Ostrý spor ve studiu. Zastupujete rasisty, řekl Bartošek Vondráčkovi, on mu připomenul cenzuru vlády

Ostrý spor ve studiu. Zastupujete rasisty, řekl Bartošek Vondráčkovi, on mu připomenul cenzuru vlády

V pondělní večerní debatě pořadu 360 na CNN Prima, moderované Michalem Půrem, se Libor Vondráček, poslanec ze Svobodné. V diskusi o budoucí vládě a kontroverzních tématech. Debata se zaměřila na potenciální ministry jako Filip Turek nebo Petr Macinka a na ETS 2, kde Vondráček defenzivně obhajoval suverenitu Česka proti evropským regulacím a odmítl předčasné soudy nad nominacemi. Jeho postoje podtrhly euroskeptický profil Svobodných a vyvolaly ostré reakce od opozice.​

Debata o Filipu Turkovi

Diskuse začala otázkou, za jakých okolností by se Filip Turek mohl stát ministrem zahraničí, kde Vondráček zdůraznil, že nominace jsou zatím hypotetické a rozhodnutí o pravdivosti obvinění ze sociálních sítí patří soudu. Argumentoval, že dokud k oficiálnímu návrhu od premiéra nedojde, jde o vnitřní záležitost Motoristů, a odmítl spekulace o „hajlování“ jako o jedné fotografii, srovnávaje to s podobnými incidenty u jiných politiků. Vondráček varoval před dvojí metrikou opozice v etických otázkách a označil aktuální debatu za předčasnou, kde nejsou známy finální personální rozhodnutí.​

Vondráček podpořil svobodu projevu a argumentoval, že kriminalizace názorů vede k politickým procesům místo argumentům, což rezonovalo v kontextu Turkových minulých příspěvků. Kritizoval opozici za relativizaci vlastních kauz a zdůraznil, že SPD nebude blokovat vládu, pokud dojde k nominaci, ale nese odpovědnost nominující strana. Tento postoj vyvolal reakce, kde opozice viděla v obhajobě Turka porušení standardů demokratické společnosti.​

Nominace Petra Macinky

Při diskusi o Petrovi Macinkovi jako možném ministru životního prostředí Vondráček viděl v jeho kritice „ekoterorismu“ potvrzení vhodnosti pro post, kde by hájil české zájmy proti eurofederalistickým opatřením. Označil Macinkovy postoje k omezování práva veta nebo ETS 2 za obranu suverenity a národního průmyslu před nadměrnými regulacemi, přestože opozice ho přirovnávala k antivaxerům kvůli vulgaritám vůči poslankyni Majerové. Vondráček argumentoval, že personální rozhodnutí nese odpovědnost nominující strana, ne celá koalice, a odmítl moralizující kritiku jako nástroj na oslabení koalice.​

Oproti opozici, která Macinku kritizovala za vulgární výroky a popírání klimatických změn, Vondráček zdůraznil, že Macinkova kritika aktivistů jako Friday for Future nebo blokád silnic ukazuje na obranu praktických zájmů občanů. Podpořil názor, že nominace by měla být hodnocena podle programu, ne minulých incidentů, a označil vulgarity za omluvené, což podtrhlo jeho defenzivní linii vůči etickým útokům.​

Tomio Okamura jako předseda sněmovny

Nejžhavější část se týkala Tomia Okamury jako potenciálního předsedy Poslanecké sněmovny, kde Vondráček ironicky komentoval stanovisko Jana Kysely, poradce prezidenta Pavla, který Okamuru odmítl kvůli malému zastoupení SPD. Připomněl, že podobně malá TOP 09 dříve předsedkyni zastávala bez kritiky, a zdůraznil, že rozhodne tajné hlasování sněmovny, ne externí tlaky. Argumentoval proti kriminalizaci názorů jako propagace fašismu, navrhuje porážku extrémismu argumenty místo soudů, což vyvolalo obvinění z relativizace nenávistných projevů.​

Vondráček obhajoval svobodu projevu a označil stíhání Okamury za plakat za politický proces, srovnávaje to s minulými pokusy o omezování dezinformací. Opozice ho označila za zastánce fašismu, ale Vondráček trval na tom, že zákony proti extrémismu by měly být přehodnoceny, aby nezasahovaly do názorů, a kritizoval dvojí metriku u jiných stran.​

ETS 2 a ekonomické dopady

Vondráček věnoval velkou část odmítání ETS 2, které označil za zbytečné zdražování života bez reálného přínosu pro životní prostředí. Varoval, že by to znamenalo navýšení nákladů na topení a elektřinu o desítky tisíc korun ročně na domácnost, což je nesmyslné, protože emise CO2 nejsou srovnatelné s jinými znečištěními. Kritizoval Evropskou komisi za hypotetické pokuty, které se nevypíšou, pokud se Česko, Polsko a Maďarsko postaví společně, a odmítl 200miliardovou půjčka jako dluh vracený z daní občanů.​

Argumentoval, že ETS 2 oslabuje konkurenceschopnost Evropy oproti USA a Číně, kde emise rostou, a navrhl, že jde o přerozdělování peněz z chudších států do bohatších. Opozice bránila princip „platič znečištění“ a sociální kompenzace, ale Vondráček to viděl jako zbytečné zatížení firem a občanů, srovnávaje to s minulými úspěšnými opatřeními jako katalyzátory, které měly jasný efekt.​

Závěr debaty

Vondráčkovo vystoupení působilo defenzivně s důrazem na ochranu svobody a ekonomické soběstačnosti proti „bruselským elitám“, což rezonovalo s agendou Svobodných. Jeho obhajoba personálií a odmítnutí regulací podtrhly ideologické rozdíly s opozicí, kde etika a bezpečnost byly klíčové body sporu. Debata předznamenala tvrdé vyjednávání o vládě, kde programové priority jako ETS 2 budou rozhodující.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31