INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Manželka prezidenta má asi takový morální nárok na peníze daňových poplatníků jako prezidentovy děti, prezidentova maminka, prezidentova babička, prezidentova tetička. Pokud si ministr Jurečka myslí, že paní prezidentová potřebuje sto tisíc měsíčně, mohl by je dát ze svého. „To aby porozuměl tomu, že každé peníze, které se někomu dají, někoho jiného bolí, protože se mu vezmou,“ říká pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová. Rozesmála ji naivita členů vlády, kteří si myslí, že s Green Dealem bude Česko světovým ekonomickým tygrem.

„První dáma, stejně jako prezident, slouží této zemi. Společně pracují na konkrétních tématech, reprezentují, cestují,“ uvedl prezident Petr Pavel v reakci na kritiku, která se snesla na návrh ministra práce Mariana Jurečky, jenž měl zajistit jeho manželce měsíční stotisícovou apanáž. Je to odpovídající suma? Nebo není úplně správné vytáhnout z kapes daňových poplatníků šestimístnou sumu pro někoho, kdo má k dispozici bezplatně veškerý potřebný servis včetně luxusního bydlení v areálu Pražského hradu, zámek v Lánech, limuzíny, ochranky, kanceláře, služeb personálu a řady dalších požitků?

Manželku prezidenta si lidé nevolili. Lidé si volili prezidenta. Manželka prezidenta má asi takový morální nárok na peníze daňových poplatníků jako prezidentovy děti, prezidentova maminka, prezidentova babička, prezidentova tetička…

Ale když pan Jurečka myslí, že jsou tyhle peníze u paní prezidentové potřebné, třeba by je mohl dát ze svého. To aby porozuměl tomu, že každé peníze, které se někomu dají, někoho jiného bolí, protože se mu vezmou. Peníze totiž stát nevyrábí. Peníze stát bere některým lidem, aby je dal jiným lidem, o kterých si myslí, že je „správnější“, aby peníze měli.

Dokonce i když stát peníze takzvaně tiskne, tak je v pravém smyslu nevyrábí – dokonce i tím totiž leda tak způsobuje inflaci, která opět vede jen k přerozdělení bohatství od někoho k někomu jinému.

Přilepšit si ovšem nechce jen prezidentský pár, ale i vrcholní politici. Ti hájí novelu zákona, podle které by měly příští rok o téměř 14 procent vzrůst jejich platy. Odvolávají se květnový verdikt Ústavního soudu, který zrušil s platností od příštího roku zákonný koeficient nutný pro výpočet platu soudců a politiků. Nicméně podle ústavních právníků z toho rozhodně nevyplývá, že by spolu se zvýšením platu soudců museli politici zvyšovat i platy své. Mohou nechat vzrůst platy soudců, jak požaduje Ústavní soud, ale platy politiků ponechat nebo je nechat růst pomaleji. Divíte se politikům, že se nikdo z nich žádného ústavního právníka nezeptal a raději namlouvají veřejnosti, že si přilepšit nechtějí, ale co jim kvůli tomu „zlému“ ÚS zbývá?

Já se politikům nedivím. Koneckonců jenom málokterý politik jde do politiky jako „služba lidem“ a „pro dobrou věc“. Už jsem několikrát řekla, že drtivá většina politiků – a můžeme se dohadovat, zda 80 nebo 90 procent – jsou psychopaté, kteří do politiky jdou proto, že chtějí moc a peníze. Ti ostatní jsou velmi vzácní. Je tedy zcela nepřekvapivé, že politici využijí každou skulinu, aby své platy a svou moc posílili. I když je to třeba formou podvodu.

V té souvislosti zaujmou údaje maďarské neziskové organizace Átlátszo, podle níž je Petr Fiala s výší 6,1 násobku tuzemské průměrné mzdy třetím nejlépe placeným předsedou vlády v EU (poměřuje se hrubý plat jednotlivých premiérů s výší průměrné hrubé mzdy v jejich zemi). První tři – Orbán, Fico i Fiala – mají z tohoto pohledu vyšší plat než kterýkoli z premiérů západních zemí EU. Vypovídá to o něčem?

Teď na druhou stranu výjimečně budu status quo hájit. Asi to leckoho překvapí. Ale faktem je, že odpovědnost premiéra je obrovská. A když nebude dobře zaplacen, bude se snažit získat ze své funkce benefity jinak – skrze úplatky, skrze posilování mocenského vlivu. Pokud jsem před chvílí řekla, že většina politiků jsou psychopaté a jen menšina jsou lidé, kteří svůj vstup do politiky vnímají jako „správnou věc“, pak naším cílem by mělo být posílit podíl těch druhých. Ale to se nám rozhodně nepodaří, pokud je ani dostatečně nezaplatíme. Proč by měl špičkový manažer a odborník chodit do politiky, když si tím finančně pohorší, přijde o jakýkoliv volný čas a bude čelit tomuto toxickému prostředí? Takže jedna věc je, jak se stávající politici perou o získání ještě víc peněz. A jiná věc je celkové nastavení rámce. Čím hůř budou politici zaplaceni, tím úděsnější charaktery mezi nimi najdeme.

Tohle je šetření na špatném místě. Neměli bychom šetřit na platech několika lidí z vlády, ale na celkovém počtu státních úředníků, z nichž mnoho a mnoho procent stát platí úplně k ničemu a kdyby mezi úředníky nebyli, nikdo by to nepoznal. Na tomhle se dají ušetřit desítky miliard. Takže nepodlehněme zkreslení, že něco zachráníme ušetřením pár stovek tisíc na platu premiéra.

Převzato z Parlamentních listů