Zničili průmysl. Vědomě. Šichtařová má jasno v tom, proč evropská auta nefrčí

Zničili průmysl. Vědomě. Šichtařová má jasno v tom, proč evropská auta nefrčí

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ: V Česku se v prvním kvartálu vyrobilo méně aut než minulý rok, výroba klesla o 7,1 %. Proč? Ekonomka Markéta Šichtařová má odpověď. „Jde o to, že EU si naprosto zničila svůj průmysl, a v rámci něj zejména autoprůmysl. Zničila si ho sama, vědomě. Zničila si ho v rámci ideologického plánu na dekarbonizaci,“ říká. Podle ní to vysvětluje, proč klesá poptávka po evropských vozech.

Smlouva na nové dva jaderné bloky v Dukovanech dostala zelenou od antimonopolního úřadu. Korejská KHNP je tak o něco blíž k zahájení stavby. Věříte, že jádro dostavíme včas a podle původního rozpočtu?

Tak, pokud bych měla vycházet ze zkušeností z minula ohledně státních zakázek… tak tomu nevěřím. Každý, kdo ví, jak se zadávají státní zakázky, má zkušenost s tím, že prodlužování termínů a navyšování nákladů během stavby je běžné, a to se samozřejmě týká všech staveb v režii státu. Není nejmenší důvod myslet si, že u takové superstavby to bude jinak.

Pomalé oživení evropské poptávky prý stojí za poklesem domácí výroby aut. V Česku se v prvním kvartálu vyrobilo 366 tisíc vozů, to je meziročně o 7,1 % méně. Je to skutečně ten hlavní důvod, nebo vidíte jiné příčiny?

To je velmi eufemistický, až krycí název pro realitu. Technicky vzato, skutečně spotřebitelská poptávka po evropských autech je slabá. Ale proč je slabá?! To je ta správná otázka. A tady už je to výrazně horší.

Jde o to, že EU si naprosto zničila svůj průmysl, a v rámci něj zejména autoprůmysl. Zničila si ho sama, vědomě. Zničila si ho v rámci ideologického plánu na dekarbonizaci. Dekarbonizace se podařit nemůže, není to technicky možné, aniž bychom se (obrazně řečeno) vrátili na stromy. Zato tento pokus o dekarbonizaci velmi efektivně ničí evropský pokrok, evropskou konkurenceschopnost, evropskou životní úroveň. Evropská auta se ve srovnání s auty zejména z Asie stávají drahá, nekvalitní, tedy nekonkurenceschopná. A do toho současně evropská spotřebitelská poptávka je slabá, protože lidé nemají peníze. Jak by je taky mohli mít, když je vynakládají na drahé potraviny a na drahé bydlení?

Takže věc se má zhruba takto: Někdy na počátku 80. let celkem jistě mohli soudruzi tvrdit, že československá spotřebitelská poptávka je slabá, proto se u nás prodává méně aut na hlavu než v západním Německu. Svým způsobem to byla pravda. Ale takto řečeno to maskovalo realitu. Pravda byla taková, že západoněmecká ekonomika tehdy nebyla svázaná pitomou ideologií a šlapala, a ekonomiky východního bloku prostě nešlapaly, protože byly invalidní v důsledku komunistické ideologie. 

A teď se dějiny opakují, jen s tím rozdílem, že ideologie spolkla celou Evropu. A už zase evropská auta začínají svou konkurenceschopností stát, ve srovnání s fungujícím zbytkem světa, za pendrek.

Bude pád domácího, potažmo evropského automobilového průmyslu pokračovat?

Ano. Dokud bude trvat ideologie, dokud budeme předstírat „boj“ s klimatem, bude úpadek pokračovat.

Co by se stalo, kdyby velké evropské průmyslové podniky, které dnes chápeme jako páteř ekonomiky, přesunuly svou výrobu mimo kontinent, protože jim dnes EU ztěžuje fungování? Je šance, že by se s nástupem rozumnější politiky znovu vrátily?

Vy se ptáte, jako kdyby to byla jen nějaká hypotézy, co by bylo, kdyby… Ale ona to není žádná hypotéza. Ono už se to děje. A když už jednou zapustíte kořeny jinde, museli jste do toho investovat obrovské náklady, tak proč byste se vraceli?! Ledaže by v původní zemi došlo ještě k větší revoluci zdravého rozumu než v zemi, do které jste se přesídlili. V tuhle chvíli si umím těžko představit, že EU dokáže z ničeho nic nabídnout mnohem lepší podmínky pro podnikání než třeba Texas.

Takže pravděpodobnost návratu těch firem je velmi nízká. Právě proto je tahle ideologie tak strašlivě destruktivní – ona ničí náš v minulosti dosažený pokrok trvale. Obsadit znovu opuštěné místo na světových trzích je extrémně těžké až nemožné, pokud už jednou desetiletí budované obchodní vztahy zničíte.

