Zestátnění ČEZ elektřinu nezlevní

Zestátnění ČEZ elektřinu nezlevní

Na pražské burze představila výsledky energetická skupina ČEZ. Její čísla by měla zajímat nejen držitele akcií této společnosti, protože v ČEZ drží 70% podíl český stát. Díky tomu státní kasa pravidelně inkasuje miliardové dividendy, a tím jednotlivé vlády lepí díry v rozpočtu. ČEZ by nás měl zajímat i proto, že z pohledu elektřiny distribuční území společnosti ČEZ Distribuce pokrývá zhruba dvě třetiny území České republiky. V případě zemního plynu distribuční území společnosti GasNet, jehož je ČEZ majoritním vlastníkem, pokrývá dokonce čtyři pětiny území ČR. Z toho všeho vyplývá, že čísla ČEZ jsou dobrým indikátorem vývoje celkové spotřeby energií v České republice. A vývoj spotřeby energií zase pravidelně vysílá signál o tom, jak moc české domácnosti omezují svou spotřebu a jak moc firmy brzdí výrobu.

Ze začátku letošního roku přišla povzbudivá zpráva. Celková dodávka elektřiny a zemního plynu od ČEZ Prodej totiž v prvním čtvrtletí letošního roku meziročně vzrostla o 9 % na 4,8 TWh. Rostla spotřeba nejen elektřiny, ale také zemního plynu. Nicméně za vyšší spotřebou energií stálo z větší části to, že poslední zima byla chladnější než předchozí.

V posledních měsících jsme viděli dočasné snížení realizačních cen vyrobené elektřiny. Neradujme se ale předčasně. Cena elektřiny pro domácnosti v Česku byla v loňském druhém pololetí opět mezi nejvyššími v Evropské unii. Čeští zákazníci podle Eurostatu platili páté nejvyšší ceny po Německu, Dánsku, Irsku a Belgii. Při srovnání podle kupní síly byly dokonce úplně nejvyšší.

Skupina ČEZ dosáhla v prvním letošním čtvrtletí očištěného zisku 12,7 miliardy korun, což znamenalo pokles o 6 %. Trh ale čekal mnohem výraznější propad zisku – až pod 10 mld. korun. ČEZ nebude lakomý a s akcionáři se podělí o 80 % zisku loňského roku. Konkrétně ČEZ navrhuje dividendu ve výši 47 korun na akcii. To představuje 3,9% dividendový výnos. Horší je, že výhled očištěného čistého zisku ponechal v rozmezí 25–29 mld. Kč.

Nás ale mnohem víc zajímá budoucí osud vlastnické struktury ČEZ. Snahy o plné ovládnutí ČEZ ze strany českého státy byly a budou. Musíme si uvědomit, že i kdyby burzovní ceny energií nezažily podobné skoky jako v posledních letech, tak se stát hodně zapotí při dostavbě jaderných bloků. Mezitím ČEZ bude víc a víc odcházet od výroby elektřiny z uhlí. To vše by se ČEZ dělalo mnohem snadněji, pokud by mu trh tolik nekoukal do karet a vedení společnosti by nemuselo brát ohledy na minoritní akcionáře. Pokud je totiž společnost burzovně obchodovaná, má mnohem větší informační povinnost.

Co to znamená pro ty, kteří drží akcie ČEZ napřímo nebo prostřednictvím fondů? Že mohou dříve nebo později obdržet od českého státu nejprve dobrovolnou nabídku odkupu. Při dostatečném navýšení státního podílu v ČEZ se nakonec mohou dočkat vytěsnění. Smutnou tečkou by bylo to, že pražská burza by přišla o svou vlajkovou loď a její význam by se zase o něco snížil. Asi není nutné dodávat, že jakýkoliv pokus o vyvlastnění nad rámec spontánní ochoty malých akcionářů prodat své akcie by byl otevření Pandořiny skříňky a začátkem konce právního státu.

Ale co by plně státní ČEZ znamenal pro všechny ty, kteří nedrží akcie ČEZ, ale pouze odebírají od ČEZ energie? Cena elektřiny na evropských trzích je a bude i nadále ovlivněna především burzou, pro Evropu především tou v Lipsku. I kdyby ČEZ zcela patřil státu, stále by musel obchodovat v rámci (pseudo)tržních pravidel EU – a nemohl by například jen tak „přestat prodávat na burze a zlevnit doma“. Plně státní ČEZ by ale mohl částečně změnit cenovou strategii pro určité zákazníky, například pro domácnosti nebo veřejný sektor. To by šlo například formou smluv na přímé dodávky za výhodnější ceny než tržní. Jenže pak by ČEZ (potažmo stát) zase okrádal sám sebe, což by se mu také nechtělo.

Efektivní řešení levnějších energií je totiž docela jiné – jmenuje se méně zelené politiky, méně Green Dealu a žádné emisní povolenky. Nerozhodne to, zda bude česká vláda držet v ruce 70%, nebo 100% balík akcií ČEZ. Z tohoto pohledu je pokus o zestátnění ČEZ jen kouřovou clonou.

Převzato z EpochTimes.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31