Kandidát do Evropského parlamentu Karel Diviš souhlasí s tím, že současná vláda měla škrtat více, lépe než tato vláda to dělal jako bývalý ministr financí Miroslav Kalousek. Diviš a Pospíšil zdůrazňují, že škrty měly přijít na straně státu, ne na úkor občanů.
Jestli se Miroslavu Kalouskovi (TOP 09) něco povedlo, tak to byly jeho škrty, řekl v pořadu Co na to vaše peněženka kandidát do Evropského parlamentu Karel Diviš. Současná vláda podle něj měla po vzoru bývalého ministra financí víc škrtat. Zdůraznil, že měly přijít na straně státu, ne na úkor občanů.
„Vadí mi, že vládní konsolidační balíček úplně zabrzdil nastartování české ekonomiky,“ uvedl ve vysílání CNN Prima NEWS neúspěšný prezidentský kandidát Diviš. Zároveň uvedl, že vláda měla víc škrtat, podobně jako bývalý šéf státní kasy z kabinetů Mirka Topolánka a Petra Nečase.
„Já bych daleko víc škrtal. Jestli se něco povedlo otci zakladateli TOP 09 Miroslavu Kalouskovi, byly to jeho škrty v době minulé krize v letech 2009 a 2010. Škrtal hned a na nic nečekal. To se mi líbí,“ uvedl Diviš, který bude příští rok usilovat o křeslo europoslance na kandidátce Svobodných.
K pochvale pro bývalého šéfa TOP 09 se přidal i Pospíšil. „Miroslav Kalousek se nebál seknout do veřejných výdajů, tedy škrtat více, ale škrtat na straně státu, ne na straně občanů. To je podle mě klíčové. Ve chvíli, kdy narůstají mandatorní výdaje a rozpočet je čím dál více nabubřelý, tak je třeba primárně třeba šetřit na rozpočtu,“ uvedl europoslanec v pořadu Co na to vaše peněženka.
Kabinet Petra Fialy (ODS) na příští rok počítá se schodkem státního rozpočtu ve výši 252 miliard korun. TOP 09 podle Pospíšila chtěla šetřit ještě víc a schodek snížit. „Byl to kompromis ve vládní koalici. Budu doufat, že se oněch 252 miliard schodku podaří dodržet,“ uvedl Pospíšil.
Zároveň zkritizoval opozici, že straší před vyšším schodkem. „V situaci, když máme rozvrácené veřejné finance, je pro opozici strašně jednoduché pouze kritizovat a nic nenavrhovat. Ale hnutí ANO za ten rozpočet částečně nese odpovědnost,“ řekl europoslanec. Narážel tím na skutečnost, že resort financí mělo pod sebou osm let hnutí Andreje Babiše (ANO).
Přepis rozhovoru:
A já už dvojici hostů přivítám. V tuto chvíli zdravím Jiřího Pospíšila. Pěkný večer. Krásný večer. A ve studiu vítám také Karla Diviše. Pěkný večer i vám. Dobrý večer vám i vašim divákům. Pane Diviši, začnu s dovolením rovnou u vás. Danuše Nerudová, ekonomka, také kandidátka na prezidentku, v rozhovoru v pátek v reakci na schválení rozpočtu ve sněmovně prohlásila, že konsolidace mohla být mnohem vyšší. Takže když teď vidíte ty mediální přestřelky vlády a opozice, tak jak se to povedlo? Tak jak se to povedlo, co se týká občanů, vlastně se teprve ukáže. Sami víte nebo sama víte, že pokud třeba snížíte DPH áčko, tak není jasné, jak se to promítne do finálních cen. Myslím si, že to, co všechny občany trápí a co trápí mě, ať už jako občana, otce dvou dětí nebo jako podnikatel, jako politika, je to, že tady je zhruba 2 miliony osob žije buď v chudobě, nebo od výplaty k výplatě, což nějakých 30 let revoluci je úplně strašné. Takže kdo si vylosuje z těch jednotlivých sociálních skupin toho Černého Petra víc nebo méně, to si nedokážu hodnotit. Mně prostě vadí, že ten konzervační balíček úplně vlastně zabrzdil nějaké nastartování, nastartování ekonomiky. Tak abych to shrnula, tak byste přidával nebo ubíral v tom balíčku, v tom rozpočtu? Já bych jako když tady máme hosta s TOP 09, tak bych jednak daleko víc škrtal, protože otec zakladatel TOP 09 pan Kalousek byl ministrem financí a jestli se mu něco povedlo, podle mého ekonomického názoru vzdělání. V době té minulé krize v letech 2 devět, dva 10 tak výrazně škrtala hned nečekal na nic. Takže to se mi líbí. A pak věc, o které se málo mluví, kdy vláda na té tiskovce v rámci toho balíčku říkala, že nebude vlastně omezovat investice z evropských peněz pro investiční peníze, tak já sám jsem z IT oboru, kde se chystaly projekty mnoho let různých českých firem v tzv. oblasti ipcej to zas bude znát pan europoslanec impoltnprodjexkomon juropeninte rest společné evropské projekty toho celoevropského zájmu, kde byly české IT firmy, které chtěly opravdu udělat unikátní věci, co se týká využití cloudových služeb, využití umělé inteligence. A toto všechno vláda zastavila a vyšumělo to, prošumělo to a nikdo se o tom ani třeba nebaví. Takže jeden konkrétní příklad s dovolením postupně. Obrátím se na pana Pospíšila. Pane europoslanče, nehoníte tedy tzv. dva zajíce najednou ve chvíli, kdy váš kolega Zbyněk Staňura, ministr financí, říká, že vláda chtěla být sociálně smířlivá nebo sociálně citlivá, když budu přesná, ale zároveň jsou tady kritici, kteří říkají, mělo seškrtat více. Já osobně si také myslím, že se mělo škrtat více. Pan kolega diskutér tady zmiňoval Miroslava Kalouska. Má pravdu? Miroslav Kalousek se nebál seknout do veřejných výdajů, tedy škrtat více, ale škrtat na straně státu, ne na straně občanů. A to si myslím, že je to klíčové, že ve chvíli, kdy tady narůstají mandatorní výdaje, kdy rozpočet je čím dál více nabubřelý, tak je třeba primárně šetřit na rozpočtu. Já si pamatuji dobu, byl jsem v té době vládě, kdy opravdu Miroslav Kalousek šel a ostrou tužkou seškrtal výdaje jednotlivých resortů včetně ministerstva spravedlnosti. Tehdy. Uvidíme, jak to bude se dařit této vládě. To schodek 252 miliard je kompromis. TOPka bych chtěla, aby ten schodek byl menší. Strany typu stát by ten schodek možná chtěli větší, jak jsem zaznamenal. Kterých představitelů. Toto je kompromis. Já alespoň budu doufat, že tady sedí 252 miliard podaří dodržet a že to číslo nakonec nebude větší, horší, jak o tom hovoří opozice. Ta samozřejmě straší. On je strašně jednoduché v této chvíli pouze kritizovat, když tu máme rozvrácené veřejné finance a nic nenavrhovat. Andrej Babiš i SPD to mají strašně jednoduché, protože kritizují, sami nic nenavrhují a hnutí ANO za ten rozpočet částečně nese odpovědnost. Andrej Babiš tady osm let vládl jako ministr financí a pak jako premiér, takže škrtat by se mělo určitě více. V tom má pan kolega diskutuje pravdu pan Diviš, že opravdu pokud budeme jenom zvedat daně, tak to oslabí celkový hospodářský růst a je to jaksi na úkor občanů, ne na úkor státu, takové reformy. Pane Pospíšil, ještě krátce, protože nesedí tady opozice, jak jste správně zmínil, pan Diviš, on říkal, že když už se škrtá, tak se škrtá na nesprávných místech. Jestli jsem to pochopila, tak vaše reakce na to? To jako bych, já zase úplně nedokážu potvrdit, já nejsem člen té vlády ani člen sněmovny. Tak to je informace, kterou se omlouvám, ne úplně potvrdit. Obecně škrtání dotací jako takových, pokud nemají investiční charakter, ale víceméně jsou to dotace, které narušují trh, tak je podle mě správný princip. Ale teď bychom se museli podívat na konkrétní škrtání, které nastává. A dodám k tomu tolik. Pořád si myslím, že je možné šetřit na straně státu a k tomu ještě prostor určitě je. Na druhou stranu říkám, tato vláda v té politické bídě, jaké se nacházíme, našla odvahu, našla odpovědnost a něco navrhuje. Takže my to buď máme reformní kroky, které se snaží prosadit tato vláda a snížit schodek rozpočtu za dva roky o 150 miliard, anebo to máme opozici, která říká, zdá se, šetřit nemusíme, jakékoliv šetření je špatně. Ono totiž, aby byla se férový vůči vládě, on udělá šetření, které se nijak nedotkne občanů. Takové zkrátka neexistuje. Nebo to které sociální skupiny se dotýká a v jakém