Dopis do německého Parlamentu: Teroristický útok v ČR a riziko spojení podezřelých osob s nadací Rosa-Luxemburg-Stiftung podporovanou z německého rozpočtu

Dopis do německého Parlamentu: Teroristický útok v ČR a riziko spojení podezřelých osob s nadací Rosa-Luxemburg-Stiftung podporovanou z německého rozpočtu

Dnes v noci po dopadení čtvrté osoby podezřelé z teroru v Pardubicích jsem zaslal dopis do Německého parlamentu s naléhavou žádostí.


Český překlad:

V Praze, dne 30.03.2026

Německý spolkový sněm

Julia Klöckner

Předsedkyně Německého spolkového sněmu

Platz der Republik 1

11011 Berlin

Spolková republika Německo

Věc: Teroristický útok v České republice a riziko spojení podezřelých osob s nadací Rosa-Luxemburg-Stiftung podporovanou z německého rozpočtu

Vážená paní předsedkyně,

jako poslanec Parlamentu České republiky se na Vás obracím s naléhavou žádostí o Vaši pozornost a podporu při prověření mechanismů financování německých politických nadací, jejichž veřejné prostředky přispívají k šíření radikálních ideologií ohrožujících vnitřní stabilitu a bezpečnost sousedních zemí.

Spolková vláda Německa poskytuje každoročně desítky milionů eur Nadaci Rosy Luxemburgové (Rosa-Luxemburg-Stiftung). V roce 2024 činila tato podpora přes 71 milionů eur. Tato nadace dlouhodobě působí i v České republice, kde finančně podporuje subjekty prosazující krajně levicovou, antikapitalistickou a radikálně internacionalistickou agendu, která stojí v přímém rozporu s principy liberální demokracie, suverenity národních států a bezpečnosti našich občanů.

Mezi příjemce těchto prostředků patřila v minulosti i nezisková organizace Druhá : směna, z. ú. (IČO 21039992), která je součástí radikální levicové scény. Nadace Rosy Luxemburgové se pravděpodobně podílela i na jejím založení. Mezi další příjemce prostředků od této nadace patřily například radikálně levicové neziskové organizace Sdruženy, z. s. nebo Socialistická solidarita.

S vážným znepokojením sleduji aktuální vyšetřování žhářského útoku na výrobní halu zbrojní firmy v Pardubicích, který české orgány klasifikují jako teroristický čin. Z útoku jsou obviněny osoby (mj. Youssef M. a Anežka B.), které jsou veřejně spojovány s radikálně levicovým a propalestinským aktivismem – prostředím ideologicky blízkým subjektům podporovaným Nadací Rosy Luxemburgové včetně neziskové organizace Druhá : směna, z. ú. Ačkoli o vině rozhodne až soud, nelze přehlížet skutečnost, že německé veřejné prostředky dlouhodobě přispívají k budování ideologického podhoubí radikalizace na území České republiky, ze kterého vzešli i podezřelí ze spáchání tohoto závažného násilného trestného činu.

Považuji za nepřípustné, aby peníze německých daňových poplatníků – byť nepřímo – přispívaly k fanatizaci mladých lidí, která může v krajním případě přerůst až v násilí namířené proti soukromému majetku a bezpečnosti občanů suverénního členského státu Evropské unie.

Proto Vás, vážená paní předsedkyně, jako nejvyšší představitelku německého parlamentu, naléhavě žádám, abyste podpořila nebo iniciovala v Bundestagu následující kroky:

  • interpelaci spolkové vlády ohledně stávajících kontrolních mechanismů a dohledu nad zahraniční činností Nadace Rosy Luxemburgové a dalších politických nadací,
  • zpřísnění pravidel pro poskytování veřejných dotací tak, aby tyto prostředky nekončily u subjektů propagujících radikalismus a nenávistné ideologie nebo ospravedlňujících násilí,
  • prosazení plné transparentnosti finančních toků mezi německými státními nadacemi a organizacemi působícími na území České republiky a dalších sousedních zemí.

Jsem přesvědčen, že ochrana demokratického řádu, vnitřní bezpečnosti a dobrých sousedských vztahů mezi našimi zeměmi je společným zájmem. Politický export radikalismu a destabilizace sousedních států je v rozporu s principy vzájemného respektu mezi suverénními demokraciemi.

Těším se na Vaši aktivní angažovanost v této záležitosti a jsem připraven poskytnout jakékoli další informace nebo podklady, které by mohly být užitečné.

