Videa

Přepis celého rozhovoru:

Nedostatek lékařů a jejich přesčasy teď bude téma pro náměstka ministra zdravotnictví Václava Páleníka a také lékaře Dalibora Veselého. Vítám vás ve vysílání, pánové. Dobrý den. Dobrý den. Dobrý den z D1. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek slíbil, že část novely zákoníku práce o přesčasech zruší. Není tedy protest lékařů v tuto chvíli bezpředmětný? Neměla by se výpověď přesčasu stáhnout? Anebo pane, nebo pane Veselý, ministrovi zkrátka nevěříte a čekáte až na to platné rozhodnutí? Z předchozích zkušeností? Určitě. My si počkáme na to, až bude něco jasně na papíře, ideálně tak daleko v legislativním procesu, že už to nebude možné vrátit zpět, protože máme v našem oboru trochu smůlu, že nám už bylo za tu historii vlastně naslibováno ledacos a velice málo toho bylo splněno. Takže my jsme rozhodně otevřeni jednat, ale nemůže to být pouze na základě slibů, které ani v tuto chvíli nejsou na papíře, natož aby byly někde dále v legislativním procesu. Pane Pláteník u, zajímá mě váš názor na to, co zaznělo. My jako ministerstvo zdravotnictví vnímáme ty podněty a protest od mladých lékařů velmi vážně a myslím si, že ukázaly na dlouhodobý neřešený problém. Nicméně potvrzuji slova pana doktora Veselky. Sekcí mladých lékařů ministerstvo práce i zdravotnictví pravidelně jedná. Včera byla poslední schůzka na pracovní úrovni, kde se jednaly nějaké modelové situace skutečně v přípravě tento tzv. paragrafované znění, které by, jak slíbil pan ministr Válek, mělo vrátit tu podobu zákoníku práce do té doby před tím navýšením přesčasů, což mi dovolte zmínit, byla poslanecká iniciativa, nebyl to název, návrh Ministerstva zdravotnictví. Díky za upřesnění. Ještě se doptám. Zmínili jsme, že přesčasy vypovědělo zhruba 5 tisíc lékařů. Pane Pláteník, u pro zajištění zdravotní péče to představuje podle vás jak velký problém? Samozřejmě to představuje určité riziko. My nevíme, co se stane 1. prosince, protože se sekcí mladých lékařů, jak jsem říkal, intenzivně jednáme a pan ministr se zavázal, že představí své návrhy přímo jimi, že i jako poslanec, panem poslancem Jurečkou a Kaňkovským budou ty návrhy představovat jako poslanecké novely, aby byly rychlejší. Nicméně samozřejmě v nějaké té nejkrajnější variantě by pochopitelně mohlo dojít třeba k prodloužení čekacích lhůt a nějakému omezení péče. To pochopitelně riziko je a my si ho uvědomujeme. Pane, pane Veselý, chápu, že zrovna lékařům se tyto přesčasy vypovídají hůře, možná i stávkuje se rozhodně hůře než jiným profesím. Jak vybalancujete toto riziko, které zmiňuje pan Pláteník? Nám se samozřejmě do této vlastně poměrně rázné formy protestů určitě jako primárně nechtělo, nicméně je to už reakce na nějakou dlouhodobě vyhrocenou situaci, která netrvá půl roku, ale která trvá fakt jako desítky let, kdy vlastně ta krize jako není, není řešena. A vlastně poslední takovým hřebíčkem bylo právě to, co se nyní prosadilo do zákoníku práce režii pana doktora Kaňkovského, že se tam na poslední chvíli bez vlastně projednávání s kýmkoliv dal ten přílepek o zdvojnásobení těch přesčasů. Přitom už jako nyní těch přesčasů je skutečně hodně, lékaři mají jako problém sladit svůj nějaký osobní rodinný život s výkonem povolání medicíny a ten dvojnásobek už je úplně nereálný. Zmínil bych zde ještě určitě to, že kromě toho, že to zdaleka není pouze o lékařích, ale je to i o pacientech, protože ve chvíli, když vás ošetřuje lékař, který už je třeba 36 hodin v práci, tak v tu chvíli to skutečně už není bezpečná záležitost. Těch 832 přesčasových hodin ročně, tedy zhruba 100 pracovních dnů navíc. To by bylo hodně i u méně náročných profesí, které nenakládají s lidskými životy. Pane Veselý, z čeho podle vás vznikl nápad na tak dramatickou změnu? Ještě na pozadí toho, co jste říkal, desítky nebo deset let tento problém, Bubla. Neznám zcela pozadí návrhu, který vlastně byl přilepen k zákoníku práce na poslední chvíli, to tak, že nemůžu, nemůžu v tomto tvrdit, ale z nějakého obecného hlediska si myslím, že. Je ministerstvo zdravotnictví, ředitele nemocnic a ti další, co vlastně tu péči zajišťují, jsou si vědomí toho, že těch lékařů je nedostatek a vlastně změny toho zákoníku práce chtěli využít k tomu, aby mohli být lékaři donuceni, být donuceni sloužit víc, než slouží doteďka, což je důležité zmínit, protože se sice mluví stále o dobrovolných přesčasech, ale každý, kdo pracuje v nemocnici nebo má někoho, kdo v té nemocnici pracuje, ví, že ty přesčasy vůbec nejsou dobrovolné. Pane Pláteník, u vy jste s tím pozadím návrhu v tom zákoníku práce seznámen? Já bych tady možná pana doktora Veselého doplnil s tím, že zopakuji, že to tedy nebyl návrh ministerstva zdravotnictví a vyšel z PS. A jak pan doktor Veselý říká, skutečně ve zdravotnictví je opravdu obrovské množství přesčasů. Je to dáno tím, že potřebujeme zajistit nepřetržitý provoz, protože my pacienti jsme nemocní jak ráno, tak v noci pořád. A ve zdravotnictví dochází k tomu, že řada těch přesčasů je vykonávána nad rámec těch pracovních smluv a někdy jsou vykonávány v režimu dohod o provedení práce apod., což není ideální praxe. A ten záměr, co asi v dobré víře poslanci měli, bylo právě ten režim zanést normálně do režimu pracovních smluv. Nicméně, takže věřím, že to byla nějaká bohliv a racionální úvaha, nicméně nevzešla z Ministerstva zdravotnictví a vnímám to, že se z toho stali určitý symbol a ta odborná veřejnost, zejména ze strany mladých, sekce mladých lékařů byla taková, že velmi silně tento podnět jako odmítli. A i proto se pan ministr Válek zavázal s tím, že to v co nejbližší době napraví. A přesně o tom jednáme se sekcí mladých lékařů a s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Problém přesčasu. To je jedna věc. Dále tady máme nedostatek zdravotnického personálu, i to je problém dlouhodobý. Pane Pláteník u, jak ho šéf resortu, potažmo ministerstvo zdravotnictví jako celek řeší? Je to dlouhodobý problém, to jsou si všichni vědomi. Už jenom proto, jak dlouho trvá profesní příprava lékařů. Takže já úplně nemůžu hodnotit práci předchůdců, nicméně víme, že pracujeme teďka jako aktuální vedení ministerstva zejména navyšování kapacit lékařských fakult, na úpravě toho postgraduálního vzdělávání, aby bylo přímější a rychlejší. A celkově se musíme samozřejmě dlouhodobě bavit o efektivitě naší sítě zdravotnických zařízení tak, abychom ty personální kapacity, které jsou vzácná důležité, správně využívali. To je pravda. To jsou rozhodně veliké výzvy a to, na co upozorňují mladí lékaři nebo konkrétně sekce mladých lékařů, to jenom podtrhuje. Pane Veselý, jaký z toho máte pocit vy? Nespoléhají se třeba jednotliví šéfové resortů v čase na to, že to zkrátka nějak polepíte? Já si myslím, že se na to spoléhají, protože to tak nakonec vždycky bylo historicky. Nicméně myslím si, že tentokrát je situace skutečně jiná a i zákonodárci tomu rozumí. S tím, co říkal pan náměstek, těch priorit, ohledně priorit. Které jako Ministerstvo zdravotnictví aktuálně řeší, tak s tím nelze než souhlasit. A já bych doplnil ale ještě jednu. Neustále se řeší, že vlastně zdravotníků je nedostatek a když se kouknete na statistiky, kolik je zdravotníků obecně na světě, tak to v ČR nevychází nějak hůř. Problém je prostě v tom, že na ty zdravotníky dopadá spousta práce, kterou by vůbec neměli dělat. Málokterý mladý lékař vám řekne, že je unavený z toho, že léčí pacienty, ale téměř každý vám řekne, že si přijde po té škole, že je, že nastoupil do nemocnice a dělá tam sekretářku. A vlastně ta administrativa, která se čím dál tím víc bobtná se všemi těma předpisy a valí se na nás, je dneska bohužel gros té zdravotnické práce. A přitom třeba nějaký administrativní pracovník ve zdravotnictví nebo podobné obory, které by lékařům ulevili od té administrativy a vlastně by nám umožnily dělat tu naši práci, kterou jsme studovali, tak vlastně v Čechách téměř neexistují. Podle šest let starého vyjádření Romana Prymuly mladí lékaři nechtějí sloužit přesčasy, protože se mají dobře. Pane Pláteník, uvidíte dnes nějaký rozdíl proti tehdejšímu postoji? Já můžu určitě obecně komentovat to, že trh práce se mění tak, jak prostě na něj vstupují mladší lidé a za které se taky považuji. A není výjimka, že se to bude týkat i zdravotnictví. Ale je to dobře, to pochopitelně prostě priorita očekávání o zaměstnávání a zaměstnání a soukromého života se můžou v čase měnit a je to v pořádku a my naší povinností pochopitelně na to adekvátně reagovat. Ve vysílání se mnou byl náměstek ministra zdravotnictví Václav Pláteník a také lékař Dalibor Veselý. Já vám velmi děkuji za přínosnou diskusi, pane Pláteník u, vy dobře dojeďte a pane Veselý, vážím si, že jste dorazil do studia. Hezký den. Děkuji. Na shledanou. Na shledanou.

