Problémy českého zdravotnictví se „vymlčují“. Už to ohrožuje i zdraví pacientů, říká Miroslav Havrda

Problémy českého zdravotnictví se „vymlčují“. Už to ohrožuje i zdraví pacientů, říká Miroslav Havrda

Je zkušeným lékařem, zakladatelem české pediatrie, ale také hlasitým kritikem nejen poměrů v českém zdravotnictví, ale také vládních představitelů. I to vedlo před časem Miroslava Havrdu k tomu, že založil Paralelní lékařskou komoru. A přestože pandemii Covidu-19 máme za sebou, Česká republika je podle jeho slov ve žhavém epicentru svých chronických problémů. „Lidé platící zdravotní daň, která se nesmyslně nazývá pojištěním, nedostávají v mnoha případech řádnou zdravotní péči, na kterou mají podle platných zákonů nárok. Někteří dokonce vůbec nenaleznou dostupného praktika či stomatologa majícího smlouvu s jeho zdravotní pojišťovnou. Není to vina lékařů, ale špatně nastaveného pseudosocialistického a přeregulovaného systému, který svým postupným vyhníváním ohrožuje zdraví pacientů,“ říká Miroslav Havrda, první místopředseda Svobodných.

Jsme uprostřed léta, nicméně i přesto se zdá, jako by problémy českého zdravotnictví buď přestaly existovat, nebo se o nich pouze přestalo mluvit. Jak to vidíte vy? 

Podobně jako u nežádoucích účinků takzvané vakcinace proti infekci Covid-19 se problémy českého zdravotnictví „vymlčují“. Ministr zdravotnictví Válek zcela zmizel z televizních obrazovek a hlavních médií. Naši demokratičtí novináři, kteří se spolupodíleli svým jednostranným přístupem na covidové totalitě, také asi nevidí ve zdravotnictví žádné problémy. Vše běží hladce, vše běží podle plánu. Lidé, platící zdravotní daň, která se nesmyslně nazývá pojištěním, nedostávají v mnoha případech řádnou zdravotní péči, na kterou mají podle platných zákonů nárok. Někteří dokonce vůbec nenaleznou dostupného praktika či stomatologa majícího smlouvu s jeho zdravotní pojišťovnou. U specialistů jsou někde objednací doby půl roku až jeden rok, v menších nemocnicích slouží lékaři každý třetí den noční služby, postupně se zavírají jednotlivá specializovaná oddělení. Stomatologické pohotovosti pro pacienty, kteří nesehnali smluvního stomatologa, kde se zuby příliš nespravují, ale poskytuje se zde první pomoc při bolesti, jsou většinou pouze v krajských městech. Čekací doba na vyšetření v nemocnici se pohybuje v řádech nikoliv týdnů (podle zákona), ale v řádech měsíců. Odkladné operace, které musejí být podle zákona provedeny do 1 roku, se odkládají i na několik let. Je potřeba říci na rovinu, že to není vina lékařů, ale špatně nastaveného pseudosocialistického a přeregulovaného systému, který svým postupným vyhníváním ohrožuje zdraví pacientů. A to rozhodně není poplašná zpráva, to je realita. Stačí jenom, když se zeptám svých pacientů, za jak dlouho jsou objednáni na rehabilitaci, kdy mají termín vyšetření u specialisty, odborné vyšetření v nemocnici nebo jestli mají smluvního stomatologa. Doby se prodlužují, v ještě nedávné minulosti obvyklá zdravotní péče přestává být dostupná.

Proč tomu tak je? Opravdu se nenajde u nás politická vůle či odvaha k tomu, aby se problémy zdravotnictví začaly systémově a koncepčně řešit? 

