Známá starostka: Pokud by byl Babiš premiér, nejvíc by mi vyhovovalo, kdyby se spojil s Okamurou a komunisty, protože…

Známá starostka: Pokud by byl Babiš premiér, nejvíc by mi vyhovovalo, kdyby se spojil s Okamurou a komunisty, protože…

ROZHOVOR „Největším nebezpečím pro demokracii u nás by bylo vítězství strany jednoho muže, který se už snaží a dál se bude určitě snažit soustředit u sebe co nejvíce moci,“ komentuje blížící se volby dlouholetá starostka Ostravy-Mariánských hor i Hulvák a také bývalá senátorka Liana Janáčková (nez.). K tomu pak ještě dodává: „Máme přece už důkazy o tom, jakým způsobem je ten lídr schopen likvidovat svoje protivníky…“

https://platform.twitter.com/widgets/tweet_button.5069e7f3e4e64c1f4fb5d33d0b653ff6.cs.html#_=1352670634665&count=horizontal&id=twitter-widget-1&lang=en&original_referer=http%3a%2f%2fwww.parlamentnilisty.cz%2farena%2frozhovory%2fZnama-starostka-Pokud-by-byl-Babis-premier-nejvic-by-mi-vyhovovalo-kdyby-se-spojil-s-Okamurou-a-komunisty-protoze-508595&size=m&text=Zn%C3%A1m%C3%A1%20starostka%3A%20Pokud%20by%20byl%20Babi%C5%A1%20premi%C3%A9r%2C%20nejv%C3%ADc%20by%20mi%20vyhovovalo%2C%20kdyby%20se%20spojil%20s%20Okamurou%20a%20komunisty%2C%20proto%C5%BEe…&url=http%3a%2f%2fwww.parlamentnilisty.cz%2farena%2frozhovory%2fZnama-starostka-Pokud-by-byl-Babis-premier-nejvic-by-mi-vyhovovalo-kdyby-se-spojil-s-Okamurou-a-komunisty-protoze-508595 Blíží se nám výročí sametové revoluce, pojďme se tedy nad polistopadovým vývojem trochu zamyslet. Určitá část české společnosti stále poměřuje dnešní život s tím, jak se jí žilo před listopadem 89. Zejména lidé nad 50 let upozorňují na jevy jako korupce, nemožnost vymoci právo či bezpečnost. Dle sociologů na ně spíše dolehly jevy jako nejistota v zaměstnání, zejména kolem ekonomické krize, zadluženost, nízké mzdy či výdaje spojené s výchovou dětí. Co je příčinou toho, že mnozí lidé mimo Prahu nepovažují tento režim za svůj a ohlížejí se spíše do minulosti?

No, já jsem nedávno sledovala v televizi pořad Střepiny na TV Nova, kde dělali anketu o spokojenosti lidí, zvlášť v Čechách, a potom i na Moravě a ve Slezsku, a to prakticky mezi všemi generacemi. A výsledek byl pozitivní, naprostá většina lidí byla spokojených. S tím celkem souhlasím a neházela bych všechny lidi nad 50 do jednoho pytle, že většina z nich je frustrovaných a teskní po době před rokem 1989. I když se samozřejmě najdou škarohlídi, kteří u piva v hospodě budou pořád nadávat na současný režim.

Pravdou také je, že v Praze se žije líp, je tam vyšší životní úroveň než v ostatních regionech, ale to neznamená, že tam také nemají svoje starosti, které třeba my v jiných krajích nemusíme řešit. Žije tam moje dcera, takže vím, o čem mluvím. 

Někteří „komentátoři“ na sociálních sítích také tvrdí, že ve zmíněných 80. letech nebyla ani tak velká společenská diskuze o správném začlenění romské populace do společnosti, jako je tomu nyní. Kdo nepracoval, skončil prostě ve vězení. Mají tito lidé pravdu, anebo komunisté případné problémy s romskou menšinou jen zakrývali? Žilo se národnostním menšinám v naší společnosti „za komunistů“ lépe, či hůře?   

