Hygienické stanice dodnes ukládají tresty za nenošení roušek. Proti jejich rozhodnutí má smysl se bránit

Hygienické stanice dodnes ukládají tresty za nenošení roušek. Proti jejich rozhodnutí má smysl se bránit

Jak potvrzují informace od řady lidí, kteří se na nás obracejí, krajské hygienické stanice dodnes rozesílají svá rozhodnutí o udělení pokut nebo napomenutí za to, že člověk v období covidové pandemie neměl nasazenu roušku nebo respirátor.

Každému, kdo se na nás obrátí s prosbou o pomoc, doporučujeme se proti takovým rozhodnutím bránit. Důležité je učinit tak ve lhůtě, kterou KHS ve svých rozhodnutích stanoví. Pro tyto účely jsme připraveni v mezích našich možností každému poskytnout vzory a další dokumenty, které můžete použít při zpracování vlastní reakce.

A, jak se ukazuje, rozumná a argumentačně podložená obrana, má smysl. Stále častěji hygienické stanice uznávají, že „jednání, kdy osoba neměla nasazen respirátor, nesplňuje formální ani materiální znaky přestupku“. Tak tomu bylo i v nedávném případě paní Evy H. z Třebíče.

Podobná rozhodnutí mají přitom obrovský význam i pro ostatní. Ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu totiž výslovně uvádí: „Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.“

O co opíráme naši argumentaci?
  • Prostředek ochrany dýchacích cest není při užívání běžnou populací (tj. mimo např. operující lékaře) účinný proti zabránění šíření onemocnění, a to ani správně nasazený.
  • Nošení ochranných prostředků dýchacích cest nebrání přenosu virových částic dostatečně, tedy nedokáže zabránit šíření infekce v populaci.
  • V každém jednotlivém případě musí být zkoumáno, zda v době spáchání údajného přestupku existoval stav epidemie či nebezpečí jejího vzniku.
  • V každém jednotlivém případě musí být obviněnému prokázáno, že v době spáchání údajného přestupku trpěl onemocněním covid-19 a mohl jej tak potencionálně šířit či někoho ohrožovat.

Lze totiž uzavřít, že pokud obviněný nemohl nikoho ohrozit, natož pak nakazit, nemohlo dojít ani k naplnění materiální stránky údajného přestupku, kterou představuje tzv. společenská škodlivost jako její nezbytná složka. 

Jak nakonec musela uznat i Krajská hygienická stanice v Jihlavě: Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak musí v těchto případech dojít k zastavení přestupkového řízení, a sice z důvodu, že skutek, pro který se řízení vede, není přestupkem.

Jak postupovat?

Konkrétní postup bude vždy záviset na tom, v jakém stádiu správního řízení se nacházíte. Obecně existují následující možnosti:

Byl vám doručen správní příkaz, jímž byla uložena sankce.

V takovém případě je nezbytné včas podat proti příkazu odpor. Lhůta je ze zákona osmidenní, přičemž má smysl podat odpor i zcela obecný, odkazující pouze na to, že příkaz považujete za nezákonný. Musíte v něm ale označit úřad, proti němuž odpor směřuje, a rozhodnutí, které napadáte. Následně je nutné doplnit podrobnější odůvodnění odporu.

Byla vám doručena výzva k nahlédnutí do spisu před rozhodnutím.

V některých případech hygienická stanice před rozhodnutím vyzve účastníka, aby nahlédl do spisu, příp. se ve věci vyjádřil. I v takovém případě je na místě reagovat, a to doplněním vyjádření. Pro vyjádření stanoví úřad většinou lhůtu, kterou uvede ve výzvě.

Bylo vám doručeno rozhodnutí ve věci.

V tomto případě je namístě podat proti rozhodnutí odvolání. Lhůta pro její podání je uvedena v rozhodnutí a činí 15 dnů. Pro odvolání platí podobně to, co uvádíme ve věci odporu proti příkazu. Jedinou výjimkou je, že v odvolání je potřeba již uvést podrobnou argumentaci, jíž odvolání odůvodňujete.

Jak můžeme pomoci?

Nemáme časové ani finanční kapacity k tomu, abychom se každou věcí zabývali podrobně. Zejména díky obrovskému úsilí kolegů Mgr. Lenky Trkalové a Mgr. Vladimíra Mrkvičky jsme ale vytvořili řadu podání, která lze použít jako vzor. Jsme připraveni každému, kdo o to projeví zájem, doručit naše vzorová podání, některé možné důkazy i předchozí rozhodnutí KHS jako podklad pro přípravu vlastního podání. Každý si pak, v návaznosti na specifika své věci, může příslušný odpor, vyjádření nebo odvolání připravit sám.

Pokud využijete naší podpory, budeme rádi, pokud nás následně budete informovat o výsledku.

zdroj: PRO LIBERTATE

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

JUDr. Tomáš Nielsen

JUDr. Tomáš Nielsen

Novinky

Nejnovější video

V pondělí 19. ledna 2025 se v diskusním pořadu Události komentáře na ČT24 představil Libor Vondráček, předseda Svobodných, který společně s Patrikem Nacherem (ANO), Ivanem Bartošem (Piráti) a Pavlem Žáčkem (ODS) diskutoval dvě klíčová témata – prodej bitevních letounů L-159 Ukrajině a zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média.

