Zrušme zákaz prodeje o svátcích

Zrušme zákaz prodeje o svátcích

Včera skončily Velikonoce, pro někoho hlavní svátek křesťanů, pro druhé svátky přicházejícího jara a pro další třeba jen pár dní volna navíc, kdy není třeba myslet na práci nebo na školu a lze si užívat čas podle svého.

A mezi všemi takovými lidmi je silná podmnožna těch, kteří by si na velikonoční pondělí rádi nakoupili – potraviny, oblečení nebo třeba zahradnické potřeby v hobbymarketu. Stát ale přísně říká: „Nesmíš! Budeš trávit čas tak, jak ti umožníme.“

Zákaz prodeje v obchodech nad 200 metrů v určené státní svátky zavedla socialistická vláda Bohuslava Sobotky v roce 2016. Schválení zákona předcházela dlouhá veřejná debata. Již někdy v roce 2002 začaly odborové svazy požadovat regulaci provozní doby během svátků a argumentovaly především „ochranou zaměstnanců“. Konkrétní legislativní návrh předložili senátoři za ČSSD až v roce 2014. Argumenty zastánců svobody podnikání proti regulaci provozní doby sice zaznívaly, ale byly nakonec přehlušeny. I tak je ale třeba vyslovit uznání a snad i údiv, jak dlouho se svoboda zavést si provozní dobu podle svého uvážení u nás proti nenávisti socialistů všech možných barev udržela.

Mezi vybrané sváky, během nichž je prodej zakázán, patří nejen Velikonoční pondělí a vánoční svátky, ale také 28. říjen – tedy náš český Den nezávislosti. Zde se zákon projevuje asi nejhanebněji. Připomínáme si naši suverenitu a zároveň na sobě pociťujeme státní nátlak. Slavíme nezávislost a přitom si uvědomujeme, jak je náš život závislý na nevybíravé libovůli politiků.

Zákaz prodeje nikomu neprospívá. Naopak, zaměstnancům, kteří si během svátků chtějí vydělat (jak známo, jsou zaměstnanci, například z řad studentů, kteří naopak v tyto dny dávají přednost práci před volnem), se jejich užitek jednoznačně snižuje. Vedle toho je potřeba si uvědomit, že škodí nejen majitelům dotčených podniků. Obětí jsou i ti, jimž patří prodejny s výměrou pod 200 metrů, mají-li svoji prodejnu, kavárnu nebo restauraci v nákupní galerii, v níž je zpravidla několik velkých obchodů. Třebaže smějí mít otevřeno, pociťují znatelný pokles tržeb – do prostoru nákupní galerie zkrátka zavítá méně lidí než kolik by jich bývalo přišlo, kdyby zde nebyla žádná regulace prodeje.

Zákon navíc poskytuje nefér výhodu pro konkurenci. Vlastníte-li například prodejnu sportovního zboží, kterou musíte o vybraných svátcích zavřít, váš konkurent, jehož prodejna je menší než 200 metrů, může ve stejný den zůstat v provozu, předem vyhlásit slevovou akci a vaše potenciální zákazníky získat pro sebe. Z vůle zákona.

Budiž ke cti dvěma poslancům ODS, kteří již před časem podali návrh na úplné zrušení zákazu prodeje o svátcích. Vláda premiéra Fialy, která by se chtěla nazývat pravicovou nebo středopravicovou, se však k poslaneckému návrhu staví neutrálně. V koalici není shoda. Argumentace poslanců Jana Bureše a Pavla Staňka bohužel nejde principiálním směrem a dotýká se spíše praktických aspektů zákazu: stále panuje chaos v tom, v které dny má být otevřeno a kdy naopak ne. Tím hlavním argumentem by ale měla být svoboda jednotlivce, právo na majetek, svoboda podnikání.

Poukazovat především na to, že se lidé neorientují, v jaké dny jsou obchody zavřené, umožňuje nepřátelům svobody zajít ve svém útoku ještě dále. Předseda lidovců Marek Výborný se dle svých slov také neorientuje, kdy je zavřeno. Šel by však jinou cestou. Nejlépe by podle něj bylo zakázat prodej o všech svátcích.

