Dnes jsme si připomenuli Karla Havlíčka Borovského. Přesně 165 let po jeho smrti. Na Olšanských hřbitovech nám cestu k jeho hrobce zpříjemnil Dr. Mirek Houška výkladem o dalších významných osobách pochovaných v blízkém okolí, a pak se ujal slova i před hrobku samotného Karla Havlíčka Borovského.
Co neřekl on, doplnil Dr. Jiří Payne a po zajímavých slovech obou pánů jsme se uklonili památce tohoto velikána české historie a spontánně drželi minutu ticha. Člověka, který během méně než 35 let svého života dokázal pro naši zem a svobodu udělat to, co téměř žádný jiný Čech.
Ještě jednou připomínáme jeho význam jeho osoby, který dokládá popis jeho pohřbu od B. Němcové z dopisu Vilému D. Lamblovi 2.8.1856: „Kdo známé venku měl, dal hned vědět, a sešlo se mnoho lidu, zvlášť selského, až od Hradce Králového, od Boleslavi, Mělníka, Roudnice a z okolí pražského. V pátek od rána chodili lidé jako procesím nahoru, kde v rakvi již vystaven ležel; bylo Vám to podívání k pláči. Staří, mladí, muži, ženy, kněží, vojáci, řemeslníci i nádeníci, každý přišel tiše, s neobyčejnou úctou, a slzy, co u jeho rakve tekly, nebyly falešné. Ruce mu lidé líbali i rubáš, matka jedna, prostého původu, ukazovala ho dítěti „co mučedníka, který trpěl pro národ!“ Sedlák jeden, jehož hlava bílá byla, jak kvetoucí jabloň, dlouho u něho klečel a plakal, vstav pak, vzal ho za ruku, řka hlasitě: „Bůh ti to zaplať, co jsi pro nás udělal i vytrpěl!“ Takovýchto důkazů vděčnosti lidu a lásky k němu mnoho mohla bych Vám napsat.“
Karel Havlíček Borovský, český novinář, spisovatel, básník, politik a muž, který se stal symbolem statečnosti a boje proti útlaku, zemřel 29.7.1856.
Deváté vydání živého pořadu Libora Vondráčka „Proč, jak a co“ ukázalo, že přímý kontakt s diváky je politika lepší než vydávání tiskových zpráv. Předseda Svobodných a místopředseda ústavně-právního výboru odpovídal ve čtvrtek ráno na dotazy v přímém přenosu, bez cenzurovaných otázek, bez připravených karet, a výsledek byl překvapivě věcný.
Na první dotaz, jak zabránit dlužníkům v účelovém převádění majetku, aby se vyhnuli splácení, Vondráček nenabídl populistické heslo o vězení, ale rozumnou právní úvahu. Připomněl, že český právní řád už dnes umožňuje napadnout účelové převody majetku jako neplatné, a že klíčové je, aby se toho lidé nebáli využívat a šli soudní cestou. Pak ale přišel s konkrétním návrhem, který v podobných diskusích slýchá málokdo: zrušit DPH na odměnu exekutorů. Vondráček spočítal, že jde o 21 procent, o které se zdražuje vymáhání dluhu, tedy o pětinu méně peněz na splacení pro věřitele i dlužníka. Otevřeně přiznal, že Evropská unie takovou výjimku zakazuje, což použil jako přirozený můstek k širší kritice bruselských pravidel, ale zároveň dodal, že by se to mělo řešit bez ohledu na to, co si o tom myslí Brusel.
Druhý dotaz na „tajné nákupy vakcín“ a nemožnost ovlivnit Evropskou komisi dal Vondráčkovi příležitost vysvětlit, proč Svobodní od svého vzniku odmítají Lisabonskou smlouvu a proč věří v odchod z EU do EFTA. Místo prázdného anti-evropanství předložil konkrétní srovnání: Švýcarsko, Norsko, Island a Lichtenštejnsko mají volný obchod, sdílí schengenský prostor, a přesto si zachovávají suverenitu, kterou Česká republika po Lisabonské smlouvě ztratila v otázkách, jako je migrační politika. Připomněl i aktuální hlasování o takzvaném Chat Control z 9. července, kde k zablokování sledování soukromé komunikace je nutná absolutní většina 361 europoslanců, zatímco k jeho schválení stačí, aby se dost lidí nedostavilo k hlasování.
Na tvrdý dotaz, proč bude schodek rozpočtu pro rok 2027 vyšší než letos, Vondráček neuhýbal. Otevřeně přiznal, že odpovědnost za nový rozpočet leží na současné koalici, a poctivě dodal, že se Svobodní s jedním mandátem nemohou prosadit tolik, kolik by chtěli. Zároveň ukázal, že dluh vytvořený Fialovou vládou za čtyři roky, 1200 miliard korun, byl vyšší nominálně i vůči HDP než dluh 800 miliard za předchozí vlády Andreje Babiše. Konkrétní úspory pojmenoval bez vytáček: zrušení zabetonovaného služebního zákona, slučování agentur jako CzechTrade a CzechInvest, a především omezení zelené agendy, kterou podle propočtů Národní rozpočtové rady stojí českou ekonomiku přes 200 miliard korun ročně.
Zajímavý byl i moment, kdy se Vondráček bránil obvinění, že je vládní koalice „vlastizrádná“. Připomněl, že vláda odmítla plán Marka Rutteho na půjčky Ukrajině ve výši 0,25 procenta HDP, tedy přes 20 miliard korun ročně z českého rozpočtu, a že odmítá i federalizaci EU, kterou podle něj hájí Petr Pavel, Danuše Nerudová nebo Jan Farský.
Vondráček prokázal i lidskost tam, kde to nikdo nečekal. Na dotaz ke kontroverznímu videu mladé členky mládežnické organizace nezaútočil, ale ocenil, že autor rozhovoru na její žádost video stáhl, a připomněl, že každý má právo se v mládí vyjádřit nešikovně a později se od toho distancovat. A na dotaz o vojenských certifikátech konečného uživatele upřímně přiznal, že tématu nerozumí dost dobře na to, aby odpovídal, což je v politice vzácnější ctnost, než by se zdálo.