Odborníci z Platformy pro minimální důstojnou mzdu se dobrali toho, že minimální důstojná mzda v Česku by měla činit 45 865 korun měsíčně. Na takovou částku ale 63 % zaměstnanců nedosáhne. Jak vnímáte výrok, že u nás 63 % zaměstnanců nepobírá důstojnou mzdu?

Výraz „minimální důstojná mzda“ je oxymóron, protimluv, který může vypustit z úst jen ekonomický analfabet. Čím vyšší nastavíte minimální mzdu, tím víc lidí bude bez práce, tím větší bude zaostávání celé země. Co je důstojného na tom, mít vysokou nezaměstnanost? Nic. 

Lidé si často pod vlivem rétoriky levicových politiků naivně myslí, že na minimální mzdě je něco sociálního. Není na ní sociálního vůbec nic! Za minimální mzdu skoro žádný Čech nepracuje. Za minimální mzdu u nás pracují téměř výhradně cizinci, kteří nemají vzdělání, neznají jazyk, mají mizerné pracovní návyky… A čím výš bude nastavena minimální mzda, tím víc budou tito špatně placení lidé bez vzdělání vytlačovat z trhu práce lidi, kteří by jinak dostávali zaměstnání s rozumnou mzdou. 

Mýtus minimální mzdy je pohádka, která má poštvat socialisticky smýšlející lidi proto zaměstnavatelům, aniž by ovšem minimální mzda komukoliv pomohla. V zemích, kde žádnou minimální mzdu nemají, mají současně také vysokou průměrnou mzdu – typicky v některých zemích ve Skandinávii, které často platovou úroveň závidíme. Myslíte, že je to náhoda? Vůbec ne! Minimální mzda je podvod na voliče. Pokud chcete opravdu vysoké mzdy, jaké si zasloužíte, je potřeba nejprve zrušit minimální mzdu, za kterou (ochotně) pracují ti nejméně kvalifikovaní imigranti. 

Člověku bez ekonomického vzdělání se to může zdát nepochopitelné, ale takhle to prostě funguje.

Hlídač státu zveřejnil platy úředníků v roce 2024Nejvyšší plat měl guvernér ČBN Aleš Michl, měsíčně dostával 746.510 kč. Nad půl milionu měsíčně si vydělali někteří členové bankovní rady, ředitelé velkých firem, ale třeba i člen kolegia rektora Univerzity Karlovy. Jsou to adekvátní peníze?

Aniž bych se chtěla odpovědi vyhnout, musím konstatovat, že tato otázka nemá odpověď. Co je „adekvátní“, to dokáže rozhodnout jedině trh na základě vztahu mezi poptávkou a nabídkou. Obecně na svobodném trhu platí, že nejvyšší příjmy mají majitelé firem, protože na nich leží největší zodpovědnost, potom nejvyšší management, střední management a pak ti ostatní. Jde o tržní ohodnocení potřeby jejich schopností, vyjádření míry jejich zodpovědnosti. 

Ale kdo má ve státním sektoru rozhodovat o užitečnosti státních úředníků? Popravdě, za mne často užitek některých byrokratů je záporný, neboli zrušení jejich místa by společnosti přineslo užitek. Bez nápovědy trhu ale jsme cenově slepí. Tak jako v centrálně plánované ekonomice jsme nedokázali bez pomoci trhu spočítat, kolik čeho máme vyrobit, tak u státních úředníků, kteří nejsou vystavení trhu, nejsme schopni říci, kolik je jejich „správné“ ohodnocení. Cenu (a plat) prostě nejde spočítat v nějaké plánovací kanceláři.

Převzato z Parlameních listů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Nejnovější video

Rozhovor Mariána Barana s místopředsedou Svobodných Miroslavem Havrdou, krajským zastupitelem Královéhradeckého kraje, byl ukázkou toho, jak vypadá politická debata, když se nebojí jít proti pohodlnému mediálnímu konsenzu. Havrda, sám lékař, mluvil věcně a bez zbytečných emocí i o tématech, u kterých se běžně sklouzává k nálepkování, a právě proto stál rozhovor za pozornost.

Hned na úvod se dostal ke kauze Thomase Paunkera a vyplouvajícím faktům o hnutí STAN. Havrda upozornil na nepříjemný paradox, tedy že zatímco tak závažná fakta by měla řešit policie, velká média o nich mlčí, a přitom se stejná média podrobně věnují marginálním kauzám politických oponentů. Ocenil, že jde o dobře odzdrojovaná a ověřitelná tvrzení, a řekl, že teď bude klíčové sledovat, zda policie skutečně odvede svou práci, nebo zda se věci opět zametou pod koberec.