To je zase na úhlu pohledu. Romové tehdy byli přinuceni pracovat, jednalo se o umělou zaměstnanost a o těch tehdejších výkonech by se dalo diskutovat. Teď je to podobné, řada z nich bere dávky, tedy živíme je zase my všichni. To je od mnohých z nich životní filosofie. Velká část romské populace odmítá vzít za sebe odpovědnost a spoléhá se na druhé, že ti se budou o ně starat. Nechci ale paušalizovat, znám i takové z veřejně prospěšných prací, jejichž pracovní výkon je excelentní, a já bych jim svěřila téměř jakýkoliv úkol. Ale bohužel většina z nich se s námi doposud neidentifikovala natolik, aby se začlenila a žila s námi podobným způsobem života. Opravdu řada jedinců z jejich komunit musí začít někdy vracet to, co do nich a jejich rodin stát vložil. Doufám, že se nám v brzké době alespoň podaří přesvědčit romské rodiče, ať posílají děti do školek a škol, kde si přece jen osvojí vhodnější životní návyky.  

Novinářka Saša Uhlová strávila půl roku manuální prací v místech, kde čeští pracovníci berou mzdy blížící se minimální mzdě. Popsala jako mizerné nejen platové podmínky zaměstnanců v supermarketech, prádelnách či v potravinářských závodech, ale též mluvila o nevyhovujících pracovních podmínkách. „Lidé si někdy nemohli ani dojít na toaletu,“ uvedla. A popsala nejchudší české zaměstnance jako ubité a vyčerpané: „Nemají čas na volnočasové aktivity, nemají čas sledovat zprávy, těžko platí svým dětem školní potřeby,“ ještě dále doplnila. Jde o přehnané líčení, nebo žije nemalá část českých lidí skutečně takovým zoufalým způsobem?

O paní Uhlové jsem se někde dočetla, že je to velmi socializovaná dívka, která se dovede dobře, empaticky vžít do pocitů různě postižených lidí. Ty její závěry se mi ale zdají trochu přehnané. Nemyslím si, že by si pokladní v supermarketu nemohla dojít ani na záchod. Opět bych to nepaušalizovala, že v Česku žije velké množství vyčerpaných a chudých lidí, kteří musí jen do úmoru dřít. Každá profese má svoje pro i proti. Určitě bychom mohli pracovat za vyšší mzdy, například učitelé na tom nejsou moc dobře vzhledem k tomu, že to jsou vysokoškoláci a co všechno musí umět i dělat; a takových profesí je určitě víc, avšak tragicky bych to určitě neviděla. 

Navážu na vaši poznámku o výši českých platů. Pravdou je, že jsou oproti těm německým, ale i francouzským dost nízké. Odbory a levice na to reagují kampaní „Konec levné práce“ a chtějí tlačit na podnikatele i na stát, aby mzdy navýšili. Pravice mluví jako o receptu na tuto situaci o znalostní ekonomice s vyšší přidanou hodnotou, Andrej Babiš chce například více investovat. Je vůbec správné, že odbory nyní tak tlačí na nízké mzdy?

Je to o tom zvolit tu správnou, rozumnou míru. Pokud by se skokově zvýšila minimální mzda, bude to znamenat vyšší nezaměstnanost a stát tak začne více tratit na sociálních dávkách. Ano, mzdy by se měly zvýšit, ale takovým způsobem, ať na to například nedoplatí menší podnikatelé. Ti třeba dnes zaměstnávají 10 lidí, a když budou muset všem o dost víc přidat, tak některé pracovníky propustí. Ohánět se před volbami heslem „konec levné práce“ mi nepřipadá zrovna šťastné.

„Nikdy jsme neměli tolik míry svobody, suverenity, vlastního rozhodování jako nyní, když jsme členy Evropské unie,“ tvrdí někdejší místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček. A dále říká: „Proč někdo vůbec srovnává dobu, kdy jsme byli prakticky jen satelitem SSSR, s dneškem?“ Je tedy pravdou, že jsme se stali „kolonií“ Západu, kdy nám nepatří ani český průmysl či banky, jen a jen vlastní vinou? Kde se stala po revoluci chyba?

To nedovedu zcela věrohodně posoudit, protože v tom hrají roli složitější ekonomické procesy. O privatizaci v 90. letech si nemyslím, že proběhla zcela špatně, jelikož lidé se o svůj vlastní majetek většinou starají lépe než o ten státní. Samozřejmě nelze zprivatizovat zcela všechno, ani já jsem tak nepostupovala, když obce a města mají na starosti velkou část státních nemovitostí. Domnívám se například, že není moudré privatizovat byty ve velkých panelácích, vždyť na společných stavebních úpravách se nedomluví ani lidé v menších činžácích, natož pak v domech se stovkami nájemníků.

