Zničili průmysl. Vědomě. Šichtařová má jasno v tom, proč evropská auta nefrčí

Zničili průmysl. Vědomě. Šichtařová má jasno v tom, proč evropská auta nefrčí

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ: V Česku se v prvním kvartálu vyrobilo méně aut než minulý rok, výroba klesla o 7,1 %. Proč? Ekonomka Markéta Šichtařová má odpověď. „Jde o to, že EU si naprosto zničila svůj průmysl, a v rámci něj zejména autoprůmysl. Zničila si ho sama, vědomě. Zničila si ho v rámci ideologického plánu na dekarbonizaci,“ říká. Podle ní to vysvětluje, proč klesá poptávka po evropských vozech.

Smlouva na nové dva jaderné bloky v Dukovanech dostala zelenou od antimonopolního úřadu. Korejská KHNP je tak o něco blíž k zahájení stavby. Věříte, že jádro dostavíme včas a podle původního rozpočtu?

Tak, pokud bych měla vycházet ze zkušeností z minula ohledně státních zakázek… tak tomu nevěřím. Každý, kdo ví, jak se zadávají státní zakázky, má zkušenost s tím, že prodlužování termínů a navyšování nákladů během stavby je běžné, a to se samozřejmě týká všech staveb v režii státu. Není nejmenší důvod myslet si, že u takové superstavby to bude jinak.

Pomalé oživení evropské poptávky prý stojí za poklesem domácí výroby aut. V Česku se v prvním kvartálu vyrobilo 366 tisíc vozů, to je meziročně o 7,1 % méně. Je to skutečně ten hlavní důvod, nebo vidíte jiné příčiny?

To je velmi eufemistický, až krycí název pro realitu. Technicky vzato, skutečně spotřebitelská poptávka po evropských autech je slabá. Ale proč je slabá?! To je ta správná otázka. A tady už je to výrazně horší.

Jde o to, že EU si naprosto zničila svůj průmysl, a v rámci něj zejména autoprůmysl. Zničila si ho sama, vědomě. Zničila si ho v rámci ideologického plánu na dekarbonizaci. Dekarbonizace se podařit nemůže, není to technicky možné, aniž bychom se (obrazně řečeno) vrátili na stromy. Zato tento pokus o dekarbonizaci velmi efektivně ničí evropský pokrok, evropskou konkurenceschopnost, evropskou životní úroveň. Evropská auta se ve srovnání s auty zejména z Asie stávají drahá, nekvalitní, tedy nekonkurenceschopná. A do toho současně evropská spotřebitelská poptávka je slabá, protože lidé nemají peníze. Jak by je taky mohli mít, když je vynakládají na drahé potraviny a na drahé bydlení?

Takže věc se má zhruba takto: Někdy na počátku 80. let celkem jistě mohli soudruzi tvrdit, že československá spotřebitelská poptávka je slabá, proto se u nás prodává méně aut na hlavu než v západním Německu. Svým způsobem to byla pravda. Ale takto řečeno to maskovalo realitu. Pravda byla taková, že západoněmecká ekonomika tehdy nebyla svázaná pitomou ideologií a šlapala, a ekonomiky východního bloku prostě nešlapaly, protože byly invalidní v důsledku komunistické ideologie. 

A teď se dějiny opakují, jen s tím rozdílem, že ideologie spolkla celou Evropu. A už zase evropská auta začínají svou konkurenceschopností stát, ve srovnání s fungujícím zbytkem světa, za pendrek.

Bude pád domácího, potažmo evropského automobilového průmyslu pokračovat?

Ano. Dokud bude trvat ideologie, dokud budeme předstírat „boj“ s klimatem, bude úpadek pokračovat.

Co by se stalo, kdyby velké evropské průmyslové podniky, které dnes chápeme jako páteř ekonomiky, přesunuly svou výrobu mimo kontinent, protože jim dnes EU ztěžuje fungování? Je šance, že by se s nástupem rozumnější politiky znovu vrátily?

Vy se ptáte, jako kdyby to byla jen nějaká hypotézy, co by bylo, kdyby… Ale ona to není žádná hypotéza. Ono už se to děje. A když už jednou zapustíte kořeny jinde, museli jste do toho investovat obrovské náklady, tak proč byste se vraceli?! Ledaže by v původní zemi došlo ještě k větší revoluci zdravého rozumu než v zemi, do které jste se přesídlili. V tuhle chvíli si umím těžko představit, že EU dokáže z ničeho nic nabídnout mnohem lepší podmínky pro podnikání než třeba Texas.

Takže pravděpodobnost návratu těch firem je velmi nízká. Právě proto je tahle ideologie tak strašlivě destruktivní – ona ničí náš v minulosti dosažený pokrok trvale. Obsadit znovu opuštěné místo na světových trzích je extrémně těžké až nemožné, pokud už jednou desetiletí budované obchodní vztahy zničíte.