Do NEJLEPŠÍHO PODCASTU tentokrát přišli diskutovat nejen o situaci na Slovensku: Libor Vondráček, Petr Macinka, Pavol Lupták, Pavel Macek a Mr. Kubelík! Vítejte u Nejlepšího Podcastu, který bude již od příštího dílu na V.O.X. NEWS!

Pavel Macek, spoluzakladatel vlasteneckého spolku Obrozenci 2.0 a učitel bojových umění si v poslední prezidentské volbě nevybral a odmítl volit tzv. “menší zlo”. Programátor a etický hacker Pavol Lupták se slovenských voleb neúčastní již řadu let. Na opačné straně stolu argumentovali lídři dvou stran Petr Macinka a Libor Vondráček o nevyhnutelnosti účasti v demokratických volbách.

Městem zřizovaná organizace plánuje během letošního prosince nahradit farmářské trhy vánočními. Přičemž se vánoční trhy pravidelně konají na Staroměstském náměstí a v dolní částí Václavského náměstí. Není tak tedy žádný závažný důvod, aby se vánoční trhy musely konat zrovna na pražské náplavce. Situace je o to horší, že současná vládnoucí koalice na pražské radnici (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, Piráti) se okázale prezentuje jako podporovatel drobného podnikání. Na celostátní úrovni se pak strany, které vládnou na pražské radnici, zaklínají podporou drobného zemědělství, lokálními potravinami a udržitelností. Návrh na zrušení farmářských trhů na pražské náplavce však dokazuje, že těmto myšlenkám nejsou vnitřně oddáni a líbivá slova jsou jen vábničkou na voliče.

Zrušení farmářských trhů v letošním prosinci bude mít zcela opačný efekt, než je to, k čemu se pražská koalice veřejně hlásí. Dojde k postižení drobných zemědělců, pekařů a mnohých dalších, kteří byli již v minulosti tvrdě zasaženi zavíráním trhů v době koronaviru. Pro mnohé z nich to může být poslední hřebíček do rakve. Protože si stálí návštěvníci nebudou moci nakoupit na svém oblíbeném trhu, poptávka se logicky přesune do maloobchodních řetězců, kde jsou k dostání produkty z celé Evropy. Zatímco česká zelenina bude zbytečně hnít na hnojišti.

