Povolenky jsou škodlivý nástroj. Pokud ETS 2 odmítneme, Unie bude postupovat jako u migračních kvót, říká Libor Vondráček

Povolenky jsou škodlivý nástroj. Pokud ETS 2 odmítneme, Unie bude postupovat jako u migračních kvót, říká Libor Vondráček

„Kdybych to měl obrazně vysvětlit, vláda schválila, že občané dostanou osmkrát pěstí mezi oči, a teď vyjednala v Bruselu, že dostanou jenom čtyřikrát,“ komentuje návrh na změnu systému ETS 2 předseda Svobodných a poslanec zvolený na kandidátce hnutí SPD Libor Vondráček. Jak hodnotí jednání o podobě budoucí vlády? A nakolik jednotně vystupuje poslanecký klub SPD složený ze členů čtyř různých stran? Poslechněte si rozhovor.

Třetinu poslaneckého klubu hnutí SPD tvoří politici z jiných stran, než je SPD, tedy PRO, Trikolory a Svobodných. Konzultujete vyjednávání v rámci těchto stran? Řešíte s kolegy a kolegyněmi ve vedení Svobodných, co v programovém prohlášení má být?

Měli jsme už dva poslanecké kluby od ustavení sněmovny. Zároveň v neděli jsme měli i velké jednání republikového výboru jako Svobodní, takže jsme pochopitelně řešili tyto otázky ještě předtím, než jsme se vydali na jednání v rámci tohoto týdne, kde se těch 15 resortů diskutuje více dopodrobna.

Takže bavíme se o tom, řešíme to, co jsou nejdůležitější věci, které třeba vyplynuly i z předvolební atmosféry. Je prostě pochopitelné, že drahota je to, co lidi nejvíc trápí, a to, kde očekávají jasné a brzké výsledky. Aby došlo k nějakým úlevám, aby to pocítili na vlastní kůži, aby to nebylo jenom teoretizování a byly to opravdu akční kroky.

Vzájemná diskuse probíhá podobně, jako probíhala, když jsme se scházeli v předvolební kampani, kdy se ať Trikolora, nebo PRO také podílely na diskusích. Díky tomu, že tam máme dva poslance jako Svobodní, že jsme proměnili 100 procent, dva ze dvou kandidátů, tak si myslím, že nám to dává mandát a sílu ty věci předávat do společného klubu. A schází se to zatím s vyslyšením.

Ukazuje se, že to rozhodnutí spojit síly dává smysl, protože v těch prioritních otázkách táhneme za úplně stejný provaz. Každý jsme trochu z jiného prostředí, takže názory na nějaké detaily se pochopitelně liší, a to i uvnitř jednotlivých stran.

Znovuzavedení EET

EET je věc, proti které se SPD i Svobodní dlouhodobě vymezovali. Když jste o prázdninách oznamoval a vysvětloval na síti X společnou kandidaturu s SPD, tak jako první bod, co chcete zajistit, jste psal, „abyste nebyli obtěžováni státem jako velkým bratrem“. Není přesně toto EET? Pokud EET bude, není to porušení toho prvního, co jste sliboval?

Když jsem to psal, tak jsem tím pochopitelně myslel Chat Control a další věci, které se v tu chvíli řešily.

Takže EET jste tím nemyslel?

EET určitě nevnímám, že by byl velký bratr.

Když musí podnikatel veškeré transakce hlásit státu, to není situace, kdy stát je velký bratr? 

Je to tak, že podnikatelé musí hlásit spoustu věcí. Určitě chceme snížit nároky v rámci podnikatelského prostředí tak, aby se našim podnikatelům dobře dýchalo. Tak jak bylo zavedeno EET před iks lety, dneska zase šly technologie dál. Myslím, že i kolegové z ANO už komentovali variantu EET, kterou by si představovali. A to pro mě určitě není něco, co by se skrývalo pod definicí stát jako velký bratr. Toto spatřuji spíš někde jinde.