rozsahu. A tady já souhlasím s tím, co říká pan kolega Diviš. Nemělo by se to dotýkat těch nejchudších, ty by, ti by neměli nést dopady za kroky a změny v daňovém systému, které se na. Čili děkuji. Tak zkusme být konkrétní. Dnešní zpráva, ve školském rozpočtu chybí více peněz, než se původně uvádělo. Školství, jeden z resortů, kde se muselo škrtat, ale nakonec údajně ne tolik, jak bylo plánováno. Celkově ale to vypadá, že nejsou prostředky na 17 tisíc nepedagogických pozic. To je dnešní zpráva na Seznam Zprávách. Pane Diviše, není to právě ten případ, že to dopadne zkrátka na střední třídu, na to nejchudší? Tak já musím říct, že je fajn, že mě pan europoslanec Pospíšil vlastně chválí a souhlasí se mnou, ale musí si uvědomit, že on je součástí TOP 09, je součástí té vládní koalice. Abych odpověděl konkrétně, pokud by se chtělo, tak všechny věci jdou udělat, jo. My třeba říkáme správně, že chceme dát dvě % HDP na obranu a my je vydáme vlastně hned v tom roce, kupujeme nějaký pětatřicítky, místo abychom teda rozložili, dorovnali ty dvě % HDP. Všichni asi se shodnou, že v dnešním světě, kde vládnou války, bohužel je potřeba posílí obranyschopnost země, ale může se to dělat postupně. Může, omlouvám, ta otázka zněla jinak. Ta otázka zněla tak, peníze bylo nutné šetřit ve školství. Peníze se dají najít i v jiných těch kapitolách, rozložit se třeba ty investice na obranu a část peněz dát do školství například. Všechno se dá udělat. Když, pane Pospíšile, budu citovat pana Diviše, přece jen tady jste zástupce vládnoucí koalice, tak bylo nutné škrtat právě ve školství, když máte jednu z priorit danou investici do vzdělávání? Já jsem také řekla, tu vládu já chválím za to, že to je jediná politická síla v této zemi, která byla schopna, ochotna činit nepopulární kroky. A ve chvíli, a tady opakuji, já pana Diviše nechválím, to, že s něčím, s tím souhlasím, mně připadá, že v korektní politice neznamená, že je špatně. Ale ještě k tomu řeknu jednu věc. To, že ta vláda musí, učiní kroky, které se někoho dotknou, to je realita. A ve chvíli, kdy se navýšily peníze a garantují se peníze pedagogickým pracovníkům, tak bohužel nepedagogických pracovníků je ta situace složitější a někdy se ty peníze ušetřit musí. A já vám teď neumím říci, jestli jsou jiné oblasti ve školství, kde je možné i tam nějaké peníze ušetřit. To je jako velmi sporné. Říká třeba pan kolega Diviš ve vztahu k těm penězům do obrany. Žijeme v geopolitické situaci, válka na Ukrajině, blížící se možný konflikt na blízkém východu. V tuto chvíli zatím teda jenom válka jenom v uvozovkách, zdůrazňuje, mezi Hamasem a Izraelem, ale nevíme, kam se rozšíří. No, máme tedy odkládat nárůst peněz na obranu? Já si myslím, že si to nemůžeme dovolit. To, že ten nárůst byl nutný učinit okamžitě v tuto chvilku, protože bezpečnost této země, zkrátka priorita číslo jedna. Tak to aspoň čtu já v tomto směru. Takže někde se to ušetřit ty peníze musí a bude muset ministr školství a vláda řešit, nakolik jsme schopni s úsporami v oblasti školství přežít, aniž by to mělo dopad na kvalitu školství v této zemi. Pane dějiště, nemá pan Pospíšil pravdu? Není ta rovnice zkrátka neporovnatelná? Tak já mu platím tím, že s ním také souhlasím. A říkal jsem to v té větě první své, že určitě potřebujeme posílit obranyschopnost země. Ale víte, jak je to třeba tím tendrem na ty f 35. Za každou cenu se musí kupovat ta nejdražší technologie, když mnoho třeba vojenských expertů říká, že bychom vystačili s těmi Gripeny, že by to bylo levnější. Vláda si ani nenechala udělat tu nabídku, jo, rozumím všem těm věcem, že říkají, že přece jenom to není tak moderní atd. Spoustu vojenských expertů řekne, že by to stačilo. A tam byste třeba ušetřila peníze. Jasně, že já když budu z resortu armády, že budu chtít mít nejmodernější, nejmodernější technologie, stejně tak jako v IT, stejně jako ve všem, to je přirozené. Ale otázka, jestli skutečně třeba tady nešly ušetřit peníze a dát je třeba třeba do toho školství. Třeba. Pánové, posunu trochu list. Vy, obrátím list, vy jste oba kandidovali nebo budete kandidovat do Evropského parlamentu. Pan Pospíšil bude obhajovat svůj post. Když se podíváme na zadlužení ČR vůči HDP. Tak, máme to s otazníkem. Řekla jsem to za vás. Když se podíváme na české zadlužení vůči HDP, tak je stále relativně nízké. Řada ekonomů stále přibližuje, že standard v EU 84 %. Pane Pospíšile, existují podmínky, za kterých byste toleroval výší dluh vůči HDP? Máte pravdu. Ta míra dluhu vůči HDP je nižší než v jiných zemích, zemích západní Evropy. Problém ale je, jakým tempem se od doby COVIDu, od doby vlád Andreje Babiše zadlužujeme. Řekl to někde moc hezky. Pan Hampl, kterého považuje za jedno z předních ekonomů. Sice naše letadlo relativně vysoko, ale řítí se prudce dolů a ta rychlost pádu je rychlejší než v jiných zemích. A vezměte si jednu věc, je to zadlužení malé, velké. Je třeba říci, že příští rok tato vláda zaplatí 90 pět miliard korun pouze na obsluhu toho dluhu, to znamená pouze na úroky z toho dluhu. To je takový balík peněz. Pamatuji si dobu, kdy ta částka byla čtvrtinová, pětinová v době, kdy jsme ve vládě byli v rámci Nečasovy vlády. A dneska ta částka je tak obrovská, že to jsou, že to je rozpočet jednoho velkého resortu, jedno velkého ministerstva, kolik škol, km dálnic bychom byli postavit. Jinými slovy říci, nevadí to, nejsme zadluženi, zadlužíme se dále. Když to někdo říká hokej, ale musí tomu přiznat, jsme připraveni ročně vyhodit zbytečně desítky miliard korun pouze na úroky. Takže já žádným dluhem nesouhlasím. Chápu, že dneska moderním trendem, že každá demokratická země je do určité míry zadlužena, ale říkejme občanům i tebe, za jakou cenu, co musíme vynaložit na obsluhu dluhu. Takže já jsem pro to udělal maximum, pro to, abychom ten dluh snížili nebo aspoň aby dál nenarůstala. My jsme tady nemuseli více a více peněz vyhazovat na úroky. Letos je to osmdesát miliard, příští rok devadesát pět, patnáct miliard navíc, to tak je. Proč jsem se ptala, protože například ekonom Jan Švejnar razí teorii, že by toleroval takové dluhy, když to parafrázuji, ve chvíli, kdyby stát realizoval efektivní investice s nějakou vysokou návratností, tak pane Diviši, dokážete takové představit? Tak o tom jsem já tady mluvil. Pokud by byla skutečně vláda rozumná a měla velkou odvahu, tak když už jsme tedy roztočili takto velké deficity, tak já říkám, možná to mohl být poslední pokus a skutečně ty peníze dát do těch investic, strategických investic, inovativních projektů. A už se vám jmenoval konkrétní příklad, si to najděte, ICE, který třeba zarazil, ale určitě takových věcí bude víc. A k tomu 80 procentnímu zadlužení vůči HDP, to je pravda. Pak zase teda nechápu stranu to 9 a TOP 09 a jednoho z jejich vlastně lídrů do eurovoleb pana Niedermayera, proč trvají na přijímání eura ve chvíli, kdy je vidět, že ani ta Eurozóna neplní ta Masters k kritéria, z nichž jedno je právě šedesátiprocentní zadlužení? Určitě dobře, že to zadlužení máme, máme nižší, ale vlastně roztáčí se neuvěřitelná pila spirála a prostě nedává to vůbec smysl. To je vlastně dobrá otázka. Pane Pospíšile, je to stále tak vysoko na tématu dne přijímání eura ve chvíli, kdy budete kandidovat do Evropského parlamentu tzv. spolu, tedy s ODS a s KDU-ČSL? Pro TOP 09 je euro klíčovou programovou lodí. Ale prosím, nepleťme si národní politiku, evropskou politiku. Ono samo, že to vypadá, že euro souvisí s evropskými volbami a s evropskou politikou, ale o tom, zda euro v