Svobodní – návrat ke kořenům

Svobodní – návrat ke kořenům

Vody politických komentářů všech barev rozvířila ohlášená spolupráce Svobodných s dalšími národními pravicovými stranami. Kritika tohoto kroku zazněla ve veřejném prostoru  v mnoha podobách, počínaje údajným odklonem od vlastního programu, až po, nyní podivuhodně populární otevřené polévání hnědou barvou a nálepkování národních stran jako fašistů.

Pro stranu Svobodných ale není národní rozměr politiky žádnou novinkou. Kořeny Svobodných nalezneme v Národní straně svobodomyslné, jejíž členové byli známí jako Mladočeši. Tato strana byla historicky druhou významnou českou politickou stranou v Rakousku-Uhersku a ve svém programu kombinovala liberalismus s národními ideály. Hlásila se k odkazu Karla Havlíčka Borovského a mezi její představitele patřily takové osobnosti jako Karel Kramář nebo Alois Rašín. Po založení Republiky československé se po spojení s dalšími stranami postupně  transformovala do Československé národní demokracie, pro kterou zůstal národní rozměr politiky základní hodnotou.

Poslední dobou se ale národní rozměr politiky takřka vytratil. Jeho odpůrci, kteří vidí Českou republiku jako součást nadnárodní nebo spíše nenárodní Evropské unie, dokonce lásce k vlasti a k vlastním kořenům nasazovali a dodnes nasazují psí hlavu nacionalismu.

Strana Svobodných se svým programem dlouhodobě hlásí k pravicovému liberalismu
a hodnotám vyjádřených malým státem, nízkými daněmi a osobní svobodou.

Jenže svoboda, která je základní hodnotou sympatizantů Svobodných, není v globálním měřítku  žádnou samozřejmostí. Právě naopak. Úcta ke svobodě je spojená s úctou lidí k sobě navzájem, úctě k předkům a k jejich odkazu. Nenajdeme mnoho kultur ve světě, kde by hodnota svoboda požívala takové vážnosti a přinášela takové plody, jako v euroamerickém civilizačním prostoru. 

Vysvětlením je národní prostředí spojující lidi společným jazykem, zvyky a historií, které otupuje vzájemné třecí hrany a vytváří prostor důvěry, který dává růst svobodě ve všech jejích formách.

Argument poukazující na národy bojující prosti sobě ve válkách 19. a 20.století neobstojí. Nejednalo se o války národa proti národu, ale o války imperiální, vedené elitami právě z těch míst, kde svoboda uvadala.

Současná Evropská unie již přestala být prostorem svobody. Narůstající ekonomické problémy a nezvládnutá migrace lidí, kteří nemají vztah ani k evropským národům ani k jejich hodnotám, dávají evropským elitám záminku k omezování svobod jednotlivců a k potlačování národně smýšlejících politických stran. Ostatně příklady takového přístupu najdeme snadno i na naší politické scéně.

Svobodní se přihlásili k národnímu rozměru své politiky a já tento krok vnímám jako naději pro náš stát a národ a jako návrat k vlastním kořenům.

Petr Tulis

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Petr Tulis, MBA

Ing. Petr Tulis, MBA

Novinky

Nejnovější video

V pondělí 19. ledna 2025 se v diskusním pořadu Události komentáře na ČT24 představil Libor Vondráček, předseda Svobodných, který společně s Patrikem Nacherem (ANO), Ivanem Bartošem (Piráti) a Pavlem Žáčkem (ODS) diskutoval dvě klíčová témata – prodej bitevních letounů L-159 Ukrajině a zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média.

Odmítnutí prodeje letadel

Hlavním tématem večera bylo rozhodnutí vlády neprodat čtyři bitevní letouny L-159 Ukrajině, což prezident Petr Pavel kritizoval jako projev sobectví. Vondráček však zaujal pragmatický postoj: „Já pojem solidarita hlavně vnímám v souvislosti s tím, když někdo rozdává ze svého. A přece jenom všechno, co patří státu, ať už je to majetek nebo jsou to peníze, tak je nás všech a z toho by se nemělo tak jednoduše rozdávat.“

Předseda Svobodných zdůraznil, že vláda plní předvolební sliby. „My jsme slíbili našim voličům, občanům České republiky, a chceme ctít nějaké předvolební sliby, že ani peníze, ani zbraně nebudou z českého státního rozpočtu, z české armády posílány směrem na Ukrajinu,“ prohlásil Vondráček. Na dotaz moderátora, zda platí i zákaz prodeje, odpověděl: „Ani prodávány. Nebo to jsme výslovně neřekli, ale v tuto chvíli vláda se takto na koaličním jednání usnesla.“

Vondráček navrhl alternativní řešení: firma Aero Vodochody by si mohla letouny odkoupit zpět a případně s nimi nakládat sama, pokud by armáda letadla nepotřebovala. Tento kompromis by podle něj podpořil český průmysl i zachoval reference pro výrobce.