Arch s peticí pro vytištění naleznete zde

Elektronickou verzi petice naleznete zde

CO NA TO VAŠE PENĚŽENKA (CNN Prima NEWS, 03. 10. 2023)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

LV = Libor Vondráček, předseda strany Svobodní; TV = Tomáš Vzorek, moderátor; OL = Ondřej Lochman, místopředseda poslaneckého klubu STAN;

(ve vstupu: LN = Luděk Niedermayer, europoslanec za TOP 09)

TV: No a před námi je dnešní duel. Ještě jednou představím své dnešní hosty. Ondřej Lochman, místopředseda poslaneckého klubu STAN. Hezký podvečer.

OL: Hezký podvečer vám i divákům.

TV: A předseda Svobodných Libor Vondráček, i vám hezký podvečer.

LV: Hezký podvečer.

TV: Začněme asi tím, že ministři Evropské unie schválili emisní normu Euro 7, ale schválili ji v takové té mírnější, kompromisní podobě. Ministr Martin Kupka to označil za velký úspěch. Můžeme to takto brát?

LV: Tak když jdete k nějakému soudnímu líčení a hrozí vám trest „kudla do zad“, jak řekl vlastně mluvčí Volkswagenu v České republice, a pak dostanete jenom pětadvacet na holou, tak samozřejmě to můžete považovat tak trochu jako úspěch, ale já bych se z těch pětadvaceti na holou úplně neradoval.

TV: Tak to bylo s velkou nadsázkou. Jak to vnímáte vy?

OL: Tak vidím, že to dneska bude veselé. Každopádně úspěchem to rozhodně je. Podívejte se, když přišel návrh normy Euro 7, tak upřímně, když jsme se na to podívali, tak, dobře, my chceme chránit životní prostředí, chceme všichni, abychom dýchali lepší vzduch kolem nás. To je fajn. Nicméně ten časový harmonogram, který byl nastavený, tak tomu prostě neodpovídal. Když jsme se zeptali našich automobilek, tak ty rozhodně z toho byly, nechtěl bych říct zděšeny, ale byly z toho velmi nepříjemně překvapeny, protože když dneska automobilky se zajímají o elektromobilitu, tak to je to místo, kam rvou tam ty peníze, kam investují peníze. A to, že se půjde cestou elektromobility, se rozhodlo již před pěti, sedmi lety. Dneska mají nastavené plány. To nejhorší, co můžeme našim automobilkám udělat, je, když budeme chtít po nich, aby investovaly do vývoje spalovacích motorů a do vývoje elektromobilů naráz. V tu chvíli ony samozřejmě budou muset postupovat v obojím naráz a nebudou mít dostatečné peníze na to, aby jednu věc dělaly pořádně. Toto jsou mimochodem ne moje slova, ale to jsou slova, která jsem konzultoval přímo s vedením jednotlivých automobilek a dívaly se na to tímto směrem. Takže to, že ta norma Euro 7 se povedla takto vyjednat, je úspěch a já bych dokonce řekl, že je to takový úspěch, že konečně bychom mohli některým vysvětlit, že diktát Bruselu neexistuje, protože naší iniciativou, naším rozhodováním jsme si k sobě vtáhli partnery a ty partnery jsme přesvědčili o tom, že je potřeba tu normu změkčit. Takže je to určitě dobrý výsledek. Není to stoprocentní, ještě bych trošičku, určitě by se dalo lehce ubrat v některých věcech, ale v čase se to protáhne a ty kritéria zůstávají u Normy Euro 6 pro užitkové automobily a osobní. To znamená, nebude to znamenat žádné rychlé zdražování pro lidi, kteří si chtějí koupit malé auto.

TV: No, já jsem se chtěl původně ke konkurenci z Číny, k čínským automobilům, dostat později, ale vy jste mi vlastně trochu nahrál tím, že jste říkal, že pokud se bude investovat jak do spalovacích, tak do elektromobilů, takže vlastně to pro ty firmy nebude dobře. Já na to možná navážu otázkou, protože v Číně se velmi investuje do vývoje elektromobility, vyvíjejí se tam motory, vyvíjejí se tam baterie. A mě právě napadlo v souvislosti s tím, jestli když právě budeme opravdu se držet těch spalovacích motorů stůj co stůj, jestli nám neujede znovu vlak?

LV: Tak před lety tady byly na stole plazmové televize, LCD televize, výrobci investovali do obojího a průběžně se rozhodli, co jim dává větší smysl. Stejně tak se i výrobci v autoprůmyslu dokážou sami rozhodnout bez toho, aniž by jim někdo říkal, co mají nebo nemají dělat, a visel nad nimi třeba zákaz v roce 2035, kdy skutečně to má být ukončeno. Takže já bych to nechal na těch výrobcích. Myslím si, že oni jsou dostatečně chytří na to, aby si spočítali, co mají a nemají dělat. A v tomto smyslu je logické, že v Číně se zaměřují na elektromobilitu, protože Čína do jisté míry vlastní většinu těch dolů, i třeba v Africe, kde se těží kobalt, kde ty děti to kutají, a potom díky tomu můžou být mnohem více konkurenceschopní při výrobě těch baterek. U nás k tomu dostatečné zdroje nemáme. Samozřejmě se bavíme o lithiu, ale pořád se absolutně nedá mluvit o tom, že bychom měli stejné podmínky jako Čína, pro to být dostatečně konkurenceschopní při výrobě elektromobilu. My umíme dělat normální auta, těch je tady 6 milionů v současnosti, i lidé je preferují v současnosti, a o tom, co bude v budoucnu, ať si rozhodnou budoucí generace. Ale nedělejme to za ně.

OL: Já bych na to rád…

TV: Já ještě se jenom zeptám, kolik znáte evropských výrobců LCD a plazem, kteří se prosadili na světovém trhu?

