Známá starostka: Pokud by byl Babiš premiér, nejvíc by mi vyhovovalo, kdyby se spojil s Okamurou a komunisty, protože…

Známá starostka: Pokud by byl Babiš premiér, nejvíc by mi vyhovovalo, kdyby se spojil s Okamurou a komunisty, protože…

ROZHOVOR „Největším nebezpečím pro demokracii u nás by bylo vítězství strany jednoho muže, který se už snaží a dál se bude určitě snažit soustředit u sebe co nejvíce moci,“ komentuje blížící se volby dlouholetá starostka Ostravy-Mariánských hor i Hulvák a také bývalá senátorka Liana Janáčková (nez.). K tomu pak ještě dodává: „Máme přece už důkazy o tom, jakým způsobem je ten lídr schopen likvidovat svoje protivníky…“

https://platform.twitter.com/widgets/tweet_button.5069e7f3e4e64c1f4fb5d33d0b653ff6.cs.html#_=1352670634665&count=horizontal&id=twitter-widget-1&lang=en&original_referer=http%3a%2f%2fwww.parlamentnilisty.cz%2farena%2frozhovory%2fZnama-starostka-Pokud-by-byl-Babis-premier-nejvic-by-mi-vyhovovalo-kdyby-se-spojil-s-Okamurou-a-komunisty-protoze-508595&size=m&text=Zn%C3%A1m%C3%A1%20starostka%3A%20Pokud%20by%20byl%20Babi%C5%A1%20premi%C3%A9r%2C%20nejv%C3%ADc%20by%20mi%20vyhovovalo%2C%20kdyby%20se%20spojil%20s%20Okamurou%20a%20komunisty%2C%20proto%C5%BEe…&url=http%3a%2f%2fwww.parlamentnilisty.cz%2farena%2frozhovory%2fZnama-starostka-Pokud-by-byl-Babis-premier-nejvic-by-mi-vyhovovalo-kdyby-se-spojil-s-Okamurou-a-komunisty-protoze-508595 Blíží se nám výročí sametové revoluce, pojďme se tedy nad polistopadovým vývojem trochu zamyslet. Určitá část české společnosti stále poměřuje dnešní život s tím, jak se jí žilo před listopadem 89. Zejména lidé nad 50 let upozorňují na jevy jako korupce, nemožnost vymoci právo či bezpečnost. Dle sociologů na ně spíše dolehly jevy jako nejistota v zaměstnání, zejména kolem ekonomické krize, zadluženost, nízké mzdy či výdaje spojené s výchovou dětí. Co je příčinou toho, že mnozí lidé mimo Prahu nepovažují tento režim za svůj a ohlížejí se spíše do minulosti?

No, já jsem nedávno sledovala v televizi pořad Střepiny na TV Nova, kde dělali anketu o spokojenosti lidí, zvlášť v Čechách, a potom i na Moravě a ve Slezsku, a to prakticky mezi všemi generacemi. A výsledek byl pozitivní, naprostá většina lidí byla spokojených. S tím celkem souhlasím a neházela bych všechny lidi nad 50 do jednoho pytle, že většina z nich je frustrovaných a teskní po době před rokem 1989. I když se samozřejmě najdou škarohlídi, kteří u piva v hospodě budou pořád nadávat na současný režim.

Pravdou také je, že v Praze se žije líp, je tam vyšší životní úroveň než v ostatních regionech, ale to neznamená, že tam také nemají svoje starosti, které třeba my v jiných krajích nemusíme řešit. Žije tam moje dcera, takže vím, o čem mluvím. 

Někteří „komentátoři“ na sociálních sítích také tvrdí, že ve zmíněných 80. letech nebyla ani tak velká společenská diskuze o správném začlenění romské populace do společnosti, jako je tomu nyní. Kdo nepracoval, skončil prostě ve vězení. Mají tito lidé pravdu, anebo komunisté případné problémy s romskou menšinou jen zakrývali? Žilo se národnostním menšinám v naší společnosti „za komunistů“ lépe, či hůře?   

To je zase na úhlu pohledu. Romové tehdy byli přinuceni pracovat, jednalo se o umělou zaměstnanost a o těch tehdejších výkonech by se dalo diskutovat. Teď je to podobné, řada z nich bere dávky, tedy živíme je zase my všichni. To je od mnohých z nich životní filosofie. Velká část romské populace odmítá vzít za sebe odpovědnost a spoléhá se na druhé, že ti se budou o ně starat. Nechci ale paušalizovat, znám i takové z veřejně prospěšných prací, jejichž pracovní výkon je excelentní, a já bych jim svěřila téměř jakýkoliv úkol. Ale bohužel většina z nich se s námi doposud neidentifikovala natolik, aby se začlenila a žila s námi podobným způsobem života. Opravdu řada jedinců z jejich komunit musí začít někdy vracet to, co do nich a jejich rodin stát vložil. Doufám, že se nám v brzké době alespoň podaří přesvědčit romské rodiče, ať posílají děti do školek a škol, kde si přece jen osvojí vhodnější životní návyky.  