Velký prostor patřil kritice prezidenta Petra Pavla, kterou Havrda vedl s chirurgickou přesností, bez laciných urážek. Odmítl nazývat prezidenta hlupákem, jak to udělal moderátor, a naopak zdůraznil, že jde o člověka, který celý život vydával rozkazy a kompromis v jeho chování prostě nikdy pořádně nenastal. Havrda místo osobních nálepek pojmenoval konkrétní problém: prezident podle něj opakovaně přešlapuje přes ústavu, brzdí legitimní proces obnovy po demokratických volbách a porušil vlastní slib být prezidentem všech. Konkrétní a prakticky uchopitelný byl i jeho návrh, aby parlament zvážil zastavení měsíční apanáže sto tisíc korun pro manželku prezidenta, protože jde podle něj o tradici, nikoliv o ústavní povinnost.

Havrda přitom nešetřil ani takzvané hradní žurnalisty, kterým podle jeho slov Hrad platí za oslavné články, a jako konkrétní příklad zmínil fotografie z Blesku, které prezidenta soustavně staví do zářivého světla. Otevřeně řekl, že takové peníze by měly jít raději do zdravotnictví, aby nemocnice nekrachovaly kvůli podfinancovaným pojišťovnám, a nikoliv na vytváření obrazu na objednávku.

Zajímavý byl i jeho pohled na neziskový sektor. Havrda upozornil, že organizace typu Člověk v tísni hospodaří s rozpočty v řádu miliard korun na platy, přičemž občané často nemají přehled, odkud tyto peníze skutečně pocházejí, ať jde o zahraniční státy nebo nadnárodní instituce. Podle něj by Česko mělo zavést transparentní evidenci zahraničního financování podobnou americkému modelu, protože bez ní nelze vyloučit, že některé neziskovky slouží zájmům jiných než českých občanů, kteří demokraticky zvolili současnou vládu.

Havrda se jako lékař vyjádřil i k větrným elektrárnám, a to z pozice člověka, který má za sebou konkrétní zkušenost z terénu, konferenci v Mikulově i cestu skrz stovky větrníků směrem na Vídeň. Popsal zdravotní rizika spojená s nízkofrekvenčním duněním, na které dlouhodobě upozorňuje jeho kolega, ušní specialista doktor Zlínský, a doplnil vlastní neurologický pohled na to, jak dlouhodobá expozice takovým vlnám může organismus zatěžovat. Nechal zaznít i praktickou výhradu k ekologii celého řešení, tedy že vyřazené kompozitové lopatky se dnes ve velkém vozí z Německa do Česka, protože jejich recyklace nikdo pořádně nedořešil.

Na téma evropské regulace Chat Control byl Havrda věcný a přesný v detailech, které v mediálním zkratkovém podání obvykle chybí. Vysvětlil, jak první, dobrovolná verze nařízení prošla evropským parlamentem díky nízké účasti poslanců v létě, a upozornil, že chystaná druhá verze by narozdíl od té první měla zavést povinnou a trvalou kontrolu komunikace na sociálních sítích, což podle něj představuje zásadní krok od dobrovolného nástroje k plošné digitální kontrole občanů.

K úvaze o možných nástupcích na Hradě přistoupil Havrda se střízlivějším nadhledem než častá mediální hysterie. Připomněl, jak těsný byl v poslední volbě výsledek mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou, a otevřeně přiznal, že představa druhého kola mezi Nerudovou a premiérem Babišem by byla přinejmenším zajímavou zkouškou pro celý politický systém. K Nerudové samotné byl kritický, poukázal na její vystupování v europarlamentu, kde jí podle něj chybí argumenty a nahrazuje je nálepkováním oponentů, což považuje za špatný vzor pro veřejnou debatu. Naopak s uznáním zmínil svou kolegyni z partaje, konkrétně Adrianu Čepižákovou, která se podle něj v době covidových restrikcí zachovala charakterně a hájila lidi, kteří byli tehdy ostrakizováni jen proto, že se nechali očkovat později nebo vůbec.

Rozhovor uzavřel Havrda osobním poděkováním předsedovi Svobodných Liborovi Vondráčkovi, kterého ocenil za to, jak si počíná v parlamentu i v médiích. Podle Havrdy je právě tento klidný, na faktech postavený způsob vystupování cestou, jak dostat českou politiku na vyšší úroveň, a vyjádřil přesvědčení, že díky takovému vedení může strana v příštích volbách získat výrazně větší podporu než dosud. Je to přesně ten typ uznání, které v politice nejvíc váží, tedy ocenění od vlastního kolegy, který ví, o čem mluví

Oblíbené štítky

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31