Není politická vůle. A asi ani nebude. Věrchuška, počínaje prezidentem, poslanci Parlamentu a další prominentní pacienti, dle slov bývalého ředitele FN Motol „kuliši“, mají zajištěnu kvalitní, rychlou a bezplatnou zdravotní péči především ve velkých nemocnicích. Zdravotní pojišťovny, které jsou podle zákona povinny zajistit svým klientům péči v rámci zákona, nejsou nijak tlačeny k tomu, aby se chovaly jako skutečné pojišťovny. Odsypou si z vybraných peněz podle zákona svá procenta na provoz a co zbyde, rozdělí mezi zdravotníky. Mnohdy ani nemají možnost něco změnit k lepšímu. Tak máme špatné zákony. A Ministerstvo zdravotnictví? Nevšiml jsem si, že by řešilo podstatné věci, které by současný průšvih, který se dotýká milionů občanů, chtělo řešit nastavením rozumných pravidel mezi pojištěnci, pojišťovnami a poskytovateli zdravotní péče. Místo toho se vždy hledá nějaký viník, na kterého se průšvih svede. Postupně i v důsledku tohoto jednání ubývají lékaři, ubývají zdravotní sestry a další personál, bez kterého se nedá řádně léčit. Místo toho, aby se problém řešil, tak se oběma komorami Parlamentu, proti všem zásadám slušnosti a zdravému rozumu, schválilo zvýšení počtu přesčasové práce. Nebo se sníží požadavky na dostupnost zdravotní péče. Je to podobné jako u nyní diskutovaného zákona o vybavení školek záchody. Jenže tady jde o zdraví a životy! Lékaři, kteří zažili změnu zdravotního systému v roce 1993, jsou nyní na vedoucích pozicích v nemocnicích a v soukromé sféře jsou na konci své kariéry. Jsou unaveni a roztrpčeni, kam jsme se pod dohledem pravicových, levicových i populistických politiků posunuli.

Velkou časovanou bombou je mimo jiné věková struktura praktických lékařů. Tuto základní lékařskou péči dnes drží při životě velké množství lékařů – srdcařů. Už jste to vzpomněl, ale přece se zeptám. Nehrozí, že již brzy nebudou mít statisíce Čechů nejen zubaře, ale i praktického lékaře? 

To už nemají dnes. Proto jsou neúměrně vytíženy pohotovosti a na emergency, do nemocnic chodí lidé s angínou. Nyní se tento stav ještě vylepšil tím, že nebyla některá antibiotika a lidé, kteří je nesehnali ani v desítkách obtelefonovaných lékáren nebo v cizině, si pro ně šli ve stavu nouze do své nemocnice. Postupně a bez náhrady končí celá řada specialistů v soukromé sféře. Kritický je nedostatek psychiatrů, psychologů, neurologů, ORL specialistů, dermatologů… Pokud nemocniční lékaři mají soukromý nadúvazek, chybí zase v nemocnicích a nemohou sloužit každý třetí den. Občas od našich novinářů čteme, jak mají lékaři vysoké platy. Nedávno jsem měl ve své ordinaci mladou kolegyni, která vzhledem ke covidu ještě neměla ve svých 31 letech atestaci a měla v krajské nemocnici plat lehce přes 30 000 korun. To je tedy terno! Pokud by mladí lékaři nesloužili stovky hodin nad rámec řádné pracovní doby ročně, kterou mají např. soudci, učitelé a další vzdělaní vysokoškoláci, měli by potíže při zajištění normálního životního standardu. Ani se mým mladým kolegům nedivím, že jejich ochota obětovat se pro současnou společnost, která na ně doslova kašle, postupně ochabuje. Na lékařské vysoké školy jsou již převážně přijímány ženy, mnoho mladých kolegů odchází buď mimo zdravotnictví, nebo do zemí EU, kde je jejich náročná práce adekvátně ohodnocena a chovají se k nim tam daleko slušněji.

Co s tím? Opravdu by stačilo pouze zásadním způsobem posílit kapacitu a prostupnost českých lékařských fakult? 

Určitě to nestačí. Pokud absolvent lékařské fakulty musí v nemocnici pět a více let otročit, aby dosáhl na atestaci, pokud se počítá s tím, že absolvent bude v nemocnici sloužit 100 a více hodin měsíčně, a pokud bude zdravotnictví feminizováno, není žádná šance na změnu. Ano, dá se takto pracovat možná několik let. Ale je to za cenu přepracování a vyhoření. Trpí tím celá rodina, muž není prakticky doma a u žen je problém, pokud chtějí mít děti. Opravdu mají můj velký respekt lékaři, kteří jsou schopni a ochotni strávit obrovské množství hodin v nemocnici. Z vlastní zkušenosti však vím, že s přibývajícími lety a dětmi je přednější rodina než peníze, které se dají službami vydělat.

Podle demografických křivek navíc začne v české populaci dramaticky přibývat seniorů, na což není připraven jak zdravotní, tak sociální systém, včetně například kapacit pobytových či terénních sociálních služeb, které na zdravotní péči přímo navazují. Nezaspal stát také v této oblasti? 