Novinářka Saša Uhlová strávila půl roku manuální prací v místech, kde čeští pracovníci berou mzdy blížící se minimální mzdě. Popsala jako mizerné nejen platové podmínky zaměstnanců v supermarketech, prádelnách či v potravinářských závodech, ale též mluvila o nevyhovujících pracovních podmínkách. „Lidé si někdy nemohli ani dojít na toaletu,“ uvedla. A popsala nejchudší české zaměstnance jako ubité a vyčerpané: „Nemají čas na volnočasové aktivity, nemají čas sledovat zprávy, těžko platí svým dětem školní potřeby,“ ještě dále doplnila. Jde o přehnané líčení, nebo žije nemalá část českých lidí skutečně takovým zoufalým způsobem?

O paní Uhlové jsem se někde dočetla, že je to velmi socializovaná dívka, která se dovede dobře, empaticky vžít do pocitů různě postižených lidí. Ty její závěry se mi ale zdají trochu přehnané. Nemyslím si, že by si pokladní v supermarketu nemohla dojít ani na záchod. Opět bych to nepaušalizovala, že v Česku žije velké množství vyčerpaných a chudých lidí, kteří musí jen do úmoru dřít. Každá profese má svoje pro i proti. Určitě bychom mohli pracovat za vyšší mzdy, například učitelé na tom nejsou moc dobře vzhledem k tomu, že to jsou vysokoškoláci a co všechno musí umět i dělat; a takových profesí je určitě víc, avšak tragicky bych to určitě neviděla. 

Navážu na vaši poznámku o výši českých platů. Pravdou je, že jsou oproti těm německým, ale i francouzským dost nízké. Odbory a levice na to reagují kampaní „Konec levné práce“ a chtějí tlačit na podnikatele i na stát, aby mzdy navýšili. Pravice mluví jako o receptu na tuto situaci o znalostní ekonomice s vyšší přidanou hodnotou, Andrej Babiš chce například více investovat. Je vůbec správné, že odbory nyní tak tlačí na nízké mzdy?

Je to o tom zvolit tu správnou, rozumnou míru. Pokud by se skokově zvýšila minimální mzda, bude to znamenat vyšší nezaměstnanost a stát tak začne více tratit na sociálních dávkách. Ano, mzdy by se měly zvýšit, ale takovým způsobem, ať na to například nedoplatí menší podnikatelé. Ti třeba dnes zaměstnávají 10 lidí, a když budou muset všem o dost víc přidat, tak některé pracovníky propustí. Ohánět se před volbami heslem „konec levné práce“ mi nepřipadá zrovna šťastné.

„Nikdy jsme neměli tolik míry svobody, suverenity, vlastního rozhodování jako nyní, když jsme členy Evropské unie,“ tvrdí někdejší místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček. A dále říká: „Proč někdo vůbec srovnává dobu, kdy jsme byli prakticky jen satelitem SSSR, s dneškem?“ Je tedy pravdou, že jsme se stali „kolonií“ Západu, kdy nám nepatří ani český průmysl či banky, jen a jen vlastní vinou? Kde se stala po revoluci chyba?

To nedovedu zcela věrohodně posoudit, protože v tom hrají roli složitější ekonomické procesy. O privatizaci v 90. letech si nemyslím, že proběhla zcela špatně, jelikož lidé se o svůj vlastní majetek většinou starají lépe než o ten státní. Samozřejmě nelze zprivatizovat zcela všechno, ani já jsem tak nepostupovala, když obce a města mají na starosti velkou část státních nemovitostí. Domnívám se například, že není moudré privatizovat byty ve velkých panelácích, vždyť na společných stavebních úpravách se nedomluví ani lidé v menších činžácích, natož pak v domech se stovkami nájemníků.

Všechno ale srovnávat nelze s érou před rokem 1989. Já už bych se nikdy nechtěla vrátit zpátky do té doby se všemi těmi jejich zákazy, dnešní svoboda je neocenitelná. A to si tak už trochu neuvědomují naši mladí, kteří tehdejší poměry nezažili. Oni řadu věcí dost kritizují, protože mohou v zahraničí vidět, že to funguje i lépe. Ptají se, proč všechny cesty nejsou v pořádku, proč je málo sportovišť atd. Nemají na rozdíl od nás s čím srovnávat, neuvědomují si, že se za minulého režimu měly dobře jen stranické špičky a pár tisíc vyvolených. Dnes se má lépe daleko víc lidí.  

