Předseda Svobodných a poslanec Libor Vondráček přijal pozvání DVTV a v rozhovoru s moderátorkou Danielou Drtinovou prokázal schopnost věcně obhajovat i kontroverzní témata pod silným tlakem. Ať už šlo o zákon o zahraničních agentech, dopis německému parlamentu nebo reformu prezidentských pravomocí, Vondráček konzistentně stavěl na jednom principu: transparentnost a jasná pravidla jsou základem fungující demokracie.

Pardubický útok: Vondráček žádá transparentnost zahraničního financování

Rozhovor otevřela otázka, zda se vládní koalice nezabývá v době geopolitické nestability margináliemi. Vondráček přesvědčivě ukázal, že tomu tak není – a jako konkrétní příklad uvedl teroristický útok v Pardubicích a jeho vazbu na spolek Druhá směna, který podle vlastního webu čerpal peníze z německé nadace Rosy Luxemburgové. Tato nadace je politickou nadací navázanou na krajně levicovou stranu Die Linke a drtivou většinu svého rozpočtu čerpá z německého státního rozpočtu – tedy z peněz německých daňových poplatníků.

Vondráček na základě tohoto zjištění napsal dopis předsedkyni německého Spolkového sněmu Julii Klöckner a vyzval ji k interpelaci vlády ohledně toho, kam tyto peníze v Česku putují. Přestože byl moderátorkou opakovaně tlačen k tomu, aby svá slova zmírnil, zůstal ve své pozici přesný a konzistentní: „Nikoho neobviňuji – ptám se, jestli je to v pořádku. A myslím si, že to je legitimní otázka každého, kdo má zájem o bezpečnost České republiky.“ Výsledek dopis přinesl – podle Vondráčka se věcí chystají zabývat poslanci Bundestagu, kteří chtějí finanční toky interpelovat přímo v německém parlamentu. Cíl byl splněn.

Nadace Rosy Luxemburgové mu pohrozila žalobou za pomluvu. Vondráček na to zareagoval věcně a bez emocí: „Nejlepší odpovědí by bylo, kdyby ztransparentnila svoje působení v České republice a řekla nám, do jakých projektů peníze posílá. To by byl konec diskuze.“

Zákon o zahraničních agentech: průkopník, ne kopírka

Jádrem rozhovoru byl zákon o registraci subjektů se zahraničními finančními vazbami. Vondráček se k jeho přípravě přihlásil otevřeně a bez omluv – spolu s poslancem Rajchlem připravil pracovní verzi, jejímž cílem bylo dát občanům přehled o tom, kdo a odkud financuje politické neziskovky v Česku. Přiznal, že legislativní řemeslo má svá pravidla a pracovní verze nebyla dokonalá – to však nevyvrací myšlenku samotnou.

Na opakované srovnání s ruským zákonem Vondráček reagoval s klidem a logickou přesností: on sám ruský zákon neznal a nemohl se jím inspirovat. Vycházel z americké FARA, jejíž základní myšlenku – stát má právo vědět, odkud plynou peníze na politické aktivity na jeho území – považuje za univerzálně platnou. „Pokud k podobnému závěru dospěli v Rusku nebo Izraeli nezávisle na sobě, neznamená to, že je myšlenka špatná.“

Podstatu zákona pak Vondráček vysvětlil srozumitelně: „Nikomu nezakazujeme dostávat peníze ze zahraničí. Pouze žádáme, aby to bylo vidět – v registru a na webu organizace. Jestliže tohle je šikana, tak absolutně znevažujeme to slovo.“ Přitom se neváhal přihlásit i k rovnému hřišti: zákon se bude vztahovat na všechny subjekty bez výjimky – včetně neziskovky spjaté s SPD, za niž byl sám zvolen.

Prezidentské pravomoci: principiální, ne mstivý

Souběžně s debatou o zákoně FARA prosazuje Vondráček novelu zákona o zahraniční službě, která by omezila prezidentovy pravomoci při obsazování stálých diplomatických misí. Moderátorka to interpretovala jako mstu za případ Turka. Vondráček tuto interpretaci odmítl a nabídl hlubší, systémový pohled: prezident Pavel svým chováním poukázal na mezery v ústavním textu, které mohou být v budoucnu zneužity – zejména v druhém mandátu, kdy prezident není vázán nutností znovu kandidovat.

„Miloše Zemana jsme viděli, jak v druhém mandátu zacházel dál než v prvním. Já se toho bojím a myslím si, že je správné, abychom to vyřešili teď, dokud na to máme čas,“ řekl Vondráček. Přitom formuloval jasný ústavní princip: „Při jmenování členů vlády by prezident měl být v zásadě automatem na podpisy. Jsme parlamentní republika – vládní odpovědnost náleží vládě, ne prezidentovi.“

Na osobní poznámku o neúspěchu u rigorózní zkoušky z ústavního práva reagoval bez zaváhání: „Rigorózní zkoušku jsem udělal jednou a neuspěl – zkusím to znovu. Ale titul není podmínkou pro navrhování zákonů. Změny ústav navrhují po celém světě i neprávníci a ve Švýcarsku si ústavu schvalují přímo občané.“

Šichtařová a 100 dní vlády: kompromisy se nevyhýbají

V závěru rozhovoru se Vondráček věnoval odchodu Markéty Šichtařové z poslaneckého mandátu. Postavil se za ni jednoznačně: „Kdyby jí šlo o peníze, neodhlásila by se do výborů, nechodila by tam. Ona pracovala – četla zákony, věděla, o co se jedná, uměla věcně oponovat. Vykonávala mandát jinak než ostatní. Chyběla jí trpělivost – a to chápu, ale nesouhlasím s odchodem.“

Na kritiku, že vláda za prvních 100 dní neprovádí reformy dostatečně rychle, odpověděl s realistickou rozvahou: „Máme 15 poslanců ze 108 vládních. Bylo by iluzorní čekat, že prosadíme vše najednou.“ Za konkrétní úspěchy označil zastavení plánovaného nárůstu odvodů pro OSVČ a zrušení poplatku POZE, který zbytečně zdražoval elektřinu domácnostem i podnikatelům a přispíval k inflaci. A uzavřel s přesvědčením, které prostupovalo celým rozhovorem: „Politická mapa se přesunula blíže k našim názorům. Možná za to sklízí body někdo jiný. Podstatné je, že se realizují správné věci a přinášejí pozitivní efekt pro občany.“