této zemi bude či nebude přijato, rozhoduje česká vláda a následně český parlament. Je to tedy vnitrostátní rozhodnutí a vidíte, že spoluvládne na české úrovni euro v tuto chvíli v zásadě, pokud jim neřeší a nezpůsobuje to kolizi nebo rozpad této vlády. Takže zní to lákavě, ale myslím si, že tři strany dokáží spolu solidně kandidovat a přitom nemusí mít společný názor na euro, které je vnitrostátním tématem. Nedával bych to úplně dohromady. Pane Diviše, je zdánlivě jednoduchá otázka, jak teď nastartovat českou ekonomiku? No, nastartovat českou ekonomiku, jak jsem říkal, vlastně udělat nějaká strategická rozhodnutí, strategické investice a vláda by jasně měla říci, co je český národní zájem, český národní zájem, která odvětví budeme dlouhodobě podporovat, v čem chce ČR být dobrá, protože pokud tady nebudeme mít finální výrobce českých produktů a služeb, tak se nikam neposuneme, jo, my se tady furt bavíme o HDP a v několika svých článcích pořád apeluji na to, že bychom se měli bavit o hrubém národním produktu, to znamená, co vyprodukují české firmy, čeští lidé, ať už doma nebo v zahraničí, protože to je to klíčové. Pokud tady budeme jenom spoléhat na zahraniční kapitál a ještě ty podmínky vzhledem ke Green Dealu. A mluvila jste o energetické krizi. Víte, že svobodní hodně brojí pro. Omlouvám 1 těm spalovacím motorům. Obyčejná odpověď. Stačí krátká. Co by byla ta jedna jediná věc, jak nastartovat ekonomiku? Co by byl ten národní zájem? No, určitě strategické, strategické investice. Já jsem mluvil třeba. Já, já jsem o tom mluvil v prezidentské kampani. Vlastně kdybychom to udělali, tak dneska jsme zabili dvě mouchy jednou ranou. Třeba obranné technologie, jo, já jsem mluvil o tzv. armádě. Dneska o to víc se to ukazuje jako naprosto strategická věc a máte tam IT, ve kterém jsme dobří, máte tam obranný průmysl, kde ČR taky hraje prim, tak to ještě třeba víc podpořit. Ale ať vláda vybere, ale ať hlavně něco dělá. Pane Pospíšile, má teď být priorita nastartovat ekonomiku, o čemž jsme tady hovořili, anebo se snažit udržet nebo zajistit lepší životní standard Čechům? Já si myslím, že vláda teď musela udělat nepopulární kroky a opět říkám, kdyby opozice předložila vlastní návrh, lepší návrh, tak určitě se o tom můžeme bavit. Ale ta neudělala nic a tato vláda prosadila konzervační balíček, to je nutnost a udělala to. A teď musí přijít druhý krok poté, co se stabilizují veřejné finance, a to je krok právě oživení, nastartování růstu. Odborníci o tom hovoří, vláda v té roli, v té věci může sehrát svoji roli. Například pokud vím, tak dneska jsem měl, pan premiér potkat se zástupci průmyslu, kteří chtějí prosadit kick a faktory u Plzně. To jsou investiční projekty, ve kterých se vláda může realizovat. Kdo může podporovat takové investice v ČR? A ty mají smysl. Podívej se třeba, jak Německo podporuje investice v oblasti polovodičů, investice z Asie, z Tchaj-wanu atd. A i my takové specifické, vysoce sofistikované investice s vysokou přidanou hodnotou bychom měli na našem území podporovat. Takže já doufám, že to vláda bude dělat. Teď řešila veřejné peníze, teď může přijít čas na posílení hospodářského růstu. Pánové, za malou chvíli poděkuji. Mluvili jsme o výdajích a také příjmech státu, tak tady jsou bližší čísla. Daňoví poplatníci příští rok zaplatí více než tisíc sedm set miliard korun. Spotřeba státu rychle roste. Výdaje za posledních deset let narostly o zhruba tisíc miliard korun. Příjmy rostou o poznání pomaleji. Vláda tvrdí, že předkládá odpovědný rozpočet, který pečlivě zvažuje, jak peníze daňových poplatníků utratí. Do rozpočtu státu přispějí zvýšenou zátěží skoro všichni. Firmy vyšší daní z příjmu, zaměstnanci znovuzavedením nemocenského pojištění. Zvedá se daň z nemovitosti, ruší se některé daňové výjimky a mění se daň z přidané hodnoty. To, co teda skutečně pocítí, je to, že tento rok za ně vláda zaplatila ten příspěvek na ty obnovitelné zdroje energie a přestanou platit. To jsou právě ty dotace, které se sníží. To, co platila vláda za občany, zvednou se jim ceny energií, všichni asi pocítí pro Čechy typické pivo, které bude přeřazeno, to čepované, do té nejvyšší sazby daňové. Přes polovinu výdajů tvoří sociální výdaje a výdaje na politiku zaměstnanosti. Pane Diviši, čeho vy se osobně bojíte po nástupu konsolidačního balíčku? Já osobně, tak jako občan, jak jsem říkal, vlastně někdo si toho Černého Petra vylosuje méně, někdo více. Já pořád se mi nelíbí, jak se tady řešila a řeší ta energetická krize a prostě pořád se nemůžu smířit s tím, když máme jednu z nejlevnějších výrob elektřiny, že platíme takové šílené peníze za elektřinu. Pane Pospíšile, má podle vás vláda plán b, pokud opět narostou ceny energií? Předpokládám, že ano. Minulý rok toto vláda řešila. Řešila to v době mnohem emocionálně vypjatější, kdy ceny začaly na počátku topné sezony výrazněji růst. Byli jsme schopni, a to jako výhoda, tady já musím chválit EU, v rámci spolupráce zemí v Evropě získat zásoby zemního plynu, nové přívody plynu z Holandska, z Polska, nové terminály, to je cesta, kudy do budoucna zajistit energii. Ve chvíli, kdy například nebude dostatek plynu, tak by dlouhodobě ten plyn zkrátka neměl zdražovat, jo, ta situace je opravdu jiná než na počátku ukrajinské krize nebo ukrajinské války nebo ještě lépe řečeno útoku Ruska na Ukrajinu. A já si myslím, že i přes určité třeba cenové výkyvy, které mohou nastat, tak dlouhodobě se do situace jako na počátku vlády nevrátíme. Máme totiž alternativní zdroje právě například pro zemní plyn. Pane Diviši, pan Pospíšil v tomto případě spoléhá mimo jiné také na EU. Tak jak to vidíte vy? Jak to vidím, tak tu akceschopnost, respektive neakceschopnost unie vidíme, vidíme na každém kroku. A on tady říkal o tom, že nesměšovat evropskou politiku s českou politikou, to úplně dobře nejde, byť samo technicky souhlasím, že třeba oru nerozhoduje europoslanec, ale to, jak jsme, jak jsme vlastně třeba v oblasti toho Green Dealu reagovali. Euro 7 jsme měli jsme ze stolu, protože prostě máme jinou strukturu ekonomiky než Němci a než Francouzi. Euro 7 jako z krátkodobého pohledu se může někdo říct, ano, pochválíme vládu za to, jak třeba konstatoval tady předseda svobodných Vondráček, že to není trest smrti, ale doživotí, že se o dali nějaký problém, respektive že to vlastně zase umocní tu elektromobilitu, protože teda nebude muset být nějaké jiné spalovací motory. Zůstaňme s dovolením, možná pane oděvěšiuté energetiky. Tak tam hodnotíte postavení Česka v rámci unie jak? Ne, tak zase upřímně to, že v té těžké situaci jsme zajistili nebo vláda zajistila ten plyn, to jsem několikrát hodnotil kladně, ale co se týká elektřiny, ta vláda prostě zaspala. Měla zastropovat ceny, ceny u výrobců, prostě nenechat to dojít takto daleko. České firmy i v tom automotive dneska krachují, jsou skupovány často německými firmami. Já se bavím s různými výrobci této oblasti a vlastně stane se, že už nám tady nebude patřit nic a nebudeme mít české výrobce, české producenty a potom s námi, nevím, co budeme dělat dál, potom s námi dáme asi nebo já pospíšilo. Když se vrátíme ještě k té energetice a nechám vás také zareagovat na pana Diviše, tak vy jste tady mluvil o tom, že česká vláda a pohotově zareagovala ve chvíli, kdy propukla válce, válka na Ukrajině, zareagovala na plynovou soběstačnost. Ale nehrozí tady podobná situace teď v souvislosti s vývojem konfliktu nebo války chcete v Izraeli, respektive na území Gazy? To mi kladete dobrou otázku, ale ještě