Pátek 2. ledna 2026 přinesl v pořadu Události, komentáře na ČT24 debatu o míru na Ukrajině, novoročním projevu předsedy sněmovny Tomia Okamury a postavení ukrajinských uprchlíků v České republice. Moderátorka Tereza Řezníčková ve studiu hostila poslance Denise Doksanského (ANO), Libora Vondráčka (Svobodní) a europoslance Alexandra Vondru (ODS) a Jana Farského (STAN). Diskuse rychle eskalovala od otázek o vyhlídkách míru k ostrému střetu o svobodu slova, diplomatické protokoly a ekonomický dopad ukrajinské přítomnosti v Česku.

Mír na obzoru? Trump klíč, Evropa bezradná

Debata odstartovala otázkou, zda je mír skutečně blízko, když o něm mluví polský premiér Donald Tusk i německý kancléř Friedrich Merz, který volá po transparentnosti Ruska. Denis Doksanský skepticky poznamenal: „Rétoriky je hodně, ale činů málo. Putin má rétoriku o míru, ale činy ukazují jinou věc – pokračuje ve válčení“. Alexandr Vondra vyjádřil podobnou skepsi: „Je tu dost důvodů mít určitou míru skepse, jestli to Putin myslí vážně. Mír si přejeme všichni, ale musí to být mír, který se bude opírat o seriózní věrohodné garance pro Ukrajinu“ .

Libor Vondráček zaujal defenzívnější postoj a odmítl, že by Česko mělo diktovat podmínky míru: „Česká republika nemůže si klást podmínky, za jakých bude podepsaný mír. Nás se ta válka bezprostředně netýká našeho území, našich občanů, nemáme žádný důvod říkat, jak má vypadat mír. Ten se musí dohodnout hlavní hráči – Ukrajina, Rusko, Spojené státy“. Ocenil, že jednání o bezpečnostních zárukách ukazují na seriózní přístup, a citoval předsedkyni europarlamentu Robertu Metsola: „Před Vánoci říkala, že je to jednoznačně moment, kdy jsme nejblíže uzavření míru. Všichni si to přejeme“ .

Jan Farský však varoval před ruskou taktikou: „Klíč k míru leží v Moskvě, může válku ukončit během hodiny. Ale ukazuje se, že dokud nenarazí na zeď ekonomickou nebo vojenskou, chce pokračovat. Po diskuzi v Miami vyhlásili akci s tím, že Ukrajinci napadli Putinovu daču, aby znevěrohodnili vyjednávání. Doksanský zmínil Trumpovo jednání o 15 letech záruk pro Ukrajinu jako jediné přijatelné řešení: „To je jediná síla Spojené státy americké. 15 let, to jsou čtvrtá generace, to je už něco jiného než dřívější čtyři roky“.

Síla Evropy: fragmentace nebo potenciál?

Řezníčková se ptala, zda je Evropa dostatečně silná, aby promítla svou sílu do jednání o míru. Vondráček zdůraznil komplexní přístup k obranyschopnosti: „Musíme se starat o naši připravenost, obranyschopnost, nezávislost vůči všem vlivům – energetické záležitosti, stabilita přenosové sítě. Ronald Reagan zvítězil ve studené válce díky ekonomické síle, Spojené státy ekonomicky převálcovaly Sovětský svaz. Varoval před ekonomickým vývojem EU: „Když se podívám na vývoj v Evropské unii za posledních 10, 15, 20 let, nevidím důvody být optimistický, pokud budeme pokračovat v tomto směru“.

Alexandr Vondra ostře kontroval: „Ronald Reagan byl silný nejen ekonomicky, ale i vojensky. Vy k tomu máte velkou distanci, nechcete vyzbrojovat. Je třeba dělat obojí“. Zdůraznil vitální zájem Česka: „Kdyby Ukrajina padla, máme Rusa zpátky na hranicích ve střední Evropě. Nikdo si to nepřeje. Je v našem vitálním bezpečnostním zájmu, aby Ukrajina nekapitulovala. Vojensky budeme silní jenom společně s NATO a EU“

Jan Farský nabídl provokativní perspektivu: „Evropa není slabá! Když sečteme ekonomickou i vojenskou sílu Evropy, vedle ní je Rusko trpaslík. Slabinou je fragmentace – nemáme vybudovaný evropský pilíř NATO. Kdyby Utah, Nevada, Arizona bojovaly samostatně, Rusko by si s nimi poradilo. Ale Spojené státy americké jako celek jsou síla. Tak by měla fungovat Evropa“. Doksanský připomněl historii: „Za Fialy se vojákům snižovaly platy, za Stanjury se škrtalo v obraně. My jsme to nikdy nesnižovali, teď je rozpočet dvojnásobný. Uvidíme, jestli ho udržíte“

Okamurův projev: ostuda nebo svoboda slova?

Nejostřejší pasáž debaty přišla ohledně novoročního projevu Tomia Okamury, kde hovořil o „Zelenského juntě“, „zlatých záchodech“ a „penězovodech“, které tečou všemi směry. Ukrajinský velvyslanec Vasyl Zvaryč projev označil za urážlivý a nenávistný, „zjevně formovaný pod vlivem ruské propagandy“.