LV: Tak dneska, dneska už je to možná trochu jiná pohádka. Dneska už víme, že v podstatě jenom LCD je to, co si vybrali za tu cestu, ale před 20 lety se tady spekulovalo o tom, co se prosadí. A já určitě nemůžu přijmout to, že je to nějaká výhra. Pro mě jako pro občana by byla výhra, kdyby politici vytvářeli takové předpisy, po kterých je poptávka. A pokud vím, tak ani současná koalice, ani nikdo jiný v rámci kampaně netvrdil, že lidem jako servis dají normu Euro 7, ať už v jakékoliv podobě. A pokud se tady často skloňuje demokracie, tak demokracie je o tom, že se převážně teda dělají ty normy, které chtějí voliči a ne, že se tady něco vytvoří a pak se tváříme, že to je součást demokracie. Není to tak. My sbíráme podpisy po celé republice proti zákazu aut na benzin a naftu. A i v Mladé Boleslavi, kde jsme stáli před tou fabrikou a chodili tam i studenti střední školy v rámci teda Škodovky, tak ti lidé si prostě nepřejí tyto věci. Nechtějí ani normu Euro 7, ani zákaz aut na benzín a naftu, jejich výrobu a následně i jejich používání, takže v tomto smyslu pro mě to prostě není demokratické rozhodnutí.

TV: K tomu se dostaneme. Pane Lochmane.

OL: Dvě hlavní reakce. První, co si rozhodnou výrobci. Tak když jsem se bavil s výrobcem, jsem z Mladoboleslavska, tak možná budete vědět s kterým, tak, ptám se, a kdyby tady nebyly ty jednotlivé regulace, přešli byste na elektromobilitu? A jaká byla odpověď? Ano. A proč? Zcela jednoduché. Vývoj, říkají, vývoj nezastavíme. Takže když máme lepší technologii, chceme lepší technologii. Rádio máme dneska v autě úplně jiné, než já jsem měl ve své Felicii v roce 1998. Takže jedna věc je technologie, druhá věc je, že pak je tady také nějaká odolnost dodavatelských řetězců. Vy jste říkal, co je pro ně výhodnější. Já jsem se ptal přesně na tuto otázku těch výrobců a řekli mi, no, víte, převodovka, motor, to je tolik součástek, že ta odolnost toho řetězce, kde si všude koupíme tu součástku po světě, ta je pro nás složitější než mít tu baterku a ten elektromotor. V tomto je to pro nás výhodnější. A poslední, to je pro ty výrobce samozřejmě důležité, protože oni myslí o ekonomice a myslí na to, aby se jejich produkt prodal, je taky o tom, že oni říkají, a máme tam mnohem víc automatizace. Já jsem byl před 14 dny se podíval ve Škodovce, ve Škoda Auto na jejich výrobnu, na jejich montáž vlastních elektrobaterek a je to velmi automatizované, takže výrobci by na to přešli tak či tak. Je pravda, že možná pomaleji, to říkají i oni, my bychom na to šli pomaleji, možná bychom chvilku jako váhali, ale rozhodně by tam přešli. A pak jedna věc, když jste mluvil o té petici, taky jsem to konzultoval s výrobci. Co si myslíte o zákazu nebo zákazu, o tom, že se zde budou regulovat spalovací motory. Tak oni mi řekli, prosím vás, to poslední, co politici nedělejte, že teď změníte směr. My, když hedgujeme tzv., když si nastavujeme nákup drahých kovů, tak to děláme pět, tři, pět, sedm let dopředu, myslím. Máme nějaký směr, víme, že jsme se rozhodli pro elektromobilitu, ta už je tady. Je to věc, která je nezvratná. Když se podíváte na citace pana Jahna ze Škody Auto, tak je to věc nezvratná. Jde o to, aby to nebylo příliš rychlé. A já vždycky říkám, když se bavíme o elektromobilitě, pojďme se bavit o tom, aby to, aby samotný trh na to byl připraven, aby na to byly připraveny dodavatelské řetězce, abychom na to měli připravené produkty, protože kdybychom říkali, nedělejme to, no tak potom mně to připomíná, víte, mně to připomíná to, že když dorazilo první rádio do vesnice, tak lidi se koukali pod stůl, jestli tam není kapela. Když byste se jich zeptal, když to říkáte, zeptejte se lidí, co chtějí, kdybyste se ptal lidí, jestli chtějí daně, tak vám řeknou, že ne. A když se jich zeptáte, jestli chtějí zdravotnictví zdarma a školství zdarma, tak vám řeknou, že ano. A vy to z něčeho musíte platit.

TV: Já se možná zeptám, jestli elektromobilita je skutečně jako definitivní, protože je řada odborníků, která pořád tvrdí, že je to slepá ulice.

LV: Ne, je to hra na to, že to je definitivní. Samozřejmě to není možné. Dneska je už …

TV: Nicméně stále, stále trvá ten termín 2035. Zákaz spalovacích motorů i když se zmírnil, to Euro 7…

LV: Tak, bohužel je to v tuto chvíli schváleno na rok 2035. Ale my víme, že v roce 2026 proběhne review v rámci Evropské unie, a moc doufáme, že už v tom roce 2026 se od tohoto zákazu ustoupí, protože pan kolega velice správně tady argumentuje technologickým pokrokem, ale nikdo kapely nezakazoval, když se tu zaváděla rádia. Nikdo nezakazoval stará rádia v autech, když se tady zaváděla nová rádia. To znamená, ty věci se prosadí, pokud se mají prosadit. A pokud říkáte, že skutečně výrobci vám říkají to, co tvrdíte, a já jsem u toho nebyl, nemůžu to rozporovat, tak oni nepochybně nepotřebují žádný zákaz na to, aby ty kroky dělali. To znamená, je potřeba si na rovinu říct, ano, je tam méně subdodavatelů, ale současně daleko větší závislost na těch čínských surovinách, na čínském dodávání těch baterek. To znamená, ano, my budeme trochu méně zranitelní skrze vlastní subdodavatele, kteří tady zaměstnávají, 15 % lidí v České republice je v tuto chvíli napojeno na autoprůmysl, automotive. Ve chvíli, kdy my začneme vyrábět, a automobilky velice optimisticky říkají, že by se snížila produkce aut třeba jenom o 40 %, když by se vyráběly elektromobily, tak logicky 40 % lidí, kteří v tuto chvíli pracují přímo v autoprůmyslu, tak asi přijde o práci, protože se bude vyrábět méně aut. Současně přijdou o práci ti, kteří se účastní toho subdodavatelského řetězce, protože těch součástek bude daleko méně, ale zato o to více budeme pomáhat té Číně a o to více budeme zranitelní z této strany.

