Debata v pořadu 360° Pavlíny Wolfové na CNN Prima News postavila Libora Vondráčka do přímého střetu s Vojtěchem Munzarem (ODS) a Karlem Dvořákem (STAN) kteří jeho interpretace opakovaně zpochybňovali, korigovali „faktické“ detaily a tlačili ho k tomu, aby své teze převedl do měřitelných dopadů a reálných možností vlády.

 „Nevybral bych si nic“ a první střet o bilanci vlády

Po úvodní reportáži o posledním zasedání kabinetu Petra Fialy se moderátorka obrátila na Vondráčka s otázkou, zda dokáže z vládního „menu úspěchů“ vybrat alespoň jednu věc, kterou by ocenil. Vondráček začal ironicky – připomněl, že premiér už dříve mluvil o splnění velké části slibů – a následně řekl, že by si z vyjmenovaných bodů nevybral nic; odmítl také tvrzení o „snižování zadlužení“ a zdůraznil, že vláda podle něj během svého období vytvořila dluh v řádu 1200 miliard korun. Jediný bod, který byl ochoten uznat jako pozitivní, bylo zlepšení česko-polských vztahů ve sporu o důl Turów – zároveň dodal, že jinde se vztahy podle něj zhoršovaly.​

Vondráček přitom připustil, že některé projekty se „rozběhly“ a navazovalo se na práci předchozích období (zmínil například dopravní infrastrukturu nebo přípravu Dukovan), ale okamžitě to otočil zpět k rozpočtu: klíčová otázka podle něj zní, kde stát vezme peníze, když rozpočet považuje za špatně připravený. Tady se poprvé ukázal jeho styl pro celý večer: přiznat dílčí fakt, ale hned ho přerámovat do kritiky systémového selhání a do výzvy „pojďme k podstatě“.​

Dvořákův protiútok: Dukovany, „nenávist“ a výtky k extremismu

Karel Dvořák se do debaty vložil nejprve korekcí Vondráčkovy poznámky k Dukovanům: připustil, že rozpočtu lze vyčítat leccos, ale financování počátečních prací podle něj zajištěno je. Následně však Dvořák posunul spor do úplně jiné roviny: reagoval na téma společenské nálady a varoval před tím, že zejména ze strany SPD bylo ve volební kampani vidět „množství nenávisti“, zkreslování informací a nálepkování skupin obyvatel.

Vondráček reagoval okamžitě a ostře: připomněl billboardovou kampaň (s odkazem na rudé pozadí a narativ „odtahování do Ruska“) a zároveň se tvrdě ohradil proti tomu, aby byla SPD spojována s extremismem. Jako jeden z hlavních argumentů vytáhl zprávy Ministerstva vnitra o extremismu, v nichž je podle něj SPD opakovaně řazena mezi problematické subjekty, a dodal, že stát podle něj v těchto sporech neuspívá u soudů; nastupující koalice se prý „na nálepkování vykašle“. Dvořákovi pak vmetl, že místo řešení reálných témat vláda otevírala tažení proti „dezinformátorům“, připomněl vznik pracoviště pro boj s dezinformacemi a tvrdil, že se lidé dostávají do situací, kdy jsou vyšetřováni kvůli internetovým příspěvkům.​

Vondráček zároveň odmítl, aby se spor vedl slovníkem „vnitřních nepřátel“ a „stalinistickým“ pojmoslovím, a vyzýval, ať se debata vrátí k tématům. V jedné z emotivnějších pasáží obhajoval kontroverzní bezpečnostní billboard (v přepisu zaznívá motiv útoku nožem a obavy z bezpečnostních opatření kolem trhů), který prezentoval jako „pravdivý“ a legitimní upozornění na rizika.​

Munzar: vraťme se k řešením, billboardy nic nezmění

Vojtěch Munzar se v první části diskuse snažil tón spíše zklidnit a opakovaně zdůrazňoval, že politika by měla být „souboj návrhů“ a hledání řešení, ne soutěž o nejtvrdší billboard. Ke kritice vlády přidal širší rámec: připomněl startovní podmínky Fialova kabinetu (covidové dozvuky, inflace, válka na Ukrajině, energetická nejistota) a vyjmenoval kroky, které podle něj vláda zvládla – diverzifikaci zdrojů plynu a ropy, změny zákoníku práce, důchodové reformy, dlouhodobý investiční produkt a úspěchy v zahraničních vyjednáváních. Ve chvíli, kdy se debata zacyklila v kampani a nálepkách, Munzar to interpretoval jako problém „nesmiřitelnosti“ a tvrdil, že dlouhé obstrukce opozice pomohly vytvořit dojem, že „všechno je špatně“.​