Všechno ale srovnávat nelze s érou před rokem 1989. Já už bych se nikdy nechtěla vrátit zpátky do té doby se všemi těmi jejich zákazy, dnešní svoboda je neocenitelná. A to si tak už trochu neuvědomují naši mladí, kteří tehdejší poměry nezažili. Oni řadu věcí dost kritizují, protože mohou v zahraničí vidět, že to funguje i lépe. Ptají se, proč všechny cesty nejsou v pořádku, proč je málo sportovišť atd. Nemají na rozdíl od nás s čím srovnávat, neuvědomují si, že se za minulého režimu měly dobře jen stranické špičky a pár tisíc vyvolených. Dnes se má lépe daleko víc lidí.  

Pojďme nyní k blížícím se volbám. O tom, že vyhraje volby hnutí ANO, pochybuje jen málokdo, jenže řada politiků z různých stran se nyní předhání v tom, jak prohlašují, že s obviněným Andrejem Babišem si spolupráci vůbec nedovedou představit. Kdo si myslíte, že by s ním šel do koalice bez větších problémů, tedy utvořil s hnutím ANO vládu? A koho budete vlastně volit vy sama?

Ohledně povolební spolupráce s hnutím ANO bych tipovala Tomia Okamuru, který dostane slušný počet hlasů a pochází stejně jako Andrej Babiš z populistické strany. Mají celkem dost společného. Navíc hnutí ANO se vůči Evropské unii nijak zásadně nevyprofilovalo. Lavíruje vždy tak, jak si to většina veřejnosti přeje slyšet. Potencionálními spojenci Babiše mohou být také lidovci, to bych vůbec nevylučovala, a možná i komunisté.

Mně osobně by nejvíce vyhovovalo, kdyby už měl být Babiš premiérem, aby se spojil s Okamurou a KSČM. Potom by pravice v příštích volbách dost posílila. Já totiž jsem vylučovací metodou došla k závěru, že budu volit ODS, což je v současné době to nejmenší zlo. Jen doufám, že občanští demokraté se s hnutím ANO nespojí, ztratili by tím u mnoha lidí svůj znovu nabytý kredit. Mně by se například dost líbil jako ministr školství Klaus mladší, jenže to by se právě ODS musela spojit s Babišem, což bych si opravdu vůbec nepřála.  

Který subjekt ze stran, které mají šanci na vstup do Sněmovny, představuje největší riziko pro naši zemi? A jaké?

Byla by to strana jednoho muže, který se už snaží a dál se bude určitě snažit soustředit u sebe co nejvíce moci. To by byl částečný konec dosavadní demokracie. A máme už také důkazy o tom, jak je ten lídr schopen likvidovat svoje protivníky…

Významné procento mohou získat strany, které jsou považovány za protestní strany. Někdy se jim říká také „strany pomsty“. ANO, KSČM, Okamurova SPD. Zaslouží si český politický režim a „tradiční“ politici takový trest, aby většinu ve Sněmovně získaly tyto strany? Bylo by to ohrožení demokracie? Nebo si zbylé „tradiční“ strany skutečně zaslouží vypráskat z parlamentu?

Bohužel u nás nefunguje systém dvou stran, které se střídají ve vládnutí jako je tomu například v Anglii, a zvláště u současných voleb je těch subjektů tolik, že se běžný člověk v tom přestává orientovat. Ta roztříštěnost je opravdu šílená. Pak někdo volí jen tu stranu, která přijde s něčím novým a zároveň zatracuje tradiční politická hnutí. V tom nyní vede Babiš, který stále o sobě tvrdí, že není politikem. I když je to naprostý nesmysl. Úspěch má i Okamura, ze kterého ale ten populismus více vyčnívá.  Mohli by to dát spolu dohromady, pak bych ale litovala toho třetího k nim do party. I když takoví lidovci by to nakonec byli schopni svým voličům nějak vysvětlit.

