Ostrá debata! VONDRÁČEK vs POSPÍŠIL: Stanjura skryl 116 MILIARD

Ostrá debata! VONDRÁČEK vs POSPÍŠIL: Stanjura skryl 116 MILIARD

Středa 23. prosince 2025 přinesla v pořadu 360 na CNN Prima News vystoupení předsedy Svobodných a poslance za klub SPD Libora Vondráčka, který se v moderoval Michal Půr střetl s  Pavlou Pivoňkou Vaňkovou (STAN) a  Jiřím Pospíšilem  ohledně svěřenského fondu Andreje Babiše, nešťastného videa ministra obrany Jaromíra Zůny a chystaného navýšení schodku státního rozpočtu Debata odkryla fundamentální rozpory ve vnímání politické etiky, střetu zájmů i rozpočtové odpovědnosti napříč politickým spektrem

Svěřenský fond: právo versus politická etika

Debata odstartovala svěřenským fondem premiéra Andreje Babiše, který má vyřešit střet zájmů s holdingem Agrofert. Pavla Pivoňka Vaňková ostře kritizovala řešení jako nedostatečné: „Andrej Babiš nás opět chce všechny opít rohlíkem z Panamu. Český právní řád slepý fond nezná“. Upozornila, že v rejstříku je napsáno, že jde o zajištění správy „po dobu, kdy bude zadavatel vykonávat funkci člena vlády“, což podle ní ukazuje, že vzdání se majetku není nevratné.

Jiří Pospíšil předpovídal, že případ skončí u soudu, stejně jako minulý svěřenský fond Andreje Babiše: „Už dneska vidíme na komentářích novinářů a právníků, že jsou na to různé pohledy“. Zdůraznil, že české právo v oblasti svěřenských fondů není dostatečně rozvinuté a že „Ďábel se skrývá v detailu“ Pospíšil vyjádřil politickou obavu: „Těmi, kdo jsou nakonec příjemci toho zisku z Agrofertu, budou jeho děti. Tím pádem ten potenciální střet zájmů zůstává“.

Libor Vondráček zaujal opačný postoj a kritizoval přehnané reakce opozice: „Nedivím se, že z úst opozice zaznívalo od začátku, že jednou to budou mít jeho děti. Jestli někdo vybudoval hodnotu, měli bychom si přát, aby zůstala zachována, ne abychom demotivovali podnikatele vstupovat do politiky“. Vondráček označil kritiku za „myšlenky pomalu na znárodňování a konfiskace“ a zdůraznil, že příslušný úřad je Ministerstvo spravedlnosti, které má 30 dnů na posouzení, zda došlo ke střetu zájmů. Dodal filozofickou pointu: „Víte, co by se mělo změnit? Množství dotací rozdávaných soukromým osobám. Kdy bude méně dotací, bude méně střetu zájmů“.

Ministr Zůna: ponižující video nebo komunikační nástroj?

Ostrá výměna pokračovala ohledně videa ministra obrany Jaromíra Zůny, který vysvětloval, že nechce jet na Ukrajinu. Pavla Vaňková vnímala natočení jako autoritářské: „Celé video bylo natočeno nesmírně autoritářsky, chudák pan generál koukal očima do podlahy a říkal, že na Ukrajinu nepojedu“. Ocenila však Zůnův jasný postoj, že Rusko je agresor a Ukrajinu je třeba podporovat. Spekulovala, že „vrcholní představitelé SPD se snaží výroky generála zmírňovat“, protože má podporu Andreje Babiše, což rozděluje SPD na dva tábory.

Jiří Pospíšil označil celou situaci za ponižující pro ministra i úřad: „Člověk, který stal generálem, musí být respektován armádou. Ve chvíli, kdy je donucen měnit své pozice, říkat, že voda teče do kopce, je otázka, nakolik to nebude na újmu jeho výkonu mandátu“. Vyjádřil obavu, že to poškodí obraz České republiky u spojenců a zdůraznil, že i ministr obrany jezdí na zahraniční fóra a reprezentuje zemi.

