kandidát do Senátu za Třebíčsko
1) Chci, aby Třebíčsko a Vysočina měly v Senátu skutečného zastánce jejich zájmů.
2) Chci pokračovat ve své mnohaleté práci za ochranu naší svobody, práv našich dětí a společné budoucnosti.
3) Chci, aby v Senátu byli ti, kdo mají zkušenosti z reálného života a nežijí ze státních peněz, kdo svou prací ukázali, že se nebojí postavit státní moci, že stojí na straně lidí a práva.
1) Stát jedná bezohledně k tomu, co chtějí občané. Já chci bránit zájmy Třebíčska a Vysočiny a prosazovat změny, které si zde žijící lidé opravdu přejí.
2) Stát ignoruje potřeby obcí, zvýhodňuje velká města proti venkovu. Já chci řešit problémy místních samospráv a zasadit se o to, aby jejich hlas byl více slyšet, i na úkor velkých měst.
3) Stát se nezajímá o potřeby dětí, seniorů ani lidí, kteří se živí vlastní prací. Já budu vždy na straně člověka proti státní zvůli, na straně slabšího proti silnějšímu.
Já to změním! A nebojím se toho.
1) Pro kampaň bude nutné získat dostatek finančních prostředků. Předem proto děkuji každému, kdo podpoří mou kampaň jakýmkoliv příspěvkem.
2) Kampaň bude vyžadovat i pomoc dobrovolníků – s roznášením letáků, vylepováním plakátů, organizací setkání s občany a podobně. Pokud máte zájem mi v tomto pomoci, napište mi na nielsen@prolibertate.cz.
3) Máte-li nápad, jak jinak mi v kandidatuře pomoci, dejte mi vědět na nielsen@prolibertate.cz.
Advokát a spoluzakladatel institutu Pro Libertate JUDr. Tomáš Nielsen konfrontuje základní právní úpravu platnou v ČR s konkrétními postupy a rozsudky soudů v případech sporů týkajících se proticovidových opatření. Postup soudů vnímá v mnoha případech jako nedostatečný, ohrožující ochranu základních práv a přednáší proto návrhy, co je třeba zajistit pro ochranu občanů do budoucna.
Zdroj: Svědomí Národa
V úterý 4. června 2024 se v holešovickém klubu Avion konal druhý Kulatý stůl Deníku TO o veřejnoprávních médiích a jejich úloze s podtitulem „Zpravodajství a publicistika jako veřejná služba?“ Pozvání přijali Tomáš Nielsen, právník se specializací na mediální právo, PR specialistka a bývalá novinářka ČT Alena Maršálková, novinář a vydavatel Erik Best a ředitel Zpravodajství a publicistiky ČT Petr Mrzena. Debatou provázel šéfredaktor Deníku TO Marek Stoniš. Zde je celý záznam debaty.
Z pozice daňového poplatníka, který nevidí sebemenší důvod, proč povinně financovat jakoukoli televizi, jsem přivítal záměr redakce TO a hnutí ProLibertate, uspořádat 25. dubna v holešovickém klubu Avion otevřenou diskusi ohledně smyslu televize veřejné služby. Kulatý stůl moderoval šéfredaktor Marek Stoniš, generální ředitel ČT Jan Souček se, dle očekávání, omluvil. Leč někdy snad přijde.
Pozvání tak přijali režisér a vysokoškolský pedagog Jiří Svoboda, jehož drama Skalpel, prosím považuji za jeden z nejlepších snímků v historii české kinematografie, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Vadim Petrov, právník specializující se na mediální právo Tomáš Nielsen a bývalá reportérka ČT Alena Maršálková.
Ne snad, že bych na základě jejich živé debaty změnil na tzv. koncesionářské poplatky názor, více než hodinový záznam mě ale pobavil a dokonce poučil. Hlavně, že se všichni zúčastnění, včetně moderátora, shodli na tom, že pořád Star Dance nemá nic společného s veřejnoprávní službou.
Specialista na mediální právo zastává názor, že nemá cenu bavit se o tom, jak něco financovat, když nevíme, co financovat. Netušíme totiž, co je to mediální veřejná služba v 21. století. Každopádně nikde není napsáno, že úkolem ČT je prosazování jediného názoru. Jak dále právník konstatoval, ČT chybí profesionalita a reportáže z internetu nemají nic společného s veřejnoprávní službou. Jako ukázku toho, co se děje v současné době, Tomáš Nielsen použil příběh ze seriálu Jistě pane, premiére, kdy Sir Humphrey Appleby pravil: „Ať lidi platí za fotbal, jestli ho chtějí, veřejnoprávní instituce jsou tady od toho, aby lidem dávaly, co nechtějí, ale musí mít“ K tomu dodal, že v tržním prostředí není možné financovat televizi konkurující komerčním subjektům, proto nechápe, proč se novela zákona zabývá sledovaností.
Podle Tomáše Nielsena není Zákon o České televizi špatný, problém vidí v tom, že ho nikdo nerespektuje a neprosazuje. Cílem má být prezentace na základě rozpoložení společnosti, nikoli dehonestace odborníků s jiným názorem, jak tomu bylo například v covidových letech. Jako další příklad zásahu do demokratické diskuse uvedl produkci veřejnoprávní televize před prezidentskou volbou, která dělila kandidáty na perspektivní a perspektivnější. Dále zdůraznil, že do novely Zákona o České televizi se vkládá ustanovení, podle kterého hodnoty jako pluralita názorů, rozmanitost či podpora vlastního vytváření názoru, by se měly vykládat pomocí odpovědného přístupu. V praxi to znamená, že ČT bude moci na jakoukoli kritiku odpovídat nezbytností odpovědného přístupu, protože poskytnutí prostoru konkrétnímu politikovi, se přece může rovnat potenciálnímu bezpečnostnímu riziku. Navíc, byť je ČT financována na základě zákonem předepsaných poplatků, je ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu nekontrolovatelná.
