INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ „Pokud zůstaneme součástí EU, zbavit se přehnaných regulací je nemožné,“ říká pro ParlamentníListy.cz ekonomka Markéta Šichtařová. Varuje také před neudržitelným přechodem na elektromobily, který by mohl evropský automobilový průmysl poslat do záhuby.

Oproti Číně spotřebujeme o 30 procent méně energie a naše sklo má o 90 procent méně emisí CO2. Jenže výrobci z Číny jsou schopni do Evropy dovézt sklo pod našimi výrobními náklady,“ řekl Seznam Zprávám Miroslav Zoula, ředitel českého sklářského závodu AGC v Řetenicích. Náklady jsou hnány nahoru i daněmi, které neznají ani evropští konkurenti. Jak zachránit 135 let trvající výrobu plochého skla na Teplicku?

Tak jasně, že naše konkurenceschopnost jde prudce dolů, a nejen s Čínou, ale obecně s Asií se vůbec nemůžeme měřit! O tom se tu bavíme už dobrých možná pět let, rozhovor, co rozhovor. A také důvody jsou pořád stejné: šílené a stále šílenější evropské regulace, které neúměrně prodražují výrobu – od emisních povolenek na energie, přes výši zdanění, po regulace zaměstnávání osob. Ptáte se, jak to změnit a jak zachránit výrobu. Na to je přeci úplně jednoduchá odpověď: Ty šílené regulace odbourat a tím se znovu stát konkurenceschopní! Jenomže to je snadné říci, ale téměř nemožné v rámci Evropské unie udělat. Pokud jsme součástí EU, v podstatě je pro nás nemožné se těchto zelených, daňových, ESG regulací zbavit. Lépe řečeno – je to nemožné bez toho, že bychom se EU postavili.

Automobilky a výrobci dílů se v dopise obrátili na Ursulu von der Leyen. Žádají přehodnocení cíle ukončit výrobu aut se spalovacími motory k roku 2035, protože podle nich není reálný. Jak vážné to je, když už se odvážili promluvit i výrobci?

Automobilkám už hodně teče do bot. Až dosud byly dekarbonizační cíle tak bláznivé a nereálné a zároveň stále zdánlivě tak časově vzdálené, že automobilky stále ještě mohly spoléhat na to, že „se to nějak změní“. Ale teď už zbývá jen 10 let a automobilky začínají chápat, že absolutní elektromobilita je nemožná. Technicky to prostě nelze. (Mohla bych vám tu teď vysvětlovat, proč to nejde, ale to bychom se do našeho prostoru rozhodně nevešli, protože to není úplně triviální vysvětlení; taky proto jsem ostatně se svým spoluautorem na toto téma napsala celou knihu.) Takže když technicky nelze přejít na 100% elektromobilitu, a když automobilky nebudou mít povoleno vyrábět spalováky, tak z toho logicky vyplývá, že prodají jenom zlomeček aut co dosud. Neboli v lepším případě se propadnou do obrovských ztrát a stanou se plně závislé na dotacích, které jim státy poskytnou, aby vůbec přežily, v horším případě zaniknou. A tak nyní bojují za přežití.

Paradoxní na tom je, že to byly právě velké nadnárodní korporace, které hon za ESG, tedy i za elektromobily, rozpoutaly, protože si myslely, že si tím přihrají velké zisky. A teď začala revoluce požírat své vlastní děti a samotné korporace, tvůrkyně téhle zrůdné ideologie, najednou zjistily, že se to obrací proti nim. A v tom je právě naděje. Když samotní protagonisti ESG začínají zjišťovat, že rozpoutali boj sami proti sobě, mají vysokou motivaci zastavit to, co iniciovaly.

U baterií do aut jsou evropští výrobci téměř zcela závislí na produkci z Asie. Platí, že když přejdeme na výhradní výrobu elektromobilů, odevzdáme automobilový průmysl do rukou Číny, Japonska a Koreje?

Ano. Svět na nás kašle, svět se nám směje, jakou sebedestrukci pácháme. Když budeme v sebedestrukci pokračovat, svět bude dál vyrábět auta a my budeme omezovat naši mobilitu, protože – jak jsem už říkala – plný přechod na elektromobilitu a na obnovitelné zdroje fyzikálně není možný.

Moderní stíhačku F-35, které Česko objednalo v počtu 24 kusů a v ceně 150 miliard korun, porazil ve cvičném boji vzdušných sil NATO francouzský stíhač Rafale. Ten v armádách slouží už 24 let a první let absolvoval už v roce 1986. Koupili jsme špatně?

Nejsem odborník na stíhačky. Ale je veřejným tajemstvím, že v době, kdy (pokud) nám budou tyto pilotované stroje dodány, budou už zastaralé. Nehledě na to, že když na nich budeme potřebovat cokoliv „poladit“, sami si to bez účasti výrobce nedokážeme udělat. Nad naším vzdušným prostorem se při plné rychlosti pomalu ani neotočíme. Zkrátka tyto stroje – pokud jsou používány dnes – mají smyl především jako součást širšího začlenění třeba do struktur NATO. Ale pro obranyschopnost naší země za situace, kdy bychom se hypoteticky na sebe museli spolehnout sami, by nám byly tak trochu k ničemu. Umím si představit mnohem lepší využití těchto peněz. A tím mám na mysli i pro účely armády.

V těchto dnech dostáváme od Švédů první objednaná bojová vozidla CV 90. Dostaneme jich celkem 246 a Švédům za ně zaplatíme 59,7 miliard korun. Celkem 207 ze 246 kusů smontuje český podnik VOP. Proč jsme nejednali stejně u nákupu stíhaček?

To se pouštíme hodně na tenký let. Nevím. Samozřejmě se nabízejí všelijaká nepěkná vysvětlení, ale s jistotou nic tvrdit nemohu. Jsou to jen spekulace.

Od začátku Fialovy vlády ubylo v Česku přibližně 200 tisíc živnostníků. Proč?

Tak to je přeci jasné. Když mluvíme o úbytku konkurenceschopnosti, tak tím nemluvíme jen o mezinárodní konkurenceschopnosti, ale máme tím na mysli i něco jako „vnitřní konkurenceschopnost“, kdy drobní živnostníci a drobné firmy nejsou schopné konkurovat velkým korporacím. Pokud máte povinnost vyplňovat nesmyslné byrokratické a ideologické předpisy a jste malý živnostník, tak si na to často musíte zaměstnávat celou jednu pracovní sílu, a to už si nemůžete dovolit. Navíc se zvyšuje druhotná platební neschopnost. Zkrátka prostředí je nastavené tak, aby pomáhalo velkým a aby likvidovalo ty nejmenší.

Převzato z Parlamentních listů