Munzar symbolicky připomněl, že je 10. prosinec – Den lidských práv – a zdůraznil, že svoboda slova je základ demokracie, který se musí chránit. Současně ale důsledně oddělil svobodu projevu od situací, kdy někdo záměrně šíří nepravdy a poškozuje společnost; odmítl, že by v Česku existovala systematická cenzura, a připomněl i odpor ODS k některým evropským návrhům typu „chat control“. Vondráčka naopak obvinil z vytváření „virtuální reality“, v níž se lidem sugeruje, že stát určuje, co mají číst a říkat; přidal i výtku, že si lidé často pletou svobodu slova se svobodou urážet, vyhrožovat a útočit.​

Vondráček s Munzarem souhlasil v tom, že vyhrožování je trestný čin, ale trval na tom, že problém vidí jinde: v kriminalizaci a policejním „obtěžování“ kvůli politickým příspěvkům, které podle něj nepatří do trestního práva. Vondráček se přitom opakovaně vracel k motivu, že občan má mít přístup k informacím a dělat si názor sám, a kritizoval výrok o „korigovaných informacích“ jako výraz nedůvěry politiků vůči veřejnosti.​

Dvořák: hybridní hrozby a odpovědnost za slova

Karel Dvořák do tématu svobody slova vstoupil jinak než Munzar: opřel se o bezpečnostní rámec a řekl, že nelze popírat hybridní hrozby ze strany Ruska a že sociální sítě fungují jako nástroj mocenského boje. Zároveň odmítl tvrzení, že v Česku není svoboda slova nebo že jsou lidé trestáni „za názory“, a zdůraznil princip odpovědnosti: každý je zodpovědný za své výroky a právní hranice stanoví dlouhodobě existující trestní normy a nezávislá justice. Vondráček mu do řeči vstupoval a moderátorka opakovaně debatu vracela k tomu, aby zazněla pointa, což dobře ilustrovalo dynamiku: Vondráček tlačil na konflikt a konkrétní příklady, Dvořák na systémové vymezení a důvěru v institucionální rámec.​

Vondráček reagoval právnickou argumentací a vytáhl konkrétní paragraf „napomáhání cizí moci“ (§ 318a), který označil za relikt minulého režimu, a obvinil vládu, že vůči vlastním občanům používá „ruské metody“. Jako příklad uváděl případy, kdy lidé podle něj čelí výslechům nebo soudům kvůli internetovým výrokům, a zmínil i kauzu Ladislava Vrábela v návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu, kterou využil k tezi, že i krajní či nepopulární výroky mají být řešeny spíše občanskoprávně než trestněprávně.

Následně Dvořák doplnil hodnotovou rovinu: trval na tom, že společnost musí chránit soudržnost a menšiny, a jako příklad nepřijatelného projevu zmínil výzvy k násilí vůči dětem nebo podněcování nenávisti; připomněl, že trestní zákoník v tomto odráží základní hodnoty společnosti. Tím se střet jasně vyhrotil: Vondráček zdůrazňoval riziko rozšiřování trestního práva a „státního dohledu“ nad názory, zatímco Dvořák stavěl protiargument na ochraně zranitelných skupin a na nezbytnosti právních hranic u nenávistných projevů.​

ETS 2 a Green Deal: „odložili zdražení“ vs. „marketingové téma“

Po sporu o svobodu slova se debata přesunula k evropské klimatické politice, zejména k ETS 2 a k širšímu rámci Green Dealu. Vondráček zpochybnil, že by šlo o „úspěch“ odcházející vlády: zdůraznil, že za jejího mandátu se schválily kroky, které podle něj povedou ke zdražování života (v přepisu zmiňuje zákaz aut na benzín a naftu i ETS 2), a posun termínu prezentoval jako situaci, kdy se zdražení jen odkládá. Přidal také ostrou kritiku části evropské politiky jako projektu, který má lidem vědomě zdražovat život, a argumentoval, že cílem má být naopak „levnější život“, vyšší dostupnost a konkurenceschopnost.​

