Úvod

Na semináři o covidu v Poslanecké sněmovně vystoupil MUDr. Miroslav Havrda, jeden z představitelů Paralelní lékařské komory, s ostrou kritikou covidových opatření a mediální kampaně z let 2020–2022. Havrda označil období pandemie za „covidovou totalitu“ nebo „dobu temna“ a srovnal segregaci neočkovaných s fašistickým režimem.

Paralelní lékařská komora jako alternativa

Havrda připomněl, že v době, kdy oficiální instituce tvrdily, že „všichni lékaři souhlasí se strategií státu“, založili s kolegy paralelní lékařskou komoru. „Vzali jsme si bílé pláště a šli jsme k lidem, protože jsme se nedostali do žádných médií,“ popsal lékař. Jejich akce na Václavském náměstí, Staroměstském náměstí a na Letné sledovaly tisíce lidí, přičemž přenosy na alternativních médiích jako Raptor TV či KTV Live měly až 250 000 zhlédnutí.

Když jim tehdejší prezident České lékařské komory nedovolil pořádat semináře v budově komory, pořádali je venku na „Kubkových schodech“ u Palackého náměstí. „Tam nám lidé nosili svařák, teplomety a koláče, protože byla hrozná zima,“ vzpomínal Havrda s díky občanům, kteří je podporovali.

Očkování těhotných žen jako „lékařská žumpa“

Zvláště ostře Havrda kritizoval očkování těhotných žen experimentální vakcínou. „Na lékařské fakultě nás učili, že těhotné ženy nesmí prakticky žádné léky, ani aspirin,“ řekl s tím, že se ptal veterinářky, zda očkují březí fenky, a ta odpověděla, že by si to nikdy nedovolili. „My jsme si dovolili očkovat nejenom děti, kde dnes víme, že to nepotřebovaly, ale očkovali jsme těhotné ženy. Lékařská žumpa, styďte se,“ vyzval kolegy, kteří postup schvalovali.

Havrda také zmínil náměstka ministra zdravotnictví Policara, který podle něj vydal „20 nezákonných protiústavních vyhlášek segregujících zdravé neočkované lidi“ a srovnal tento postup s označováním Židů žlutými hvězdami za fašismu.

Konkrétní požadavky: omluva, odškodnění a revize

MUDr. Havrda formuloval tři hlavní požadavky. Za prvé žádá, aby se „odborníci“, kteří podle něj „prokazatelně lhali“, omluvili všem lidem. Za druhé požaduje, aby stát odškodnil všechny poškozené závažnými nežádoucími účinky očkování. Za třetí vyzval novináře, aby „začali psát pravdu a přestali zamlčovat jasná fakta, která jsou vědecky podložená“.

Mimo to Havrda navrhuje revizi národní očkovací strategie, kterou označil za „medicínský nesmysl“, a odmítá, aby „takzvaní odborníci“ z covidové éry byli nadále nominováni do funkcí na ministerstvu zdravotnictví. Poukazuje také na návrh současného náměstka ministra spravedlnosti JUDr. Koudelky, který navrhuje jiné řešení než vyšetřovací komisi Poslanecké sněmovny, kde by se podle Havrdy „vše dostalo pod koberec“.

Lékař závěrem zdůraznil roli alternativních médií a organizací, které podle něj zabránily povinnému očkování. „Díky úsilí těchto lidí byla vytvořena deklarace lékařů, sester, vojáků, policistů a další, kde to byly statisíce lidí,“ uvedl s tím, že stát měl nakoupeno „10 vakcín na jednoho člověka“ a „očkovali by nás jako ovce“. Své vystoupení zakončil varováním směrem k médiím a oficiálním odborníkům: „Již nikdy více. A tohle vám fakt nezapomeneme.“

Předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Libor Vondráček v úterním Interview ČT24 obhajoval kroky ministra zahraničí Petra Macinky a zdůrazňoval, že za napjatou situaci mezi vládou a prezidentem nese odpovědnost Petr Pavel. Moderátorka Barbora Kroužková se ve více než dvacetiminutovém rozhovoru ptala na aktuální politickou krizi, práci ministrů za SPD i možný rozpad poslaneckého klubu.

Vondráček hned v úvodu rozhovoru připustil, že by osobně podal kompetenční žalobu kvůli prezidentovu odmítnutí jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí. Zároveň však vyjádřil obavy z možného rozhodnutí Ústavního soudu, který by podle něj mohl ještě více rozšířit svou vykládací pravomoc. „Pokud budeme mít ten názor, že Ústava je v tomto ohledu nejasná, můžeme ji následně změnit,“ konstatoval poslanec s tím, že článek 68 Ústavy by měl být zpřesněn tak, aby prezident byl jednoznačně povinen jmenovat navrhovaného ministra.

Macinka jako obránce, prezident jako útočník

Klíčovým tématem rozhovoru byla eskalace konfliktu mezi ministrem zahraničí a prezidentem. Vondráček označil Petra Pavla za „útočníka“, který první zahájil „extrémní kohabitaci“ tím, že odmítl jmenovat Turka a veřejně ho osočil z adorování totalitních režimů. „Petr Macinka na to reagoval v podstatě tak, jak bylo řečeno několikrát – na hrubý pytel hrubá záplata,“ uvedl předseda Svobodných.