Ostré výměny s Bartošem o roli prezidenta

Mezi Vondráčkem a Ivanem Bartošem došlo k výrazné konfrontaci ohledně slovních útoků mezi vládou a prezidentem Petrem Pavlem. Bartoš kritizoval ministra zahraničí Petra Macinku za neadekvátní reakci vůči prezidentovi: „Mně přijde, já nezpochybňuji, že pan Macinka určitě jako na něco expertem je a dokáže jako hodnotit, ale já bych byl velmi opatrný, aby ministr zahraničí zrovna v tomhle mistroval prezidenta České republiky s jeho historií, která prakticky celý jeho dospělý život je služba armádě a služba ve strukturách NATO.

Vondráček však uvedl situaci do kontextu a obvinil opozici z dvojího metru: „Když se tady bavíme o tom, že ty výměny názorů mezi panem prezidentem a ministrem zahraničí, respektive členy vlády dneska jsou v nějakém duchu. Tak já myslím, že v čase, kdy byl prezidentem Miloš Zeman, nastupovala vláda Petra Fialy, tak tam ty střety byly daleko tvrdší.“ Dodal, že současná rétorika je „daleko, daleko předtím“ ve srovnání s minulými konflikty.

Když se Bartoš pokusil Vondráčka usvědčit z nepřesnosti ohledně výroku Filipa Turka o expanzi NATO, Vondráček rychle oponoval: „Takhle to neřekl. Je to trošku jinak.“ V klíčovém momentu pak Vondráček zdůraznil konstituční rámec: „Můj šálek kávy je dodržování ústavy, striktní dodržování ústavy,“ a dodal, že prezident „nemůže slibovat, že dá něco, o čem nerozhoduje.“

Souboj se Žáčkem o veřejnoprávní média

Druhá polovina debaty se zaměřila na plánované zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas od ledna 2027. Vondráček zde zaujal opatrnější pozici a bránil postupné zveřejňování informací: „Pro mě je to trošku komfortní, že teď mluvím po Patriku Nacherovi, protože aspoň mohu říci, že jsem rád, že nezacházel do těch detailů, že se mu totiž nestane to, co se stalo panu Baxovi, který v srpnu, v červenci 2022 řekl, poplatky se zvyšovat nebudou. A pak za chviličku začal tlačit něco zcela jiného.“

Pavel Žáček (ODS) ostře kritizoval plánovanou reformu jako možné zestátnění médií, čímž vyprovokoval Vondráčkovu odpověď. „Já v tuto chvíli naprosto žasnu, když tady slyším argumenty, že to je zpochybňování demokracie a svobody, protože skutečně ODS v roce 2009 toto navrhovala,“ řekl Vondráček. Připomněl, že mezi tehdejšími členy ODS byl i Martin Kupka, jehož současná vyjádření připomínají rétoriku ČSSD.

V nejkontroverznějším momentu večera Vondráček přiznal své osobní preference: „Kdyby to bylo na mě, já jsem fanoušek Javiera Mileie, za mě by se to klidně mohlo zrušit, ale my jsme ve vládě, respektujeme programové prohlášení a je to tak, že se bude postupovat podle programového prohlášení. Doufám, že mě zase pozvete, když jsem Javiera Mileie fanoušek.“

Koaliční disciplína nad osobními názory

Vondráčkovo vystoupení ukázalo politika, který balancuje mezi osobními přesvědčeními a koaliční disciplínou. Opakovaně zdůrazňoval, že vláda postupuje podle programového prohlášení a dodržuje předvolební sliby. V závěru debaty potvrdil: „Vládní programové prohlášení je něco, na čem se shodly tři strany a nemyslím si, že pan Klempíř by změnil názor, ale skutečně on je součástí toho celého týmu a my musíme fungovat jako tým po celé čtyři roky, aby čeští občané viděli dobré výsledky.“

Debata ukázala fundamentální rozpory mezi koalicí a opozicí v otázkách zahraniční i mediální politiky, přičemž Vondráček se etabloval jako obránce pragmatického přístupu vlády proti obviněním z ideologie či mocenských zájmů.

Oblíbené štítky

Ing. Petr Tulis, MBA

Ing. Petr Tulis, MBA

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31