregulovaného systému, který svým postupným vyhníváním ohrožuje zdraví pacientů,“ říká Miroslav Havrda, první místopředseda Svobodných.
Jsme uprostřed léta, nicméně i přesto se zdá, jako by problémy českého zdravotnictví buď přestaly existovat, nebo se o nich pouze přestalo mluvit. Jak to vidíte vy?
Podobně jako u nežádoucích účinků takzvané vakcinace proti infekci Covid-19 se problémy českého zdravotnictví „vymlčují“. Ministr zdravotnictví Válek zcela zmizel z televizních obrazovek a hlavních médií. Naši demokratičtí novináři, kteří se spolupodíleli svým jednostranným přístupem na covidové totalitě, také asi nevidí ve zdravotnictví žádné problémy. Vše běží hladce, vše běží podle plánu. Lidé, platící zdravotní daň, která se nesmyslně nazývá pojištěním, nedostávají v mnoha případech řádnou zdravotní péči, na kterou mají podle platných zákonů nárok. Někteří dokonce vůbec nenaleznou dostupného praktika či stomatologa majícího smlouvu s jeho zdravotní pojišťovnou. U specialistů jsou někde objednací doby půl roku až jeden rok, v menších nemocnicích slouží lékaři každý třetí den noční služby, postupně se zavírají jednotlivá specializovaná oddělení. Stomatologické pohotovosti pro pacienty, kteří nesehnali smluvního stomatologa, kde se zuby příliš nespravují, ale poskytuje se zde první pomoc při bolesti, jsou většinou pouze v krajských městech. Čekací doba na vyšetření v nemocnici se pohybuje v řádech nikoliv týdnů (podle zákona), ale v řádech měsíců. Odkladné operace, které musejí být podle zákona provedeny do 1 roku, se odkládají i na několik let. Je potřeba říci na rovinu, že to není vina lékařů, ale špatně nastaveného pseudosocialistického a přeregulovaného systému, který svým postupným vyhníváním ohrožuje zdraví pacientů. A to rozhodně není poplašná zpráva, to je realita. Stačí jenom, když se zeptám svých pacientů, za jak dlouho jsou objednáni na rehabilitaci, kdy mají termín vyšetření u specialisty, odborné vyšetření v nemocnici nebo jestli mají smluvního stomatologa. Doby se prodlužují, v ještě nedávné minulosti obvyklá zdravotní péče přestává být dostupná.
Proč tomu tak je? Opravdu se nenajde u nás politická vůle či odvaha k tomu, aby se problémy zdravotnictví začaly systémově a koncepčně řešit?
Není politická vůle. A asi ani nebude. Věrchuška, počínaje prezidentem, poslanci Parlamentu a další prominentní pacienti, dle slov bývalého ředitele FN Motol „kuliši“, mají zajištěnu kvalitní, rychlou a bezplatnou zdravotní péči především ve velkých nemocnicích. Zdravotní pojišťovny, které jsou podle zákona povinny zajistit svým klientům péči v rámci zákona, nejsou nijak tlačeny k tomu, aby se chovaly jako skutečné pojišťovny. Odsypou si z vybraných peněz podle zákona svá procenta na provoz a co zbyde, rozdělí mezi zdravotníky. Mnohdy ani nemají možnost něco změnit k lepšímu. Tak máme špatné zákony. A Ministerstvo zdravotnictví? Nevšiml jsem si, že by řešilo podstatné věci, které by současný průšvih, který se dotýká milionů občanů, chtělo řešit nastavením rozumných pravidel mezi pojištěnci, pojišťovnami a poskytovateli zdravotní péče. Místo toho se vždy hledá nějaký viník, na kterého se průšvih svede. Postupně i v důsledku tohoto jednání ubývají lékaři, ubývají zdravotní sestry a další personál, bez kterého se nedá řádně léčit. Místo toho, aby se problém řešil, tak se oběma komorami Parlamentu, proti všem zásadám slušnosti a zdravému rozumu, schválilo zvýšení počtu přesčasové práce. Nebo se sníží požadavky na dostupnost zdravotní péče. Je to podobné jako u nyní diskutovaného zákona o vybavení školek záchody. Jenže tady jde o zdraví a životy! Lékaři, kteří zažili změnu zdravotního systému v roce 1993, jsou nyní na vedoucích pozicích v nemocnicích a v soukromé sféře jsou na konci své kariéry. Jsou unaveni a roztrpčeni, kam jsme se pod dohledem pravicových, levicových i populistických politiků posunuli.
Velkou časovanou bombou je mimo jiné věková struktura praktických lékařů. Tuto základní lékařskou péči dnes drží při životě velké množství lékařů – srdcařů. Už jste to vzpomněl, ale přece se zeptám. Nehrozí, že již brzy nebudou mít statisíce Čechů nejen zubaře, ale i praktického lékaře?
To už nemají dnes. Proto jsou neúměrně vytíženy pohotovosti a na emergency, do nemocnic chodí lidé s angínou. Nyní se tento stav ještě vylepšil tím, že nebyla některá antibiotika a lidé, kteří je nesehnali ani v desítkách obtelefonovaných lékáren nebo v cizině, si pro ně šli ve stavu nouze do své nemocnice. Postupně a bez náhrady končí celá řada specialistů v soukromé sféře. Kritický je nedostatek psychiatrů, psychologů, neurologů, ORL specialistů, dermatologů… Pokud nemocniční lékaři mají soukromý nadúvazek, chybí zase v nemocnicích a nemohou sloužit každý třetí den. Občas od našich novinářů čteme, jak mají lékaři vysoké platy. Nedávno jsem měl ve své ordinaci mladou kolegyni, která vzhledem ke covidu ještě neměla ve svých 31 letech atestaci a měla v krajské nemocnici plat lehce přes 30 000 korun. To je tedy terno! Pokud by mladí lékaři nesloužili stovky hodin nad rámec řádné pracovní doby ročně, kterou mají např. soudci, učitelé a další vzdělaní vysokoškoláci, měli by potíže při zajištění normálního životního standardu. Ani se mým mladým kolegům nedivím, že jejich ochota obětovat se pro současnou společnost, která na ně doslova kašle, postupně ochabuje. Na lékařské vysoké školy jsou již převážně přijímány ženy, mnoho mladých kolegů odchází buď mimo zdravotnictví, nebo do zemí EU, kde je jejich náročná práce adekvátně ohodnocena a chovají se k nim tam daleko slušněji.