Když moderátorka konfrontovala Vondráčka s kontroverzní esemeskou, v níž Macinka hrozil prezidentovu poradci Petru Kolářovi „spálením mostů způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace“, poslanec tento postup podpořil. Podle něj je esemeska pouze „konstatováním faktu“ a mosty boří svým postupem prezident, ne ministr zahraničí.

Demonstrace a komunikace s voliči

K nedělní demonstraci na podporu prezidenta, které se zúčastnilo podle odhadů 80–90 tisíc lidí, se Vondráček vyjádřil opatrně. Na rozdíl od prezidenta Pavla, který podle něj za minulé vlády tvrdil, že s účastníky protivládních demonstrací „ani nemá smysl mluvit“, chce současná koalice s demonstranty komunikovat. „Je potřeba vyprávět ten příběh vcelku,“ řekl Vondráček s tím, že řada demonstrantů možná není dostatečně informována o celém kontextu kauzy.

Když moderátorka ostře reagovala dotazem, zda tím naznačuje, že demonstranti „nemají mozek“ a „nejsou schopni si najít informace“, Vondráček couvl a zdůraznil, že právě proto, že mají mozek, je potřeba směrem k nim adresovat další informace. Zároveň odmítl postup prezidenta Pavla, který podle něj ignoruje část veřejnosti.

Ministři za SPD pracují, jen to neumí komunikovat

Na otázku ohledně viditelnosti a práce ministrů za SPD Vondráček odpověděl, že jsou to manažeři, kteří „nejsou mistři světa v tweetování a marketingové prezentaci své práce“. Ujistil však, že ministři pracují intenzivně, zejména na přípravě státního rozpočtu a konkrétních projektech. Jako příklad uvedl ministra dopravy, který se věnuje dopravním stavbám, jež byly za minulé vlády zastaveny kvůli nedostatku financí.

Vondráček také odmítl obavy z rozpadu klubu SPD ve sněmovně. „Nálada je veskrze pozitivní,“ prohlásil s tím, že všechny strany v klubu – SPD, Svobodní, PRO a Trikolóra – jsou motivované využít mandát k plnění programu. Emancipační snahy poslance Jindřicha Rajchla z PRO nevnímá jako problém.

Kádrování ano, čistky ne

V závěru rozhovoru se moderátorka ptala na opakované neúspěšné volby Víta Rakušana do vedení sněmovny. Vondráček přiznal, že vládní koalice bude „kádrovat“ kandidáty na vysoké posty podle jejich minulé práce. „Pan Rakušan podle mého názoru nemá za sebou takovou práci, aby si zasloužil ode mě dostat hlas,“ vysvětlil poslanec. Zároveň však vyloučil, že by připravovaná novela zákona o státní službě měla sloužit k čistkám ve státní správě. Podle něj zákon naopak poskytuje větší ochranu státním zaměstnancům než Zákoník práce.

Interview ukázalo, jak hluboká je roztržka mezi vládní koalicí a prezidentem, přičemž Vondráček dává jasně najevo, že SPD a její spojenci stojí pevně za Petrem Macinkou a Filipem Turkem. Zda středeční schůzka premiéra Babiše s prezidentem situaci uklidní, zůstává otevřené.

Deklarace o zahraniční politice, spor s Hradem a kauza velvyslanců

Předseda Svobodných a poslenec Libor Vondráček byl 26. ledna 2026 hostem pořadu Události, komentáře, kde spolu s místopředsedou poslaneckého klubu Pirátů Ivanem Bartošem diskutoval o zrušeném setkání nejvyšších ústavních činitelů na Pražském hradě, sporné deklaraci o zahraniční politice a kontroverzním rozhodnutí vlády zrušit jmenování velvyslanců. Debata odhalila zásadní rozdíly v pohledu vládní koalice a opozice na směřování české zahraniční politiky a postavení České republiky v NATO a Evropské unii.​

Zrušené setkání a neznámá deklarace

Ústředním tématem diskuse bylo zrušení schůzky nejvyšších ústavních činitelů na Pražském hradě, která se měla konat 26. ledna odpoledne. Prezident Petr Pavel jednání zrušil, protože premiér Andrej Babiš ani ministr zahraničí Petr Macinka nedorazili včas ani se neomluvili. Podle mluvčího prezidenta požádali o posun termínu na 16. hodinu, což prezident akceptoval, ale když ani v této době nikdo nedorazil, rozhodl se jednání zrušit.​

Moderátor Lukáš Dolanský se hned na začátku zeptal Vondráčka, proč vládní koalice „torpédovala“ celou deklaraci ještě před tím, než se jednání vůbec uskutečnilo. Vondráčkova odpověď byla však překvapivě vágní. „Tak my jsme v té reportáži slyšeli, že to možná nebyla deklarace, že to byly možná body nebo já vlastně nevím přesně, v jakém formátu…“ odpověděl nejistě předseda Svobodných.​

Když moderátor trval na konkrétní odpovědi, Vondráček přiznal klíčovou skutečnost: „Nevím přesně, v jakém formátu dorazil podklad pro to dnešní jednání“. Vysvětloval, že jednání vlády o státním rozpočtu probíhalo dlouho, což byl údajně jeden z důvodů, proč se schůzka nekonala. „Mám pocit, že dneska probíhala poměrně dlouho vláda, takže jeden z těch důvodů určitě musí být, že se řešil rozpočet státní na vládě,“ argumentoval Vondráček.​

Když byl moderátor ještě konkrétnější a zeptal se, zda Vondráček vůbec četl navrhovanou deklaraci, odpověď byla šokující. „Já jsem to nečetl,“ přiznal předseda Svobodných. Toto přiznání vyvolalo údiv, protože Vondráček měl komentovat dokument, který ani neviděl.​

Izolace a pasivita – zbytečné fráze?