TV: Mě ještě napadá jeden argument, v Česku máme jedny z nejvyšších, největších nalezišť lithia na světě. Nemůže nás právě tohle třeba naopak vykopnout někde úplně jinde?

LV: Určitě. Určitě jako prozkoumejme to, věnujme se tomu, ale my dneska nemáme dostatečné množství obnovitelných zdrojů ani dalších zdrojů, které považujeme tzv. za čisté, abychom tady poháněli současně naši spotřebu…

TV: Myslíte Česká republika nebo Evropská unie?

LV: Česká republika. Kdyby tady místo těch šesti milionů aut na benzin a naftu bylo šest milionů elektromobilů, tak musíme výrobu zvýšit dvojnásobně. Naše přenosová síť na to není absolutně připravená, to znamená, je otázka času, kdy se ten zákaz zruší, protože to prostě nebude realizovatelné …

OL: Já bych chtěl jen…

LV: My tu elektřinu nevyčarujeme. A já doufám, že se to zruší už v tom roce 26, protože ve chvíli, kdy se to v tom roce nezruší, tak více firem to tu zavře, více firem propustí lidi, pak odstoupíme od toho zákazu, ale ty firmy už znovu ty lidi nenaberou a bude pozdě. Takže nedělejme si to, proboha, střílíme se do vlastní nohy.

TV: Pan Lochman si dělá spoustu poznámek, takže je to vaše.

OL: Já jsem si tady udělal celou jednu stránku poznámek. Už jsem dlouho neslyšel tolik zajímavých záležitostí, co tu řekl kolega. První. Viděl jste, jaká je u nás nezaměstnanost a jaký tlak je na to, abychom nepřijímali migraci, jakoukoliv. Ekonomickou. Když se dneska dohadujeme s vnitrem a se zahraničím, aby se dala nějaká kvóta na to, že přijmete někoho, nevím, z Malajsie, odkudkoliv, tak vám řeknou, ne, co nejmenší, protože lidi to nechtějí. Ale přitom nezaměstnanost máme minimální, prostě nemáme dostatek lidí na tom trhu. Já se vůbec nebojím o to, že by lidi přicházeli o práci. Prosím, nestrašte tady s tím, protože naše nezaměstnanost v danou chvíli je tak nízká a bude dlouhodobě nízká, že se to, že prostě jako my bychom potřebovali víc lidí, ale nemáme. Tak buďto musíme na tom zapracovat, já mám tři děti, doporučuji každému na tom pracovat, anebo musíme přijmout lidi odjinud, anebo, pokud je nechceme, tak musíme automatizovat. A v tu chvíli, ať jdou dopředu automobilky a automatizují. Přenosová síť, hrozně zajímavé. Doporučuji vám, můžu vám dát pár kontaktů na kolegy z Norska. Když jsem se jich ptal na to, kolik mají elektromobilů, jsou přes 80 %. Mimochodem Norsko má ten zákaz nastavený na rok 2025. U Číny se bavíme o roku 2035 nebo 40, záleží, na co se díváte. Těch zákazů, když se podíváte po světě, tak je mnohem, mnohem víc, protože vždycky se něco reguluje. Přece i během minulých let nebo minulých desítek let, když se přecházelo na různé technologie, tak ten stát se rozhodoval, co více vyrobí, jakou surovinu, čím bude pohánět ty jednotlivé stroje. My už taky dneska nemáme parní lokomotivy, protože trakce elektrická je prostě lepší. A zpátky k tomu Norsku. Tam se jim podařilo to, že mají více než 80 % dneska elektroaut, přes noc je nabíjejí. Ta soustava, naopak se samozřejmě vyrovnávají tam ty jednotlivé objemy elektřiny, takže v tom je to vlastně příznivé. Co se týká elektřiny, když se podíváte na dnešní rozvoj solární energie, tak to samozřejmě bude velmi zajímavé pro rozvoj elektromobility. K lithiu, chtěl jsem jenom poznamenat, souhlasím, lithium máme, pojďme ho vytěžit, jak nejlépe budeme umět, co nejlépe a ekologicky, pokud to půjde. Já sám nyní podávám pozměňovací návrh k liniovému zákonu na to, abychom mohli zrychlit těžbu lithia. Protože tam opravdu máme 4 % světových zdrojů, jestli se nepletu. Takže to jsou ty hlavní poznámky, já bych jich měl mnohem více…

TV: Já vám do toho ještě vstoupím, samozřejmě přenosová soustava je jedna věc. Druhá věc je, umíte si představit, že by lidé na sídlištích, kde by nabíjeli oni ty elektrovozy?

OL: Tak vy musíte rozšířit celý ten systém.

TV: No, ale za těch pár let, vy si umíte představit, že by to bylo reálné za … vystavět?

OL: Tak podívejme se na ten, pojďme se podívat na ten harmonogram. Vždycky se bavíme o nějaké transformaci, ať už je to z parní lokomotivy na elektrickou, z auta na elektroauto, dneska spalovacího motoru, tak musíte mít nějaké transformační období. To samozřejmě vždycky je nejdřív na začátku experiment, pak to vylaďujete. Vzpomeňme si na to, jak se připravovaly první letadla, ty taky nevypadaly úplně bezpečně. No a nakonec máte nějakou síť a systém, který vám funguje. Když se podíváme dneska na Holandsko třeba, poměrně srovnatelné z hlediska plochy státu, 130 000 dobíjecích bodů, Česká republika loni na podzim 2 800, letos, teďka v létě, 3 800.

