V dubnu poskytl náš místopředseda své vyjádření na anketní otázku pro Institut Václava Klause: Jak bude podle Vás změněn svět po pandemii? A jak je možné tomu čelit?
Jsme svědky epidemie ztráty soudnosti a občanské obezřetnosti. Lidé ve strachu z koronaviru připustili masivní okleštění své svobody a opatření přijímají bez jakékoliv zdravé kritiky. Ztrátu svobody si omlouvají tím, že zdraví je přednější než peníze, aniž by si uvědomili, že jsou to hodnoty propojené: chudá společnost nemůže být společností zdravých lidí. A že se lidé opět spoléhají na všemocný stát, dává tušit, že ekonomický kolaps budou stejní lidé chtít napravovat pomocí státu. Ztráta obezřetnosti jim přitom brání uvědomit si, že stát nic takového řešit nedokáže a zpět k prosperitě se nelze prointervenovat.
Budeme svědky vstupu státu do firem pod záminkou jejich záchrany, stát bude usměrňovat jejich činnost, nabídku apod. Malé firmičky budou obětovány. Bude dokonán přechod od jakés takés svobody k systému, který lze nejlépe nazvat korporátním fašismem. Důležité je uvědomit si, že záminka k okleštění svobody a nastolení jakési měkké verze totalitářství už zde bude navždy: vědci se vesměs shodují, že Covid-19 ne-lze zcela vymýtit a bude se i nadále v lid-ské populaci vyskytovat (např. Dr. Adalja z Johns Hopkins University), a pokud se lidé nezbaví svého strachu a obětují svoji svobodu iluzi bezpečí, budeme se točit v kruhu. Čelit tomu lze jediným způsobem: začít racionálně uvažovat.
Libor Vondráček v dalším díle svého pravidelného čtvrtečního vysílání odpovídal divákům na širokou paletu dotazů, od krajských silnic přes soudní tresty až po prezidentovy výroky o budoucnosti republiky, a u každého tématu se držel stejné metody: vysvětlit systém, doložit ho číslem a nebát se nepopulárního závěru.
U krajských silnic Vondráček odmítl představu, že vláda krajům „nedává peníze“. Připomněl, že podle rozpočtového určení daní kraje dostávají peníze na svoji správu už dopředu a mimořádné státní dotace na opravy silnic druhé a třetí třídy byly jen dočasnou praxí zavedenou kolem roku 2010, nikoli systémovým pravidlem. Argument doložil konkrétním příkladem: Jihočeský kraj letos poslal 3 miliony korun jako dotaci neziskovce Člověk v tísni na Ukrajinu, takže podle Vondráčka jasně má ve svém rozpočtu prostor i na to, co je skutečně jeho úkolem, totiž opravu vlastních silnic.
Na dotaz ohledně nízkých trestů za sexuální trestné činy reagoval Vondráček věcně a bez populistického přehánění. Uvedl, že vláda v programovém prohlášení počítá se zvýšením odpovědnosti soudců a státních zástupců, včetně možnosti vymáhat na nich škodu při prokazatelném pochybení, a zároveň se zavazuje k pravidelnému školení soudců, aby drželi krok s novými definicemi trestných činů. Zároveň ale jasně varoval před druhým extrémem, tedy odsuzováním bez důkazů po vzoru amerického MeToo, a přihlásil se k zásadě presumpce neviny jako základnímu principu trestního práva.
V otázce dotací pro Prague Pride Vondráček nezůstal jen u emoce, že mu to „přijde zvrácené“, ale vysvětlil věcný rámec: programové prohlášení vlády počítá s evidencí, omezením a v některých případech i zákazem financování politických neziskovek napříč resorty financí, vnitra, školství i životního prostředí. Kritizoval přitom nikoli existenci sexuální menšiny jako takové, ale ideologie typu DEI a ESG, které podle něj místo tolerance vytvářejí umělá privilegia, a upozornil, že podobný tlak se přes učebnice dostává až do výuky občanské nauky na základních školách.
Silný argument nabídl i k výrokům prezidenta Petra Pavla o budoucnosti Evropy. Vondráček odmítl představu Spojených států evropských, ztráty práva veta i výměny koruny za euro s tím, že pokud takové myšlenky vyslovuje hlava suverénního státu, otevírá tím takzvané Overtonovo okno pro další politiky z velkých zemí, kteří by z toho mohli těžit na úkor menších států. Právě proto řekl otevřeně, že si přeje, aby po roce 2028 stál v čele republiky někdo jiný.
Zajímavý byl i příklad rozhledny v Jindřichově Hradci, kterou Vondráček použil jako symbol špatně utrácených evropských dotací. Stavba za 13 milionů korun, natíraná v zimě v nevyhřívané hale, začala během několika let hnít a vyžádala si další čtyřmilionovou opravu, přestože se navenek prezentovala jako úspěch čerpání evropských peněz. Podle Vondráčka je to přesně ten typ výdajů, který raději nahradit podporou pracovních míst a základních veřejných služeb, které lidem chybí mnohem víc než další pomníček k focení.
Na závěr Vondráček znovu odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz a vyzval diváky, aby se před říjnovými senátními volbami podívali, jak jejich senátoři skutečně hlasovali, včetně podpory korespondenční volby. Zmínil i nervozitu v táboře ODS a TOP 09 před ztrátou vedení Senátu a ocenil aktivitu Thomase Pauknera v kauze Dozimetr jako příklad toho, že se konečně některé staré kauzy začínají reálně posouvat k soudnímu rozhodnutí, místo aby na ně soudci jako dříve raději nesáhli.