Navzdory tomu, že deklaraci nečetl, Vondráček se pokusil vysvětlit, proč vládní koalice odmítla některé její části. Moderátor zmínil konkrétní větu, kterou chtěla vláda vymazat: „Izolace a pasivita nejsou pro Česko výhodné“. Vondráček tuto větu označil za zbytečnou a přirovnal ji k triviální pravdě.​

„No, protože to evokuje, jako kdyby snad někdo se chtěl izolovat a tady se přece nikdo nechce izolovat. To je taková deklarace, jako kdybychom tam psali 1+1 rovná se 2,“ vysvětloval Vondráček. Podle jeho názoru je to zbytečná fráze, kterou není třeba v oficiálním dokumentu uvádět.​

Vondráček však šel ještě dál a naznačil, že věta má skrytý podtext. „Já v tom vnímám jakési snahy o štulce, špalce, nějaké mentorování ze strany pana prezidenta, který jako kdyby chtěl naznačit, že se chceme izolovat, a proto to vkládá do té deklarace,“ tvrdil předseda Svobodných. Zdůraznil, že v programovém prohlášení vlády není nic o izolaci, a proto je tato věta zbytečná.​

Problematické ukotvení v EU a NATO

Ještě výbušnější byla debata o další klíčové větě z navrhované deklarace. Původní znění znělo: „Bezpečnost a prosperita Česka závisí na pevném ukotvení v NATO a Evropské unii“. Vládní koalice chtěla tuto větu změnit na obecnější formulaci: „Prosperita závisí na dobrých mezinárodních vztazích“.​

Moderátor se zeptal přímo: „Proč vám vadí pevné ukotvení v NATO a v Evropské unii?“. Vondráček odpověděl otevřeně a odhalil svůj postoj k Evropské unii. „Tak mně osobně samozřejmě vadí pevné ukotvení v Evropské unii, protože mi jako strana od doby, kdy se schválila Lisabonská smlouva, tak říkáme, že pro nás členství v Evropské unii je méně výhodné než výhodné,“ vysvětlil Vondráček.​

Dodal, že NATO bylo součástí věty, takže se škrtlo obojí, aby se formulace zformulovala obecně. Vondráček také připomněl, že v programovém prohlášení vlády je uvedeno, že tyto otázky nebudou předmětem referenda, pokud to navrhne současná vláda.​

Když se moderátor ptal, zda přesto ve společném stanovisku s prezidentem vadí zmínka o EU a NATO, Vondráček odpověděl nejistě. „A já si nejsem jistý, jestli toto škrtnutí je konsenzus celé vlády, nebo jestli je to návrh nás,“ přiznal. Následně však rozvinul svůj argument proti Evropské unii.

Předseda Svobodných a poslanec Libor Vondráček byl 25. ledna 2026 hostem nedělního pořadu Otázky Václava Moravce, kde společně s ministrem práce a sociálních věcí Alešem Juchelkou (ANO), exministrem Marianem Jurečkou (KDU-ČSL) a předsedkyní poslaneckého klubu Pirátů Olgou Richterovou diskutoval o zahraniční politice, Trumpových výrocích o Grónsku a pomoci ukrajinským uprchlíkům. Diskuse odhalila zásadní rozdíly v přístupu politických stran k bezpečnostní situaci v Evropě i k otázce ukrajinských běženců v České republice.​

Diplomacie na rakouský způsob

Vondráček na začátku debaty představil svůj názor na české zahraniční záležitosti, když vysvětloval, že klíčem ke správné politice je hájení zájmů České republiky na první místo. V kontextu sporu o Grónsko a Trumpových výroků zdůraznil, že preferuje „rakouskou diplomatickou školu“, tedy zdrženlivější přístup adekvátní velikosti státu. Odmítl se jasně vyjádřit, zda považuje Trumpovu rétoriku vůči Dánsku za nevhodnou či nepřijatelnou, což vyvolalo opakované dotazy moderátora Václava Moravce.​

„Já si myslím, že takové chování v případě České republiky by bylo absolutně neadekvátní,“ odpověděl Vondráček na otázku, zda mu vadí chování Donalda Trumpa. Vysvětlil přitom, že Spojené státy jsou země určité velikosti a jejich voliči si vybrali svého demokratického zástupce, který postupuje podle jejich očekávání. Tato opatrná rétorika kontrastovala s výrazně kritičtějšími postoji ostatních hostů pořadu, zejména Mariana Jurečky a Olgy Richterové.​

Multipolární svět a obavy z euroarmády

Klíčovým momentem Vondráčkova vystoupení byla pasáž, ve které reagoval na projev kanadského premiéra z Davoského fóra o konci americké hegemonie. Vondráček se ztotožnil s názorem, že unipolární svět, kde Spojené státy dominovaly jako „světový policista“, se už nevrátí. „Myslím si, že víceméně ten multipolární svět poskytuje nám velké příležitosti do budoucna,“ prohlásil poslanec.​