dovolte jednu reakci na pana Diviše. Eura sedm, to je přesně příklad, kdy český ministr dopravy dal dohromady koalice, koalici zemí, která zablokovala ten nefunkční a destruktivní původní, podle někoho možná ambiciózní návrh Euro 7, který by vedl k poškození automobilového průmyslu v Evropě. Tady přece to je příklad toho, jak středně velká země, když je jakoby akční ministr, dokáže dát dohromady ostatní státy a zablokovat rozhodnutí, jo. Většina českých politiků na EU tady nadává, a když pak přiletí do Bruselu, tak tam dál nic neudělají. To byli mnozí ministři v minulých vládách atd. a za všechno může je Evropa. Ale tady je přece důkaz toho, že když ministr je akční, tak může to rozhodování Evropy výrazně ovlivnit spíše. Děkuji ještě. Prosím k té. Vašemu dotazu mi krátce. Ano, já chtěl na to reagovat, protože si myslím, že to byl úspěch opravdu pana, pana Kupky. A k té vaší otázce, samozřejmě, že konflikt, pokud se rozroste do světového nebo řekněme významného lokálního konfliktu, bude bohužel mít dopad na suroviny. Takže odpověď na váš dotaz je podle toho, zda konflikt se rozroste, do války se zapojí nedej bože třeba Hizballáh, pokynu Íránu atd., tak to už může mít dopad na ceny ropy a mezeni ceny zemního plynu na celém světě. Pokud ten konflikt zůstane lokální, pak si myslím, že dlouhodobě to mít vliv na ceny surovin nebude. Pane Pospíšile. Děkuji, děkuji pro ten, pro tuto chvíli, přeji vám hezký večer. Děkuji a přeji vám všem krásný večer, panu kolegovi do studia, všem divákům. Pane Diviše, na vás poslední otázka. Evropská komise zatím stopla podporu Gazy, nicméně tam dál proudí humanitární pomoc. Pro obnovu té finanční pomoci stačíme opravdu velmi stručně, máme Pánov finanční pomoci nejsem, protože nikdy není jisté, že se ty peníze nedostanou do rukou teroristů na nákup zbraní. Samozřejmě věcná materiální nebo lidská humanitární pomoc je naprosto v pořádku. Kandidát do Evropského parlamentu Karel Diviš. I vám děkuji, že jste tady byl. Děkuji za pozvání, hezký večer vám divákům i panu Pospíšilovi. Na dnešní peněženky je to vše, ale bude tady další zase. Zítra vás čekají hlavní zprávy. Na viděnou.
Prezident Petr Pavel nepokračoval v tradici svého předchůdce Miloše Zemana a nepřišel se na úvod jednání Poslanecké sněmovny vyjádřit ke státnímu rozpočtu, nejdůležitějšímu zákonu země. Je to udivující o to víc, že se chystá vyzvat ke komplexnímu auditu fungování státních institucí a právě i státního rozpočtu. „Odváděcí manévr. Zrovna politické nastavení prezidenta je takové, že se neustále dovolává ‚hodnot‘, které jsou principiálně spojené s většími veřejnými výdaji. Rozhodně není pravičák, který by volal po nízkých daní. Tudíž jde jen o kouřovou clonu a vylepšování PR,“ říká pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová.
Zákon o státním rozpočtu je nejdůležitější zákon, jehož prostřednictvím vláda vykonává své funkce. Pro příští rok má být se schodkem 252 miliard korun, ale od vícero ekonomů zaznělo, že vláda s rozpočtem „kouzlila“, když část investičních výdajů ve výši 18 miliard, co měly být součástí státního rozpočtu, vyvedla do mimorozpočtového fondu, konkrétně do Státního fondu dopravní infrastruktury. Je tenhle laciný účetní trik, který má vládě dopomoci vykázat snahu o rozpočtovou konsolidaci, podobným projevem neúcty k zásadnímu zákonu, jako když se prezident Petr Pavel nedostavil za poslanci, když začali jednat o rozpočtu, což bylo samozřejmostí pro jeho předchůdce Miloše Zemana, který se navíc ve Sněmovně k rozpočtu vždy vyjádřil?
Úcta, neúcta… To jsou takové trochu prázdné pojmy, jsou to emoce. Státní rozpočet ale není o emocích, ale o faktech. Je mi úplně jedno, jestli někdo bude schvalovat rozpočet v kravatě, nebo v triku, jde o to, s jakými částkami ho schválí. A ty částky jsou špatně. Je taky jedno, jestli nějaké peníze označíme za součást rozpočtu, nebo za mimorozpočtový fond; jediné podstatné je, že o tyhle peníze se ze státních peněz víc vydá, než do nich přiteče. Zadlužení, které pak pocítíme na vlastní kůži, bude stejné.
Neúčast hlavy státu při zahájení jednání o státním rozpočtu mě udivila proto, že se Petr Pavel chystá vyzvat ke komplexnímu auditu fungování státních institucí a právě i státního rozpočtu. Co by měl takový audit přinést a čím si vysvětlit, že po něm volá zrovna tento prezident?
Odváděcí manévr. Zrovna politické nastavení prezidenta je takové, že se neustále dovolává „hodnot“, které jsou principiálně spojené s většími veřejnými výdaji. Rozhodně není například pravičák, který by volal po nízkých daní. Tudíž jde jen o kouřovou clonu a vylepšování PR.
Výbor pro ústavní záležitosti Evropského parlamentu odhlasoval dokument, jenž navrhuje členským státům zrušit právo veta a jejich další kompetence předat do Bruselu. Týká se agend obrany, zahraniční politiky, energetiky i dalších. „Vláda, evropští poslanci, celá zahraniční politika ČR musí od první minuty hlasitě říkat jasné ne a postupovat společně se spojenci,“ zareagoval místopředseda Sněmovny Jan Skopeček z ODS. Při veškerém respektu k němu, není to v téhle fázi už prohraná bitva?
My k tomu nesmíme přistupovat jako k prohrané bitvě. Umíte si představit, co kdyby svět při každém pokusu o agresi stáhl kalhoty a prohlásil, že se vzdává, protože to je předem prohraná bitva? Kdybychom se spojili my, Slováci, Maďaři – byla by šance. S Poláky po posledním výsledku voleb spíš nepočítám, ti jsou nyní nastaveni hodně proevropsky.
Za socialismu se do dárkových potravinových košů vedle atraktivního a mnohdy nedostatkového zboží přidávalo i to, o které zákazník jinak ani nezavadil. Tahle vzpomínka se mi vybavila při čtení diskusního příspěvku „Kdo chce volit ODS, nebude volit ultraprogresivistu Niedermayera, který v Evropském parlamentu hlasoval pro úplně všechny promigrační návrhy včetně návrhu na vysoké pokuty pro Česko za to, že nechce přijímat africké a arabské migranty“ pod článkem o společné kandidátce tří stran Spolu do eurovoleb. Protože dva preferenční hlasy toho moc nezmění, bude volba Vondry i volbou Niedermayera. Nepřipadá Vám také, že voliči ODS budou v pozici českého zákazníka za socialismu? Měli by „koupit“, nebo ne?
No, mně hlavně připadá, že tu dochází ke značnému nedorozumění. Voliči ODS totiž stále ještě z historických důvodů k ODS přistupují, jako kdyby se jednalo o pravicovou stranu. Tou ODS zcela jistě v době svého založení byla, dokonce byla pravicově konzervativní stranou. Postupem času se ale posunula doleva a k politickému liberalismu. Dneska už rozhodně není jako celek pravicovou stranou, byť v ní stále existuje třeba frakce Tea party, která odpovídá původnímu směřování ODS. To je ale strana ve straně. Takže k té vaší původní otázce, zda Niedermayera v rámci ODS brát, či ne: Dneska bych řekla, že Luděk Niedermayer do ODS perfektně zapadá. A pokud někdo chce pravici, musí jinam.
Před týdnem jste devítibodovou vizi TOP 09 „Česko musí zrychlit“ označila za rétorické bezobsažné cvičení. Krátce po ní představili na programové konferenci S láskou ke všem generacím své plány lidovci: Daňové prázdniny pro rodiny se třemi a více dětmi. Zakotvení nároku na dlouhodobé nájemní bydlení pro ty, kdo řádně platí nájem. Skončit se systémem „koupím, zmačkám, zahodím“ a více využívat systém vracení obalů a jejich nového využití. Zavést bonusy při platbě zdravotního pojištění za dodržování zásad zdravého životního stylu a znevýhodnit při sebepoškozování. Jsou pro vás tyhle konkrétní sliby přijatelnější než ty bezobsažné od prázdné „topky“?