Co s tím? Opravdu by stačilo pouze zásadním způsobem posílit kapacitu a prostupnost českých lékařských fakult?
Určitě to nestačí. Pokud absolvent lékařské fakulty musí v nemocnici pět a více let otročit, aby dosáhl na atestaci, pokud se počítá s tím, že absolvent bude v nemocnici sloužit 100 a více hodin měsíčně, a pokud bude zdravotnictví feminizováno, není žádná šance na změnu. Ano, dá se takto pracovat možná několik let. Ale je to za cenu přepracování a vyhoření. Trpí tím celá rodina, muž není prakticky doma a u žen je problém, pokud chtějí mít děti. Opravdu mají můj velký respekt lékaři, kteří jsou schopni a ochotni strávit obrovské množství hodin v nemocnici. Z vlastní zkušenosti však vím, že s přibývajícími lety a dětmi je přednější rodina než peníze, které se dají službami vydělat.
Podle demografických křivek navíc začne v české populaci dramaticky přibývat seniorů, na což není připraven jak zdravotní, tak sociální systém, včetně například kapacit pobytových či terénních sociálních služeb, které na zdravotní péči přímo navazují. Nezaspal stát také v této oblasti?
V současné době vznikají privátní pečovatelské domy důchodců, kde se o staré a nemocné lidi dokážou postarat po sociální i zdravotní stránce. Jejich kvalita je různá, ale čekací doba na „bezplatný“ domov důchodců, který spravuje a dotuje obec, bývá zpravidla velmi dlouhá. Pokud se nyní vše zdražilo, energie i potraviny, musí se zdražit i poplatky v soukromých zařízeních. Některé částky za měsíční pobyt jsou mnohdy vyšší, než kolik má senior důchod. Je na rodině, obci a státu, aby těmto lidem pomohl. Také mnoho lidí se stěhuje do malých bytů, kde těžko může dlouhodobě pobývat starý a mnoha nemocemi trpící člověk. Ošetřovatelská péče je zdravotními pojišťovnami velmi špatně placená. Velmi vítám iniciativu obcí, které pro své seniory staví pečovatelské domy nebo jsou schopny dotovat soukromá zařízení, které se pohybují v systému volného trhu, a tím se snaží přiblížit starým lidem kvalitní služby, na které by jinak neměli.
Patřil jste k hlasitým kritikům vlády během pandemie Covidu-19, tak se musím zeptat, jak se podle vás stát koncepčně vypořádal s touto epidemickou zkušeností? Vzali jsme si dostatečné ponaučení nebo jsme jen rychle „zabouchli knihu“ a jdeme dál?
Nijak. V České republice neexistuje žádná prospektivní randomizovaná studie, která by stanovila účinnost očkování proti Covidu-19. Nikde jsem neviděl data, která by dokazovala, že lockdowny, nošení respirátorů a roušek snížilo úmrtnost na covid. Nikdo nepředložil data, že očkovaní lidé nerozšiřovali infekci. Nikdo se neomluvil zdravým lidem za nezákonné porušování jejich základních lidských práv. Pokud ano, omlouvám se. Je zcela skandální, že na rozdíl od Poláků stále kupujeme „vakcíny“ proti covidu za mnoho milionů korun. Nebylo by lepší přidat důchodcům nebo přispět soukromým domovům důchodců, aby jejich klienti měli střechu nad hlavou? Co naši demokratičtí novináři, kteří nyní vzorně mlčí a nepíší o stovkách nežádoucích účinků naočkovaných spoluobčanů? Nebo se snad bojí, aby nebyli označeni liberálními demokraty za prokremelské živly? Nebo se snad bojí o práci?
Podzim se už blíží a s ním i vlna respiračních onemocnění, což opět vyvolá diskusi o dostupnosti mnoha léků. Dodrželo Ministerstvo zdravotnictví své dosavadní sliby a podařilo se mu nedostatek léků vyřešit?
Vše je marné. Tam, kde je socialistická regulace a hloupost, tam pšenka neporoste. Řešením nedostatků léků není další a další regulace a nařizování soukromým distributorům a lékárnám, jak musejí postupovat. Tento segment je až na nemocniční lékárny zcela privatizován. Fakultní nemocnice řídí ministerstvo a krajské kraj. Příkazy a zákazy mohou být používány pouze zde. Opět se zde jedná o socialistické inženýrství a podvázání standardních vztahů na trhu s léky. Ostatní je na nabídce a poptávce. Jestliže něco chybí, ceny jdou zákonitě nahoru. Pokud ceny socialisticky zregulujeme, vzniká nedostatek nebo černý trh a redistribuce léků jinam. Je to tak složité? Aktuálnímu vedení Ministerstva zdravotnictví a některým poslanců Parlamentu je to asi zcela zbytečné vysvětlovat. Kdyby nešlo o zachování zdraví a životů, bylo by to úsměvné. Ne však v tomto případě.
zdroj: Parlamentní listy