Vondráček: Kvůli Válkovi lékaři nesmějí ordinovat a pacienti zbytečně trpí!

Vondráček: Kvůli Válkovi lékaři nesmějí ordinovat a pacienti zbytečně trpí!

Předseda Svobodných Libor Vondráček varuje. Čekací doby na vyšetření mohou stát lidské životy. A viníkem podle něj není nedostatek doktorů, ale stát, který brání těm schopným pomáhat.

„Váš lékař vám dá žádanku. Hledáte kardiologa. První termín za čtyři měsíce. Mezitím se modlete, aby šlo o banální potíže. Pokud ne, může být čekání na vyšetření doslova rozdílem mezi životem a smrtí,“ popisuje alarmující realitu českého zdravotnictví Libor Vondráček, předseda Svobodných a lídr kandidátky SPD v Jihočeském kraji.

Podle něj nejde o to, že by v Česku chyběli lékaři. „Naopak, spousta lékařů by si ráda založila vlastní ordinaci. Často přímo tam, kde je nejvíc potřeba – ve venkovských regionech, okrajových částech krajů, na periferiích. Jenže stát jim v tom brání,“ tvrdí Vondráček, který upozorňuje na to, že klíčovým problémem je systém smluv se zdravotními pojišťovnami. „Lékař si chce otevřít ordinaci, udělá vše potřebné, ale bez smlouvy s pojišťovnami nemůže přijímat pacienty. A smlouvu nedostane, protože pojišťovně se zrovna nehodí rozšiřovat síť,“ říká Vondráček.

Podle jeho názoru je nepochopitelné, že takto zásadní rozhodnutí závisí čistě na libovůli pojišťoven. „To je naprosto nesystémové a hlavně nehumánní. Kvůli tomuto zkostnatělému modelu umírají lidé ve frontách, místo aby byli včas diagnostikováni,“ tvrdí ostře.

Kritika míří i na konkrétní jméno, a to na ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09). Podle Vondráčka právě on nese vinu za to, že přestal fungovat výběrový systém, který měl rozšiřovat ordinace tam, kde chybí specialisté.

„Ministr Válek zrušil výběrová řízení, která byla jediným nástrojem, jak do míst bez lékařů dostat nové odborníky. Místo toho předal vše do rukou pojišťoven – těch samých, které rozšiřování péče dlouhodobě brzdí. To je podle mě zásadní selhání,“ říká Vondráček.

Podle názoru předsedy Svobodných existuje jednoduché řešení, tedy vrátit do hry výběrová řízení, ale s tím, že když lékař uspěje, musí dostat smlouvu s pojišťovnami automaticky. „Tak by to mělo fungovat. Ne aby doktor vyhrál výběrko a pak stejně nemohl ordinovat, protože mu pojišťovna neodpoví nebo ho odmítne,“ dodává.

Podle Vondráčka je ale druhým velkým problémem byrokracie. Lékaři tráví více času papírováním, než léčením. „Musejí mít zbytečné revize přístrojů, provozní řády, které nikdo nečte, a nemohou si uplatnit ani běžné podnikatelské náklady jako DPH. Založit si ordinaci je dnes spíš boj s úřady, než medicína,“ říká Vondráček.

Svobodní proto navrhují masivní omezení administrativy, které by podle nich nejen usnadnilo vznik nových ordinací, ale ulevilo i těm stávajícím. „Méně papírů znamená více času na pacienty,“ dodává Vondráček, podle kterého je celý problém důsledkem špatného pochopení role státu. „Stát by měl vytvářet podmínky, ne klást překážky. Místo toho je dnes zdravotnictví rukojmím systému, kde vládne úředník a tabulka, ne zdravý rozum,“ varuje.

 „Tohle není jen o smlouvách nebo papírech. Tohle je o životě lidí. A když stát brání schopným lidem pomáhat, pak nefunguje,“ dodal Vondráček.

Převzato z Parlametních listů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31