Dvořák na to reagoval velmi přímo: ETS 2 podle něj bylo „marketingové téma“ kampaně a realita je taková, že se na evropské úrovni už dávno shodlo širší spektrum států; prostor je hlavně v parametrech a v tlumení dopadů, ne v jednoduchém slibu „zrušíme to“. Munzar se přidal s tím, že se věci v EU nemění silnými výkřiky, ale vyjednáváním a hledáním spojenců, a připomněl, že na odložení ETS 2 se pracovalo delší dobu. Vondráček naopak otočil tlak na Munzara a jeho politický tábor: argumentoval, že změna se neudělá, pokud se současně podporují lidé, kteří Green Deal prosazují, a zároveň vytáhl strategii „neimplementace“ – přirovnal to k migračním kvótám a řekl, že pokud se něco nepodaří v Bruselu zvrátit, stát by podle něj neměl automaticky zavádět opatření, která poškodí občany, i když hrozí spory či pokuty.​

Rozpočet: Vondráčkův tlak na výdaje a varování o realitě

Ve finální části, kde se debata stáčela k rozpočtu a ke slibům nastupující koalice, Vondráček tvrdil, že není překvapivé, že dosluhující vláda už rozpočet neupravuje, a vmetl jí, že místo hledání úspor řešila na poslední chvíli zbytné věci. Vondráček akcentoval, že problém je hlavně na straně výdajů – podle něj odcházející vláda zvyšovala daně a přesto zanechává vysoký schodek – a zdůrazňoval, že některé kroky (například úleva firmám u poplatků spojených s OZE) mohou posílit konkurenceschopnost a v konečném důsledku zlepšit ekonomické výsledky. Zároveň se opíral o formulace z programového prohlášení nastupující koalice: sliboval snižování schodků, respekt k rozpočtové odpovědnosti a racionálnější přístup k dekarbonizaci; jako zátěž zmiňoval i náklady dekarbonizace, které přisuzoval odhadům Národní rozpočtové rady.​

Munzar v tomto bodě Vondráčkovi částečně přitakal v diagnóze („dlouhodobě jsou problém vysoké výdaje“), ale ostře zpochybnil proveditelnost vládních slibů: tvrdil, že programové prohlášení podle něj obsahuje spíše růst výdajů a pokles příjmů, a že kalkulace dopadů se pohybují ve stovkách miliard ročně, které nelze „vybrat“ ani v šedé ekonomice.

Vondráček v závěru působil jako ten, kdo se snaží držet politickou linku „máme čtyři roky“ a „něco uděláme hned“: připustil, že ne všechno lze zavést okamžitě, ale tvrdil, že voliči to vědí, a že ochota veřejnosti k určitému uskromnění roste, pokud uvidí, že se uskromní i „ti nahoře“. Dvořák jeho argument o „utahování opasků vlády“ zpochybnil s tím, že veřejné výdaje míří především na veřejné služby a v praxi to nakonec dopadne na lidi; opakoval, že realita vládnutí bude jiná než politické deklarace.​

MUDr. Miroslav Havrda, místopředseda strany Svobodní, vystoupil 9. prosince 2025 v pořadu Host Mariána Barana na TV Česko s výrazně kritickým pohledem na současný stav české demokracie a politiky. V třicet dva minuty dlouhém rozhovoru s názvem „Máme opět zvonit klíčema?“ otevřeně vyjádřil své obavy o budoucnost České republiky a svobody jejích občanů.​

Kritika ODS a změna politické orientace

Havrda během rozhovoru zmínil svou osobní politickou cestu, která začínala u ODA. „Já určitě patřím mezi ty, kdo ji kdysi volil. A potom na tvrdou musel jsem zkrátka přestat,“ vysvětlil své odklonění se od strany, kterou dnes označuje za „progresivní levicovou stranu, která lže a podvádí lidi“. Zvláště kritizoval Martina Dvořáka,  bývalého spoluzakladatele ODA: „Já, když porovnám moje názory, které jsou stále stejné, a jeho názory, co on říká v televizi, že prostě chceme euro, prostě budeme konfederace EU… tak mě to šíleně mrzí“.​