TV: Dobře, ale bavíme se o 11 milionech lidech, z toho, dobře, je třeba 5 milionů aut ….

OL: Tak to jenom chci říct, že vy potřebujete, aby vám narostla ta síť a potom například některé developerské projekty, které dneska staví domy nové, tak když se s nimi bavím, tak už říkají, dobře, my dole chceme elektro nabíječky, někteří vytvářejí taková hnízda, které mají solární střechy, a tam mají ty elektro nabíječky. Takže to jsou ty jednotlivé systémy. A krom toho ve velkých sídlištích já bych si přál, abychom co nejvíce využívali hromadnou dopravu. To je ten cíl.

TV: Nechám vás také reagovat.

LV: No, pan kolega tady trošku odbočil v rámci té nezaměstnanosti, určitě bychom se o tom mohli dlouze bavit, ale já se teda pozdržím u toho tématu.

TV: Ale ta nezaměstnanost je skutečně nejnižší v Evropské unii, já pokud jsme tam ….

LV: Ale to je samozřejmě pravda, kéž by to tak vydrželo i delší dobu a kéž bychom dělali ty kroky daleko dřív k tomu, aby tady více pracovních sil bylo. My jsme to samozřejmě připomínali, ale v tuhletu chvíli bohužel slůvko strach, jako že my strašíme, samozřejmě celá zelená ideologie je postavená na strachu a řešení centrálně. Tyto zákazy samozřejmě nelze srovnávat s tím, kdy jsme prostě přešli kvůli efektivitě z parních strojů na něco jiného. To byl plynulý vývoj, nikdo parní stroje nezakazoval. Elektromobily tady například byly i před sto lety. V nějaké fázi se to ukázalo jako slepá vývojová cesta, dneska to je třeba jinak a ať se ty technologie vedle sebe properou. Určitě ne náhodou dneska 25 000 lidí má elektromobil a 6 milionů lidí má auto na benzin a naftu. A mně skutečně přijde…

OL: V České republice.

LV: Ano, v České republice. V České republice totiž nemáme taky stejné možnosti, co se týče přírodních zdrojů, jako třeba Norsko na to, abychom vyráběli tolik elektřiny. Takže dneska je to takhle, určitě jsme se tady o tom už bavili, že nedokážeme postavit jaderné elektrárny tak rychle, jak by bylo potřeba, abychom tu energii dokázali v roce 35 mít. A přijde mi, že pan kolega je trochu v rozporu vůbec s filozofií hnutí STAN, protože tam se mluví o tom, že to má jít zespodu, tam jsou ti starostové, tam každá ta obec by si to tak trochu dělala po svém. Nechme ty lidi dělat si to po svém a nediktujme jim nic ze shora, protože to prostě není cesta, to je čínská cesta a já nechci jít čínskou cestou. Ať si Číňani zakazují, co chtějí, já chci žít ve svobodné zemi.

TV: My se k Číně dostaneme za chvilku, ještě vás nechám samozřejmě reagovat.

OL: Já jenom. Co to je za nonsense, co to je za nesmysl „nechme dělat starosty po svém výrobu elektřiny“? Ano, částečně, to bychom ještě mohli. Nechme je vytvářet, nechme je, aby si měli vlastní rafinérie, jak to myslíte, mají vytvořit celý systém elektro nabíječek pro celou republiku? Přece vy můžete mít na samosprávě mít nějakou část, ale samozřejmě zájem toho, zájem té samosprávy, já jsem byl osm let starostou, zájmem mé samosprávy bude, abych dobře spravoval to místo, abych co nejvíce chránil ty své občany. Když mi někdo přijde s liniovou stavbou, tak budu chtít buď co nejvíce vymlátit pro své občany, ale rozhodně nebude mým cílem, aby se z Drážďan dobře dojelo do Prahy. To je cíl toho státu, to musí prosadit stát, a proto je potřeba také něco systematicky plánovat. Kdybyste to dělal tímto způsobem, no tak prostě nevytvoříte žádný funkční systém. Kdybyste to vytvářel úplně všechno odspoda. Vy můžete odspoda nechat spravovat decentralizovaně, co nejlépe tu svoji obec, ale ty systematické státní věci musíte samozřejmě tvořit nahoře. Třeba …

TV: Dobře, ale Starostové, omlouvám se, Starostové jsou ve vládní koalici, vy můžete i nahoře.

OL: Proto to říkám, protože třeba když mluvíte o elektřině, rok 2035, pokud to dopadne a třeba se to posune o dva, tři roky. My jsme, už jenom říkám, že ty samotné elektro automobilky říkají, prosím vás, neposouvejte nám to ještě dál, protože my máme nějaké plány a když se to posune, tak do roku 50 tady budete mít stále auta se spalovacím motorem. Minimálně, minimálně do roku 50. Máme před sebou 25 let. Podívejte se na tu naši republiku, co všechno se za dvacet pět let změnilo. Tady máme dneska takovéhle mobily. Já si pamatuji, když jsem vyrůstal, tak jsme ve vsi měli jedno místo, kam se chodilo za telefonem. Za 25 let, za 30 let se dá udělat hrozně moc. To se dá udělat opravdu hrozně moc. A třeba transformace naší elektrické sítě a zdrojů, dneska třeba je nový pozměňovací návrh k liniovému zákonu právě k tvorbě třeba modulárních atomových elektráren, tak tyto věci můžeme do roku 2050 vyřešit.

TV: Pánové, pojďme to teď trochu posunout. Už jsme tady nakousli Čínu a čínský trh. Konkurenceschopnost Evropy právě vůči čínskému trhu, to je dlouho diskutované téma. V čem vidí největší hrozby europoslanec Luděk Niedermayer? Tady je jeho komentář.