Mám z toho husí kůži. Slyším v tom jasné cinkání extrémně levicové liberální rétoriky, což je paradoxní zejména ve spojení s těmi rodinnými akcenty, se kterými to nejde moc dohromady, protože jsou zase konzervativní. Vezměte třeba ten „nárok“ na dlouhodobé nájemní bydlení pro ty, kdo řádně platí nájem. Platit řádně nájem je povinnost toho, kdo si bydlení kupuje. To, s čím lidovci přicházejí, je ve skutečnosti oklešťování vlastnických práv. Pokud totiž někdo má „nárok“ na dlouhodobé bydlení, vy jako majitel bytu nemáte právo vyhodit ho, tedy máte omezená vlastnická práva. Bonusy a malusy ve zdravotnictví mi zase náramně připomínají čínské sociální kredity. A teď si kladu otázku čistě analyticky jako politolog: Koho si, probůh, lidovci myslí, že tímhle podivným mixem osloví? Vždyť to není ani konzervativní, ani liberální, je to, jako kdyby to uvařili pejsek s kočičkou. Mladé městské liberály tím rozhodně neosloví a starší moravské katolíky tím ztratí.
Ministerstvo práce a sociálních věcí se začalo zabývat evropskou směrnicí, která má umožnit zaměstnancům zjistit u zaměstnavatele, jaká je ve firmě průměrná finanční odměna na stejné pozici včetně toho, jaká je u mužů a žen. Může převedení této směrnice do českého právního řádu přinést požadovaný efekt, jímž je boj proti nerovnému odměňování u mužů a žen?
Přinese to závist. Zaměstnanci bývají vše, jen ne racionální, pokud jde o náhled na jejich vlastní plat. Většina z nich není schopná pobrat, že jsou odměňování ne podle vzdělání, ne podle vynaloženého úsilí – ale podle nahraditelnosti, nebo podle finančního efektu pro firmu. Zkrátka podle jejich tržní ceny na trhu práce. A jakmile se začnou zaměstnanci mezi sebou poměřovat a dorovnávat, tak vlastně ničíme jejich tržní ocenění na trhu práce. Tedy trh práce přestává efektivně fungovat. Socialismus jak z praku.
Někdejší šéf Pražské plynárenské Pavel Janeček má za to, že by si česká Vláda měla přestat hrát na solidaritu jednotlivých zemí a hájit zájmy občanů ČR a firem na území republiky. „Doporučuji přehodnotit bezuzdnou podporu OZE, které v žádném případě nemohou nahradit tzv. stabilní zdroje a okamžitě urychlit výstavbu jaderných bloků,“ říká Janeček v rozhovor pro iDNES.cz
Vláda nedávno koupila plynovody od Net4Gas za 5 miliard korun. Koupila ale zadluženou společnost, o kterou nakonec ztratil zájem i Daniel Křetínský. Ten zpravidla nakupuje velice rozumně a s budoucím zhodnocením. Udělal ministr Síkela a jeho tým chybu?
Vůbec bych neřekl, že udělali chybu. Toto je zásadní příležitost napravit chyby minulosti. Současná krize v energetice, která je poměrně rozsáhlá a přešla do latentní krize ekonomické. V takové době je možné kupovat aktiva. Mimochodem, umíte si představit, že by Borealis a Allianz fondy prodávaly takto výnosné aktivum v době, kdy jim generovalo kolem šesti miliard korun ročně? Já tedy rozhodně ne. Oni se rozhodli to aktivum prodat, protože si peníze z něj už vyplatili.
Rozumím, ale zase bylo dobré vydělávat, ne?
Uvědomte si, co se skutečně stalo. V roce 2013 došlo k nákupu těchto plynovodů od společnosti RWE. Tehdejší cenovka byla 1,6 miliardy korun. Okamžitě poté došlo k snížení základního jmění novým nabyvatelem – tedy Net4Gas. Ten si tím vyplatil většinu kupní ceny už dopředu. Zároveň vydal dluhopisy a vzal si bankovní úvěr.
Takhle se privatizovalo OKD za Zdeňka Bakaly, ne?
To je paralela, kterou není možno nevidět. V OKD byl velký nerozdělený zisk, na to si společnost pana Bakaly vzala úvěr a vyplatila si peníze. To bylo medializováno jako porušení práv při správě cizího majetku a nejen. Tady je to ještě horší. Tady se přesouvá strategické aktivum na území České republiky a končící majitel se chová zcela kořistnicky.
Takže udělala vláda chybu?
Neudělala. Jak jsem uvedl výše, vláda využila šance koupit tak strategické aktivum. To, že to mohlo být realizováno za lepších podmínek, je druhá věc. Navíc nikde není psáno, že musí sto procent firmy zůstat v rukou státu. Já si dokážu představit, že kdybych tu akvizici dělal já, chtěl bych po někdejších majitelích ty peníze zpátky. Minimálně bych třeba šel vyjednávat o vrácení zálohy na dividendu – to je 2,9 miliardy, plus bych chtěl částečnou úhradu dluhu. Dovedu si představit, že vytvořit tlak, i mediální v mateřských zemích Borealis a Alliaz, tedy v Kanadě a Německu, vůbec nemusí být kontraproduktivní. Takhle se akvizice dělají.
Takže deal, který může mít pokračování. Bez něj bychom vlastně nedostali ke koncovým uživatelům ani zkapalněný plyn z terminálu v nizozemském Eemshavenu, kde má Česko podíl, že?
Přesně. Net4Gas jsou čtyři tisíce kilometrů trubek. To není jedna roura na plyn ze Slovenska do Německa. Dovolím si dodat jednu věc, ERÚ selhal.
Jak?
No v řešení regulace cenové úrovně. Dovolil vyplacení peněz ze strategického aktiva.
Když jsme u zkapalněného plynu. Co říkáte na to, že firmy z USA ho do Evropy prodávají s maržemi, které jsou násobně vyšší, než u jiných odběratelů?
Uvědomte si to, že poměr ceny plynu pro uživatele USA a Evropy je sedmkrát ve prospěch těch amerických. To je selhání Evropské unie. Ze závislosti na Rusku jsme se stali závislými na zemích, které bezostyšně hájí své zájmy a využívají neschopnosti Evropy si zajistit suroviny za příznivé ceny. Když je někde monopol, je to prostě špatně. Navíc, my jsme se od ruského plynu neodřízli. Stále nakupujeme 40 milionů kubíků plynu potrubním systémem přes Ukrajinu. Dále nakupujeme zkapalněný zemní plyn Ruska, tam je dokonce 50procentní meziroční nárůst. Plynu je na planetě mnoho, ale stávající infrastruktura je omezená. Bez ruského plynu nejsme a ještě několik let nebudeme schopni pokrýt.
Nebyl tohle přesně ten případ, kdy Evropské úřady a regulátoři selhali? Neměli vyjednat lepší cenu pro jeden trh?
Nedávno proběhla již třetí aukce společného nákupu zemního plynu pro evropské země s nulovým výsledkem. Žijeme v konkurenčním prostředí. Navíc nic jako jednotný energetický trh v Evropě neexistuje. Podívejte se, kolik stojí elektrická energie ve Francii a kolik v Německu a kolik na Pyrenejském poloostrově. Ten trh není jednotný. V jednotlivých zemích jsou koncové ceny pro spotřebitele i průmysl konstruovány jinak. Podívejte se na naprosto bezprecedentní snahu Německa dotovat ceny energie pro firmy na jeho území. Ten rozdíl v cenách energie je 10 eur na megawattt hodinu a bude narůstat. Vláda by v tomto mohla a měla něco dělat, ale nedělá to. Nehájí český průmysl, hájí energetické oligarchy.
Má na to páky? Co by měla dělat?
Především by se měla přestat zaklínat Green Dealem a zkoumat, kdo ho schválil apod. To je minulost. Doporučil bych přestat okamžitě participovat na emisních povolenkách a otevřít v EU diskusi o jejich funkčnosti. Jde totiž o to, že pouze 50 % z jejich výnosů plní funkci, a zbývajících 50 % je finanční výnos spekulantů. Je třeba si přestat hrát na solidaritu jednotlivých zemí a hájit zájmy občanů ČR a firem na území ČR. Přestat hovořit o nesmyslech placených z Modernizačního fondu EU, jde totiž o přerozdělování peněz ze zmíněných povolenek. Změnit způsob stanovování ceny elektrické energie a zásadně omezit spekulace s ní. Je přeci nesmysl, aby energetické koncerny vydělávaly meziročně násobky a firmy skomíraly. Dále doporučuji přehodnotit bezuzdnou podporu OZE, které v žádném případě nemohou nahradit tzv. stabilní zdroje a okamžitě urychlit výstavbu jaderných bloků. Úmyslně říkám bloků, protože jeden neřeší nic. K tomu ale musí vláda schválit alespoň ASEK (státní energetickou koncepci), jak slibuje od jara letošního roku a ještě ji ani nepředložila.