Koalice 108 hlasů a spolupráce s ANO

Havrda obhajoval spolupráci Svobodných se SPD, Trikolorou a ANO jako jediné možné řešení v současné politické situaci. „Tady prostě jiná možnost nebyla, než udělat tuhle 108. koalici,“ zdůraznil s tím, že koalici spojují klíčové body: odmítnutí zbavování se práva veta v Bruselu, zamítnutí nelegální migrace, zachování české koruny a odmítnutí Green Dealu. O hnutí ANO mluvil s respektem na místní úrovni: „Za to ANO, to je tam asi 5 starostů. Jsou to prostě velice slušní lidé, co na těch vesnicích vládnou 5, 6, 7, 8 let a kdyby ti lidé byly špatní, tak je je lidé nezvolí“.​

Ostré výtky vůči prezidentu Petru Pavlovi

Jedním z nejtěžších útoků směřoval Havrda na prezidenta Petra Pavla. Kritizoval jej za podpis zákona o důchodech, kde „v zásadě okradli důchodce o peníze a pan prezident řekl, že sice je to špatně, ale že to podepíše“. Ještě ostřeji se vyjádřil ke korespondenční volbě: „Ta volba nebyla rovná, nebyla tajná… To odporuje ústavě České republiky“. Podle Havrdy se prezident chová „aktivisticky“ a ne podle ústavy, když odmítá jmenovat Babiše premiérem, což označil za „nezákonné protiústavní“ jednání.​

Kritika českých médií a veřejnoprávních institucí

Havrda věnoval značnou část rozhovoru kritice České televize a Českého rozhlasu. „My jsme vždycky, když bylo potřeba, tak nás odsunula v rámci veřejnoprávních médií, mimo hlavní média, a když naše myšlenky ty lidé nemohli slyšet,“ stěžoval si na prostor Svobodných v médiích. Označil novináře České televize za „aktivistické“ a připomněl incident, kdy se redaktorka zeptala Tomia Okamury, „jestli je rasista“. Kritizoval také systém financování České televize, kde „firmy nad 10 zaměstnanců, nad myslím 15 zaměstnanců platí poplatky české televizi“, což označil za vynález „pravicového politika pana Baxy“ z ODS.​

Migrace a bezpečnostní hrozby

Havrda sdílel svou nedávnou zkušenost z návštěvy německého města: „Já jsem teď přijel z Mnichova, kde jako tolik cizinců, co jsem viděl na ulici, tak to se fakt jako nevidí. Já jsem tam byl nakupovat Lidlu. Tam byl jeden Němec. Jinak tam nebyl žádný německý občan“. Upozornil na bezpečnostní opatření na vánočních trzích se zátarasy kvůli hrozbě terorismu. Zároveň zdůraznil, že Svobodní nejsou proti migraci jako takové: „Jestliže někdo přijde a  bude tady chtít pracovat a slušně žít a dodržovat naše zákony, tak strana Svobodných a ani SPD, ani jiné strany, my proti tomu vůbec nic nemáme“.​

Srovnání se socializmem a varování před totalitou

V emotivní části rozhovoru Havrda přirovnal současnou situaci k období socialismu. Vzpomínal na svou matku: „Moje maminka, ta pochází z rodiny soukromého zemědělce, v těch 50. letech, tak ta nemohla nastoupit ani na střední školu. Měla samý jedničky na základce. Tak prostě komunisty jí nedovolili, aby studovala střední školu“. S obavou dodal: „My se k tomu obloukem dostáváme znova. Je to šílené“. Varoval před tím, že „lidé se bojí něco říct nahlas, aby je nevyhodili z práce“.​

Covid jako zlomový okamžik

Pandemie covidu představuje pro Havrdu klíčový moment, kdy se rozdělila společnost. „Tady nás rozdělil covid. Tady vlastně ta demagogie, která zaznívala, ta lež, která zaznívala od médií… od těch takzvaných odborníků, kteří nám říkali nesmysly, jakože kdo se nechá naočkovat, tak nemůže nikoho nakazit“. Připomněl segregaci a strach, který byl mezi lidmi vyvolán.​

