Libor Vondráček v rozhovoru pro Deník.to znovu potvrdil, že jeho politická pozice stojí na důrazu na suverenitu, ekonomický pragmatismus a odpor k přebujelé regulaci z Bruselu. Předseda Svobodných a poslanec v obsáhlém rozhovoru mluvil o Evropské unii, klimatické politice, emisním systému ETS2, vztahu k prezidentovi i o možné budoucnosti české politiky. Jeho vystoupení nepůsobilo jako protest pro protest, ale jako konzistentní a věcně vedená obhajoba národních zájmů.

Evropská unie podle Vondráčka

Jedním z hlavních témat rozhovoru byla Evropská unie. Vondráček zdůraznil, že mu současná členství v Unii stále více ukazuje, kolik energie a času Česká republika vynakládá na řešení problémů, které podle něj vznikají především v Bruselu. Jako příklady uvedl větrné elektrárny, Digital Services Act, EMFA, ETS2 nebo migrační pakt. Podle něj by se česká politika měla místo toho soustředit na témata, která jsou pro občany a podnikatele zásadní a skutečně přinášejí výsledky.

Současně ale nepůsobil jako člověk, který by chtěl Českou republiku izolovat. Naopak připomněl, že alternativou může být například model EFTA, tedy zachování evropského hospodářského prostoru bez plného podřízení se bruselskému rozhodování. Tím podle něj lze chránit exportně orientovanou ekonomiku a současně si uchovat větší míru svobody. Vondráček tak opakovaně stavěl svůj postoj do roviny racionálního hledání nejvýhodnější cesty, nikoli emocionálního odmítání všeho evropského.

ETS2 a klimatický fond

Velký prostor dostal i systém ETS2 a související „klimatická opatření“. Vondráček kritizoval to, že Evropská unie podle něj používá kombinaci pokut, zadržování dotací a nátlaku, aby členské státy přiměla k plnění regulací, které jsou pro jejich ekonomiku škodlivé. Uvedl, že cílem Unie není pokutovat, ale donutit státy k poslušnosti. Zmínil také, že čím méně peněz bude Česká republika z evropských fondů získávat, tím menší bude podle něj i vyjednávací páka Bruselu.

Jeho argumentace v tomto bodě byla jasná: klimatická politika nesmí přerůst v systém, který zhorší životní úroveň obyvatel a poškodí průmysl. Připomněl, že podle dat Evropské komise může balíček Fit for 55 dostat obrovské množství domácností pod hranici energetické chudoby. Vondráček to označil za důkaz, že Unie místo reálného řešení problémů vytváří nástroje, které budou občanům peníze brát a pak je složitě vracet prostřednictvím klimatických fondů. Podle něj je to ekonomicky neefektivní a společensky neudržitelné.

Kritika zelené politiky

V další části rozhovoru Vondráček rozvinul i svůj dlouhodobý kritický postoj ke klimatické agendě. Nezastíral, že se k Evropské unii za dobu v politice ještě více vymezil, protože vidí, kolik administrativních i finančních nákladů přináší nové povinnosti z Bruselu. Zdůraznil, že z hlediska emisí i globálního klimatu je dopad evropských opatření jen marginální, zatímco náklady pro českou ekonomiku mohou být zásadní. V této souvislosti uvedl, že Evropská unie produkuje jen velmi malý zlomek celosvětových emisí, takže razantní zásahy v Evropě samy o sobě planetu nespasí.

Tím se dostal k oblíbenému tématu Svobodných, tedy k odmítání drastických opatření bez skutečného efektu. Vondráček v rozhovoru nepůsobil jako politik, který by chtěl vést kulturní válku. Spíše ukazoval, že podle něj by měla rozhodovat data, dopady a skutečný přínos pro lidi. Pokud opatření likviduje průmysl, zdražuje energie a nevede k měřitelnému globálnímu výsledku, považuje je za špatně nastavené.

Spor o národní zájem

Velmi silně v rozhovoru zazněla také otázka národního zájmu a české politické odvahy. Vondráček kritizoval to, že se podle něj česká politická scéna často bojí jasně říct, že některé evropské návrhy jsou škodlivé. Připomněl, že řada politiků před volbami mluví proti ETS2 nebo proti přehnané regulaci, ale po volbách své postoje mění. To označil za jeden z důvodů, proč občané ztrácejí důvěru v politiku.

Zároveň ale nevyzníval jako politik rezignace. Naopak opakovaně dával najevo, že existuje cesta, jak hájit české zájmy důsledněji, ať už uvnitř Unie, nebo prostřednictvím většího tlaku na reformu evropského systému. Jeho důraz na suverenitu a obranu proti centralizaci tak v rozhovoru působil jako konzistentní program, nikoli jako jednorázová emotivní kritika.

Prezident a budoucnost politiky

V závěru rozhovoru se Vondráček dostal i k prezidentovi a budoucímu směřování české politiky. Kriticky komentoval způsob, jakým se podle něj prezident Petr Pavel v některých sporech staví do role aktéra, který překračuje rámec běžné ústavní praxe. Současně ale upozornil, že i v budoucnu bude důležité hledat kandidáta, který nebude jen stranickým projektem, ale dokáže oslovit širší veřejnost.