Na druhou stranu se musí uznat, že Andreji Babišovi se podařilo velkou část veřejnosti přesvědčit , že tradiční strany stále kradou, zatímco on jen čerpá. Je v tom úspěšný a odlákal voliče jak zprava, tak i zleva. Pro společnost je to ale nebezpečné, aby soustředil tak velkou moc jen jeden člověk, který nemá žádný stěžejní ideový program, a může si tedy dělat, co chce. Bojím se také toho, jak by se na naši republiku dívali v zahraničí, kdyby Miloš Zeman skutečně jmenoval Babiše premiérem, i když by mu hrozila vazba. To bychom se dostali v uplatňování demokratických principů někde až za Ukrajinu…

Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. arch. Liana Janáčková

Ing. arch. Liana Janáčková

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček, předseda strany Svobodných, vystoupil 18. listopadu 2025 v diskusním pořadu 360 na CNN Prima News, který moderoval Michal Půr. Pořad byl věnován oslavám Dne boje za svobodu a demokracii a aktuální politické situaci kolem jmenování nové vlády.​

Svoboda projevu a kritika na Národní třídě

Vondráček v debatě zdůraznil, že 17. listopad je přesně o tom, že každý má svobodu vyjádřit svůj názor. Reagoval na pískání a kritiku, kterou na Národní třídě sklízeli někteří politici včetně prezidenta Petra Pavla. Podle něj je to zpětná vazba pro politiky a největší výhra demokratické společnosti – možnost svobodně oponovat těm, se kterými nesouhlasíme.​

Obhajoba nepřítomnosti Tomia Okamury

Významnou část diskuse Vondráček věnoval obhajobě rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury nevzpomínat na Národní třídě. Vysvětlil, že Okamura se svobodně vydal na jiná místa, včetně Hlávkovy koleje a Ruzyně, kde také zemřeli studenti v roce 1939. Vondráček odmítl, že by všichni politici museli chodit na stejné místo, a přirovnal to k povinným oslavám za minulého režimu.​

Osobní zkušenost z Národní třídy

Vondráček uvedl, že poslední sedm let chodil na Národní třídu pravidelně a vždy si vyslechl nějaké pískání. Zdůraznil však, že mnohem více lidí za ním přišlo, potřáslo mu rukou a poděkovalo za práci. Upozornil, že negativní titulky vždy lákají větší pozornost, ale skutečná atmosféra byla jiná.​

Kritika pokrytectví kolem svátku

Vondráček vyjádřil názor, že se dostáváme do stavu, kdy svátek 17. listopadu už tak nevzpomíná na události roku 1989 a že je v něm skryto hodně pokrytectví. Zmínil, že mu bylo mnohokrát říkáno, že nemá právo tam chodit, přestože před 36 lety na Národní třídě stálo 2000 lidí a každý z nich dnes možná volí někoho jiného. Zdůraznil, že za to bylo bojováno – aby zde nebyla jedna strana a jeden názor.​

Střet zájmů Andreje Babiše

V druhé části pořadu se diskuse přesunula k tématu střetu zájmů Andreje Babiše a výroků prezidenta Petra Pavla. Vondráček upozornil, že prezident nejprve řekl, že varianty řešení střetu zájmů, které mu Babiš ukázal, vypadají, že jsou v souladu se zákonem, ale nyní mění podmínky. Kritizoval, že některé kroky k vyřešení střetu zájmů se nedají vrátit zpátky, a pokud by Babiš tyto kroky učinil bez následného jmenování, mohlo by to na něj mít zbytečný dopad.​

Ústavní otázky

Vondráček jako právník poukázal na to, že ústava neobsahuje žádnou lhůtu, do kdy musí prezident někoho jmenovat premiérem. Navrhl, že by stálo za zvážení zavést například 60denní lhůtu po ustavení sněmovny, protože současný stav teoreticky umožňuje mít čtyři roky vládu v demisi. Upozornil, že článek 2 ústavy říká, že veškerá moc v zemi pramení od lidu, a dlouhé váhání prezidenta by mohlo být důvodem pro ústavní žalobu.​

Obhajoba Okamury proti obvinění z poštvávání

Když byl Vondráček konfrontován s obviněním Tomia Okamury z podněcování nenávisti, označil to za čarodějnický politický proces. Zdůraznil, že pokud vzpomínáme na svobodu projevu a svobodu slova, měli bychom říct, že už žádné takovéto procesy za výroky a projevy názoru nebudou. Obhajoval, že varování před negativními jevy na západě je součástí svobody slova.​

Závěr

Libor Vondráček v pořadu 360 důsledně obhajoval pozice SPD a Tomia Okamury, zdůrazňoval význam svobody projevu a kritizoval výroky prezidenta Petra Pavla k jmenování nové vlády. Jeho vystoupení bylo vedeno v duchu zdůrazňování demokratických svobod získaných po roce 1989, i když některé jeho argumenty vyvolaly kritickou reakci ostatních hostů pořadu.​

Oblíbené štítky

Ing. arch. Liana Janáčková

Ing. arch. Liana Janáčková

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31