To spatřuji v aktivitách ministerstva vnitra, v boji KRITu proti dezinformacím. Je třeba si připomenout, že Vít Rakušan (STAN) vyhlásil boj a válku dezinformátorům ještě předtím, než začala válka na Ukrajině. Bylo to v souvislosti ať už s kritikou migrační politiky EU, nebo v souvislosti s očkováním a tak dále. To všechno byly věci, kvůli kterým v lednu 2022 oznámil, že bude zřízen KRIT a že bude bojovat proti dezinformacím. Takže toto jsem tím určitě myslel, tuto oblast. 

Škodlivý nástroj

Mluvil jste o tom, že už minulý týden jste se dohodli v nově vznikající koalici na pěti prioritách. Jednou z nich je odmítnutí systému emisních povolenek ETS 2, které se mají vztahovat na dopravu a vytápění domů a bytů. Včera Evropská komise oznámila mechanismus, kterým chce zajistit, aby cena povolenek nepřesáhla strop 45 eur. Mění to nějak vaši dohodu z minulého týdne? 

Nemá to na ni žádný vliv, protože ten nástroj považujeme za škodlivý. Vezměte si, že vláda tady schválila v rámci balíčku Fit for 55 v původním znění emisní povolenky ETS 2 pro domácnosti, ale taky pro malé a střední firmy. Čímž v podstatě, kdybych to měl obrazně vysvětlit, schválila, že občané dostanou osmkrát pěstí mezi oči, a teď vyjednala v Bruselu, že dostanou jenom čtyřikrát. My nechceme, aby naši občané dostávali pěstí ani jednou.

A jestli budou platit 50 tisíc korun za emisní povolenky, anebo kdyby náhodou fungoval ten strop na 45 eurech, budou platit jenom 25 tisíc navíc… Pořád je to podle nás zbytečných 25 tisíc korun, které si prostě řada domácností v České republice nemůže dovolit. A je třeba si říct, že ten strop přece není žádný strop…

Jsou to mechanismy, které by k tomu měly vést, ale samozřejmě to strop není, protože to není daň, ale povolenky.

Je otázka, jestli k tomu vůbec povedou.

Jste právník, na webu Svobodných se označujete za specialistu na ústavní a unijní právo. Opravdu vidíte v tuto chvíli nějakou právní možnost, jak by Česko mohlo v rámci Unie schválené zavedení povolenek ETS 2 ignorovat, aniž by se vystavovalo postihu?

Podobně jsme nepřijali jednoho jediného migranta podle kvót schválených v roce 2015 a nedostali jsme od Evropské unie pokutu, přestože v roce 2017 iniciovala jednání před Soudním dvorem Evropské unie, kde nás nařkla z porušení povinností.

V rámci té procedury na porušení povinnosti Soudní dvůr Evropské unie vydal v dubnu 2020 rozhodnutí, že jsme skutečně porušili povinnost, a Evropská unie měla možnost toto rozhodnutí, které bylo deklaratorní, přeměnit v to, že začne aplikovat sankce, že začne vypisovat pokuty. Neudělala to. 

A na základě čeho očekáváte, že by teď Evropská unie postupovala stejně?

Očekávám, že bude postupovat stejně z toho důvodu, že se to opět nebude týkat pouze České republiky, že se to bude týkat podobně jako v případě migračních kvót třeba také Polska, myslím, že také Maďarska, možná některých dalších zemí. A pokud by toto udělala, možná spustí proces definitivního rozvratu soudržnosti Evropské unie, protože pak by ty státy možná začaly zvažovat podobně jako Velká Británie, že už se jim spíš nevyplatí členství, než vyplatí.

Zvlášť když tady existuje alternativa v podobě EFTA, Evropského sdružení volného obchodu, které funguje na trochu jiných principech než Evropská unie, ale je součástí Evropského hospodářského prostoru. Takže podnikatelé, kteří dodávají zboží z Norska k nám do České republiky, nemusí platit clo a tak dále. Je to alternativa, kam by to úplně definitivně mohlo vést.

Převzato z Českého rohlasu Plus

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31