Právě v kontextu této debaty přešel Vondráček k tématu evropské armády, které označil za hlavní hrozbu pro Českou republiku. „Mám pocit, že to směřuje k tomu, vytvořit tlak na vznik unijní armády, vytvořit tlak na eurofederalismus, a to je něco, čeho se obávám s důsledky pro Českou republiku,“ varoval předseda Svobodných. Podle jeho názoru média a politici zbytečně dramatizují situaci okolo Grónska právě proto, aby vytvořili prostředí pro prosazení evropské armády.​

Vondráček zdůraznil, že z případné dohody mezi Dánskem, Grónskem a Spojenými státy nevyplývají pro Českou republiku žádné špatné zprávy a situace není tak dramatická, jak je prezentována. Tímto argumentem se snažil zdůvodnit svůj zdrženlivější postoj k okamžité podpoře Dánska, což však narazilo na ostrou kritiku ostatních hostů pořadu.​

Střet pohledů na bezpečnost Evropy

Vondráčkův postoj k euroarmádě a multipolárnímu světu vyvolal prudkou reakci Mariana Jurečky. Ten upozornil, že bytostným zájmem českých občanů musí být respektování pravidel, že celistvost států a jejich hranice jsou nedotknutelné. „Když tady řekne Trump, že je blbost, tak my radši bude mlčet, místo, abychom to jasně pojmenovali, řekli, je to blbost, je to absurdní. Takhle zničíme vůbec to, že tady je stabilita posledních sedmdesát let ve většině států,“ kritizoval Jurečka Vondráčkův přístup.​

Olga Richterová na Vondráčkova slova reagovala citací Václava Havla z projevu kanadského premiéra. „Když se jasně postavíme na stranu spojené bezpečné koordinované Evropy, popřípadě dalších států, tak budeme velice silní,“ argumentovala Richterová. Zdůraznila, že Česko musí udržet mezinárodní vážnost, kterou získalo po revoluci právě díky Václavu Havlovi.​

Spor o pomoc Ukrajině a L-159

Další konfliktní téma představovala otázka dodání čtyř letounů L-159 Ukrajině. Moderátor Václav Moravec se ptal, proč předchozí vláda tyto letouny nedodala již v srpnu 2024, když o ně Ukrajina požádala. Marian Jurečka přiznal, že ho zpětně mrzí, že vláda rozhodnutí neudělala už v říjnu nebo listopadu 2024, a vyzval současnou vládu, aby letouny Ukrajině poskytla. Aleš Juchelka však odpověděl, že postoj armády musí být podřízen politické moci a aktuální postoj ministerstva obrany se měnit nebude.​

Ukrajinští uprchlíci a humanitární dávky

Významnou část diskuse zabralo téma ukrajinských uprchlíků a požadavek SPD na zrušení humanitární dávky. Moderátor se ptal Vondráčka, zda SPD skutečně požaduje úplné zrušení jakékoliv finanční pomoci ukrajinským běžencům. Vondráček v odpovědi svůj postoj zmírnil oproti původním výrokům předsedy SPD Tomia Okamury. „Myslím si, že rušit jako taková se nebude, ale určitě se bude řešit, kdo má nárok na tu dávku a v jaké výši,“ uvedl Vondráček.​

Předseda Svobodných argumentoval případy zneužívání systému, kdy podle něj někteří lidé odvezli desítky milionů korun na podvodně získaných sociálních dávkách. Zmínil také, že všichni v začátku konfliktu fandili Ukrajině a vybírali pro ni peníze, ale nálada ve společnosti se změnila. Jako důvod uvedl, že česká vláda neustále omlouvala své pochybení Ukrajinou a válkou, což vedlo k pocitu lidí, že jsou na druhé koleji.​

Aleš Juchelka v debatě potvrdil, že humanitární dávka se rušit nebude, čímž uklidnil obavy opozice. K 31. prosinci 2025 čerpalo humanitární dávku přibližně 80 tisíc osob z Ukrajiny s dočasnou ochranou. Marian Jurečka zdůraznil, že většinu příjemců tvoří děti, lidé s postižením, senioři nebo rodiče malých dětí.​

Ekonomický přínos versus politická rizika

Další spornou otázkou se stalo zveřejňování statistik o přínosu ukrajinských uprchlíků. Premiér Andrej Babiš oznámil, že vláda bude nadále zveřejňovat pouze statistiky o výdajích na podporu uprchlíků, nikoli však modely a výpočty zahrnující jejich přínos. Aleš Juchelka označil předchozí výpočty ministerstva za problematické, protože zahrnovaly i položky jako spotřební daň z pohonných hmot.​

Marian Jurečka naopak obhajoval metodiku předchozího vedení ministerstva. Vysvětlil, že průměrně vydělávající ukrajinský uprchlík odvádí ročně mezi 200 až 250 tisíc korunami do veřejných rozpočtů na daních a odvodech. „Běžte si to ověřit u lidí opravdu, kteří se zabývají ekonomikou, statistikou,“ vyzval Jurečka. Data z ministerstva práce a sociálních věcí za třetí čtvrtletí 2025 ukázala, že příjmy od ukrajinských uprchlíků dosáhly přes osm miliard korun, zatímco výdaje činily necelé čtyři miliardy.​