Národní zadání a budoucnost

V závěru rozhovoru Havrda naznačil novou iniciativu: „V lednu budeme spouštět aktivitu nazvanou Národní zadání, kde ve smyslu jde o to, že už politici si nebudou moci své volně dělat, co se jim zamane“. Svou motivaci k politickému angažmá vysvětlil především jako boj za svobodu svých dětí: „Já to dělám pro svoje děti. Já chci, aby moje děti žili opět tak, jako my po revolucí ve svobodné zemi. Mohli tady říkat názor… aby mohli normálně fungovat, normálně pracovat“.​

Havrda tak ve svém vystoupení představil výrazně kritický pohled na současný politický vývoj České republiky, přičemž opakovaně vyjádřil obavy o stav demokracie a svobody v zemi, což symbolicky shrnul otázkou v názvu pořadu odkazující na Sametovou revoluci: „Máme opět zvonit klíčema?“

Pondělní Události, komentáře na ČT24 (9. prosince 2025) přinesly více než hodinovou ostrou debatu o sestavování nové vlády ANO, SPD a Motoristů. Mezi účastníky byli místopředseda ANO Radek Vondráček, předseda strany Svobodní a poslanec za klub SPD Libor Vondráček, Ivan Bartoš za Piráty, Michaela Šebelová ze STAN, Boris Šťastný z Motoristů a Tom Philipp z KDU-ČSL.​

Střet s Bartošem o ústavní pořádek a Lipavského

Libor Vondráček se v pořadu jasně vymezil vůči připomínkám Ivana Bartoše ohledně kandidáta Motoristů Filipa Turka na ministra životního prostředí. Zatímco Bartoš zpochybňoval Turkovu vhodnost s odkazem na minulá veřejná vystoupení a majetkové přiznání, Vondráček zdůraznil ústavní princip parlamentní demokracie: „Musíme trvat na tom, že tady je parlamentní demokracie, nikoliv prezidentská. A přestože pan prezident získal mnoho hlasů ve volbách a přestože nemá být fíkovým listem a automatem na podpisy, tak zkrátka jeho ústavní role je návrh přijmout“.​

Když Bartoš připomněl historické postoje SPD k ministru zahraničí Janu Lipavskému, kterého prezident Miloš Zeman nechtěl jmenovat kvůli nedostatečnému vzdělání, Vondráček kontrovoval: „Vy jste měl nekoalici se Zelenými a nějak moc na to neupozorňujete. Ale je to tak, že toto se zkrátka používá. Musím říct, že my jsme kandidovali pod společným volebním programem, nikoliv s tím, že každé slovo, kdo kdy řekl před čtyřmi lety podepisujeme, já bych to určitě nepodepsal“. Tímto dal najevo, že Svobodní si v koalici se SPD zachovávají vlastní identitu a nenesou odpovědnost za veškeré historické výroky partnerské strany.​

Spor se Šebelovou o rozpočet a sliby

Nejvypjatější okamžiky však přišly v části věnované státnímu rozpočtu na rok 2026. Michaela Šebelová ostře napadla budoucí vládní koalici za nepřijatelný postup: „Za nás bylo vhodné, aby opravdu vláda vznikla co nejdříve, protože je potřeba, aby převzali zodpovědnost třeba za rozpočet, který by si měli připravit svůj vlastní“. Následně obvinila novou koalici, že vrací rozpočet odcházející vládě v demisi pouze proto, že nemají dostatečné finanční krytí svých volebních slibů: „My jsme spočítali, naše experti ve Starostech spočítali, že 110 miliard slibů každý rok máte nepokryté. Za nás celá ta šaráda, co vy předvádíte, má prostě skrýt to, že nemáte na vaše sliby. Naslibovali jste nesplnitelné“.​