LN: Dělají mi starosti dvě věci. Zaprvé v Číně. Čína je schopna prodávat ty auta, a nyní mluvím třeba o identických autech, které se vyrábí v Evropě, elektromobily, protože některé koncerny tam vyrábějí své elektromobily za nesrovnatelně nižší ceny. A teď nemluvím o deseti, dvaceti procentech, ale jeden z evropských koncernů měl teďka určitou promo akci a v Číně prodával ty auta za cenu o polovinu nižší, respektive dokonce ještě nižší než v Evropě. Druhá věc je, nedávno vyšla zajímavá zpráva agentury Reuters, která varuje před tím, že v je v Číně obrovská přeprodukce nebo nadkapacita v automobilovém průmyslu, a ta dosahuje takové úrovně, že využití těch čínských továren je jenom mírně nad 50 %. To je, to jsou čísla, za kterých by v Evropě nikdo nebyl schopný provozovat podniky. A proto je opravdu legitimní obava, aby tamní vedení se nerozhodlo, že ten problém nadprodukce, který už vede k tomu, že tam drasticky klesají mzdy zaměstnanců v těch automobilových továrnách, aby to nezačali řešit dotováním exportu.

TV: Tak oba pánové si opět dělali poznámky tady, takže necháme je reagovat. Já jenom podotknu, že čínská ekonomika opět se už zvedá opět po těch covidových restrikcích, takže máme se skutečně bát čínské konkurence?

LV: Tak vzhledem k tomu, že vlastně od roku 2008, kdy jsme v Evropské unii zavedli v druhé fázi emisní povolenky, tak Čína předstihla naše HDP, předtím byla třikrát menší se svým HDP, Spojené státy tehdy byly na stejné úrovni, dneska jsou o 20 % lepší než celá Evropská unie, tak se pochopitelně bát musíme. A cestou není zavádění cel. Evropská unie byla historicky postavena na principu výměny zboží v rámci toho volného obchodu a my se teď snažíme, to, že tady poškozujeme vlastní výrobce, tak se to snažíme kompenzovat tím, že snad uvalíme nějaká cla na dovozové zboží.

TV: To my už jsme znovu také tam okomentovali, že zavedení cel by také některé evropské automobilky výrazně poškodilo.

LV: No a samozřejmě je to otázka nejenom těch aut, ale je to otázka i dalšího zboží, kdy se výhledově k tomu směřuje. Dokonce jsem četl nějaký příspěvek pana Peksy, že bychom snad měli vybrat 80 miliard USD na clech ve chvíli, kdy se zavedou ty v tuto chvíli uvažované. No ale kdo to zaplatí? Zaplatí to spotřebitelé, a to jsou asi čtyři tisíce korun na hlavu. To znamená, každý vlastně v rámci těchto cel bude muset vytáhnout o tolik více peněz, aby si koupil něco, co potřebuje. Takže prostě my si nepomůžeme tím, že budeme zavádět cla. Buďme lepší, buďme lepší než Čína, nepenalizujeme ji.

TV: Já se ještě možná krátce vrátím ještě k tomu Euro 7, k té zmírněné verzi. Pomůže to českým nebo respektive evropským automobilkám v té konkurenceschopnosti, alespoň dá jim to nějaký čas?

LV: Do jisté míry určitě, určitě je to dobře, že tady došlo k tomu schválení mírnějšího. Nicméně pro mě, a já tomu nerozumím, když mluvím o té centralizaci, tak pro mě to, že budeme určovat, co se má vyrábět a co si lidi mají kupovat, to je to centrální rozhodnutí, logicky. Ne výstavba elektráren nebo budování infrastruktury, to samozřejmě musí být centrálně, ale tohleto je něco, co jsme si prostě mohli odpustit. A bohužel ty automobilky v tuto chvíli už prostě vědí, že my jsme schopni takové centrální zásahy dělat, že jsme je schopni vynucovat, a když dostaneme nějaký jiný skvělý nápad, dost možná se zase něco změní. Třeba přitvrdíme, kdo ví. Já bych od těchto věcí zcela ustoupil.

TV: Pojďme od začátku. Konkurenceschopnost evropského trhu vůči Číně, zavádění cel. Jak to vidíte?

OL: Několik poznámek, jednu reakci. My, někdy jsou regulace potřebné. Nechcete dávat lidem věci, které jim škodí, například. A to je třeba, musíte testovat léky.

LV: Auta jim škodí.

OL: Musíte, řešit to, že v některých potravinách by se nemělo objevovat to, či něco druhého, protože samozřejmě, když by bylo něco nejlevnější, tak to ti lidé budou kupovat, ale my se musíme rozhodnout a nemusí to být dobré a chceme, aby měli něco, co je opravdu jako super levné, ale přitom to nemá tu kvalitu. Proto jsou některé regulace potřeba třeba v potravinářském průmyslu. Podobně je to tady, protože já jsem, když jsem byl teďka před rokem, myslím, v Japonsku a v Jižní Koreji, tak jste byl v tom centru, dýchal jste čistý vzduch a bylo tam poměrně ticho a jezdilo kolem hodně aut.

TV: O jaké formě regulace mluvíte teďka?

OL: Tak já chci, ne, já tady tím chci jenom říct, že to, co říká kolega, že nemáme říkat lidem, že nemáme lidem regulovat některé produkty, tak dneska je mnoho produktů regulováno, protože jinak by byly samozřejmě z čehokoliv vyrobené, v jakýchkoliv podmínkách, my bychom si to koupili a ani bychom nevěděli, co máme, a nakonec by to mohlo poškodit naše zdraví. Tohleto přece taky vede k tomu, aby to naše zdraví nebylo poškozeno. A k té Číně, cla, je to samozřejmě jedna z variant, ale není to varianta, kterou já bych preferoval, protože, a myslím, že to zaznělo.

TV: No je to tam. Poškodí to řadu…

OL: Že to zaznělo i o evropských automobilech u kolegy Vondráčka i v té vaší úvodní znělce, prostě Čína si vybere jinou oblast a dá nám cla tam, to my na tom mnoho nevyhrajeme. My musíme být, a tady konečně souhlasím v jedné věci, my musíme být lepší. Nám utekl vývoj té části, protože Čína prostě má některé zdroje. My jsme to podcenili, chtěli jsme často něco levného, rychlého v krátké době, no a tím vám uteče ten vývoj, protože neinvestujete do něčeho lepšího. Když dneska budete investovat do elektromobility, tak za 10 let se vám to vrátí. Já skoro bych si rád tady na kolegu vzal číslo a potkal se v roce 2035 anebo 36.