Odmítnutí prodeje letadel

Hlavním tématem večera bylo rozhodnutí vlády neprodat čtyři bitevní letouny L-159 Ukrajině, což prezident Petr Pavel kritizoval jako projev sobectví. Vondráček však zaujal pragmatický postoj: „Já pojem solidarita hlavně vnímám v souvislosti s tím, když někdo rozdává ze svého. A přece jenom všechno, co patří státu, ať už je to majetek nebo jsou to peníze, tak je nás všech a z toho by se nemělo tak jednoduše rozdávat.“

Předseda Svobodných zdůraznil, že vláda plní předvolební sliby. „My jsme slíbili našim voličům, občanům České republiky, a chceme ctít nějaké předvolební sliby, že ani peníze, ani zbraně nebudou z českého státního rozpočtu, z české armády posílány směrem na Ukrajinu,“ prohlásil Vondráček. Na dotaz moderátora, zda platí i zákaz prodeje, odpověděl: „Ani prodávány. Nebo to jsme výslovně neřekli, ale v tuto chvíli vláda se takto na koaličním jednání usnesla.“

Vondráček navrhl alternativní řešení: firma Aero Vodochody by si mohla letouny odkoupit zpět a případně s nimi nakládat sama, pokud by armáda letadla nepotřebovala. Tento kompromis by podle něj podpořil český průmysl i zachoval reference pro výrobce.

Ostré výměny s Bartošem o roli prezidenta

Mezi Vondráčkem a Ivanem Bartošem došlo k výrazné konfrontaci ohledně slovních útoků mezi vládou a prezidentem Petrem Pavlem. Bartoš kritizoval ministra zahraničí Petra Macinku za neadekvátní reakci vůči prezidentovi: „Mně přijde, já nezpochybňuji, že pan Macinka určitě jako na něco expertem je a dokáže jako hodnotit, ale já bych byl velmi opatrný, aby ministr zahraničí zrovna v tomhle mistroval prezidenta České republiky s jeho historií, která prakticky celý jeho dospělý život je služba armádě a služba ve strukturách NATO.

Vondráček však uvedl situaci do kontextu a obvinil opozici z dvojího metru: „Když se tady bavíme o tom, že ty výměny názorů mezi panem prezidentem a ministrem zahraničí, respektive členy vlády dneska jsou v nějakém duchu. Tak já myslím, že v čase, kdy byl prezidentem Miloš Zeman, nastupovala vláda Petra Fialy, tak tam ty střety byly daleko tvrdší.“ Dodal, že současná rétorika je „daleko, daleko předtím“ ve srovnání s minulými konflikty.

Když se Bartoš pokusil Vondráčka usvědčit z nepřesnosti ohledně výroku Filipa Turka o expanzi NATO, Vondráček rychle oponoval: „Takhle to neřekl. Je to trošku jinak.“ V klíčovém momentu pak Vondráček zdůraznil konstituční rámec: „Můj šálek kávy je dodržování ústavy, striktní dodržování ústavy,“ a dodal, že prezident „nemůže slibovat, že dá něco, o čem nerozhoduje.“

Souboj se Žáčkem o veřejnoprávní média

Druhá polovina debaty se zaměřila na plánované zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas od ledna 2027. Vondráček zde zaujal opatrnější pozici a bránil postupné zveřejňování informací: „Pro mě je to trošku komfortní, že teď mluvím po Patriku Nacherovi, protože aspoň mohu říci, že jsem rád, že nezacházel do těch detailů, že se mu totiž nestane to, co se stalo panu Baxovi, který v srpnu, v červenci 2022 řekl, poplatky se zvyšovat nebudou. A pak za chviličku začal tlačit něco zcela jiného.“

Pavel Žáček (ODS) ostře kritizoval plánovanou reformu jako možné zestátnění médií, čímž vyprovokoval Vondráčkovu odpověď. „Já v tuto chvíli naprosto žasnu, když tady slyším argumenty, že to je zpochybňování demokracie a svobody, protože skutečně ODS v roce 2009 toto navrhovala,“ řekl Vondráček. Připomněl, že mezi tehdejšími členy ODS byl i Martin Kupka, jehož současná vyjádření připomínají rétoriku ČSSD.

V nejkontroverznějším momentu večera Vondráček přiznal své osobní preference: „Kdyby to bylo na mě, já jsem fanoušek Javiera Mileie, za mě by se to klidně mohlo zrušit, ale my jsme ve vládě, respektujeme programové prohlášení a je to tak, že se bude postupovat podle programového prohlášení. Doufám, že mě zase pozvete, když jsem Javiera Mileie fanoušek.“

Koaliční disciplína nad osobními názory

Vondráčkovo vystoupení ukázalo politika, který balancuje mezi osobními přesvědčeními a koaliční disciplínou. Opakovaně zdůrazňoval, že vláda postupuje podle programového prohlášení a dodržuje předvolební sliby. V závěru debaty potvrdil: „Vládní programové prohlášení je něco, na čem se shodly tři strany a nemyslím si, že pan Klempíř by změnil názor, ale skutečně on je součástí toho celého týmu a my musíme fungovat jako tým po celé čtyři roky, aby čeští občané viděli dobré výsledky.“

Debata ukázala fundamentální rozpory mezi koalicí a opozicí v otázkách zahraniční i mediální politiky, přičemž Vondráček se etabloval jako obránce pragmatického přístupu vlády proti obviněním z ideologie či mocenských zájmů.

Oblíbené štítky

JUDr. Tomáš Nielsen

JUDr. Tomáš Nielsen

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31