Olga Richterová upozornila na dlouhodobý demografický problém České republiky. Porodnost klesla z 111 tisíc dětí ročně v roce 2019 na pouhých 76 tisíc, což představuje dramatický propad. „V roce 2037 to bude přes 30 000 lidí. Odejde třeba celá Třebíč. V roce 2038 celá Mladá Boleslav,“ ilustrovala Richterová úbytek pracovní síly. Zdůraznila, že právě proto je důležité, jak se Česko chová k ukrajinským dětem a mladistvým, protože ti mohou v budoucnu spojit svůj život s Českem.​

Prorodinná politika jako společný zájem

V závěru diskuse se hosté pokusili najít společnou řeč v oblasti prorodinné politiky. Vondráček pochválil Aleše Juchelku za to, že si na ministerstvo práce bere odborníky na rodinnou politiku. Kritizoval přitom bývalého premiéra Petra Fialu, který se podle něj vysmíval poslancům upozorňujícím na důvody snižující se porodnosti.​

Marian Jurečka a Olga Richterová zdůraznili nutnost navýšení rodičovského příspěvku a jeho valorizace podle průměrné mzdy. Jurečka nabídl podporu všem opatřením, která povedou ke zvýšení rodičovského příspěvku, větší flexibilitě a zvýšení slevy na děti pro pracující rodiče. Richterová doplnila požadavky na dostupné bydlení a rozšíření služeb pro slaďování práce a péče o děti.​

Vystoupení Libora Vondráčka v Otázkách Václava Moravce ukázalo fundamentální rozdíly v přístupu k zahraniční a bezpečnostní politice mezi vládní koalicí ANO a SPD na jedné straně a současnou parlamentní opozicí na straně druhé. Zatímco Vondráček preferuje opatrnou diplomacii a varuje před vznikem euroarmády, opozice požaduje jednoznačné postoje ve prospěch spojenců a koordinovaný evropský přístup k bezpečnosti. V sociální politice se zdá být prostor pro kompromis, zejména v oblasti podpory rodin a demografické krize, která ohrožuje budoucnost české ekonomiky.

Poslankyně Markéta Šichtařová,  vystoupila 20. ledna 2025 v pořadu Co na to vaše peněženka na CNN Prima News, kde diskutovala o ekonomické situaci Česka s pirátským poslancem Samuelem Volpem. Ekonomka v úvodu debaty nastínila paradoxní situaci české ekonomiky – ačkoliv se podle historických měřítek máme nejlépe, jak se kdy mělo, pořád existují obrovské rezervy pro další růst.

Šichtařová vysvětlila, že zatímco v roce 1989 jsme záviděli životní úrovni západního Německa, dnes už je situace vyrovnanější. Problém ale vidí v celkové stagnaci Evropy, která zaostává za jinými rozvinutými regiony světa. „Rozvinutý zbytek světa nám velmi výrazně ujíždí,“ konstatovala.

Inflační krize a její řešení

Hlavní kritiku bývalé vlády poslankyně zaměřila na řešení energetické krize. Označila ji za největší „kiks“, který vedl k prudkému nárůstu cen energií a následně k poklesu kupní síly české koruny o téměř třetinu. Podle Šichtařové se této situaci dalo zabránit lepšími rozhodnutími v oblasti energetické politiky.

K návrhu současné vlády na přenesení poplatků za obnovitelné zdroje energie na stát se vyjádřila pozitivně, i když s výhradami. Označila tento krok za příliš krotký a navrhla radikálnější řešení – úplné zrušení emisních povolenek, které by mohlo výrazněji snížit ceny energií nejen pro domácnosti, ale hlavně pro firmy.

Daňová kvóta jako hlavní problém

Ekonomka zdůraznila, že klíčovým problémem nižší kupní síly občanů je vysoká složená daňová kvóta. Připomněla, že služby jako školství či zdravotnictví nejsou zdarma, ale financované z daní všech občanů. „Důležitější, než vyrovnaný státní rozpočet je takový rozpočet, který má nízké příjmy a nízké výdaje,“ vysvětlila svůj přístup k veřejným financím.

Šichtařová vyjádřila naději, že během následujících čtyř let neporostou žádné daně a ideálně budou klesat, což by podle ní mělo být hlavním cílem hospodářské politiky.

Živnostníci a koncesionářské poplatky

K plánovanému snížení minimálních záloh pro OSVČ se poslankyně vyjádřila umírněně. Podle ní nejde o skutečnou pomoc, ale spíše o narovnání stavu, který tu již v minulosti byl, než Nečasova vláda zvýšila tyto odvody. Poukázala na to, že živnostníci jsou dlouhodobě znevýhodňováni a tento krok pouze vrací situaci do předchozího stavu.

Kontroverzní stanovisko zaujala k otázce koncesionářských poplatků. Na rozdíl od koaličního řešení, které převádí financování České televize a Českého rozhlasu na státní rozpočet, by Šichtařová raději poplatky úplně zrušila. „Když to zvládne Prima CNN bez poplatků, tak to zvládne celkem jistě i Česká televize nebo Český rozhlas,“ argumentovala s tím, že média by se měla finančně zabezpečit sama například vysíláním reklam.

Bydlení jako priorita

Za nejdůležitější krok pro mladé rodiny označila ekonomka přípravu nového stavebního zákona, který by měl zrychlit výstavbu. Přestože realisticky upozornila, že efekt nebude zásadní kvůli přetlaku cizinců a ekologickým požadavkům, měl by přinejmenším zbrzdit dramatický růst cen nemovitostí.