TV: Takže z vašeho pohledu, když teď budeme investovat do výroben elektrobaterii, čipů apod., jsme schopni to dohnat?

OL: No, samozřejmě, když do toho budeme investovat, tak budeme, stejně jako když třeba dneska Polsko výrazně investovalo do dálnic, tak bude mít vyšší HDP proti nám za chvíli, protože přiláká více investorů, když budete investovat dostatečně.

TV: Polsku už výrazně investovalo právě i do těch továren…

OL: Přesně tak. A když budete investovat do čipů a do těchto technologií, tak za chvilku budete napřed. Kdo bude, kdo je napřed, tak má přece lepší výdělek a má taky lepší produkt. Takže toto je to řešení a zmírnění normy Euro 7 bylo jedno z řešení, jak pomoci tomu, abychom právě, když to řeknu na rovinu, netlačili na ty naše výrobce, buďte ještě lepší ve spalovacích motorech, naopak investujte do té elektromobility. Takže to byl ten cíl a v danou chvíli si myslím, ještě bych chtěl taky říct, že pro čínské výrobce přece platí stejné normy, které musí dodržet tady v České republice. Oni musí splňovat stejné věci. Takže ten klíč je, aby ty naše automobilky byly lepší. K tomu musí být větší vývoj a lepší automatizace.

LV: Tak já už mám připravenou vizitku, abychom si s panem kolegou zavolali v tom roce 2035.

OL: Já jsem jenom chtěl říct, že v ten rok předpokládám, že budete chtít elektroauto, protože v ten rok už to elektroauto bude něco, co budeme chtít víc než tamto se spalovacím motorem.

TV: No, pojďme spíš k té konkurenceschopnosti.

LV: Víte, to je právě to, v čem se s panem kolegou lišíme, protože já si netroufám předpokládat, co budou lidé chtít, já to nechávám na nich. A takhle jsme historicky mysleli, že uděláme …

TV: Tohleto, budou chtít, co pro ně bude výhodné.

LV: Tak takhle jsme si mysleli, že bude dobré, že uděláme krok předem, když začneme rozdávat dotace na plynové kotle. A pak jsme zjistili, že vlastně, protože to není diverzifikovaný zdroj plynu, tak jsme se tím dostali ještě více do úzkých. Takže ono vždycky, když se v centru udělá nějaké takové rozhodnutí, které je dlážděné dobrými úmysly, tak ne vždy to potom vede tím správným směrem. A právě ta diverzifikace, to že ti lidé si rozhodují sami, jakou cestou půjdou, tak to je to na čem tady byla…

TV: No někdy je třeba ukázat směr, protože držet se za každou cenu něčeho, co je už v podstatě odsouzeno k tomu, že zanikne, tak to nám vezme právě ten náskok.

LV: Lidé by chtěli mít Hyperloop od Elona Muska, ale prostě na něj nemají nebo to tady zatím neexistuje, ta možnost, tak zatím si to prostě nekoupí, oni si koupí na to, co mají, a to, co třeba vidí kolem sebe.

TV: Dobře a vy se třeba nebojíte, že zaspíme, že nám zase ujede vlak?

LV: Ne, určitě ne. Já se nebojím, že když tady bude svobodná společnost, tak že naši výrobci, naše české ručičky si poradí a že prostě budou nabízet to, po čem je poptávka. Já se bojím toho, že budeme slepě následovat tu cestu nějakého řízení, když jsme tady skutečně přeregulovaní. A to, že nám klesá HDP vůči nejenom Číně, ale i Spojeným státům, to je prostě něco, co se nedá okecat, to je prostě realita a je to důsledek německé zelené politiky, Energiewende. Je to důsledek všech regulací, toho, že si tady komplikujeme život, a my to chceme řešit dalšími regulacemi a další snahou něco centrálně řídit.

TV: Dobře, už máme jenom pár vteřin do konce. Proč se třeba nedaří Škodovce na čínském trhu?

LV: Těžko říct asi v tomto smyslu nejsou…

TV: Tam jí poklesl prodej o 23 % jenom za loňský rok…?

LV: Asi nejsou schopni nabídnout produkt, který by v Číně byl žádoucí. Zase tady asi lidé mají jinou potřebu.

TV: A není to tím, že právě tam sázejí už na modernější technologii?

LV: Možná jsou i Číňani v tomto směru trochu patrioti chtějí podporovat své…

OL: Velmi krátká reakce. Škodovka zde dlouho vyvíjela a souhlasím s tím, že prostě v tom vývoji najednou ta čínská auta byla rychlejší, ale třeba ve Vietnamu nyní Škodovka chce investovat a už i tam chtějí, aby měli elektromobilitu. Jednu věc, já jsem tady panu kolegovi přinesl takovou mašinku parní. Je to parní mašina, je to jenom taková hračka. Nevzal jsem ji svému synovi, ten jich má víc.

TV: Já vám ji předám.

OL: Pan redaktor vám ji předá.

LV: Děkuji.

OL: Já bych chtěl jenom říct, že opravdu nechceme mít parní mašiny a pojďme dopředu. A doufám, že spolu najdeme i společnou řeč v tom roce 35.

LV: Tak taky podpořte tu naši petici, aby se to nezakazovalo….

TV: Na závěr jsme si předali dárek, pánové, bohužel čas pro tento pořad nám vypršel. Ondřej Lochman, Libor Vondráček. Pánové, oběma díky, že jste přišli. Přeji vám krásný večer.

LV: Děkuji.

OL: Pěkný večer vám i divákům.

TV: No a z dnešního pořadu Co na to vaše peněženka je to už vše. Doufám, že jste se bavili, a pokud vás ekonomická témata baví, tak se určitě dívejte i večer na Svět financí s Lukášem Kovandou z Trinity Bank. Já vám přeji krásný večer.