Libor Vondráček na tyto výtky reagoval důrazně a vysvětloval, proč koalice nemohla začít pracovat na rozpočtu dříve: „V momentě, kdy nesedíte v těch budovách a kdy se s vámi třeba někteří úředníci prostě nebaví, protože v podstatě to mají zakázáno a nebylo jim ani umožněno, aby tito úředníci přišli třeba na ten rozpočtový výbor“. Zároveň kritizoval ministra financí Zbyňka Stanjuru: „Pan Stanjura není ani poslanec a bere 240 000 Kč měsíčně za to, že je ministr a nedělá svoji práci, nedělá vůbec nic, co by dělat měl“.​

Šebelová požadovala jasné odpovědi: „Já té vaší šarádě s tím rozpočtem nerozumím. Prostě, pokud si chcete udělat vlastní, tak si jej vlastní udělejte nebo jej přepracujte ve sněmovně. Ale vracet vládě, která končí, to nemůžete myslet vážně“. Vondráček však trval na tom, že bez přístupu k ministerstvům a úředníkům nelze sestavit kvalitní rozpočet: „V momentě, kdy nesedíte v těch budovách a kdy se s vámi třeba někteří úředníci prostě nebaví, protože v podstatě to mají zakázáno“. Zdůraznil také, že ministerstvo spravedlnosti má podle zákona o střetu zájmů příslušnou kontrolní pravomoc ohledně Andreje Babiše: „Ministerstvo spravedlnosti to má podle zákona zkontrolovat. A k tomu má všechny nástroje ministerstvo spravedlnosti, tak to jistě zkontroluje“.​

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Ekonomka a poslankyně Markéta Šichtařová ze Svobodných ve svém ostře sledovaném vystoupení v pořadu Co na to vaše peněženka na CNN Prima NEWS důrazně kritizovala návrh státního rozpočtu na rok 2026. Podle Šichtařové není hlavním problémem navyšování schodku, ale jeho správné pojmenování. „Ono když si uzákoníte, že 1+1 rovná se tři, tak to sice uzákonit můžete, ale stejně to nebude platit,“ uvedla ekonomka s tím, že rozpočet s plánovaným schodkem 280 miliard korun je „fikce a lež“.​

Šichtařová vysvětlila, že skutečný schodek státního rozpočtu bude pravděpodobně mezi 344 a 381 miliardami korun, což odpovídá i odhadům Národní rozpočtové rady. „My potřebujeme správně pojmenovat skutečný stav. Nemůžeme mluvit o tom, že budeme navyšovat schodek, protože on už tam je,“ zdůraznila poslankyně. Varovala přitom, že pokud bude rozpočet schválen v současné podobě, stát narazí v průběhu roku 2026 na nedostatek příjmů a bude nucen razantně navýšit emisi vládních dluhopisů, což povede k dalšímu růstu veřejného dluhu a jeho obsluhy.​

V debatě s poslancem Tomem Philippem z KDU-ČSL se Šichtařová věnovala také otázce rozpočtového provizoria, které dříve označovala za velmi špatnou variantu. Nyní však změnila názor: „Vzhledem k tomu, že se ukázalo, že ten státní rozpočet je zřejmě v ještě horším stavu, tak rozpočtové provizorium je špatná možnost, ale pravděpodobně je to pořád méně špatná možnost,“ vysvětlila. Podle ekonomky by provizorium alespoň zakonzervovalo příjmy a výdaje na loňské úrovni, což umožní základní fungování státu včetně výplaty důchodů a sociálních dávek.​

Šichtařová odmítla výtku, že budoucí koalice strašení občany nedostatkem peněz na důchody, přičemž připustila, že na tyto mandatorní výdaje by peníze byly, ale za cenu dramatického navýšení veřejného dluhu. „Samozřejmě že na důchody bude, pokud naprosto zásadně nezvýšíme veřejný dluh, a to zvýšení toho veřejného dluhu s sebou nese naprosto zásadní zvýšení obsluhy veřejného dluhu,“ upřesnila s tím, že obsluha státního dluhu se v lepším případě v příštím roce dostane již na 116 miliard korun ročně.​

Ekonomka také vysvětlila, proč budoucí koalice nemůže připravit rozpočet kompletně sama. „K tomu nemá podklady, protože ten návrh rozpočtu se zpracovává přibližně jeden rok. Na rozpočtu pro rok 2026 se pracovalo už od jara 2025,“ uvedla Šichtařová s tím, že noví lidé na ministerstvech technicky nemohou během několika dnů vytvořit to, na čem pracoval stávající aparát po celý rok. Jako optimální řešení navrhla škrtat především v provozních výdajích státu, dotacích a položkách, které jsou formálně vedeny jako výdaje na obranu, ale ve skutečnosti směřují do dopravních staveb.​