Odborníci z Platformy pro minimální důstojnou mzdu se dobrali toho, že minimální důstojná mzda v Česku by měla činit 45 865 korun měsíčně. Na takovou částku ale 63 % zaměstnanců nedosáhne. Jak vnímáte výrok, že u nás 63 % zaměstnanců nepobírá důstojnou mzdu?

Výraz „minimální důstojná mzda“ je oxymóron, protimluv, který může vypustit z úst jen ekonomický analfabet. Čím vyšší nastavíte minimální mzdu, tím víc lidí bude bez práce, tím větší bude zaostávání celé země. Co je důstojného na tom, mít vysokou nezaměstnanost? Nic. 

Lidé si často pod vlivem rétoriky levicových politiků naivně myslí, že na minimální mzdě je něco sociálního. Není na ní sociálního vůbec nic! Za minimální mzdu skoro žádný Čech nepracuje. Za minimální mzdu u nás pracují téměř výhradně cizinci, kteří nemají vzdělání, neznají jazyk, mají mizerné pracovní návyky… A čím výš bude nastavena minimální mzda, tím víc budou tito špatně placení lidé bez vzdělání vytlačovat z trhu práce lidi, kteří by jinak dostávali zaměstnání s rozumnou mzdou. 

Mýtus minimální mzdy je pohádka, která má poštvat socialisticky smýšlející lidi proto zaměstnavatelům, aniž by ovšem minimální mzda komukoliv pomohla. V zemích, kde žádnou minimální mzdu nemají, mají současně také vysokou průměrnou mzdu – typicky v některých zemích ve Skandinávii, které často platovou úroveň závidíme. Myslíte, že je to náhoda? Vůbec ne! Minimální mzda je podvod na voliče. Pokud chcete opravdu vysoké mzdy, jaké si zasloužíte, je potřeba nejprve zrušit minimální mzdu, za kterou (ochotně) pracují ti nejméně kvalifikovaní imigranti. 

Člověku bez ekonomického vzdělání se to může zdát nepochopitelné, ale takhle to prostě funguje.

Hlídač státu zveřejnil platy úředníků v roce 2024Nejvyšší plat měl guvernér ČBN Aleš Michl, měsíčně dostával 746.510 kč. Nad půl milionu měsíčně si vydělali někteří členové bankovní rady, ředitelé velkých firem, ale třeba i člen kolegia rektora Univerzity Karlovy. Jsou to adekvátní peníze?

Aniž bych se chtěla odpovědi vyhnout, musím konstatovat, že tato otázka nemá odpověď. Co je „adekvátní“, to dokáže rozhodnout jedině trh na základě vztahu mezi poptávkou a nabídkou. Obecně na svobodném trhu platí, že nejvyšší příjmy mají majitelé firem, protože na nich leží největší zodpovědnost, potom nejvyšší management, střední management a pak ti ostatní. Jde o tržní ohodnocení potřeby jejich schopností, vyjádření míry jejich zodpovědnosti. 

Ale kdo má ve státním sektoru rozhodovat o užitečnosti státních úředníků? Popravdě, za mne často užitek některých byrokratů je záporný, neboli zrušení jejich místa by společnosti přineslo užitek. Bez nápovědy trhu ale jsme cenově slepí. Tak jako v centrálně plánované ekonomice jsme nedokázali bez pomoci trhu spočítat, kolik čeho máme vyrobit, tak u státních úředníků, kteří nejsou vystavení trhu, nejsme schopni říci, kolik je jejich „správné“ ohodnocení. Cenu (a plat) prostě nejde spočítat v nějaké plánovací kanceláři.

Převzato z Parlameních listů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Nejnovější video

Poslanec Libor Vondráček ze Svobodných vystoupil v pondělí 13. dubna v pořadu Interview ČT24, aby komentoval historický volební zvrat v Maďarsku. Porazil jej Péter Magyar se stranou Tisza, která získala dokonce ústavní většinu 138 ze 199 křesel. Po šestnácti letech Orbánovy vlády přichází do Budapešti nová éra – a Vondráček k ní zaujal promyšlený, suverénní postoj, který nenechal nikoho na pochybách o tom, kde stojí česká konzervativní pravice.

Gratulace bez naivity

Vondráček přivítal Magyarovo vítězství otevřeně a bez výhrad. Na sociálních sítích ihned po volbách napsal: „Sláva vítězům, čest poraženým. Petr Magyar porazil téměř neporazitelného Viktora Orbána a patří mu upřímná gratulace.“ Zároveň však dodal, že Maďarsko funguje jinak a my je nemáme soudit ani s jedním, ani s druhým lídrem. Tato věta vystihuje podstatu jeho přístupu: respekt k demokratickému výsledku, ale odmítání vnucovat jiným státům vlastní politické měřítko. Vondráček také ocenil, že Orbán porážku uznal elegantně a moc předá poklidně což v dnešní době rozhodně není samozřejmost.

