Na Ukrajině bude brzy chybět celá generace mužů a nejvíce je mi líto těch, kteří byli odvlečeni na frontu proti své vůli. Pak tu jsou tací, kteří šli bojovat dobrovolně. Zpětnou vazbou mnoha z těch, kteří to přežili, bude jediné – nestálo to za to. Znepokojuje mě, kolik mých vrstevníků v naší společnosti podporuje konflikt. Jsme generací, která válku nezažila, silné řeči mnohých lidí nejen na internetu jsou toho důkazem. Z pohodlí domova máme všichni jasno, ale představte si, že sedíte v zákopu a nad hlavou vám lítají olověné včely. Šli byste do toho? Já ne.
Všichni víme, kdo napadl Ukrajinu, stejně jako všichni víme, kdo tím porušil mezinárodní právo. To teď ale není podstatné. Jen těžko totiž můžete něco vymáhat, když nemáte na protistranu žádné páky. Každý konflikt někdy skončí, toho na Ukrajině nevyjímaje, a jinak než uzavřením příměří a následným mírem to nebude možné. Realita je taková, že Ukrajina nemá sílu získat jediný metr čtvereční okupovaného území zpět. Čas už po mnoho měsíců bohužel hraje ve prospěch Ruska. Čím dříve dojde k zastavení bojů, tím lépe pro Ukrajinu.
Velkou nadějí pro ukončení této zbytečné války je mírová iniciativa Donalda Trumpa. I v těchto souvislostech opět pozorujeme výsměch ze strany mnoha rádoby zastánců Ukrajiny na konto amerického prezidenta. Přitom s největší pravděpodobností to budou právě Spojené státy americké, které dříve či později sehrají klíčovou roli při vyjednáváních na obou stranách konfliktu. Nejeden by si potom mohl klást otázku, zda někteří vlastně sami pořádně vědí, co chtějí.
Deváté vydání živého pořadu Libora Vondráčka „Proč, jak a co“ ukázalo, že přímý kontakt s diváky je politika lepší než vydávání tiskových zpráv. Předseda Svobodných a místopředseda ústavně-právního výboru odpovídal ve čtvrtek ráno na dotazy v přímém přenosu, bez cenzurovaných otázek, bez připravených karet, a výsledek byl překvapivě věcný.
Na první dotaz, jak zabránit dlužníkům v účelovém převádění majetku, aby se vyhnuli splácení, Vondráček nenabídl populistické heslo o vězení, ale rozumnou právní úvahu. Připomněl, že český právní řád už dnes umožňuje napadnout účelové převody majetku jako neplatné, a že klíčové je, aby se toho lidé nebáli využívat a šli soudní cestou. Pak ale přišel s konkrétním návrhem, který v podobných diskusích slýchá málokdo: zrušit DPH na odměnu exekutorů. Vondráček spočítal, že jde o 21 procent, o které se zdražuje vymáhání dluhu, tedy o pětinu méně peněz na splacení pro věřitele i dlužníka. Otevřeně přiznal, že Evropská unie takovou výjimku zakazuje, což použil jako přirozený můstek k širší kritice bruselských pravidel, ale zároveň dodal, že by se to mělo řešit bez ohledu na to, co si o tom myslí Brusel.
Druhý dotaz na „tajné nákupy vakcín“ a nemožnost ovlivnit Evropskou komisi dal Vondráčkovi příležitost vysvětlit, proč Svobodní od svého vzniku odmítají Lisabonskou smlouvu a proč věří v odchod z EU do EFTA. Místo prázdného anti-evropanství předložil konkrétní srovnání: Švýcarsko, Norsko, Island a Lichtenštejnsko mají volný obchod, sdílí schengenský prostor, a přesto si zachovávají suverenitu, kterou Česká republika po Lisabonské smlouvě ztratila v otázkách, jako je migrační politika. Připomněl i aktuální hlasování o takzvaném Chat Control z 9. července, kde k zablokování sledování soukromé komunikace je nutná absolutní většina 361 europoslanců, zatímco k jeho schválení stačí, aby se dost lidí nedostavilo k hlasování.
Na tvrdý dotaz, proč bude schodek rozpočtu pro rok 2027 vyšší než letos, Vondráček neuhýbal. Otevřeně přiznal, že odpovědnost za nový rozpočet leží na současné koalici, a poctivě dodal, že se Svobodní s jedním mandátem nemohou prosadit tolik, kolik by chtěli. Zároveň ukázal, že dluh vytvořený Fialovou vládou za čtyři roky, 1200 miliard korun, byl vyšší nominálně i vůči HDP než dluh 800 miliard za předchozí vlády Andreje Babiše. Konkrétní úspory pojmenoval bez vytáček: zrušení zabetonovaného služebního zákona, slučování agentur jako CzechTrade a CzechInvest, a především omezení zelené agendy, kterou podle propočtů Národní rozpočtové rady stojí českou ekonomiku přes 200 miliard korun ročně.
Zajímavý byl i moment, kdy se Vondráček bránil obvinění, že je vládní koalice „vlastizrádná“. Připomněl, že vláda odmítla plán Marka Rutteho na půjčky Ukrajině ve výši 0,25 procenta HDP, tedy přes 20 miliard korun ročně z českého rozpočtu, a že odmítá i federalizaci EU, kterou podle něj hájí Petr Pavel, Danuše Nerudová nebo Jan Farský.
Vondráček prokázal i lidskost tam, kde to nikdo nečekal. Na dotaz ke kontroverznímu videu mladé členky mládežnické organizace nezaútočil, ale ocenil, že autor rozhovoru na její žádost video stáhl, a připomněl, že každý má právo se v mládí vyjádřit nešikovně a později se od toho distancovat. A na dotaz o vojenských certifikátech konečného uživatele upřímně přiznal, že tématu nerozumí dost dobře na to, aby odpovídal, což je v politice vzácnější ctnost, než by se zdálo.