Libor Vondráček odmítl kritiku a vysvětlil, že video vzniklo na žádost samotného Zůny: „Pan generál není zvyklý na různé opakované otázky novinářů, chtěl tu komunikaci jasnou. Nikdo ho nenutil natáčet videa“. Vysvětlil, že Zůna chtěl dopovědět některé věci, aby to bylo jednoznačné: „Některá média měla záměr vyvolat bouři ve sklenici vody. Parafráze jsou obdivuhodné, jak sugestivně redaktoři dávali otázky a vkládali generálovi do úst jiná slova“. Vondráček zdůraznil, že komunikace se dohodla tak, aby vláda mluvila jedním hlasem – Zůna se bude vyjadřovat k resortním záležitostem, Andrej Babiš k zahraničněpolitickým otázkám.

Muniční iniciativa: pokračování nebo konec?

Téma muniční iniciativy vyvolalo další kontroverzní výměnu. Vondráček ujistil, že český stát do iniciativy nedává peníze (historicky tam dal cca 80 milionů Kč) a do budoucna se to měnit nebude. Dodal: „Jestli to vůbec má český stát organizovat, musíme prošetřit. Jsou tam podněty o korupčním jednání a přemrštěných částkách. Pokud bychom se podíleli na takovém, je to reputační riziko pro stát“. Vysvětlil, že ministerstvo obrany připraví analýzu a vláda rozhodne o budoucnosti odboru, který iniciativu řeší (35 zaměstnanců).

Jiří Pospíšil varoval před reputačním rizikem zrušení: „Reputační riziko bude, pokud tu iniciativu bez dalšího zrušíme. Jako Evropa nejsme schopni dodávat dostatek munice, zavázali jsme se k milionu nábojů, dodali jsme jen 300 tisíc“. Zdůraznil, že chce-li vláda mír, Putin nesmí prolomit frontu: „Mír můžeme dosáhnout, pokud Putin neprorazí frontu a nepostoupí výrazně na západ“. Pavla Vaňková potvrdila víru, že iniciativa bude pokračovat, ale upozornila na utajení detailů: „Nejsou možné zveřejňovat, co se kam nakupuje. Pokud bude audit, určitě nečekejme, že se bude mediálně probírat“.

Rozpočtový chaos: 286 nebo 400 miliard schodek?

Závěrečná část debaty se věnovala rozpočtu na rok 2026 a pravděpodobnému porušení zákona o rozpočtové odpovědnosti. Libor Vondráček ostře kritizoval Zbyňka Stanuju: „286 miliard korun deficit navrhl Stanjura, plus 38 miliard na Státní fond dopravní infrastruktury, předchozí vláda sama přiznává schodek přes 300 miliard v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti“. Zmínil, že Národní rozpočtová rada hovořila o 50 miliardách chybějících, SPD od začátku odhadovalo 90 miliard a náměstek mluvil o 116 miliardách. Vondráček doufá, že díky systemizaci od 1. 7. a škrtům v aparátu (322 zaměstnanců) bude konečný schodek menší než 286 miliard.

Jiří Pospíšil kontroval: „Čekal jsem od nové vlády, že pokud Stanjura měl 38 miliard skrytý schodek, uděláte škrty a rozpočet bude s menším schodkem. Fiala před čtyřmi lety vzal Babišův rozpočet a udělal škrty za 100 miliard korun“. Zdůraznil, že experti hovoří o nižších jednotkách až desítkách miliard, ne o částkách nad 50 miliard: „To hovoříte vy, abyste tam udělali větší vatu“. Upozornil na právní konsekvence: „Stanjurův návrh nebyl v rozporu se zákonem. Pokud schodek bude nad určité procento, nezákonnost rozpočtu se nezvaní“. Pospíšil ale přiznal, že z hlediska účinnosti to nemá dopad – rozpočet bude platný a účinný, jen to bude „politický signál, že se přijímají zákony deklarativního charakteru“.

Pavla Vaňková ostře kritizovala kroky vlády: „Jediné, co jste reálně udělali, je vyhazování lidí na ministerstvech a rušení odborů. Migrační pakt už máme implementovaný, zrušit jej bez pokut jako Maďarsko (200 milionů EUR + milion denně) není dobré fungování“. Vondráček uzavřel, že až vládní návrh rozpočtu bude hotový, všichni uvidí škrty v mnoha oblastech: „Jestli to bude stačit na nápravu nezákonného a nepravdivého Stanjurova rozpočtu, nevím. Ale škrty tam budou vidět“


Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31