Libor Vondráček

předseda strany Svobodní

poslanec Parlamentu ČR


Německý originál:

Prag, den 30. März 2026

Deutscher Bundestag

Julia Klöckner

Präsidentin des Deutschen Bundestages

Platz der Republik 1

11011 Berlin

Bundesrepublik Deutschland

Betreff: Terroranschlag in der Tschechischen Republik und das Risiko einer Verbindung der Tatverdächtigen zur aus dem deutschen Bundeshaushalt geförderten Rosa-Luxemburg-Stiftung

Sehr geehrte Frau Präsidentin,

als Abgeordneter des Parlaments der Tschechischen Republik wende ich mich an Sie mit der dringenden Bitte um Ihre Aufmerksamkeit und Unterstützung bei der Überprüfung der Finanzierungsmechanismen deutscher politischer Stiftungen, deren öffentliche Mittel zur Verbreitung radikaler Ideologien beitragen, welche die innere Stabilität und Sicherheit der Nachbarländer gefährden.

Die Bundesregierung Deutschlands stellt der Rosa-Luxemburg-Stiftung jährlich zweistellige Millionenbeträge zur Verfügung. Im Jahr 2024 betrug diese Unterstützung über 71 Millionen Euro. Diese Stiftung ist seit langem auch in der Tschechischen Republik tätig, wo sie finanzielle Unterstützung für Einrichtungen leistet, die eine extrem linke, antikapitalistische und radikal internationalistische Agenda verfolgen, die in direktem Widerspruch zu den Prinzipien der liberalen Demokratie, der Souveränität von Nationalstaaten und der Sicherheit unserer BürgerInnen steht.

Zu den EmpfängernInnen dieser Mittel gehörte in der Vergangenheit auch die gemeinnützige Organisation Druhá : směna, z. ú. (Identifikationsnummer 21039992), die Teil der radikalen linken Szene ist. Die Rosa-Luxemburg-Stiftung war wahrscheinlich auch an ihrer Gründung beteiligt. Zu den weiteren EmpfängernInnen von Mitteln dieser Stiftung gehörten beispielsweise die radikal linken gemeinnützigen Organisationen Sdruženy, z. s. oder Socialistická solidarita.

Mit großer Besorgnis verfolge ich die aktuellen Ermittlungen zu dem Brandanschlag auf eine Produktionshalle eines Rüstungsunternehmens in Pardubice, den die tschechischen Behörden als terroristischen Akt einstufen. Wegen des Anschlags sind Personen (u. a. Youssef M. und Anežka B.) angeklagt, die öffentlich mit radikal linkem und pro-palästinensischem Aktivismus in Verbindung gebracht werden – einem Milieu, das ideologisch den von der Rosa-Luxemburg-Stiftung unterstützten Einrichtungen nahesteht. Einschließlich der gemeinnützigen Organisation Druhá : směna, z. ú. Auch wenn über die Schuld erst ein Gericht entscheiden wird, darf die Tatsache nicht übersehen werden, dass deutsche öffentliche Mittel langfristig zum Aufbau eines ideologischen Nährbodens für Radikalisierung auf dem Gebiet der Tschechischen Republik beitragen, aus dem auch die Verdächtigen für dieses schwere Gewaltverbrechen hervorgegangen sind.

Ich halte es für inakzeptabel, dass Gelder der deutschen SteuerzahlerInnen – wenn auch indirekt – zur Fanatisierung junger Menschen beitragen, die im Extremfall zu Gewalt gegen das Privateigentum und die Sicherheit der BürgerInnen eines souveränen Mitgliedstaates der Europäischen Union ausarten kann.

Daher bitte ich Sie, sehr geehrte Frau Präsidentin, als höchste Repräsentantin des deutschen Parlaments dringend, folgende Schritte im Bundestag zu unterstützen oder zu initiieren:

  •  Eine Interpellation der Bundesregierung zu den bestehenden Kontrollmechanismen und der Aufsicht über die Auslandsaktivitäten der Rosa-Luxemburg-Stiftung und anderer politischer Stiftungen,
  •  Eine Verschärfung der Regeln für die Gewährung öffentlicher Zuschüsse, damit diese Mittel nicht bei Einrichtungen landen, die Radikalismus und hasserfüllte Ideologien propagieren oder Gewalt rechtfertigen,
  •  Die Durchsetzung vollständiger Transparenz der Finanzströme zwischen deutschen staatlichen Stiftungen und Organisationen, die auf dem Gebiet der Tschechischen Republik und anderer Nachbarländer tätig sind.

Ich bin davon überzeugt, dass der Schutz der demokratischen Ordnung, der inneren Sicherheit und der guten nachbarschaftlichen Beziehungen zwischen unseren Ländern in unser beider Interesse liegt. Der politische Export von Radikalismus und die Destabilisierung von Nachbarstaaten stehen im Widerspruch zu den Prinzipien des gegenseitigen Respekts zwischen souveränen Demokratien. Ich freue mich auf Ihr aktives Engagement in dieser Angelegenheit und bin bereit, alle weiteren Informationen oder Unterlagen zur Verfügung zu stellen, die nützlich sein könnten.

Libor Vondráček

Parteivorsitzender Svobodní (Die Freien)

Abgeordneter des Parlaments der Tschechischen Republik

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31