Závěrem

Markéta Šichtařová během debaty zdůraznila potřebu šetřit na výdajové stránce státního rozpočtu, zejména na „zelených nesmyslech“ a zbytečných transferech. Přestože očekává, že letošní schodek přesáhne 300 miliard korun kvůli předchozí vládě, vyjádřila naději, že do konce volebního období by mohl být rozpočet vyrovnaný.

Vondráček v bouřlivé debatě o Trumpovi: Střet vizí o budoucnosti Evropy a transatlantismu

Poslanec Libor Vondráček se stal jedním z hlavních aktérů speciálního vydání pořadu 360 věnovaného prvnímu výročí druhé vlády Donalda Trumpa. V téměř hodinové debatě se střetl s bývalým ministrem zahraničí Janem Lipavským (ODS), poslancem Karlem Dvořákem (STAN) a Kateřinou Demetrashvili. Diskuze odkryla zásadní rozpory v pohledu na amerického prezidenta, budoucnost NATO i roli Evropy v měnícím se světovém řádku.

Trump jako prezident: Inspirace nebo chaos?

Na úvodní otázku, jaký je Donald Trump jako prezident po roce ve druhém funkčním období, Vondráček odpověděl jednoznačně pozitivně. „Donald Trump se nepochybně snaží dodržovat své předvolební sliby, je to prezident, který vyhrál nejenom co do počtu volitelů, ale i co do absolutního počtu hlasů a snaží se zkrátka plnit to, co těm svým voličům slíbil,“ vysvětlil poslanec.

Vondráček vyzdvihl zejména Trumpovu práci v oblasti migrace a odmítnutí zelené ideologie, která podle něj zdražovala životy Američanům. Pozitivně hodnotil i DOGE program, který má ušetřit spoustu peněz americkým daňovým poplatníkům. „To je pro nás veliká inspirace. My jako Češi v první řadě musíme si říkat, co si z toho jeho vládnutí můžeme vzít sami pro sebe, než abychom nějak mistrovali nebo kritizovali a říkali, že volba Američanů byla špatná, je to jejich demokratická volba,“ zdůraznil

Diametrálně odlišný pohled představila Kateřina Demetrashvili, která Trumpovo prezidentství charakterizovala jediným slovem: chaos. „Nedá se to srovnávat s prvním obdobím. Určitě o té domácí se budeme mnoho bavit. Co se týče té zahraniční, tak prostě čím dál tím víc vidíme, že se pomalu z dlouhodobého spojence stává trošku hrozba, že opravdu ohrožuje suverenitu jednotlivých států,“ varovala s odkazem na Trumpovy výroky o Kanadě a Grónsku.

Jan Lipavský, který měl jako bývalý ministr zahraničí nejbližší zkušenost s mezinárodní diplomacií, označil Trumpa za velmi kontoverzního prezidenta, který neodpouští slabost. „Je to člověk, který neodpouští slabost a sám rozumí síle ať už ekonomické nebo vojenské. Určitě patří mezi prezidenty, kteří se nebojí rozhodovat,“ poznamenal. Zároveň však dodal klíčovou výhradu: „To, co je pro nás Evropany a i pro Česko, je, že to není prezident, který je transatlantický. Dokonce bych si dovolil říci, že do určité míry pohrdá Evropou.“

Karel Dvořák přirovnal hodnocení Trumpových výroků k nekonečnému rébusu. „Když hodnotíme výroky Donalda Trumpa, tak se můžeme vždycky pohybovat někde na škále toho, že buď hraje ty tzv. pět D šachy, nebo je to projev nějakého šílenství,“ poznamenal. Dvořák věří, že Trump si vytváří pozici pro vyjednávání a testuje, jak bude Evropská unie reagovat a zda bude jednotná.

Grónsko: Bezpečnostní zájem nebo imperiální ambice?

Trumpovy výroky o Grónsku a možném použití ekonomického i vojenského nátlaku k jeho získání rozdělily účastníky debaty. Moderátor citoval přesdílený příspěvek na Trumpově sociální síti, kde zaznělo: „Skutečný nepřítel není Rusko a Čína, ale NATO a OSN.“

Vondráček k tomuto kontroverznímu výroku přistoupil pragmaticky. „Já bych teď asi nedokázal úplně říct, co přesně tím myslel Donald Trump, protože on to teda přesdílel. Přece jenom je známý těmi velkými prohlášeními typu, že tedy dojedná mír za 24 hodin. Přece jenom je to nějaká nadsázka,“ vysvětloval. Poslanec pak nabídl paralelu z evropského pohledu: „Kdybych se to pokusil paralelně říct v pozici nás Evropanů a řekl bych, že skutečným nepřítelem evropské prosperity není Čína, není Rusko, ale je to právě Evropská unie, která prostě tady způsobuje tu eutanázii našeho průmyslu.“

Demetrashvili ostře oponovala. „Kdyby reálně Trump například myslel vážně ruskou hrozbu a kdyby mu šlo o bezpečnostní skutečně aspekt téhle situace, tak by naopak nesnižoval počet vojáků na Grónsku a zároveň by se jinak choval,“ argumentovala. Podle ní Trump zapomíná na bezpečnostní aspekty a více ho zajímají nerostné suroviny.