Bohužel, to je pravděpodobně směr, jakým se ubíráme. Na straně veřejnosti totiž není po obhajobě svobody poptávka. Lidé si na regulaci prodejní doby zkrátka zvykli a hlas těch, kteří označují odpůrce zákazu za zpovykané potížisty, je neurvalý a agresivní. Princip západky funguje.

Za komunistů se přece o svátcích také neprodávalo a zavřeno bylo od sobotního poledne až do pondělka, a nikomu to nevadilo! Zajímá vás jen konzum a plné břicho! Jednou za čas zavřené obchody přece vydržíte – neumřete přece hlady! V Německu a Rakousku mají mnohem přísnější regulace prodejní doby a nikdo proti tomu neprotestuje! V neděli a ve svátek se nemá bloumat po obchodech ale měl by se spíš trávit čas s rodinou a v přírodě! Tak zní argumentace zastánců zákazu, s níž se můžeme setkat ve veřejném prostoru. Takové argumenty budou samozřejmě zaznívat i na podporu jakéhokoliv rozšíření zákazu. Ostatně v roce 2024 něčím takovým vyhrožoval lidovecký ministr Jurečka.

Zákaz prodeje o nedělích zatím nikdo nenavrhuje. Argumentační rovina však může být a nepochybně bude zcela stejná. Je jen otázkou času, než takový návrh někdo předloží. A jestliže se proti tomu nezvedne racionální argumentace z pozice zastánců svobody jednotlivce, dříve či později si zkrátka v neděli už nenakoupíte.

Vy snad chcete v neděli nakupovat? A to vůbec nepomyslíte na ty ubohé prodavače a pokladní, kteří si přece také zaslouží odpočinek? Jak jste sobečtí! Tak nějak budou promlouvat odboráři, lidovci a socialisté všech možných odstínů. Jaká je proti tomu adekvátní reakce? Majitel prodejny má právo stanovit prodejní dobu podle svého! Zaměstnanci a majitelé mají právo se svobodně domluvit na oboustranně výhodné pracovní smlouvě! Zákazníci mají právo nakoupit si podle své libosti – pokud se ovšem jejich časová preference překrývá s preferencí prodejce. Preference odborářských a socialistických darmošlapů jsou irelevantní.

Hlavním motivem zastánců regulace prodejní doby totiž není nějaká starost o blahobyt pracovníků nebo péče o smysluplné využití volného času široké veřejnosti. Je jím v první řadě nenávist, nepřátelství a touha uplatňovat násilí. Odpor vůči svobodě a produktivitě je maskován „ušlechtilým“ odporem vůči konzumu, který je tak nějak všeobecně považován za cosi podřadného a špinavého. Konzumu, tedy uspokojování vlastních potřeb, však nutně předchází produkce. A produkce je extenzí rozumu v realitě. Právě o nepřátelství vůči rozumu tady jde. Navíc jej projevují lidé, kteří nikdy nic nevymysleli, nikdy nic nevyprodukovali a nikdy nebyli nikomu užiteční.

Právě tohle je morální a myšlenková pozice nejen těch, kteří chtějí zákaz prodeje o svátcích udržet nebo rozšířit, ale také těch, kteří v debatě, jež se vede kolem možného zrušení prostřednictvím poslaneckého návrhu, lavírují a mlží. Ve svém nepřátelství vůči svobodě, rozumu a produktivitě jsou zcela jednotní – napříč politickým spektrem.

Jestliže nám stát zákazem prodeje o svátcích říká, že máme trávit svůj volný čas tak, jak nám umožní a my s tím souhlasíme, je to principiálně stejné, jako kdyby nám stát říkal: „Budete trávit volný čas přesně tak, jak vám přikážeme.“ Souhlasili byste s tím?

Převzato z https://blog.idnes.cz/zalom/zrusme-zakaz-prodeje-o-svatcich.Bg25040621

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31