„Nikdy nesmíme připustit, že jsme horší než jiné národy.“ Tato slova zazněla v rozhovoru mezi předsedou Svobodných Liborem Vondráčkem a konzervativním komentátorem Michalem Simkaničem – vystihují podstatu ostré, místy až výbušné debaty o stavu svobody, demokracie a národní identity v České republice. V čase, kdy podle kritiků poklonkuje česká politická scéna Bruselu a ztrácí suverenitu ve jménu údajného „pokroku“, zazněla ve studiu pořadu „Hezké české“ slova, která se nebojí jít proti proudu.

Simkanič připomněl, že vlastenectví je přirozený řetězec hodnot: „Já, moje rodina, moje obec, moje země. A až někde daleko potom kontinent.“ Vztah k vlasti je podle něj dnes systematicky rozkládán. Nejen z hlouposti, ale i záměrně, aby občané ztratili kotvu. Aby se stali manipulovatelnými loutkami v rukou eurobyrokratů. Libor Vondráček souhlasil a dodal: „Je nám podsouváno, že na rodině a národu nemá záležet. Máme se místo toho soustředit na to, co se děje na druhém konci planety. To je nový druh totality.“

Když přišla řeč na české europoslance, kteří podpořili další mandát Ursuly von der Leyenové, Simkanič silnými slovy nešetřil: „To je vlastizrada. Zrazují národní zájmy dobrovolně – buď z naprosté hlouposti, nebo za lukrativní místa v Bruselu. Obojí je hanba.“ Vondráček připomněl § 318 trestního zákoníku o napomáhání cizí moci a navrhl, že by se takové chování mělo přinejmenším prošetřit.

Silná slova padala i na adresu Green Dealu. „To není ekologická politika, to je ekonomická vlastizrada. Likvidace energetiky, útok na suverenitu, útok na obyčejné lidi,“ prohlásil Simkanič. A Libor Vondráček přitakal: „Zavírání jaderných elektráren v Německu a vnucování obnovitelných zdrojů je šílenství. A my tomu máme tleskat?“

V rozhovoru se oba hosté zastavili u rozdílu mezi vlastenectvím a nacionalismem. „Vlastenectví je láska ke svému národu. Nacionalismus je přesvědčení o nadřazenosti – a to je špatně. Ale nesmíme dovolit, aby nás někdo označoval za méněcenné,“ řekl Simkanič. Vondráček připomněl Masarykův výrok, že vlastenectví není nenávist k jiným, ale láska k vlastnímu. Společně pak rozcupovali narativ, že Češi nejsou schopni rozhodovat v referendech. „To je urážka národa. Máme kolektivní inteligenci a zdravý rozum – a mnohem víc, než si o nás myslí bruselské elity,“ zdůraznil Simkanič.

Nechyběla ani historická perspektiva. Simkanič vyzdvihl Karla Havlíčka Borovského a Aloise Rašína jako vzory skutečné politické odvahy a odpovědnosti. „Rašín dal české koruně sílu. A zabili ho. Dnes by takového politika odstranili jinak – mediálně, legislativně, nebo ‚jen‘ umlčeli.“ Současně se ohradil proti tomu, že by Češi byli „malá země“: „Jsme v první desítce EU podle všech důležitých ukazatelů. Belgii si všichni pamatují jen kvůli čokoládě nebo fiktivnímu Poirotovi. My máme Smetanu, Dvořáka, Čapka.“

V závěru pořadu zazněla výzva k sjednocení vlasteneckých sil. Simkanič otevřeně podpořil Svobodné, SPD a Motoristy. „Je čas se spojit, ale ne za každou cenu. Ti, kteří chtějí znovu stavět na marxistických základech, do toho nepatří.“ Libor Vondráček pak připomněl, že Svobodní se pojmenovali ne podle prázdného sloganu, ale podle hodnoty, která má být základem každého politického rozhodnutí – osobní svobody.

Debatu uzavřela připomínka, že změna je možná – ale musí začít od každého z nás. „To my jsme je tam poslali,“ citoval Simkanič Jana Antonína Baťu. „Nemůžeme říkat, že jsme je nevolili. Musíme volit líp. A musíme to říct i ostatním.“

Převzato z Parlamentních listů