V pořadu Máte slovo s Michaelou Jílkovou se Libor Vondráček střetl s vystupujícími, kteří odmítali zveřejňování státní příslušnosti pachatelů trestných činů jako nepřiměřené, stigmatizující nebo nebezpečné. Předseda Svobodných a poslanec naopak tvrdil, že veřejnost má mít právo na fakta a že transparentnost je důležitá i tehdy, když jsou některé informace pro část politického spektra nepříjemné.
Debata se od začátku nesla ve znamení ostrých sporů o to, zda zveřejnění státní příslušnosti pachatele pomáhá orientaci veřejnosti, nebo naopak přiživuje emoce a předsudky. Vondráček na výtky reagoval s tím, že selektivní přístup k informacím není řešení a že buď mají být veřejnosti dostupná fakta, nebo se mají zamlčovat všechna.
Spor o fakta a emoce
Nejtvrdší střet přišel ve chvíli, kdy Vondráček argumentoval, že veřejnost má mít možnost dozvědět se, odkud pachatel pochází, podobně jako se běžně uvádí pohlaví nebo jiné identifikační údaje. Odpůrci naopak tvrdili, že zveřejňování státní příslušnosti u jednotlivých případů může vyvolávat nenávist vůči celým skupinám a posilovat kolektivní vinu.
Vondráček namítal, že pokud se veřejně komunikují některé údaje o pachatelích, není důvod automaticky potlačovat právě státní příslušnost pachatele. Podle něj je problémem spíše to, že se nepříjemná fakta často skrývají, místo aby se otevřeně pojmenovala.
Ukrajinská témata v centru
Významnou část pořadu obsadila také debata o ukrajinských uprchlících, jejich pobytu v Česku a o tom, zda má stát zpřísňovat pravidla pro dočasnou ochranu. Vondráček hájil názor, že pokud odpadnou důvody pro ochranu, má následovat návrat do bezpečné země, a zdůrazňoval, že remigrace je podle něj legitimní součást migrační politiky.
V ostrém střetu s Václavem Láskou a dalšími hosty odmítl, že by šlo o útok na všechny Ukrajince. Opakovaně zdůrazňoval rozdíl mezi poctivě pracujícími lidmi a těmi, kteří podle něj porušují zákony nebo zneužívají systém.
Střety s opozicí
Vondráček se v pořadu dostal do otevřeného sporu i s hosty, kteří jeho argumentaci považovali za paušalizaci a zjednodušování. Na výtky, že jeho postoje mohou podporovat protiukrajinské nálady, odpovídal tím, že stát má být především spravedlivý vůči vlastním občanům a že fakta se nemají skrývat jen proto, že se nehodí do současného politického narativu.
Jeho vystoupení tak nevyznělo jako opatrná debata o formálních pravidlech, ale jako přímý střet dvou pohledů na stát, bezpečnost a veřejnou komunikaci. Na jedné straně zazníval důraz na ochranu před stigmatizací, na druhé straně požadavek na otevřenost a pojmenování reality bez příkras.