V současné době vznikají privátní pečovatelské domy důchodců, kde se o staré a nemocné lidi dokážou postarat po sociální i zdravotní stránce. Jejich kvalita je různá, ale čekací doba na „bezplatný“ domov důchodců, který spravuje a dotuje obec, bývá zpravidla velmi dlouhá. Pokud se nyní vše zdražilo, energie i potraviny, musí se zdražit i poplatky v soukromých zařízeních. Některé částky za měsíční pobyt jsou mnohdy vyšší, než kolik má senior důchod. Je na rodině, obci a státu, aby těmto lidem pomohl. Také mnoho lidí se stěhuje do malých bytů, kde těžko může dlouhodobě pobývat starý a mnoha nemocemi trpící člověk. Ošetřovatelská péče je zdravotními pojišťovnami velmi špatně placená. Velmi vítám iniciativu obcí, které pro své seniory staví pečovatelské domy nebo jsou schopny dotovat soukromá zařízení, které se pohybují v systému volného trhu, a tím se snaží přiblížit starým lidem kvalitní služby, na které by jinak neměli.

Patřil jste k hlasitým kritikům vlády během pandemie Covidu-19, tak se musím zeptat, jak se podle vás stát koncepčně vypořádal s touto epidemickou zkušeností? Vzali jsme si dostatečné ponaučení nebo jsme jen rychle „zabouchli knihu“ a jdeme dál? 

Nijak. V České republice neexistuje žádná prospektivní randomizovaná studie, která by stanovila účinnost očkování proti Covidu-19. Nikde jsem neviděl data, která by dokazovala, že lockdowny, nošení respirátorů a roušek snížilo úmrtnost na covid. Nikdo nepředložil data, že očkovaní lidé nerozšiřovali infekci. Nikdo se neomluvil zdravým lidem za nezákonné porušování jejich základních lidských práv. Pokud ano, omlouvám se. Je zcela skandální, že na rozdíl od Poláků stále kupujeme „vakcíny“ proti covidu za mnoho milionů korun. Nebylo by lepší přidat důchodcům nebo přispět soukromým domovům důchodců, aby jejich klienti měli střechu nad hlavou? Co naši demokratičtí novináři, kteří nyní vzorně mlčí a nepíší o stovkách nežádoucích účinků naočkovaných spoluobčanů? Nebo se snad bojí, aby nebyli označeni liberálními demokraty za prokremelské živly? Nebo se snad bojí o práci?

Podzim se už blíží a s ním i vlna respiračních onemocnění, což opět vyvolá diskusi o dostupnosti mnoha léků. Dodrželo Ministerstvo zdravotnictví své dosavadní sliby a podařilo se mu nedostatek léků vyřešit? 

Vše je marné. Tam, kde je socialistická regulace a hloupost, tam pšenka neporoste. Řešením nedostatků léků není další a další regulace a nařizování soukromým distributorům a lékárnám, jak musejí postupovat. Tento segment je až na nemocniční lékárny zcela privatizován. Fakultní nemocnice řídí ministerstvo a krajské kraj. Příkazy a zákazy mohou být používány pouze zde. Opět se zde jedná o socialistické inženýrství a podvázání standardních vztahů na trhu s léky. Ostatní je na nabídce a poptávce. Jestliže něco chybí, ceny jdou zákonitě nahoru. Pokud ceny socialisticky zregulujeme, vzniká nedostatek nebo černý trh a redistribuce léků jinam. Je to tak složité? Aktuálnímu vedení Ministerstva zdravotnictví a některým poslanců Parlamentu je to asi zcela zbytečné vysvětlovat. Kdyby nešlo o zachování zdraví a životů, bylo by to úsměvné. Ne však v tomto případě.

zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

MUDr. Miroslav Havrda

MUDr. Miroslav Havrda

místopředseda strany a mluvčí odborné skupiny Svobodných pro zdravotnictví

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných a poslanec Libor Vondráček byl 8. února hostem politické diskuse Partie Terezie Tománkové, kde se střetl s opozičními stranami nad klíčovými tématy současné politiky – od personální krize kolem Filipa Turka přes státní rozpočet až po návrh zákazu sociálních sítí pro děti.

Debata probíhala v napjaté atmosféře těsně po mimořádné sněmovní schůzi o nedůvěře vládě, kterou iniciovala opozice. Vondráček se v diskusi ocitl v defenzivě vůči kritice Ivana Bartoše (Piráti) a Věry Kovářové (STAN), kteří zpochybňovali vládní hospodaření i schopnost Petra Macinky zvládat současně dvě ministerstva. Zároveň musel balancovat mezi obhajobou vlády Andreje Babiše a vlastními principy Svobodných týkajících se fiskální zodpovědnosti.