Pojďme nyní k blížícím se volbám. O tom, že vyhraje volby hnutí ANO, pochybuje jen málokdo, jenže řada politiků z různých stran se nyní předhání v tom, jak prohlašují, že s obviněným Andrejem Babišem si spolupráci vůbec nedovedou představit. Kdo si myslíte, že by s ním šel do koalice bez větších problémů, tedy utvořil s hnutím ANO vládu? A koho budete vlastně volit vy sama?

Ohledně povolební spolupráce s hnutím ANO bych tipovala Tomia Okamuru, který dostane slušný počet hlasů a pochází stejně jako Andrej Babiš z populistické strany. Mají celkem dost společného. Navíc hnutí ANO se vůči Evropské unii nijak zásadně nevyprofilovalo. Lavíruje vždy tak, jak si to většina veřejnosti přeje slyšet. Potencionálními spojenci Babiše mohou být také lidovci, to bych vůbec nevylučovala, a možná i komunisté.

Mně osobně by nejvíce vyhovovalo, kdyby už měl být Babiš premiérem, aby se spojil s Okamurou a KSČM. Potom by pravice v příštích volbách dost posílila. Já totiž jsem vylučovací metodou došla k závěru, že budu volit ODS, což je v současné době to nejmenší zlo. Jen doufám, že občanští demokraté se s hnutím ANO nespojí, ztratili by tím u mnoha lidí svůj znovu nabytý kredit. Mně by se například dost líbil jako ministr školství Klaus mladší, jenže to by se právě ODS musela spojit s Babišem, což bych si opravdu vůbec nepřála.  

Který subjekt ze stran, které mají šanci na vstup do Sněmovny, představuje největší riziko pro naši zemi? A jaké?

Byla by to strana jednoho muže, který se už snaží a dál se bude určitě snažit soustředit u sebe co nejvíce moci. To by byl částečný konec dosavadní demokracie. A máme už také důkazy o tom, jak je ten lídr schopen likvidovat svoje protivníky…

Významné procento mohou získat strany, které jsou považovány za protestní strany. Někdy se jim říká také „strany pomsty“. ANO, KSČM, Okamurova SPD. Zaslouží si český politický režim a „tradiční“ politici takový trest, aby většinu ve Sněmovně získaly tyto strany? Bylo by to ohrožení demokracie? Nebo si zbylé „tradiční“ strany skutečně zaslouží vypráskat z parlamentu?

Bohužel u nás nefunguje systém dvou stran, které se střídají ve vládnutí jako je tomu například v Anglii, a zvláště u současných voleb je těch subjektů tolik, že se běžný člověk v tom přestává orientovat. Ta roztříštěnost je opravdu šílená. Pak někdo volí jen tu stranu, která přijde s něčím novým a zároveň zatracuje tradiční politická hnutí. V tom nyní vede Babiš, který stále o sobě tvrdí, že není politikem. I když je to naprostý nesmysl. Úspěch má i Okamura, ze kterého ale ten populismus více vyčnívá.  Mohli by to dát spolu dohromady, pak bych ale litovala toho třetího k nim do party. I když takoví lidovci by to nakonec byli schopni svým voličům nějak vysvětlit.

Na druhou stranu se musí uznat, že Andreji Babišovi se podařilo velkou část veřejnosti přesvědčit , že tradiční strany stále kradou, zatímco on jen čerpá. Je v tom úspěšný a odlákal voliče jak zprava, tak i zleva. Pro společnost je to ale nebezpečné, aby soustředil tak velkou moc jen jeden člověk, který nemá žádný stěžejní ideový program, a může si tedy dělat, co chce. Bojím se také toho, jak by se na naši republiku dívali v zahraničí, kdyby Miloš Zeman skutečně jmenoval Babiše premiérem, i když by mu hrozila vazba. To bychom se dostali v uplatňování demokratických principů někde až za Ukrajinu…

Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. arch. Liana Janáčková

Ing. arch. Liana Janáčková

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných a poslanec klubu SPD Libor Vondráček se 11. února ve studiu Událostí, komentářů střetl s exministrem kultury Martinem Baxou z ODS v debatě o budoucnosti veřejnoprávních médií a napjatých vztazích vlády s kulturní scénou. Vondráček obhajoval plány vlády na zrušení koncesionářských poplatků a jejich nahrazení financováním ze státního rozpočtu, zatímco Baxa varoval před ohrožením nezávislosti České televize a Českého rozhlasu.