Alexandr Vondra nešetřil kritikou: „Nový rok je pro mě svátek, neposlouchám tyto pindaly. Ale dneska jsem si to musel poslechnout a jsem rozpolcený. Má svobodu slova vyfutrováno poslaneckou imunitou, může si pindat, co chce. Je to provokace! Zdůraznil: „Šíří nenávist k Ukrajincům, tento podivuhodný mandarín nebo Japončík. Třetí nejvyšší ústavní činitel mluví i za nás. Je to ostuda“

Libor Vondráček se ohradil: „Mrzí mě, že jste přiznal, že občané bez poslanecké imunity se mají obávat o svobodu slova. Doufám, že se už nebudou bát, že by jim někdo svobodu slova ubíral nebo je kriminalizoval“. Denis Doksanský rozlišoval úlohy: „Nelíbí se mi, když mluvíme o komkoliv, že ‚pindá‘. Zahraniční politiku určuje vláda, hlavní reprezentant je premiér. Babiš měl vstřícný, smířlivý, státnický proslov o zakopávání příkopů. Pan Okamura není člen vlády, proto hovoří za sebe. Nemyslím si, že bylo vhodné vyjádření velvyslance, protože vstupuje do politické diskuze místo diplomatických nót“.

Jan Farský ostře kontroval: „Vy jste ho instalovali na předsedu sněmovny, což je jedna z nejvyšších ústavních pozic. On mluvil za Poslaneckou sněmovnu, takto to je v zahraničí vnímáno. Poškozuje jméno i bezpečnost České republiky. Umlčíte ministra obrany Zůnu, aby nemohl vyjádřit názor, ponížili jste ho, aby odvolal, co řekl. Ale Okamura si řekne Zelenského junta, zlaté záchody, nefunkční zbraně, třetí světová válka – a vy to obhajujete?“. Vondra doplnil: „Kdyby se mi ve Washingtonu, kde jsem byl čtyři roky velvyslancem, stalo, že předseda Sněmovny řekne o mé vládě, že je junta, ozvu se stejně. Diplomatickému jobu nerozumíte, tak neučte orly létat“.

Prezident Petr Pavel na sociální síti X vyjádření označil za znepokojivé: „Budu o tom jednat s předsedou koaliční vlády a na setkání ústavních činitelů. Koordinace zahraniční a bezpečnostní politiky je základem naší důvěryhodnosti jako partnera“ Vondráček reagoval: „Koalice před Vánoci jasně řekla, kdo komunikuje jaká témata oficiálně. Vládní pozici zahraniční politiky formuluje premiér a ministr zahraničí. Kdo není pověřený vládou, hovoří za sebe nebo jinou funkci“

Ukrajinci v Česku: přínos nebo zátěž?

Závěrečná část debaty se věnovala Ukrajincům žijícím v České republice. Řezníčková připomněla, že řada lidí má pocit, že se Česko stará víc o Ukrajince než o české občany Alexandr Vondra tento názor rozmetl daty: „Z tvrdých dat jednoznačně vyplývá, že přínos těchto lidí – 2/3 i z těch, co přišli po válce, dnes pracují – je daleko větší než náklady. Přínos je o miliardy větší. Kdyby se všichni sebrali a odjeli domů, klekne české zdravotnictví, kleknou hospody, hotely. Je tu namístě větší míra lidskosti, skončit s kanálovou rétorikou, která uspokojuje 5-10% frustrovaných lidí“.

Jan Farský doplnil konkrétní příklad: „Útočí se na Ukrajince, protože se hledá viník neúspěchu. Okamura i Babiš lidem řekli, že budou mít vyšší důchody, když se nebude pomáhat Ukrajincům – to není pravda! Ukrajinci do systému přispívají víc, než čerpají. Přebytek Všeobecné zdravotní pojišťovny je osm miliard díky Ukrajincům, nečerpají tolik péče. Česko je v integraci vzorem celé Evropě. Česká republika na přítomnosti ukrajinských uprchlíků vydělává. Nižší životní úroveň je kvůli válce, kterou rozpoutalo Rusko, Putin prodražil energie – to je 100 tisíc Kč výdajů navíc pro každou domácnost“

Denis Doksanský a Libor Vondráček však trvali na úpravách: „Ne všichni, kteří přišli během války, nutně utekli před válkou. Mnozí jsou ekonomičtí migranti z oblasti, kde se de facto neválčí. Buďme v tom féroví“ . Vondráček dodal: „Organizované skupiny získaly 80 milionů Kč podvody v sociálních dávkách, systém byl postaven špatně. Přínos může být ještě větší, o co méně jim dáme na sociálních dávkách. My je nechceme vyhánět, jen chceme přestat dávat sociální dávky. Pokud jedou tam a zpátky, není tam válka v jejich oblasti, nemáme jim platit ještě sociální dávky“.