Vondráček na úvod zdůraznil potřebu uklidnění politické situace a odmítl „štěpící“ rétoriku. Reagoval na kritiku demonstrací proti vládě tím, že odsoudil označování demonstrantů za „proruské síly“, jak zaznělo podle něj za minulé vlády. „Komunikovat rozhodně musíme, musíme komunikovat i s těmi, kteří přišli na ty protivládní demonstrace,“ zdůraznil s tím, že se s takovými hodnoceními setkával i z vlastního poslaneckého klubu SPD, konkrétně od Jaroslava Rajchla, což ale odmítl jako osobní názor, s nímž nesouhlasí.

Personální turbulence a role Motoristů

Hlavním terčem opozice byla role Petra Macinky, který jako vicepremiér dočasně vede ministerstvo zahraničí i životního prostředí po odmítnutí kandidatury Filipa Turka ze strany prezidenta Petra Pavla. Vondráček bránil Macinku slovy o jeho manažerských schopnostech: „Petr Macinka už překvapil mnoho lidí tím, jak dokázal jako manažer dostat svoji stranu do sněmovny, po dlouhé době se tam objevil nový subjekt. Takže já myslím, že jeho organizační schopnosti a jeho tým, který je současně na obou ministerstvech, toto umožňují.“

Když moderátorka připomněla, že Macinka nemohl odjet na summit ministrů životního prostředí kvůli jiným povinnostem, Vondráček mluvil o „počátečních porodních bolestech“ a vyjádřil přesvědčení, že se vymyslí fungující systém. Odmítl kritiku Ivana Bartoše, že by Motoristé „nerozuměli klimatu jak koza petrželi“, a namísto toho poukázal na plánovanou sněmovní konferenci „Může za sucho CO2″, která se má konat 30. března.

Vondráček zdůraznil demokratický mandát: „My jsme v těch demokratických volbách dostali mandát, Motoristé jsou součástí většiny.“ Nicméně, když byl dotázán, zda není problém, že jeden ministr má dva resorty, uznával, že „to je otázka“ a připustil, že na začátku to nebylo ideální. Opozice mu vytýkala, že se Svobodní, kteří mají ve svém programu návrat k vyrovnanému rozpočtu, vzdávají svých principů ve prospěch setrvání ve vládní koalici.

Rozpočtový spor a kritika Národní rozpočtové rady

Klíčovým tématem byla debata o státním rozpočtu a jeho souladu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Národní rozpočtová rada upozornila, že návrh rozpočtu od Aleny Schillerové je v rozporu se zákonem o 63 miliard korun. Premiér Andrej Babiš na to reagoval označením NRR za „zbytečnou instituci“, kterou nebude poslouchat, a vyrovnané rozpočty nazval „nesmyslem“.

Vondráček se pokusil navigovat mezi těmito protichůdnými postoji. Na jednu stranu připustil, že vzhledem k minulému průměrnému schodku 300 miliard korun za minulou vládu si „nikdo realisticky úplně neumí představit“ rychlý návrat k vyrovnaným rozpočtům. Na druhou stranu se snažil obhajovat návrh Schillerové: „Já doufám, že ta ekonomika i ty reformy způsobí, že to zas takový nesmysl nebude a že třeba ke konci volebního období už se budeme blížit k vyrovnaným rozpočtům.“

Když ho moderátorka konfrontovala s tím, že je jako právník v rozporu se zákonem, Vondráček odpověděl diplomaticky: „Já si myslím, že spíš ano, ale není to tak jednoznačné, protože opravdu, pokud měníte ten rozpočet v průběhu roku, tak nemůžete makroekonomicky počítat s tím, když schvalujete schodek v březnu, jak to je vůči tomu HDP.“

Vondráček se pokusil relativizovat kritiku NRR tím, že připomněl její politické složení: „Mojmír Hampl, který se nezjevil v Národní rozpočtové radě jako že by se tam snesl z obláčku, ale byl tam dosazen vládní většinou ve sněmovně, v Senátu, tímto způsobem se formuje Národní rozpočtová rada a ta pochopitelně má blíže k těm, kteří do těch pozic ji nominovali.“ Kovářová mu ale oponovala, že NRR kritizovala i vládu Petra Fialy velmi ostře a že byla založena na návrh Andreje Babiše v roce 2017.

