Tisk peněz už zase má důsledky

Tisk peněz už zase má důsledky

Poslední týden byl nabitý makroekonomickými událostmi a daty. Část zpráv přišla z USA, část z Evropy. Ale zajímavé je, že v hlavních trendech se obě sady dat shodují. Už nějakou dobu přicházejí z obou stran Atlantiku data, která se zdají potvrzovat menší, nenápadnou skoro-stagflaci. Tedy kombinaci stagnace či nízkého růstu ekonomiky a současně vyšší inflace. Nejde o nic velkého, ani vývoj HDP, ani vývoj inflace nejsou tak extrémní, aby na sebe přitahovaly pozornost. Ale přeci jen hospodářský růst je nižší než dlouhodobý normál a inflace je naopak vyšší než dlouhodobý normál.

Už ve středu přišla statistika spotřebitelské inflace z USA, která ukázala, že meziroční tempo růstu spotřebitelských cen v listopadu zrychlilo na 2,7 procenta. Ve čtvrtek pak přišla zpráva, že výrobní ceny v USA rostly v listopadu meziročně o 3,0 %, tedy více, než se čekalo. Ale naproti tomu nové žádosti o dávky v nezaměstnanosti v USA v týdnu do 7. prosince dosáhly 242 tisíc, což bylo více, než se čekalo. A vysoký počet dávek v nezaměstnanosti je neklamným znamení pomalejšího než očekávaného hospodářského růstu. Výraz „stagflace“ by rozhodně byl silným slovem, o stagflaci bychom mohli mluvit, teprve pokud by hospodářský růst byl nulový. Nicméně tady jde o něco jiného: Daleko obvyklejší je situace, kdy buď je zrychlující hospodářský růst doprovázen zrychlující inflací, anebo obojí zpomaluje současně. Jenomže tady se děje opak, obojí jako kdyby zdánlivě šlo proti sobě.

A podobná situace panuje i v Evropě. Míra inflace v eurozóně se teprve v září tohoto roku, poprvé od poloviny roku 2021, dostala pod dvouprocentní cíl ECB. Nicméně už v říjnu inflace znovu vzrostla na dvě procenta a v listopadu se podle předběžných údajů zvýšila na 2,3 procenta. A že je hospodářský růst eurozóny mizerný, o tom nikdo nepochybuje. Opět tedy platí, že inflace je moc vysoká na tak slabý růst, anebo obráceně výkon ekonomiky je až moc nízký na tak vysokou inflaci.

A přesně to samé můžeme říci i o České republice. Inflace ve výši 2,8 procenta sice není katastrofou, nicméně má sklon pomalinku růst a k tak relativně vysoké inflaci by pasoval mnohem vyšší hospodářský růst než ten stávající, který to za celý rok 2024 nejspíš vytáhne zhruba na procento.

Jak je to možné? Je to tím, že většina toho upachtěného růstu je koupená na dluh. Bidenova administrativa se dopustila historicky rekordních státních výdajů. Také v české ekonomice jsou za Fialovy vlády výdaje z rozpočtu enormní. V obou těchto ekonomikách lze odhadovat, že hospodářský růst by byl blízký stagnaci, pokud by si jej vláda takto nekupovala na dluh. Jenomže současně vedlejším efektem těchto enormních vládních výdajů do ekonomiky je vysoké množství peněz v oběhu. A tato vysoká peněžní zásoba způsobuje – inflaci.

Vlastně nejlépe je to vidět v případě eurozóny a Evropské centrální banky (ECB). Ta se čtvrtečním snížením její základní úrokové sazby o 25 bazických bodů na 3,15 % vlastně „prořekla“. Doprovodila to řadou slov o tom, jak prý „proces dezinflace je na dobré cestě.“ Jenomže my jsme právě před chvílí řekli, že inflace v eurozóně v posledních dvou měsících naopak vzrostla, takže to není pravda. ECB je ale přitlačená ke zdi. Musí snižovat úrokové sazby, i když nechce, jinak si to šeredně odskáče například Francie, která začíná mít obrovský problém se svým rozpočtových schodkem. S vyššími úrokovými sazbami by to neufinancovala. Takže ECB musí tlačit peníze do oběhu. Už zase. A už zase tím podporuje inflaci.

A úplně stejně, jako před pandemií, tato inflace je prozatím viditelná zejména v cenách cenných papírů a nemovitostí. Ale to je jen dočasné.

Převzato z Echo24.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v pořadu 360° CNN Prima NEWS hájil vládní rozpočet na rok 2026, vysvětloval, proč podle něj obrana reálně neklesá pod 2 % HDP, a bránil opatrný postup vlády při řešení prudkého zdražení nafty

Rozpočet 2026: proti „vycucaným číslům“

V debatě nad čerstvě schváleným rozpočtem (schodek 310 miliard) Vondráček tvrdil, že současná verze je „návrat do reality“ po Stanjurově návrhu, který podle něj stál na „vycucaných číslech“ a nepočítal s reálnými výdaji, zejména na dopravu. Kritizoval, že dříve chyběly peníze na už vysoutěžené dopravní stavby, zatímco nyní se podle něj podařilo peníze na tyto projekty zajistit, a naopak ušetřit u armádních nákupů, které nebyly ani soutěžené.

Zároveň připomněl, že po započtení chybějících prostředků pro SFDI by reálný schodek starého návrhu nebyl 286, ale kolem 323,5 miliardy. Národní rozpočtovou radu, vedenou Mojmírem Hamplem, použil jako argument, že realita je blíže nynějším vládním číslům než původním představám bývalé vlády.

