Vondráček: Zabíjení podnikání rukou vlády? Po zákazu kouření v hospodách se chystá další vražda, tentokrát vapingu

Vondráček: Zabíjení podnikání rukou vlády? Po zákazu kouření v hospodách se chystá další vražda, tentokrát vapingu

Po Praze ale i dalších městech můžete už několik týdnů potkávat petiční stánky, které varují před koncem elektronických cigaret. Petice proti úplnému zákaz vapingu v Čechách jsou reakcí na plán ministerské vyhlášky. Pouhou ministerskou vyhláškou by Vlastimil Válek v důsledku zavřel stovky specializovaných obchodů, které prodávají podle mnoha studií mnohem méně škodlivé náhražky klasických cigaret.

Nižší právní předpis, než zákon by tak zabil celé odvětví podnikání. Věc, která by ještě před pár lety mobilizovala pravicové poslance, dnes prochází vládě bez většího zájmu médií. Kde se vzala lhostejnost společnosti vůči zašlapávání svobody podnikání, které dopadne na stovky tisíc zákazníků v Česku?

Začalo to zákazem kouření

Ano, po svobodných devadesátkách začalo přirozené a plynulé přibývání regulací. Podnikatelé si jistě na zbytečné papírování, knihy HACCP, složité pracovní právo i další české neduhy stěžovali již dříve. Kvůli vstupu do EU jsme šmahem zavřeli celé cukrovarnické odvětví a nenápadně jsme začali přijímat unijní směrnice, kvóty a nařízení. Ale až do vládnutí Sobotkovy a Babišovy vlády šlo v české politice vždy spíš o méně viditelné boje vycházející z klasického střídání levice a pravice než o jednosměrný trend.

Když se však 31. května 2017 plošně zakázalo kouřit i v kuřáckých hospodách, nešlo jen o prohru klasických kuřáků, ale o symbolickou prohru všech podnikatelů. Zmařit někomu politickým rozhodnutím zcela bez odškodnění investici stovek tisíc do stavebních úprav a vzduchotechniky nebyl problém, přestože tu investici provedl nejčastěji jen kvůli předchozím předpisům. Když to tentokrát politikům prošlo, bylo jen otázkou času, kdy to přijde znovu…

Mnozí podnikatelé se svých kolegů nezastali, stejně jako mlčeli v době, kdy se pro jiné začalo zavádět EET. V obou případech možná i proto, že viděli podnikatelskou příležitost v tom, že sousedovi zabili kozu, ale mně ještě ne. Jenže právě zvykání si na něco podobného jako by znamenalo, že svobodu podnikání a nedotknutelnost majetku už nechrání Ústava.

Přeregulovanost

Ne všichni podnikatelé ten trend negativně pojmenují, ale snad všichni poslední roky hlásají, že v České republice je nestabilní podnikatelské prostředí. Navzdory dobrému ratingu se dál mezi podnikateli šíří špatná nálada. A mají pravdu, když říkají, že v této zemi se nedá pořádně nic plánovat, když se neustále mění nejen sazby DPH, zákoník práce, ale i další nedaňové předpisy, což je jedna z hlavních příčin naší ekonomické stagnace od roku 2019, kterou jen umocňují všechny unijní ESG novoty, které firmám přikazují kvóty na ženy ve vedení firem či vytváření nových pracovních míst na povinné výkaznictví.

Přístup minulé vlády k podnikatelům v době lockdownů snad není třeba připomínat. Že se podnikatelům neblýská na lepší časy ani s touto vládou potvrdil ministr financí Stanujra, když chtěl ospravedlnit windfall tax a zvýšení daní. V květnu 2023 v rozhovoru pro E15 označil „covidové kompenzace za zákaz podnikatelské činnosti“ za „pomoc pro podnikatele“ a dodal: „že není nic špatného na tom chtít (nyní od firem) část té pomoci vrátit zpátky ve formě daní.“ Korunu tomu nasadila o pár měsíců později Jurečkova novela zákoníku práce, kterou zadusil legální brigády (práce na dohodu).

Pokud tedy podnikatelé už nechtějí být pro příští vlády otloukánky, musí dnes pomoci vapingu vyhrát jejich bitvu, aby obrátili pohyb fronty ve válce o svobodu podnikání v České republice. Prohra výrobců a prodejců elektronických cigaret by totiž znamenala, že již brzy přijde řada na někoho dalšího. S jídlem roste chuť, a už Ronald Reagan dobře věděl, že levicově smýšlejícím politikům jen těžko vysvětíte, aby ještě více nedanili a neregulovali to, co se stále ještě hýbe a jen málo se daním a regulacím brání.

Zdroj: Deník TO

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31