Platí teze, že když bude stát vlastnit výrobu energie, bude levnější?
Tím si jistý nejsem, ale jsem přesvědčen, že by stát měl vlastnit obchodníka s energiemi. Už jenom pro to, aby byl schopný dodávat svým institucím cenově dostupnou energii.
Přepis rozhovoru:
A mí dnešní hosté už jsou se mnou tady ve studiu, takže ještě jednou Pavel Janeček, Jan Béreš. Přeji krásný podvečer. Dobrý večer. Možná začnu tím, co jsem už zmínil v tom úvodu. Ministerstvo průmyslu a obchodu přijde o 14 miliard v tom příštím roce ve svém rozpočtu a možná i kvůli tomu se elektřina, přestože zlevňuje nebo energie jako takové zlevňuje, tak se domácnostem vlastně prodraží. Je to ten hlavní důvod podle vás? Určitě. Určitě je to o tom, protože přece jenom ceny energií klesají, nicméně už teďka se říká o tom, že ceny distribuční soustavy budou poplatky navýšené zhruba o 10 % a hlavně vrátí se na zákazníky ten poplatek za obnovitelné zdroje. To znamená, pokud zákazník má cenu, řekněme, fixovanou aktuálně kolem 4200 korun, tak se dostává vlastně na příští rok cenově na ten vládní strop. Tak je tam ještě poplatek za systémové služby. Jak vnímáte vy tu situaci? Je to správné, že tyto platby přijdou zpátky na lidi? Nebo takto, pocítí to ty domácnosti nějak výrazně? V každém případě to pocítí, to už tady zaznělo. Otázkou je, kolik a kolika korunami. V podstatě to zatíží rozpočty jednotlivých rodin, ale zásadní je, jakým způsobem se to projeví v průmyslu. V tomto bych zmínil ten kontext celoevropský. To se vláda tím vždycky široce zaklíná, že je potřeba řešit věci celoevropsky. Tak třeba ten poplatek za obnovitelné zdroje v Německu placen není a na Slovensku v podstatě mají vyjednané ceny pro domácnosti na úrovni 62 euro za MW, což je rozhodně polovina toho, než, než bylo zmíněno, kolem těch 4200. To znamená, když zůstaneme u těch, u toho průmyslu, těch společností, znevýhodní to naše firmy, budou méně konkurenceschopné podle vás? Naše firmy jsou dlouhodobě znevýhodňovány. Já to vidím jako energetický analfabetismus ze strany vlády, a to dlouhodobě. Podívejte se, předevčírem nebo kdy vyšel rozhovor předsedy představenstva největší energetické společnosti, kde on hovořil o tom, že v Německu nebo ČR bude muset vystavět plynové elektrárny a že k tomu budeme mít obnovitelné zdroje a zásobníky, tedy baterie apod. A pak řekl, že vlastně budeme muset skončit na území ČR s provozováním uhelného, uhelných zdrojů, které dneska jsou 40, 50 % toho našeho energetického mixu. No, ale to znamená, že ČR od roku minimálně dvacet pět až do roku třicet jedna, to je optimistický výhled, prostě bude trpět nedostatkem třeba dvacetiprocentní nedostatku elektrické energie. A to je obrovské znevýhodnění, protože v tom stejném rozhovoru také zaznělo, že už v té době bude elektrická energie na území Německa, které je naším největším obchodním partnerem, 10 euro nižší a ten rozdíl se bude zvyšovat. Chcete na to reagovat? Vnímáte to podobně? Vnímám to přesně podobně. To, že bohužel ty uhelné elektrárny budou muset skončit, očekává se, že to bude někdy až po roce 2030, ale bohužel vývojem na trhu naznačuje to, že to bude už podstatně dřív a budeme muset na to zareagovat. Buďto aktuální vláda, tím líp, nebo ta následující. Jaké má možnosti? Co by, co by pomohlo? Buďto, jak bylo řečeno, začít stavět ty plynové elektrárny, případně domluvit se a udělat další bloky jaderných elektráren. Plynové elektrárny v době, kdy zdaleka nemáme jistý přísun plynu, respektive k tomu se určitě dostaneme, ale odřízli jsme se od ruského plynu, teď se mění situace na Blízkém východě, která také může ovlivnit situace ohledně plynu. Bylo by to vlastně rozumné v tuto dobu, v tuto dobu investovat do plynových elektráren. Ty plynové elektrárny mají tu vlastnost, že dokážete pustit hned a hned vám dodávají tu energii, což moc jiných zdrojů, které by takto velké objemy dokázaly do té sítě dodávat, není. Takže určitě to je jedna z těch nejschůdnějších variant. Nicméně jak moc bude výhodná a jak moc to ovlivní cenu energií, to je otázka druhá. No, já bych jenom řekl, že to je samozřejmě jeden z aspektů, ale ten zásadní aspekt je, že plynovou elektrárnu postavíte mnohem dříve a v roce, jestliže skončí uhelné elektrárny v roce 25, a ten jediný důvod, proč by měly skončit, že se nebudou ekonomicky vyplácet. To v tom rozhovoru zaznělo, řekl to pan Tykač také už v několika svých rozhovorech, tak v podstatě my nebudeme schopni dotovat, říkají manažeři a majitel společnosti energetických, nebudeme schopni dotovat jaksi výrobu z uhelných elektráren, protože prostě bude ekonomicky ztrátová. Dobře, ale máme, máme jiné možnosti? Nemáme. Máme jaderné elektrárny? Může. Ano, šíři můžeme. Ale to je elektrárny, solární energie nebo můžeme prostě kupovat tu elektřinu. Jo, jasně, to zaznívá. Velice inteligentní nápady, jako že posílíme za české peníze třeba přenosové soustavy v Německu, posílíme propojení s Německem, ale já jsem tady v minulém svém vstupu řekl, že už v té době bude záporná, záporné saldo v ceně elektrické energie. To znamená, to dramaticky znevýhodní podnikání na území ČR. Já prostě trvám na tom, že obnovitelné zdroje nás v žádném případě nespasí, že jedinou možností je skutečně vybudování plynových elektráren z časového hlediska. Ale podívejte, jestliže v únoru pan ministr Síkela po boku s panem premiérem řekl, že do konce roku bude schválený a sekt, to znamená energetická koncepce a není ještě ani předložena a ta by měla obsahovat, pan kolega řekl, že jaderné bloky, tak je potřeba vidět jeden jaderný blok nebo čtyři jaderné bloky. A pokud ani v tomto nemáme jasno, tak se vrátím zase k tomu, co bylo řečeno. Doufejme, že naše vláda si uvědomuje, co nečiní, protože to je ten velký problém. S tím dovozem elektřiny, když se ukazuje, že dovážet elektřinu je v podstatě levněji, levnější než, než ji vyrábět, tak. No, to je úplně, úplně jinak jakoby my budeme dovážet špičkovou elektrickou energii a špičková elektrická energie není rozhodně elektřina levná. My v podstatě dodáváme do Německa velké množství energie z těch uhelných bloků apod., čímž samozřejmě devastujeme svoje životní prostředí a platíme ony povolenky. Ale v případě, že my budeme v nouzi, tak budeme vozit právě tu špičkovou elektrickou energii a to ještě více prodraží cenu elektrické energie na území ČR. Chcete reagovat? Za mě to, jak byl. Výborně. Pojďme tedy k těm domácnostem. My už jsme říkali, že distributoři budou zlevňovat elektřinu nebo konkrétně bude zlevňovat o 20 % těch nefixovaných tarifů. Přesto podle expertů nebo konkrétně podle Energetického regulačního úřadu by vlastně ta cena, ta konečná cena pro zákazníka mohla narůst o 10 %, ale ty odhady ještě nejsou přesné, to se ukáže někdy v listopadu. Jaké jsou vaše odhady? Tady já můžu vycházet maximálně z toho, co bylo řečeno. To znamená, odhaduje se těch 10 % plus ten poplatek za obnovitelné zdroje. Nicméně ta. Počkejte, to už by mělo být včetně toho poplatku. Těch deset % navíc už by právě mělo být to, že tam budou navýšeny ty poplatky, nebo to je jiná. Je to možný teďka já jsem ještě nevěděl přesně, co a jak zveřejňovali, ale uvidíme až na té tiskové konferenci. Každopádně asi by to odpovídalo, protože nedávno jsem počítal zrovna, o kolik by se to mělo, ty aktuální ceny distribuce a pro ten příští rok lišit v té koncové fakturace zákazníka a vycházelo to u třech MW někde právě kolem tří tisíc korun. Takže to by pak odpovídalo těm deseti %. Com. Právě tady nechci diváky samozřejmě uvádět v omyl, ale když elektřina zlevní o 20 %, přesto zákazník zaplatí o 10 % víc, tak předpokládám, že už je to včetně těch poplatků. Váš odhad je jaký? Já si myslím, že 10 % nebude stačit, a to právě z těch důvodů, o kterých tady hovoříme. Bavíme se o povolenkách jako takových. Já už jsem to několikrát říkal. Povolenky byly kolem sto euro, pak balíčku povolili, jsou na nějakých osmdesáti tří euro za tunu CO2. A to je v podstatě obrovské zlo. Povolenky jako takové prostě by nás měly přenést a měly by motivovat energetický sektor k přechodu na bezemisní zdroje. Ale ono se to úplně neděje, protože 50 % z těch povolenek je prostě finanční instrument a je poměrně zřetelné v momentě, kdy jsou úrokové sazby tam, kde jsou, tak v podstatě ty emisní povolenky nahrazují zisky finančních institucí právě z těch neexistujících úrokových sazeb. To je opravdu velice složitý a jako já si nedovedu představit, ale to je možná jakoby můj problém, že by došlo k odstavení uhelných elektráren právě proto, že by se jaksi je nevyplatilo vyplácelo provozovat vzhledem k finančnímu instrumentu. Ale podívejme se, co se stalo na konci dubna. Německo odpojilo jaderné elektrárny a prostě to udělalo a teď mi vlastně trošku jakoby jsme zoufalí, celá Evropa, co to vlastně znamená a slyšíme, že Evropa není v tomto jedno jednotná. Vidíme, že ve Francii vláda říká, pokud Evropa nevyřeší svoji energetickou náročnost, takto Francie vyřeší sama na svém území. A to je prostě něco, co by ta vláda měla vzít velmi, velmi vážně v potaz. Já už jsem to tady vlastně nakousl tu otázku, už jsme se odřízli od toho ruského plynu, teď se mění situace na Blízkém východě. Všichni to tady vnímáme, nejen na Blízkém východě, v celém světě, co to pro nás vlastně může znamenat. No, sníženou dostupnost plynu jako takového na trhu velmi pravděpodobně. Já se nechci pouštět do politologických jaksi studií a toho, kdo je šít a sunnita, co znamenalo sbližování Izraele se Sadskou armádou. Ale to, co je z. Toto je zřetelné. No, bezpochyby. Ale my jsme třeba viděli v tom roce dvacet jedna, kdy vlastně Evropa byla, v roce dvacet jedna, dvacet dva měla Evropa v obrovském nedostatku plynu. Ceny byly opravdu extrémně vysoké a Evropa to vyřešila dodávkami, velmi rychlým zprovoznění terminálu a dodávkami LNG. Ale to LNG bylo někde, někde vzato a bylo vzato právě z dodávek do Pákistánu, na Střední východ a pak také samozřejmě do jeho jihovýchodní Asie. A to v podstatě si dovolily ty společnosti, protože ta cena měla takový nárůst, že se jim vyplatilo zaplatit penále za nedodání do těch teritorií. A to stejné se může stát nám. Prostě trh plynu je naprosto konkurenční, velice tvrdý a já si dovedu představit, my jsme se odstřihli od Ruska, protože konflikt na Ukrajině, to znamená víceméně ideologická záležitost. A to samé se ale může stát, že nám Katar prostě nedodá plyn, protože my budeme podporovat a správně stojíme na straně Izrael. To ale já se nechci pouštět do těchto diskusí, jenom prostě dostupnost plynu se v každém případě snížila. Je-li něčeho méně, logicky je dražší. Máme ještě nějaké další možnosti? Od moc ne. Moc nemocné máme. Samozřejmě mluvíme o Mosambiku apod., ale tam ty těžení kapacity a ty terminály v podstatě neexistují. Máme Ameriku, ta má také samozřejmě své limity. V podstatě na co jsme spoléhali letos na jaře, byl pan ministr Síkela v Kataru a podepisoval smlouvu o spolupráci a na základě té smlouvy se měl jaksi projednávat. Nakonec jsme viděli, Francie podepsala dlouhodobý kontrakt, Anglie podepsal dlouhodobý kontrakt přes rok 20 50 s Katarem. Bude ale dodržen? Můžeme si klást tuto otázku. Já jsem zmiňoval, že ve velkém, velkém aspektu je tam ten ideologický faktor a to prostě my nevíme. Zeptám se za koho? Energetického analytika, ne na tu politickou situaci, ale spíše na to, co by to vlastně udělalo s trhem, pokud by došlo k situaci, kterou tady popsal pan Janeček. Vyhnalo by to cenu nákupu těch dodavatelů na trhu nahoru a následně by to dodavatel promítl do cen nabízených ceníků. A zákazník jak rychle by to pocítil konce vy uživatel? Záleží, jak má každý dodavatel nastavenou tu nákupní strategii. Někdo může nakupovat několikrát za rok, někdo ve větším nakoupí jednou, když je ta cena pravděpodobně nejnižší, což by vám hlavně v letních měsících a pak může ta cena se promítnout do těch ceníků až třeba klidně za dva roky. Standardně ale ty dodavatele, řekněme menší, kteří třeba musí nakupovat častěji, tak tam to můžou promítnout třeba už do půl roka, do roka. Tak pojďme se vrátit teď na tu tuzemskou scénu. Nebudeme předjímat, doufejme, že k takové situaci nedojde. Vraťme se k těm poplatkům. My už jsme tady zmínili, že se vlastně vrátí na bedra koncových uživatelů tři poplatky. Koho se ten růst poplatků vlastně dotkne nejvíce? Protože teď je ten systém nastaven tak, že čím více člověk spotřebuje těch energií, tak tím vlastně méně platí. Jestli tomu správně rozumím, když má domácnostem i spotřebu, tak platí více. Tam je to pravděpodobně rozděleno jinak pro podnikatele a jinak pro domácnosti, protože u domácnosti platí klasicky za každou MW u je tento poplatek, což je nějakých těch 599 korun na jedno. Jestli potřebujete jednu nebo 50 MW, záleží na té smlouvě, jestli je pro domácnost nebo pro podnikatele. No, je to pro domácnosti. V současnosti průměrná rodina s panelákovou sazbou platí jen za distribuční poplatky celkově 3150 korun ročně. Proti tomu průměrná rodina s tepelným čerpadlem, která má osmkrát vyšší spotřebu elektřiny, zaplatí na poplatcích jen 2887. To znamená, tady v tomto nastavení by se něco teoreticky mohlo měnit. Určitě by se to mohlo zohlednit pro ty domácnosti, které hlavně topí tou elektřinou, mají tu spotřebu větší, protože přece jenom u těch malých domácností, kde třeba 1 MW a za rok spotřeba, tak když se to rozpočítá pak tato navýšení do těch záloh pro celý rok, tak to může být otázka stokoruny měsíčně, což už nemusí být pro ty domácnosti vyloženě likvidační a únosné. Já tady mám ještě průzkum agentury Ipsos. Zhruba polovina Čechů v budoucnu očekává další růst energií. Takže Češi jsou trošku pesimističtí. Až 80 % domácností se chystá investovat do úsporných opatření. Nejčastěji formou výměny spotřebičů, omezení spotřeby nebo stavebními úpravami. Dá se nějak jednoduše spočítat, kolik takové domácnosti jsou schopné uspořit, respektive komu se vlastně takové investice vyplatí? Tak vždycky se vyplatí těm, kteří mají větší spotřebu, to je logické. Já se jenom vrátím k tomu, co tady jste zmiňovali předtím, se bavíme o distribučních sazbách, to jsou ty distribuční sazby d nula, dva, to je vlastně ta běžná sazba a d 57, d, což je vlastně to tepelné čerpadlo, ale to je menší část toho nákladu za energie primární. Větší část je právě za tu komoditu, v tomto případě elektrické energie. No tak ještě jedno. Navyšují se ty poplatky. No, samozřejmě se navyšují ty poplatky, ale to je opravdu jakoby ta menší část. Jestli se navýší distribuční poplatky o 10 %, tak to tak citlivé nebude, jako když se zvýší cena komodity o 15, 20 %. To je úplně běžná záležitost. Jenom proto jsem se. Ano, ano. K tomu vrátil, ale pak samozřejmě ano, ty úspory je potřeba počítat vždycky se své spotřeby. V případě, že máte spotřebu kolem jedné MW apod. a zateplovat dům, což je samozřejmě apriori nesmysl, oxymóron. To, co jsem řekl, tak se vám to úplně nevyplatí a musel byste tady být do sto let