Obrana: 2 % a víc, ale bez „honění procent“

Na výtku opozice, že kabinet „kašle na obranu“, Vondráček odpověděl, že klíčové je dívat se na celkové výdaje na obranu, nejen na kapitolu Ministerstva obrany. Tvrdil, že celkový balík pro obranu roste o zhruba 13 miliard a že se tak dostává nad hranici 2 % HDP (uváděl 2,07 %), přičemž do obrany se započítávají i výdaje jiných resortů, například infrastruktura využitelná pro přesuny armády.

Odmítl představu „nahánění procent“ předčasnými zálohovými platbami či zbytečnými nákupy jen proto, aby se papírově splnil cíl: podle něj je lepší kupovat to, co armáda skutečně potřebuje, a zároveň držet schodek nižší než v návrhu předchozí vlády. Připomněl také, že historicky měla ODS za svých vlád výdaje na obranu kolem 1 % HDP, zatímco dnes jsou násobně výš.

Na otázku, zda Česko naplní dlouhodobý závazek vyšších výdajů do roku 2035, odpověděl vyhýbavě s tím, že závazků se koalice nevzdala, ale nejdřív potřebuje „ekonomický růst a sociální smír“, jinak budou i vysoké obranné výdaje politicky těžko obhajitelné.

Spor o dluh: kdo je „levicový“?

Jan Skopeček označil současný rozpočet za „šílený“ a Svobodné za „novou levicovou stranu“, která se podílí na růstu deficitu oproti původním 286 miliardám. Vondráček kontroval, že právě za vlád ODS vznikl nárůst dluhu o zhruba 1200 miliard a že v poměru k HDP šlo o rekord.

Zdůraznil, že do současného rozpočtu koalice dokázala vtělit i zrušení „zelené daně“ – poplatku za obnovitelné zdroje, který podle něj uměle zdražoval energie a tlačil inflaci nahoru. Tvrdil, že díky tomu je inflace okolo 1,6 % a že se to podařilo bez zvýšení odvodů pro OSVČ.

Vlček ze STAN naopak argumentoval, že čísla vlády nesedí, protože nepočítají s nespotřebovanými výdaji a dalšími příjmy z EU, a že rozpočet je „nezákonný“ a neodpovídá dnešní bezpečnostní realitě. Vondráček odmítl, že by šlo o „prázdný“ rozpočet, a připomněl, že právě z nespotřebovaných výdajů se dříve financovaly některé sliby minulé vlády.

Nafta +6 Kč/l: monitoring teď, daňové zásahy až podle okolí

Ve druhé části pořadu řešila čtveřice skokové zdražení nafty, která za týden podražila zhruba o 6 Kč na litr a místy se v rámci jednoho města lišila až o 10 Kč. Radek Vondráček jako „těžký řidič“ uznal, že rozdíl 10 Kč je extrém, ale připomněl, že část rozdílů může být dána aditivy a typem paliva.

ODS přišla s návrhem snížit spotřební daň o 1,70 Kč z litru, který chtěla urychleně projednat; Skopeček to označil za „relevantní krok“ na omezenou dobu. Vondráček jej varoval, že jisté je jen to, že takový krok udělá díru zhruba 11 miliard do rozpočtu, zatímco dopad na konečnou cenu není garantovaný. Připomněl také, že Maďarsko se svým zastropováním cen pohonných hmot narazilo na problémy a nechce opakovat chyby, které vedou k nedostatku a frontám.

Stropy, Polsko, Maďarsko a daně

Na dotaz, zda by podpořil zastrojování marží jako „krajní variantu“, Libor Vondráček připomněl zkušenost z roku 2022: podle něj „nejlepší model“ zvolilo Polsko, které šlo cestou snížení daní, zatímco maďarské stropy přinesly vedlejší problémy. Pokud by okolní státy znovu začaly snižovat spotřební daň, Česko by podle něj nemohlo zůstat stranou, jinak by přicházelo o tranzitní tankování.

K ODS byl v této věci kritický: připomněl, že když se během energetické krize mluvilo o stropech, tehdejší premiér nejdřív označoval stropování za populismus, aby krátce před volbami koalice prezentovala zastropování energií na billboardech jako svůj úspěch. Podle Vondráčka je tedy na místě méně moralizování a více realistického zvažování nástrojů podle situace.

Ropa, plyn a Rusko: „neexistuje ideologicky lepší plyn“

V závěru debaty se téma posunulo k otázce energetické bezpečnosti a možného návratu k ruským surovinám. Moderátorka citovala výzvy, aby EU znovu zvážila sankce na ruskou ropu a plyn, a připomněla argumenty, že bez ruských surovin bude doplňování zásobníků před zimou složité.

Vondráček zopakoval dlouhodobou pozici Svobodných: podle něj „neexistuje ideologicky lepší nebo horší plyn“ a Slovensko je příkladem země, která reálně mnoho alternativ nemá. Poukázal na to, že i Ukrajina, která s Ruskem válčí, ruské suroviny odebírá, a položil otázku, zda omezení odběru ze strany EU skutečně vedla k menším ztrátám na životech.

Zároveň upozornil, že výpadek dodávek přes Hormuzský průliv – kudy prochází zhruba pětina světové produkce – Rusko samo nenahradí, a proto se primárně dívá na globální trh a diverzifikaci. Kritizoval „pokrytectví“, kdy Evropa formálně sankcionuje, ale zároveň roste dovoz ruského LNG po moři například do Francie, a vyzval k otevřené debatě bez ideologických klišé.

Na přímou otázku, zda Česko „obětuje sankce a Ukrajinu“, odpověděl, že o zrušení sankcí se nyní v EU fakticky nejedná a že případná změna musí být součástí širšího balíčku, nikoli izolovaného kroku jednoho státu.

Oblíbené štítky

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31