Předseda Svobodných Libor Vondráček byl hostem diskusního pořadu 360 Michala Půra na CNN Prima News, kde se vyjadřoval k aktuálním politickým otázkám související s tvorbou nové vlády. Hlavními tématy rozhovoru byla kontroverzní nominace Filipa Turka na ministerský post, parlamentní cesta na Slovensko a rozpočtová problematika.​

Kauza Filipa Turka a odpovědnost koalice

Vondráček se podrobně vyjádřil k nejdiskutovanějšímu tématu – nominaci Filipa Turka na ministra životního prostředí. Zdůraznil, že podle koaliční smlouvy jednotlivé strany navrhují své nominanty a premiér nese zodpovědnost za složení vlády podle ústavy. Vondráček připustil, že věta v koaliční smlouvě o respektování práva premiéra vybrat si ministry je obvyklá v takových dokumentech.​​

V diskusi o prezidentových výhradách vůči Turkovi Vondráček naznačil možný scénář, kdy by prezident Pavel mohl podmínit jmenování Andreje Babiše premiérem tím, že nebude navržen Filip Turek. Označil takový postup za další změnu podmínek ze strany prezidenta, který už několikrát změnil své stanovisko od 5. října.​

Ústavní rámec jmenování ministrů

Předseda Svobodných vysvětlil rozdíl mezi dvěma fázemi jmenování vlády. Zdůraznil, že dokud není Andrej Babiš jmenován premiérem, má prezident větší prostor pro stanovení podmínek. Po jmenování premiéra by však podle Vondráčka případné odmítnutí nominanta mohlo vést ke kompetenční žalobě, kterou by prezident pravděpodobně prohrál.​

Vondráček však vyjádřil pochopení pro to, že nikdo nechce do kompetenční žaloby jít, protože to zdržuje od práce a místo řešení věcí pro občany by se museli soudit s nejvyšším ústavním činitelem.​

Parlamentní cesta na Slovensko

K výjezdu předsedy sněmovny Tomia Okamury na Slovensko se Vondráček vyjádřil v kontextu obnovování narušených vztahů. Poznamenal, že místopředseda Jan Skopeček nebyl v době plánování cesty ještě ve funkci, což byla jedna z příčin jeho neúčasti. Vondráček zdůraznil symboliku cesty jako snahy obnovit vztahy, které podle něj předchozí vláda ukončila zrušením mezivládních konzultací.​

Předseda Svobodných připomněl, že v minulém období za předsedkyně Markéty Pekarové Adamové účast na zahraničních cestách dominovala právě zástupcům tehdejší vládní koalice, zatímco lidé z SPD téměř nejezdili. Uvedl, že ostatní zahraniční cesty již probíhají paritně – například na jednání parlamentů v Kodani je za ANO a za ODS, případně cesta do Ameriky ohledně NATO bude mít zástupce za koalici i opozici.​

Rozpočtová problematika a kritika vlády

V závěrečné části debaty Vondráček ostře kritizoval vládu v demisi za odmítání práce na státním rozpočtu. Poukázal na to, že ministři za 240 000 Kč měsíčně v demisi odmítají zabývat se státním rozpočtem, přičemž ministr financí Zbyněk Stanjura by podle něj měl mít čas se tím zabývat.​

Vondráček zmínil problematický příklad ministra Ivana Bartoše s vlajkou antify jako ukázku špatného příkladu z minulosti. Kritizoval také retroaktivní snižování valorizací důchodů, které označil za nefér přístup předchozí vlády. Zdůraznil, že nová koalice se bude chovat slušně ke všem občanům – důchodcům, podnikatelům i ostatním.​

Předseda Svobodných v průběhu celého rozhovoru prokázal detailní znalost ústavněprávního rámce i politických zvyklostí. Jeho vystoupení bylo věcné a zaměřené na vysvětlení postojů vznikající koalice k nejdiskutovanějším otázkám současné politické situace.