Libor Vondráček byl v úvodu konfrontován s kontroverzním výrokem Trikolóry, která je součástí klubu SPD. Ta na sociálních sítích srovnala Hynka Čermáka s Jurajem Cintulou, atentátníkem na slovenského premiéra Roberta Fica. Moderátorka Tereza Řezníčková citovala: „Nový hrdina angažovaného umění, Vášáryová v kalhotech, tvrdý jak Juraj, ať žije svobodná kultura, Cintule.“ Vondráček se od výroku distancoval slovy: „Nevím, co tím sledovali kolegové z Trikolóry. Já jméno pana Cintuly teďka slyšším v podstatě poprvé.“ Zároveň ale odmítl výrok komentovat a zdůraznil, že nemá potřebu „komentovat každý jeden příspěvek Trikolóry.“

Když mu byla připomenuta programová priorita Svobodných – „Zamezíme zneužívání státní moci a represivních složek vůči občanům za jejich názory či veřejné postoje. Svoboda projevu je nedotknutelná“ – Vondráček trval na tom, že pan Čermák „má svobodu slova a bude ji mít před projevem i po projevu.“ Dodal, že Svobodní chtějí odstranit paragraf 318a z trestního řádu: „Rozhodně se pan Čermák nemusí obávat toho, že by byl jakkoliv popotahován za své projevy, takže tohle to období už máme za sebou.“

Slovenský model a jeho důsledky

Klíčovým tématem debaty bylo financování veřejnoprávních médií a možná inspirace Slovenskem. Vondráček neváhal přiznat, že vláda se slovenským modelem inspiruje: „Za minulé vlády slovenské se sloučila Slovenská televize, Slovenský rozhlas. Začaly se platit poplatky ze státního rozpočtu, minimálně to, že nechceme platit koncesionářské poplatky tím způsobem jako dnes a chceme, aby se financovaly tyto dvě organizace ze státního rozpočtu, je určitě věc, kterou vidíme na Slovensku, vidíme, že to tam nějak funguje.“

Zároveň zdůraznil, že jde o splnění volebního slibu: „My nechceme měnit naše názory, my nechceme měnit naše sliby a chceme dodržet to, co je v programovém prohlášení.“ Reagoval i na ministra kultury Oto Klempíře, který původně prosazoval zachování koncesionářských poplatků: „Pan Klempíř to říkal jako svůj občanský názor. Každý v té koalici má různé názory na různé problémy, ale v momentě, kdy se někdo stane ministrem s nějakým programovým prohlášením a s nějakým mandátem vlády, tak je dobré, když jako ministr vystupuje konzistentně.“

Martin Baxa, který v minulé vládě stál v čele ministerstva kultury, ostře reagoval na Vondráčkovy argumenty. Označil změnu financování za „vážný zásah do fungování jednoho z pilířů svobodné společnosti“ a vytknul vládě nedostatek transparentnosti: „Pokud se chystá vážný zásah do fungování médií veřejné služby, zdůrazňuji vážný zásah, tak je vaší povinností to od začátku veřejně diskutovat.“ Připomněl, že při své vlastní novele mediálního zákona zřídil od začátku expertní skupinu a celý proces byl veřejný.

Obvinění z netransparentnosti

Vondráček odmítl poskytovat konkrétní informace o připravovaných variantách s odůvodněním, že by to mohlo vést k nesplněným slibům: „Já jsem rád, že pan Klempíř neříká žádné podrobnosti, které se zatím zcela neprojednali na té koaliční úrovni, aby se mu právě nestalo to, co panu Baxovi, tedy že pak bude muset brát zpátky to, co by řekl.“ Dodal: „Ty informace se postupně budou dávkovat tak, jak na nich bude shoda, protože není důvod tady hovořit o věcech, které se dějí na uzavřeném jednání.“

Baxa tento postup označil za „naprosto nepřijatelné v demokratické společnosti“ a zdůraznil: „Generální ředitelé obou veřejnoprávních médií zcela legitimně vznesli požadavek na zřízení odborných skupin.“ Varoval, že předseda SPD Tomio Okamura „opakovaně ve sněmovně hrubě napadal média veřejné služby“ a „říkal, že by se měly transformovat na příspěvkové organizace, kdy může prostě politik okamžitě odvolat ředitele a úplně je řídit.“