nebo více, ale, ale ti, kteří mají tu spotřebu větší apod., tak tam samozřejmě různé zateplení, výměny oken apod., tak to je určitě cesta ke snížení spotřeby, minimálně ke snížení potom poplatku. Zatím můžeme říci, že máme tady velmi teplý podzim. Může se to nějakým způsobem propsat do cen energií právě proto zimní období. Nevím, jestli se to propíše do cen energií jako takové. Máme, bavíme se o plynu a elektrické energie. Tak já jenom u toho plynu bezpochyby v této době není potřeba čerpat ze zásobníků, to znamená právě, že tam. Zatím zůstávají. Ale. Cena jako taková se neodvíjí od ceny v zásobníku, jo, to se odvíjí od ceny spotové nebo toho produktu na NATO budoucí období. Toto je spíš se koryta, to je bezpečnost, že v případě, že budeme potřebovat větší množství k dispozici, tak je potom dobré a výborné mít, mít i zásobníky pokud možno plné. A to díky tomuto počasí se prostě daří. Také poprosím o váš názor. Určitě tím větší je naplněnost těch zásobníků, tím je to lepší pro to zabezpečení té dodávky. Na českém trhu. Nicméně určitě ten teplý podzim nepromítne ty ceny do ceníků dodavatelů hned. To může být zase otázka půl roku, roku, klidně i dvou let. Už jsme tady zmínili zlevňování některých těch dodavatelů. Co tedy můžeme čekat v zimě? Přijde ještě další zlevnění nebo je nějaká ještě vlastně rezerva v těch cenách? Zlevnění? Spíše ne, protože se zvětšenou poptávkou většinou se zvětšuje cena těch energií, takže hodně záleží na tom, kdy a za jakou cenu nasmlouvanou tu smlouvu s tím dodavatelem zákazník. Takže určitě všichni by měli vědět o tom, odkdy dokdy mají aktuálně smlouvu, za jakou cenu, kdy jim končí, jaká je výpovědní lhůta a řešit to s dostatečným předstihem. Co byste doporučil? Jakou strategii pro uživatele zafixovat, ne jak dlouho? Tak rozdělil bych to podle právě té spotřeby. Čím menší spotřeba, tím víc se nemusí zákazník bát uzavřít třeba i víceletou smlouvu, řekněme i pro ty chatové. A méně spotřeba, méně spotřebové domácnosti. Klidně i dodavatelé nabízejí produkty se sníženou cenou měsíčního poplatku, který může být pro tu domácnost tak o hodně výhodnější. Co jsme, to pětileté období může být výhodné, protože když srovnáme ty ceny energií, sice klesají, ale stále jsou poměrně vysoko z období. Nevím o tom, že by některý dodavatel aktuálně nabízel pětiletou fixaci. To spíše jsou maximálně tři roky. A to jsou ještě ty produkty s tou tzv. klesající cenou. Kdežto jiní dodavatelé mají de facto lepší cenu teďka už hned na třeba dvouletou fixaci, než je vůbec ta cena třetího roku ČEZu. Takže určitě každý zákazník by si měl zkontrolovat, co je vůbec na trhu k dostání a pak se rozhodnout, jestli je pro něj výhodné zůstat u toho svého dodavatele anebo ho změnit. Jaká by byla vaše strategie? Úplně stejná. Já jsem zafixoval cenu energií pro jeden rok a domnívám se, protože jsem větší spotřebitel a domnívám se, že prostě příští rok v létě, pokud se nezmění skutečně ta politická situace, geopolitická situace významně, tak že prostě dojde k dalšímu snižování cen. Já jsem na to upozorňoval letos na jaře. Já jsem hrozně zvědav, jaké budou hospodářské výsledky vůbec energetických společností na území ČR. A dovolím si tady predikovat, že budou fantastické. No, ale to je, protože se mohly zlevňovat mnohem dřív, už na jaře mohly významně zlevňovat, tak možná přijde další windfall tax. A windfall tax je ale věc, která je velice selektivní. To je taková záležitost, kterou já historicky vůbec nesouvisí, nesouhlasím, prostě já se domnívám, že by tady měly být takové. Takové, že by tady měly být takové podmínky na trhu, aby ti dodavatelé se prali o zákazníky, aby snižovali ceny. A to se opravdu neděje a je to vidět. Prostě jestli ČEZ dneska zlevňuje jako jedna z posledních společností takto dramaticky, no tak asi měl ČEZ Prodej blbě nakoupeno, s odpuštěním, protože jinými slovy to je největší benchmark na trhu a pokud tato společnost zlevňuje až nyní, no tak tam asi něco nebylo v pořádku. Což mě vlastně přivádí k otázce toho, jak vlastně vypadá ta situace na trhu jako takovém. Jak moc se změnilo to konkurenční prostředí v tom, v tom posledním roce, respektive dvou letech. Řekněme, kalendářní rok 22 byl o tom, že ten boj o zákazníky byl téměř nulový, protože zákazníci většinou měli uzavřené ceníky z roku 21 před tou krizí a tam na to de facto ten dodavatel současně už nemohl reagovat. Kord když i dodavatel ještě v roce 21 umožňovali ty své smlouvy uzavírat s ročním až rok a půl dlouhým předstihem před koncem té aktuální smlouvy. Takže de facto jsou na trhu aktuálně zákazníci, kteří de facto ještě tu energetickou krizi nepocítili, protože mají třeba dodavatele dovedl ke krachu. Toto se týká těch větších typů, E.ON, ČEZ apod., protože u těch vlastně většinou zprostředkovatelé sjednávají ty smlouvy právě až s takto dlouhým předstihem, takže opravdu je spousta zákazníků, kteří tu energetickou krizi ještě nepocítili. Tam to bude spíš o tom, aby ti zákazníci zase věděli, kdy se na tom mají podívat, zkontrolovat si ty nabídky, oslovit od toho svého dodavatele. Aktuální nabídka, že se nezměnily dosud. Budou se měnit nějakým způsobem teď, kdy třeba bude těch potenciálních zákazníků více. Řekněme, už se to opět rozjíždí, opět jsou v akci retenční oddělení dodavatelů a snaží se na poslední chvíli zákazníky, kteří si podepsali smlouvu jinde, udržet nějakou, řekněme ne veřejnou nabídkou. Ten prostor už tam je a ten boj už probíhá, jenom to možná ještě není v tak velké míře jako v minulosti. Jak, jak poznat dodavatel, který se mi lidově řečeno vyplatí? Určitě na základě té ceny. To znamená, můžete se podívat, jaká je aktuální nákupní cena na burze, k tomu mají ti dodavatelé nějakou svoji, řekněme, marži a pak ten ceník nějaký nabízí. Pokud je někdo, kdo je třeba výrazně pod tou cenou, co nabízí ty větší dodavatele, tak se to klientovi může vyplatit a nemusí se bát zavázat smlouvu klidně i na dva roky. No, já bych k tomu jenom dodal jednu věc, protože si myslím, že jdeme do velmi volatilní ho období, velmi nejistého, tak já bych ještě zvažoval jaksi bezpečnost toho dodavatele a jeho velikost. To je prostě zásadní faktor při rozhodování. Toho, co jsem narážel. To je úplně. To je úplně. Ano. Ano, ano, to se může stát. Prostě ta situace, která je před námi, já ji nevidím vůbec jako jednoduchou, a tak bych každému zákazníkovi doporučil, aby ještě zvážil tu kredibilitu toho dodavatele. No, nebudeme jmenovat firmy, ale jsou tady, řekněme, rizikové společnosti, na které byste nevsadili? Nejmenuji. Určitě takové firmy, nicméně už to nejsou firmy typu právě toho největšího, co skončil, protože tam to bylo o té strategii nákupu a tu naštěstí všechny firmy, co přežily tu energetickou krizi a neskončily, nebo není to nějaká nová, rok stará firma, tak tam ta kredibilita určitě je. Plus, plus samozřejmě, tomu se věnoval významně státy legislativně, to znamená, tam v podstatě ukládá těm obchodníkům, aby tu svoji obchodní strategii nákupu jaksi ventiloval dopředu, aby ten zákazník měl plnohodnotnou informaci. Ano. Říká energetický expert a bývalý šéf Pražské plynárenské Pavel Janeček, který byl mým dnešním hostem. Díky, že jste přišel. A mým hostem také byl Jan Bereš, energetický analytik společnosti kalkulátor CZ. I vám děkuji za návštěvu a za com. Já děkuji za pozvání. No a z dnešního pořadu co na to vaše peněženka je to vše. Vám díky za pozornost, sledujte dále CNN Prima News. Přeji vám krásný večer.