Jan Lipavský připomněl strategický význam amerických základen v Evropě. „Vemme si bombardování Íránu. To se odehrálo díky tomu, že ta letadla, která teda, byť letěla ze Spojených států amerických, tak doplňovala palivo a využila zázemí evropských letišť. Celý vliv Spojených států amerických na Blízkém východě, v Afriky i vlastně vůči Rusku v Evropě vychází z amerických základen, které se nachází v Německu,“ vysvětlil. Podle něj Trump ještě nespočítal, o co by přišel bez evropských základen.

Karel Dvořák zdůraznil potřebu jasné reakce Evropy. „Potřebujeme silnou a jednotnou Evropu, která dá jasně najevo, že tou červenou linií jakékoliv debaty s naším spojencem a partnerem je územní celistvost evropských států. To je prostě čára, za kterou nemůžeme v žádném případě jít,“ prohlásil.

Slabá Evropa a ztracený spojenec?

Vondráček odmítl, že by Evropa ztratila spojence ve Spojených státech. „Nemyslím si, že jsme ztratili spojence. Myslím si, že ten, kdo je skutečně dobrý spojenec, tak je taky schopen tomu svému spojenci říct včas pravdu, která se mu špatně poslouchá,“ vysvětlil. Pravdou podle něj je, že Evropská unie je mimořádně slabá oproti své dřívější pozici.

„Evropská unie si kladla za cíl v rámci Lisabonské strategie předběhnout Spojené státy a místo toho se nám Spojené státy ekonomicky vzdalují. Skutečně nás můžou posuzovat nově více za slabé. V momentě, kdy se lídři evropských států bojí svých občanů, omezují svobodu slova, tak to také vnímají v Americe jako slabost,“ kritizoval Vondráček současný stav EU.

Lipavský však vytknul vládní koalici dvojí metr. „To sebemrskačství. Vy snížíte výdaje na obranu, to bude v tom rozpočtu, které předložíte a pak tady pláčete, že je Evropa slabá. To je přece paradoxní,“ zkritizoval. Podle něj by vláda měla místo kamarádění s Maďarskem a Slovenskem stavět konstruktivní evropské koalice proti migraci a k revizi Green Dealu, jak to dělala vláda Petra Fialy.

„Rétoricky to zní skvěle, realita ovšem jiná. Ono se to už jako postupně ukazuje. A samozřejmě, když Evropa dokáže vygenerovat vlastní sílu, tak i Spojené státy budou respektovat,“ dodal Lipavský s tím, že třetina globálního obchodu se odehrává přes Atlantik a pro Česko je Amerika desátým nejvýznamnějším exportním trhem.

Spor o obranné výdaje

Klíčovým bodem rozpravy se stal požadavek Donalda Trumpa na zvýšení výdajů členských států NATO na 5% HDP. Vondráček k tomu poznamenal, že požadavek není tak drastický, jak se může zdát. „Přece jenom ono se to možná trochu nafukuje, ale víme, že tam 1,5% je na infrastrukturu, že Španělsko to také odmítlo,“ vysvětlil.

Poslanec zároveň vyjádřil obavy, že nafukování těchto témat má posloužit eurofederalistům. „Obávám se, že všechno to nafukování těchto témat má posloužit eurofederalistům, aby začali tlačit na zavedení unijní armády, aby začali tlačit na to, že ztratíme právo veta při hlasování v Evropské unii. A toho já se skutečně děsím,“ varoval.

Zdůraznil, že Česko chce přistupovat k obraně komplexně. „My máme i v programovém prohlášení zakomponováno, že chceme přistupovat k té obraně komplexně, že máme komplexní bezpečnostní strategii, že je potřeba do toho zapojit právě i obyvatele tak, aby byly připravené na jakékoliv scénáře,“ vysvětlil.

Demetrashvili zdůraznila význam domácího zbrojního průmyslu. „Ta rostoucí nejistota v tomhle mezinárodním prostředí vede k tomu, že si konečně uvědomujeme, že opravdu budování vlastní obrany není něco zbytečného, ale je to prostě absolutní nutnost, není to žádný luxus,“ konstatovala. Připomněla, že český zbrojní průmysl je skvělý a dodává produkty i do USA.

Karel Dvořák ale oponoval vládní logice. „Vláda zastává názor a vyvrací. Říká, že není potřeba utrácet za posilování české a evropské obranyschopnosti, že to za nás vyřeší někdo jiný. A zároveň říká, že chce zvyšovat sociální dávky a utrácet peníze někde jinde. Já se přiznám, že tomu úplně nerozumím,“ vyjádřil svůj údiv.

Lipavský pak položil přímou otázku. „Buď na ty peníze dáte nebo je tam nedáte a vy je tam nedáte, protože je dáte na levnější elektřinu. Zrušíte poplatky za veřejnoprávní média, což bude další výdaj státního rozpočtu. Takže tady Svobodní a motoristé budou podporovat socialistickou politiku,“ obvinil vládní strany.

Válka na Ukrajině a cesta k míru

Téma jednání o míru na Ukrajině vyvolalo další ostrou výměnu názorů. Vondráček ocenil, že Evropa je díky Trumpovi nejblíže k uzavření míru od začátku války. „Robert Fico to zkusil v čase, kdy ta jednání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem nebyla v tak pokročilém stadiu, jako jsou dneska. Dneska si myslím, že naopak my bychom měli tak jak to i psala Tulsi Gabbardová, my bychom opravdu neměli bojkotovat tu snahu Donalda Trumpa,“ argumentoval.