Spor o nezávislost médií

Zásadní rozpor mezi oběma politiky se projevil v otázce, jak zajistit nezávislost veřejnoprávních médií. Vondráček tvrdil, že současný systém nezávislost nezaručuje: „Jak to zaručovala ta předchozí varianta? Kdy mohl přece úplně stejně ten poslanec a ta většina ve sněmovně snížit výši poplatků a úplně tak by zkrouhla rozpočet České televize a Českému rozhlasu. Není v tom téměř žádný rozdíl.“

Baxa oponoval, že současný systém „zajišťuje to, že je to přímý, přímá cesta poplatků k těm médiím veřejné služby, to znamená, neexistuje možnost politické kontroly toho, jak se s těmi penězi nakládá.“ Dodal: „My prosazujeme návrh, aby je kontroloval i Nejvyšší kontrolní úřad, ale nelze do nich zasahovat.“

Vondráček argumentoval neefektivitou současného systému: „Když tady vychází zprávy o tom, že Český rozhlas na výběr správy poplatků má náklady 100 milionů korun, no tak je otázka, jestli je nutné, aby se 100 000 000 Kč z těch, které vyberou koncesionáři, konzumovalo na výběr těchto poplatků.“ Současné poplatky označil za „internetovou daň“ s tím, že lidé je platí, „ať už se koukají nebo nekoukají.“

Když byl dotázán, zda nepůjde o zavedení nové daně, Vondráček kategoricky odmítl: „Určitě ne. My nechceme zvyšovat daně, nechceme zavádět nové daně ani windfall tax, ani internetovou daň.“ Zároveň ale přiznal, že půjde o „další mandatorní výdaj“ ze státního rozpočtu.

Časový harmonogram a politický kontext

Vondráček potvrdil, že vláda chce změnu stihnout do rozpočtu na rok 2027: „Byl už veřejně řečeno, řečen termín, že by bylo dobré, kdyby se to týkalo rozpočtu 2027, aby se ty všechny věci stihly v rámci tohoto kalendářního roku. Očekávají to od nás naši voliči, protože ty strany, které kandidovaly s tímto volebním slibem, tak to slibovaly.“

Baxa mu vytknul pokrytectví s odkazem na rok 2009, kdy ODS zvažovala zrušení poplatků. Vondráček reagoval, že tehdy šlo o jinou éru: „Opravdu žijeme v jiné době. Dneska jsou jiné DVBT-2, možnosti vysílat stovky, tisíce kanálů frekvencí. Všechno funguje jinak než v tom roce 2009.“ Baxa ale připomněl, že za vlády ODS Mirka Topolánka došlo v roce 2008 naopak k výraznému navýšení poplatků na 135 korun, což umožnilo veřejnoprávním médiím dlouhodobou stabilitu.

Osobní postoj versus vládní politika

Zajímavým momentem bylo Vondráčkovo osobní vyjádření, že by sám šel ještě dál než vládní plány: „Kdyby to bylo na mě, já bych šel cestou Javiera Mileie. Podle mého názoru už je to přežitek ty státem zřízená média.“ Zároveň ale zdůraznil, že jde o jeho pravicový postoj, nikoliv o vládní záměr: „To, že by to bylo zrušeno úplně, to je můj postoj, ale ne většinový postoj vlády. Já jsem prostě pravicový politik, tak se nemůžu ubránit tomu, když můžu šetřit.“

Baxa uzavřel debatu varováním: „Dneska dělají tu reformu strany, které prostě veřejnoprávním médiím nevěří a z toho důvodu já mám vlastně vážné obavy z toho, jak ten princip dopadne.“ Slíbil, že opozice bude „bránit jakýmkoliv pokusům, které budou zavánět tím, že někdo tady chce ovládnout veřejnoprávní média,“ a že už včera se pokusil zařadit na program Poslanecké sněmovny bod o aktuální informaci k přípravě legislativy – návrh byl ale zamítnut.

Vondráčkovo vystoupení ukázalo, že vláda má jasný záměr změnit financování veřejnoprávních médií do roku 2027, ale zatím není ochotna zveřejnit konkrétní podobu připravovaných variant. Zatímco on sám argumentuje splněním volebního slibu a úsporami na administrativě, opozice varuje před ohrožením nezávislosti médií veřejné služby a nedostatkem transparentnosti celého procesu. Spor se tak přesouvá z roviny technické do roviny hodnot – jde o to, zda veřejnoprávní média mají být pilířem demokracie, nebo zda představují „přežitek“, jak naznačil Vondráček ve svém osobním postoji.

Oblíbené štítky

Ing. arch. Liana Janáčková

Ing. arch. Liana Janáčková

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31