Začněme dámou, bývalá reportérka ČT hovořila o zlomu, který přišel v okamžiku, kdy se Česká televize stala vládní institucí šířící jedinou pravdu, přičemž cílem je donutit diváka ke „správnému“ myšlení. Podle ní reportéři hovoří o lidech, kteří o tom vůbec neví a nedostává se jim tak žádného prostoru k reakci. Česká televize dělí lidi na kývače a dezoláty.
Alena Maršálková dále poukázala na skutečnost, že na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání chodí sluncem zalitá čísla, za kterými je skryta instituce pracující na základě objednávky České televize. Analýza vzniká tak, že osloví 100 lidí, ze kterých 10 sleduje ČT a 8 souhlasí s obsahem. Důvěra v ČT dosahuje rázem 80 procent… Česká televize sice podle jejího názoru neplní veřejnoprávní službu, přesto by instituci nerušila. Je ale nezbytné veřejnou službu definovat a začít okamžitě pracovat na změně.
ČT není schopna přinést za prozatímních 7,5 miliardy korun koncesionářských poplatků divákovi kvalitní původní tvorbu. Jak totiž prozradil režisérovi nejmenovaný dramaturg, je potřeba přehodit výhybku, protože na film o Franzi Kafkovi se nebude nikdo dívat. Nový ředitel Jan Souček podle Jiřího Svobody žádnou koncepci nemá, protože „koncepční změny“ zahájil jmenováním tří nových ředitelů, přičemž po půlroce dva z nich odvolal. Dále režisér připomněl, že v roce 1985 vyřešila britská premiérka neufinancovatelnost BBC zřízením komise, která nařídila redukci nákladů.
Velmi mě zaujala pasáž, ve které režisér Svoboda přednesl informace ohledně financování veřejnoprávního molochu. V loňském roce měla ČT k dispozici z koncesionářských poplatků cca 7,5 miliardy korun, z čehož na programy šlo cca 2,3 miliardy korun, tedy necelá třetina. Mzdy pozřely 2,5 miliardy, provozní náklady 1,8 miliardy. Uznávaný tvůrce rovněž debatoval s ředitelem divize Program, Milanem Fridrichem, aby po debatě dospěl k názoru, že televize vsadila na schopnost diváka akceptovat postupně se snižující kvalitu. Důležitá je sledovanost alespoň 33 procent, která garantuje řediteli ČT a managementu maximální finanční bonusy. A Milan Fridrich má přece malé dítě…
Podle radního postupuje rada v případě poskytování veřejnoprávních médií podle výkladu ministerstva vnitra. Současný stav přirovnal ke snaze zalepit děravý sud, přičemž po zalepení jednoho místa, začne o to více téct místo druhé… Rada nepoužívá analýzy třetích stran, ale vlastní, profesionální a nestranné, opírá se a rozhoduje na základě archivovaných precedentů. Na druhou stranu rada, která má na starosti celý mediální trh, může upozornit ČT, že, jako tomu bylo v případě moderátora Řezníčka v televizní debatě před prezidentskými volbami, se nejednalo v souladu se zákonem, ale tím to končí. V případě pokuty se totiž ČT obrátí na soud a vyhraje, neboť disponuje „palebnou silou“ umožňující zadání analýz, které vyhodnotí, že z její strany bylo postupováno nezávisle a nestranně. Ostatně, existuje judikatura, podle které může moderátor ve snaze podnítit debatu dopouštět subjektivity a neobjektivity.
Jak dále Vadim Petrov dodal, díky nástupu umělé inteligence žijeme ve světě, kdy nebude možno věřit ničemu. Mainstream touží po kazateli, který přináší pravdu, 80 procent věří tomu, že Česká televize tuto roli plní. Proto je nezbytné lidem říkat, co se děje za oponou a dát šanci Součkovi.
Zdroj: Deník TO
Advokát a spoluzakladatel institutu Pro Libertate JUDr. Tomáš Nielsen konfrontuje základní právní úpravu platnou v ČR s konkrétními postupy a rozsudky soudů v případech sporů týkajících
V týdnu od 27. května do 1. června 2024 proběhlo v Ženevě 77. zasedání Světového zdravotnického shromáždění (WHA), jakožto nejvyššího orgánu WHO. Série jednání, hlasování a vyjednávání byla
V úterý 4. června 2024 se v holešovickém klubu Avion konal druhý Kulatý stůl Deníku TO o veřejnoprávních médiích a jejich úloze s podtitulem „Zpravodajství a
Z pozice daňového poplatníka, který nevidí sebemenší důvod, proč povinně financovat jakoukoli televizi, jsem přivítal záměr redakce TO a hnutí ProLibertate, uspořádat 25. dubna v holešovickém klubu Avion
Jak potvrzují informace od řady lidí, kteří se na nás obracejí, krajské hygienické stanice dodnes rozesílají svá rozhodnutí o udělení pokut nebo napomenutí za to, že
Část veřejnosti sleduje dění na půdě Světové zdravotnické organizace, která připravuje poměrně zásadní změnu právních předpisů, týkajících se řízení epidemií a pandemií. O tzv. Pandemické úmluvě
Moderní pravicová politika v Česku i Evropě chybí. Méně zákazů, nižší daně a více svobody. Jsme Svobodní Chceme Evropu, kterou neřídí aktivisté a ideje, ale fakta a zdravý rozum.