Obrana suverenity: Brusel není soudce

Největší část rozhovoru se točila kolem otázky, zda by maďarská politická kultura měla odpovídat unijním normám. Vondráček zde ukázal svou právnickou zdatnost a politickou konzistentnost. Připomněl, že Evropská unie, do níž Česká republika vstoupila referendem v roce 2003, byla původně postavena na ekonomické spolupráci – nikoli na vzájemném přehlasování v kulturně a politicky citlivých otázkách. Když moderátor opakovaně citoval článek 2 Lisabonské smlouvy, Vondráček klidně kontroval: „Lisabonská smlouva šla za hranu toho, kde je žádoucí si uchovat evropskou spolupráci.“ Nejde o popírání demokracie, ale o odmítnutí dvojího metru – a příklad si Vondráček nenechal ujít: zatímco Tuskově vládě v Polsku přeobsazování ústavního soudu Brusel prominul, Kaczyńskému to stejné vyčítal.

Moderátorovi, který se snažil obhajovat Brusel jako nestranného arbitra právního státu, Vondráček nepokrytě odpověděl: „Mám pocit, že ten vágní obecný pojem je tam proto, aby existoval nějaký bič, který Brusel používá na neposlušné státy.“ Tato formulace je přesná, výstižná a opírá se o konkrétní zkušenost z práce ve Výboru pro evropské záležitosti, kde Vondráček aktivně sleduje bruselské legislativní tlaky na Českou republiku.

Ústavní soud, demokracie a zdravý rozum

Debata se dotkla i citlivé otázky maďarského Ústavního soudu a způsobu, jakým Fidesz obcházel jeho rozhodnutí přijímáním ústavních zákonů. Vondráček zde nepopřel, že jde o věc hodnou diskuze, ale zároveň jasně uvedl: parlament je v parlamentní demokracii nejvyšší zákonodárný orgán a ústavu formuluje zákonodárce, nikoli soud. „Ústavní soud tady není od toho, aby formuloval ústavu,“ řekl. Příkladem poukázal na Švýcarsko zemi se špičkovou demokracií, která nemá Ústavní soud vůbec, a přesto funguje jako vzor přímé demokracie pro celý svět.

Vondráček rovněž trefně připomněl, že Velká Británie – obvykle kladená za vzor právního státu posílá stovky lidí měsíčně do vězení za příspěvky na sociálních sítích. „To rozhodně není ta liberální demokracie, kdy menšina má právo se svobodně projevit,“ řekl. Argument zasáhl přesně tam, kde byl moderátor nejzranitelnější.

Půjčka Ukrajině: Suverenita nad solidaritou

K otázce odblokování evropské půjčky Ukrajině ve výši 90 miliard eur zaujal Vondráček jasný a konzistentní postoj. Státy, které se k půjčce nechtějí připojit Maďarsko a Slovensko mají na to plné právo. Evropská unie není dlužní unie a nemá přehlasovávat suverénní státy v otázkách, kde si samy nesou odpovědnost za svůj postoj. „Pokud státy, které chtějí půjčit, půjčí, je to v pořádku. Ale nemyslím si, že by měly být jiné státy přehlasovány,“ řekl. Připomněl také, že EU si v roce 2020 po covidu půjčila 750 miliard eur a otázka splácení dosud není jasně zodpovězena.

Benešovy dekrety a Visegrád: Věcnost místo paniky

Téma Benešových dekretů, které v maďarské předvolební kampani otevřel sám Magyar, Vondráček nezametal pod koberec, ale zasadil ho do historického a politického kontextu. Ukázal, že politici v opozici mívají k tomuto tématu daleko hlasitější projevy než v okamžiku, kdy převezmou odpovědnost za vládnutí. „Věřím tomu, že Petr Maďar v pozici vládnoucího přestane tolik akcentovat otázku Benešových dekretů,“ řekl Vondráček, a poukázal na to, že i Orbánův Fidesz nakonec ve vládě toto téma utlumoval. Vondráček také upozornil, že podobné výzvy zaznívají opakovaně z řad Alternativy pro Německo a bude správné reagovat stejně důsledně, odkud přijdou.

Co se týče budoucnosti Visegrádské čtyřky, Vondráček vyjádřil reálný optimismus: Magyar avizoval první zahraniční cestu do Polska a zájem o rozšíření V4 třeba o Rakousko. „Nás opravdu spojují podobné pohledy na věc a musíme proti diktátu Bruselu vystupovat společně,“ uzavřel Vondráček. Státy střední Evropy mají příliš mnoho společného – historii, problémy i výzvy, aby jim volba jednoho premiéra toto pouto přetrhla.

Vondráček v Interview ČT24 vystoupil jako politik s jasně zakotveným světonázorem, který se nenechá tlačit do jednoduchých odpovědí na složité otázky. Respektoval demokratický výsledek maďarských voleb, odmítl bruselský dvojí metr a zároveň naznačil, že spolupráce zemí střední Evropy má pevný základ, který přestojí i výměnu vlády v Budapešti.

Oblíbené štítky

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31