„Nemyslím si, že by bylo jakkoliv užitečné, kdybychom tam jezdili si hrát jako na někoho, kdo může teďka pomoci vyjednání míru mezi Ukrajinou, Ruskem, Donaldem Trumpem v tuto chvíli spíš bychom opravdu měli řešit tak nakonec, jak se vyjádřila Roberta Metsola, že tedy jsme nejblíže uzavření míru od začátku války, tak bychom tomu měli držet palce,“ dodal.

Demetrashvili však Trumpovy mírové snahy hodnotila skepticky. „Samozřejmě ty mírové snahy velice oceňuji, ale vzhledem k tomu, že Trump postavil na tom, že vyřeší tu válku a že zajistí mír na celém světě jako náš mírotvorce zachránce v co nejkratší době. Na tom si postavil kampaň, na tom ji vyhrál velice značně a najednou zjišťuje tu realitu,“ konstatovala. Podle ní Trump zjišťuje, že Putin není ochoten ustoupit a vyjednávání nikam nevede.

Lipavský zdůraznil, že s Putinem je třeba hovořit pozice síly. „Ten rozumí zbraním a sankcím. Ta jeho válka netrvá tři dny, tři měsíce, tři roky, ale bude trvat teďka brzo už čtyři roky. A když ukážeme sílu vůči Rusku, tak pak se s nima skutečně bude o čem bavit,“ vysvětlil. Připomněl, že Putin anektoval území do ústavy, která mu nepatří a která kontroluje ukrajinská armáda.

„Musíme Rusku ukázat, že oni to nezvládnou, že hranice v Evropě platí, ale to nepůjde bez těch výdajů na obranu a bez nějaké rozhodné politiky. Protože to, co vidíme teďka, je spíše geopoliticky dezorientovaná vláda, která se vlastně není schopná ani vymáčknout poměrně jasné záležitosti, jako je územní suverenita Dánského království,“ zkritizoval Lipavský současnou vládu.

NATO versus evropská obrana

K otázce budoucnosti NATO se Vondráček vyjádřil pragmaticky. Zdůraznil spolupráci s nejbližšími partnery ve visegrádské čtyřce. „My musíme být silný a musíme být silní i v rámci našeho regionu s těmi nejbližšími partnery, protože nakonec vždycky je to bližší košile nežli kabát. Proto chceme spolupracovat s V4,“ vysvětlil.

Odmítl také nadšení pro paralelní obranné struktury v Bruselu. „19 balíčků sankcí. Já si tedy nejsem jistý. To, co funguje, je skutečně síla. Josef Mašín říkal, že věří v Boha a ve své pistole. Takže my musíme být silný,“ citoval legendárního protikomunistického bojovníka.

Demetrashvili vyjádřila naději v NATO, ale připustila bezprecedentnost situace. „Já pořád teda mám naději v tom, že opravdu Česká republika patří do NATO a že to dokážeme ještě zachránit. Ale je pravda, že prostě tahle situace je bezprecedentní a potřebujeme nějak vyřešit to, že prostě šli na to, jako ohrožuje členy NATO,“ konstatovala.

Karel Dvořák zdůraznil potřebu jak NATO, tak silnější Evropy. „Věřím v to, že potřebujeme silnější Evropskou unii a věřím v to, že potřebujeme budovat silnější evropský obranný průmysl, sdílet evropské zbraňové systémy tak, abychom neměli ten roztříštěný systém, který máme teď. A buďme prostě silnější a bez sebevědomější partneři, protože každý chce mít partnera, který je silný a neslabý,“ vysvětlil.

Lipavský se jednoznačně přihlásil k transatlantismu. „Já jsem velký transatlantista. To znamená, já budu hájit. Já věřím tomu, že demokratické země mají spolupracovat, že spolu máme obchodovat, sdílet technologie, věřit si. Ano, teďka vůči Spojeným státům jako Evropa musíme podle mého názoru zahrát trochu razantnější partii, ale stále přátelskou a spojeneckou,“ vyjádřil svůj postoj.

Rada míru: Nová naděje nebo slepá ulička?

Na závěr debaty se účastníci vyjadřovali k Trumpově návrhu Rady míru, kde by nad územím Ukrajiny dohlížely vybrané státy. Mezi první zájemce se již přihlásily Ázerbájdžán, Bělorusko a Maďarsko.

Demetrashvili byla jednoznačně proti. „Já si myslím, že taková organizace je předurčená k zániku, protože opravdu s diktátory se spolupracovat nedá. Váleční zločinci nemají co rozhodovat o území, na kterém zločiny páchají,“ odmítla celý koncept.

Karel Dvořák s ní souhlasil. „Já myslím, že paní kolegyně to vyslovila a definovala velice pregnantně. Já si myslím, že to je projekt určený k zániku a je zbytečné na něco takového utrácet peníze českých daňových poplatníků,“ konstatoval.

Vondráček byl opatrnější. Odmítl vstup za navrhovanou jednu miliardu dolarů, ale připustil, že „kdyby Donald Trump dal hodně velkou slevičku,“ bylo by lepší být u jednání alespoň jako pozorovatelská země.

Debata ukázala zásadní rozpory v pohledu českých politiků na Donalda Trumpa a budoucnost transatlantických vztahů. Zatímco Vondráček v něm vidí především inspiraci a pragmatického vyjednavače, Lipavský a jeho oponenti varují před oslabením NATO a potřebou silnější jednotné Evropy.