Obrana a úspory – kontroverzní škrty

V debatě o rozpočtu zazněla ostrá kritika škrtů v oblasti obrany. Vondráček tvrdil, že vláda „ušetří 21 miliard korun na obraně, aniž by to zmenšilo obranyschopnost této země.“ Vysvětloval to tím, že se nebudou platit „zbytečné zálohy“ jen proto, aby se formálně dosáhlo dvou procent HDP na obranu: „My prostě nebudeme dělat takové ty triky, že zaplatíme navíc zálohy, abychom utratili 2% HDP, ty zálohy nám obranyschopnost nezvýší.“

Zároveň se hájil proti kritice, že vláda jen škrtá: „My jsme dali 26 miliard korun do dopravy, které tam chyběly, to znamená, ty stavby, které se zastavily, budou moci povětšinou běžet.“ Kovářová mu vytýkala, že vláda dva měsíce řeší personální problémy místo konsolidace veřejných financí, a připomněla, že předchozí vláda předala rozpočet s deficitem pouhých 2% k HDP.

Svoboda versus bezpečnost – sociální sítě pro děti

Překvapivým tématem bylo oznámení Andreje Babiše, že vláda zvažuje zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let, podobně jako v Austrálii. Ivan Bartoš (Piráti) upozornil, že plošný zákaz by vyžadoval ověřování totožnosti občanským průkazem, což by znamenalo konec anonymity na internetu.

Vondráček zaujal jasně libertariánské stanovisko: „Jakmile se vzdá společnost svobody ve prospěch bezpečí, nakonec může ztratit oboje dvoje. A tohle to jsou slova Benjamina Franklina.“ Upozornil, že by takový zákaz mohl vést k odchodu některých sociálních sítí z českého trhu, podobně jako Elon Musk čelí tlaku Evropské unie kvůli regulaci DSA (Digital Services Act).

Když byla otázka směřována na ochranu dětí a jejich duševní zdraví, Vondráček připustil, že jako otec malého dítěte chápe výzvu, ale trval na tom, že svoboda nesmí být obětována: „My bychom tu svobodu měli hájit, kdo jiný než Svobodní.“ Kovářová označila téma za velmi závažné, ale varovala před tím, aby byl návrh jen další „perličkou“, kterou Babiš vypouští do médií, aby odvedl pozornost od skutečných problémů vlády.

Komunikace a politická kultura

Vondráček se během debaty snažil prezentovat jako zastánce slušné politické diskuse. Kritizoval „soudy“ typu označování části politického spektra za „svoloč“ a odmítl minulé výroky o demonstrantech jako o „proruských silách“. Navrhl, aby občané měli možnost „opravovat zákony vládní většiny třeba ve formě lidového veta,“ což je dlouhodobý program Svobodných. „Ať občané nemuseli jenom chodit frustrovaně na demonstrace, ale mohli si třeba sesbírat nějaké podpisy a zabránit, já nevím, korespondenční volbě nebo něčemu, co je pro ně důležité,“ vysvětloval.

Bartoš mu ale připomněl nesrovnalosti v komunikaci koaličních partnerů. Zmínil, že Jindřich Rajchl (PRO), dříve demonstrace vehementně podporoval, ale nyní je kritizuje: „Když se demonstrovalo proti minulé vládě, když Andrej Babiš křičel Fialova drahota, tak v pohodě. A když opozice vyvolá hlasování o nedůvěře vládě nebo nespokojení lidé jdou do ulic, tak ti samí politici tohle to shazují.“

Vondráček se od Rajchlových výroků distancoval a zdůraznil, že osobně podporuje právo na shromažďování. Připomněl případ muže, který přišel na protivládní demonstraci obhajovat Petra Macinku a byl „polit vodou a nadávali mu“, ale přesto zůstal a snažil se komunikovat: „A já tohle to musím ocenit, protože pokud tam ten člověk nejde tu demonstraci kazit, pískat, narušovat, bučet, tak je to přece v pořádku.“

Vztah k Evropské unii a zahraničí

Bartoš se Vondráčka zeptal na konzistenci jeho postojů k Evropské unii, připomněl mu, že Svobodní prosazujícího Czexit. Vondráček na to nereagoval přímo a namísto toho se zaměřil na kritiku EU: „Ursula von der Leyen vyhrožuje velkými pokutami Elonu Muskovi, když nebude zavádět pomocí různých jeho algoritmů to, co si přeje Evropská unie formou DSA.“ Rovněž obhajoval cestu Petra Macinky do USA, kde měl jednat s ministrem zahraničí Marcem Rubiem, ačkoliv nakonec kvůli sněhu zůstal ve Frankfurtu.

Redkace

Oblíbené štítky

MUDr. Miroslav Havrda

MUDr. Miroslav Havrda

místopředseda strany a mluvčí odborné skupiny Svobodných pro zdravotnictví

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31